Vypadá to...

 ...že do Vánoc mít víkendy nebudu. To ale neznamená, že si každý den neudělám voraz.

Původně jsme mysleli, že pojedeme v sobotu na výstavu Evy Kmentové do Brna, ale pak jsem se reálně podívala na objednávky na keramiku a zůstali  doma. Vytočila jsem 100 hrnků. K večeru  šli plavat. Nikdy by mě nenapadlo, že ve vodě budu odpočívat. 

D. byl ještě před plaváním běhat 20 km v dešti. Tak takový masochismus nemusím.

Dnes 100 uch na hrnky, odepisování na mejly, balení objednávek, louskání ořechů, zírání do krbu, vaření, šotkování po domě.

....

Koupila jsem si obraz od Iva Sumce.

Tak dlouho jsem kolem něj během výstavy chodila, až jsem usoudila, že ho nutně potřebuju. 

Poslední kapka k rozhodnutí byl rozhovor   s Charlottou Kotíkovou na VLTAVĚ . Moc hezké povídání. Vřele doporučuji.

,,Já mám kresby velice ráda, protože v ní se rodí ta idea. Propojení mozek, tuž, papír…okamžitá reakce na myšlenku přináší určitou energii do díla, které nebývá často dokončené, ale ten náboj tam je. “

( Charlotta Kotíková, newyorská kurátorka a pravnučka TGM)

Tady ještě fotka z vernisáže, abyste si nemysleli, že Havířově chcíp pes.

Příští dny vyhrazené jen pro navrhování. Těším se.

Soňo, pochval se.

 Už jak ten nápis čtu, směju se. Ale  není od věci, si sem tam shrnout, co se za poslední dobu povedlo.

Dotáhla jsem návrh kuchyně pro paní v Návsí . Udělala jsem pět verzí dvířek, abychom došly k té mojí původní první. Tak to prostě někdy je. Je to proces. Za ty roky jsem zjistila, že je někdy lepší něco vymodelovat než vysvětlovat, že takto to hezké nebude. Ne každý si to umí představit a až to vidí ve 3D , vidí to jasně. Paní moc milá. Komunikace svižná. Doufám, že se jí bude v kuchyni hezky vařit.

...

Vypadá to, že  CHKO v Krásné schválí návrh rekonstrukce chalupy. Nejvíce jsem se bála přístavby, ale zbytečně. Předběžné vyjádření:

Dobrý den,
za mě velmi zdařilé. I tu zmíněnou střechu skousneme, jelikož takto
byla i původně (v CHKO požadujeme standartně tmavou antracit, hnědou
atd.)
Pokud budete dělat i úpravy zahrady, prosím rovněž o citlivý přístup -
přírodní formu zpevněných ploch, místní druhy dřevin...

To už je vlastně třetí dům, co dělám v CHKO. 

...

Před týdnem mě oslovila firma ( majitelé Švýcaři), jestli bych nenavrhla kanceláře pro 40 lidí. Respektive neopravila návrh jiné firmy. Vedení s mým návrhem moc spokojené. Tak já taky. 

první ze skic

...

Tak abych tu samochválu trochu vyvážila.

Udělala jsem návrh obývacího pokoje a vůbec jsem se netrefila. To se mi nestalo roky. Vlastně se líbily jen svěšené lampy. Snažím se do každého e-mailu napsat, že se těším na všechny připomínky, podněty, ale došlo mi, že i tak může být pro klienta těžké napsat, že to není to pravé, co si představoval. Rozhodně se necítím uražená nebo smutná. Je to přesně jak jsem psala na začátku. Proces. Společná cesta ke zdárnému výsledku. 

....

Vernisáž byla skvělá. Napíšu příště, až budu mít více  fotek. Ještě teď z toho žiju. A to doslova. Dojedla jsem všechen výborný catering.

Z dálky to vypadá jako ráj

Ve čtvrtek v Galerii Krystal vernisáž Liny Németh / Z dálky to vypadá jako ráj

Víc o výstavě napsala její kamarádka, kurátorka galerie Ve věži, Dagmar Čaplygiová. ( pod tečkami) 

Tato výstava byla připravovaná s velkou pečlivostí, až mě to chvílemi dohánělo k šílenství. Lina řešila každý detail. Několik verzí plakátů. Měnila se úvodní fotka. Přidávaly se deníkové záznamy.  Cítila jsem, že je to spíš můj problém než Liny.  To, co nám se může zdát zbytečné, pro někoho je zásadní. Včera jsme instalovaly výstavu osm hodin v kuse .  Dagmar dovezla vynikající mini chlebíčky, Lina zákusky. Při instalaci jsme se často smály. Mám z toho dobrý pocit. 

Moc díky mému muži za kurátorský výběr fotek do vystavovaného souboru. Není to poprvé, co vybíral fotky jinému fotografovi na výstavu a pokaždé mě udiví, jaký má pro to cit a zároveň nekompromisně vyřazuje fotografie, které do souboru nepatří.

......

 Pročítám si deníkové záznamy Liny Németh z Colomba na Srí Lance o době, kdy tam s rodinou dva roky žila. O době jistým způsobem vyšinuté. 

Bylo těžké někam se přestěhovat, začít žít, vybudovat domov od nuly a snažit se integrovat. Vše se odehrálo během pandemie. Během nejtvrdších restrikcí, v době velkého strachu, který byl mezi lidmi přímo hmatatelný. Nic nefungovalo normálně. Následovala totální hospodářskáa ekonomická krize, ústící ve velké protesty, demonstrace, a každý den byl tak trochu boj. Tenhle rámec se dotýkal našeho každodenního bytí. Kdybychom tam byli nyní, byl by to, myslím, ráj i zblízka. 

Uvědomuji si, jak zavádějící může být pohled na fotografie z exotického prostředí tropického ostrova. Jak svádí k iluzím o stejně exotických zážitcích s dovolenkovým nádechem, 

o bezstarostném životě…Proto je kontext jejich vzniku tak důležitý.

Dneska byl intenzivně cítit mořský vzduch rybami a solí, vedro, stříbrné vlny …
tak daleko…a tak blízko…

„Život se skládá z nepatrných doteků osamění.“

Lině se podařilo zachytit přirozenou vážnost dětí s haptickou něhou a citlivostí.

Nepřipouštíme si, jak hluboce děti rozumí „našim“ pocitům osamělosti a smutku.

Záběry s nimi dávají pocítit absurditu celé situace v izolaci, nekonečné hodiny

vlekoucího se času i stesk.

Fotografie obyčejných věcí, mimoděk zachycených zátiší, mohou evokovat stav tichého spolubytí, jako by i ony byly s dětmi vnitřně propojeny ve stavu vytržení z běžného, normálního života. Dotvářejí velmi osobní vyznění souboru s jeho přiznanou intimitou 

a křehkostí.

 

Vysoký horizont a nekonečný oceán přede mnou. 

Horizont. Téma mnohokrát zpracované. Čím člověka i fotografa pořád tolik přitahuje, vzrušuje, zneklidňuje? Neměnná a zároveň světlem neustále se proměňující věčná horizontála, oceán, „božské tělo“, sahá svým prapůvodem daleko před čas lidí. 

Přesto tu sílu božského původu člověk bytostně vnímá, cítí – tedy vidí. 

Na výstavě Liny Németh jsou horizonty (kromě jediného akcentu) interpretovány na malých formátech. Forma instalace, kdy horizont není adorován a ve vztahu s autentickými deníkovými záznamy autorky směruje naši bdělost blíže k meditaci, rezonuje se záměrem výstavy: nevtíravě vede diváka k hlubšímu vhledu do námětu a k naplnění zvláštním klidem, který vše přesahuje.

Fotografie Liny Németh promyšleně vybrané kurátory Danem Livečkou a Soňou Malinovou
daly podnět k instalaci v galerii Krystal vyznačující se jemnou estetikou a zvláštní diskrétní naléhavostí.

Na závěr nechávám zaznít „prorockou“ větu, kterou Lina opakovaně slyšela od svého lékaře dr. Nalina v Colombu: Fotíš? Foť! Každý den! To je tvůj lék!

Dagmar Čaplyginová

Končím s Drip&Drink

                                                             ( Drip&Drink)

 Minulé příspěvky jsem trochu odbyla ( říkal můj muž a má pravdu), tak dnes trochu více vět.

2019 jsem si říkala, že už těch krokusů a flower bylo tak akorát. Že by to chtělo něco, co víc koresponduje s mým stylem navrhování interiérů a galerií. Měla jsem v hlavě drippery, které neumí jen tak každý vytočit. Přírodní a jednoduché tvary. Docela dlouho mi trvalo než jsem našla vhodné glazury na pískovou a bílou verzi. 

Ono to není jen tak najít hlínu a glazuru, která se spolu kamarádí. Aby měli stejnou teplotní roztažnost, ve stejné chvíli se při výpalu roztahují a smrští. Teplotní křivka je docela věda. Myslím, že většina laiků si s tím neláme hlavu a pak glazura stéká, trhlinkuje, protéká. 

vsuvka: Teplotní křivka se nastavuje pomocí zařízení, které je součástí pece. Například prvních 600 stupňů za 3 hodiny, pak teplotní výdrž 30 minut, drží se na těch 600 stupních, pak dalších nárust 500 stupňů za čtyři hodiny, teplotní výdrž hodinu. Někdo reguluje i chlazení. Ideální teplotní křivka se s každým výpalem ladí.

Popravdě...u bílé matné glazury Drip&Drink se mi ani po čtyřech letech nepodařilo docílit, aby se keramika mohla dávat do myčky. Neměla pevnost tak jako moje stará keramika s krokusy,  s kterou doma mlátíme, stokrát vložíme do myčky a je pořád jak nová. Časem mi taky došlo, že hnědé a bílé keramiky je všude mrtě a ta moje není ničím rozpoznatelná. Další fakt byl, že se keramika pálila na 1200 stupňů. Hraniční teplota pro moji pec. Spirály dostávaly pořádně zabrat. Některé budu muset vyměnit. ( investice nejméně 20 tisíc)  Prostě s každým výpalem jsem si říkala, že tudy cesta nevede. Poslední půl rok jsem otevírala e-shop jen nárazovitě. Paradoxně nervy z toho, když si lidi objednávali a psali mi do zpráv, kdy bude keramika skladem.

Předevčírem jsem na eshopu  smazala všechen Drip&Drink a vrátila krokusy a flower. Není  tak trendy a cool, ale krásně se z toho pije. Lidem dělá radost, hrnky jsou součástí jejich denních rituálů. Za těch 30 let je keramika vyladěná do detailu a byla by škoda se toho vzdávat. Nebo aspoň teď to tak vidím, ale to neznamená, že časem nepřijdu s něčím jiným. 

                                                                         ( krokus)

Moodboardy , workshop, výlet

 

Moodboardy pro Technistone . Mají krásné novinky.

( a já  dost upracované ruce)

foto z domácí přípravy

...

V pátek workshop pro veřejnost s Ivem Sumcem. Myslím, že si to všichni užili. 

...

V pondělí workshop se septimou gymnázia. V úterý s octávou. 

...

Nečekaný nedělní výlet na Skalku z Mostu u Jablunkova. 

K večeru dorazily kamarádky.  

Jiří John, Pavel Šmíd, Antonín Tomalík, Jaroslav Kapec

 V neděli mě D. vyvezl za uměním. A nemusel ani daleko. V Ostravě v Domě umění mají čtyři krásné výstavy. 

....

Zítra workshop  pro veřejnost s Ivem Sumcem v mojí galerii . Moc se těším. 

V neděli mejdan s kamarádkami. V pondělí a úterý  workshop s gymplem. Do Vánoc je to vždycky svižné. 

Přečetla jsem dvě knihy na téma skloubení mateřství a práce. Tohle už mám sice za sebou, ale zajímalo mě, jak to mají ženy o generaci mladší. 

( přihlásila jsem se do knihovny)

Máma má práci . Chtěla jsem jí dát švagrové, ale měla by spíš depresi, kolik toho ty ženské zvládnou. Mýtus o super hrdinkách spíš kniha posílila. Ale zajímavé to určitě je.

V knize Je všechno dobrý se mi líbil hned první rozhovor s Klárou Vytiskovou. To jak moc dá na svoji intuici. Pomohlo mi to se rozhodnout v jedné oblasti podnikání. 

Pokud máte tip na nějakou inspirativní knihu, napište. Budu ráda. 

Co nového pracovně

 Dodělala jsem studii domu v CHKO, až na to, že to teď drhne na straně projektanta. Že já na tu architekturu nešla!

 Dům  má uvnitř pasáž, kterou se projde až na zahradu. O co je navenek jednoduchý, o to uvnitř zajímavější. V CHKO je  daný sklon střechy, materiály, půdorys a jiné normy, což je dobře. 

otevřenou galerii

Koláž ilustračních obrázků, které pomáhají si dům představit. 

....

Ještě zpětně fotka ze stánku Elle Decoration. 

....

Tady se natírá ve velkém. 

Konečně se blíží fáze zařizování. Přišly vzorky obkladů. 

Koukám, že vizualizaci jsem vytvořila v srpnu 2021. U rekonstrukcí je to běh na dlouhou trať. V 2024 bude obklad na stěně.

Dlouhodobé projekty prokládám krátkodobými. Momentálně tři kuchyně, dva obývací pokoje a čekají mě dva dětské a jeden obývací. 

( podklady elektro) 

Z původní ložnice a šatny jsou dva pokojíčky. Už nastoupili stolaři. Rodiče se často bojí, jestli jejich dítě bude mít pro sebe dostatek prostoru. Z vlastní zkušenosti a zkušenosti mých kamarádek vím, že  od  určitého věku je dětem úplně jedno, kolik mají místa, jen ať nejsou se sourozencem a můžou se někam zašít. V rámci zachování psychického zdraví  doporučuji. 

...

Od jarního covidu se pořád fyzicky sbírám. S každou virózou se mi vrací bolesti hlavy, zad a nervů v obličeji.  Kdybych čekala, až mě nic nebude bolet a nebudu unavená, tak nikdy nejdu běhat, plavat nebo na kolo.  Dnes na power jogu. Je to spíš intenzivní strečink než joga.

Moje máma ( 74) každý den ráno cvičí v posteli a pak procházka. Jednou týdně s ženskýma bowling. S přítelem golf.  Navzdory tomu, že má chronickou obstrukční plicní nemoc. Zásada je, nečekat na vhodné počasí, chvíli. Ta nepřijde. Vždycky se najde důvod, proč se nehýbat. 

Poreč

 Odjížděla jsem do Poreče s virozou. ( jediná starost, abych nenakazila D.) Druhý den po příjezdu  10 km kolem pobřeží  na registraci Iron man. Poreč je opravdu nádherná. Pro sportovce krásné běžecké a cyklistické trasy. Pro milovníky kaváren a zevlování u moře taky. Ideálně na podzim. Bez lidí.

depo pro 1210 kol

Iron man silný zážitek. Perfektně zorganizované. Přehledné.  Skvělý servis. Moderátor vtipný. Při startu jsem měla co dělat, abych se nerozbrečela. 

Plavání 1, 9 km. Kolo 90 km. Běh 22 km.

Po roce tréninku jeho první závod.  Z 1210 lidí byl 713. Čas 5:30. Obdivuju. (hned se přihlásil na další závod v Rakousku) 

.....

Ubytování krásné. Mělo to jen drobné zádrhele. Nedalo se zaparkovat domu ( bydleli jsme v historickém jádru) . Věci jsme nosili na třikrát od parkoviště k domu a do třetího patra. Jednu noc hlasitá hudba a zpěv do čtyř do rána. Na noční klid se  nehraje. 

D. je hotelový typ, já  ráda apartmán, kde mám kuchyň a spoustu místa. Možnost si číst, když ten druhý spí. Taky to musí mít trochu ducha. Jak vidím parkety, zapomínám dohledávat dostupnost parkování. 

Moře pár metrů od domu. Nádherná pěší zóna kolem historických hradeb. 

Táhla jsem s sebou i Mac ( že budu pracovat) . Naivka.

výhled z apartmánu do centra

výhled z okna směr moře