D. mě vyvezl do hor.
Krásné počasí. Vyšli jsme k Barborce. Na moje zchromlé nohy to bylo tak akorát.
....
....
Včera vernisáž . Přišlo málo lidí. Počet je vždycky nevyzpytatelný. Určitě taky dělá to, jestli je autor trochu známý a je z okolí ( takže přijdou jeho známí a příbuzní) . Matyáš Kořínek je student AVU. Na dvacet tři let velmi vyzrálý, vnímavý a skromný. Úvodní rozhovor se mi líbil moc. Baví mě poslouchat, jak umělci přemýšlí.
Během pobytu u nás doma ( umělci většinou bydlí u nás) nabrousil všechny nože. Opravil kliku na wc.
D. je všechno, jen ne kutil. Opravy jsou spíše na mně. V šoku, když někdo něco opraví sám od sebe.
s mamkou
....
Myslela jsem, že to ještě otočím do Prahy na Design blok, ale už jsem cítila, že instalace výstavy a péče o M. je moje maximum, co můžu ze sebe vydat a je na čase si dát den volna.
Těším se, až se v pondělí vrátím do svého režimu, k navrhování, tichu a samotě.
To období, kdy jsem nebyla úplně fit fyzicky a psychicky, prověřilo vztahy. Dostalo se mi péče a zájmu od lidí, od kterých bych to nečekala a naopak někdo velmi blízký, až tak na nápomocný nebyl. Samozřejmě, že mám D, který mě celou dobu opečovává, ale znáte to, člověk nechce blejt věci pořád na jednoho člověka. Ale už jsem mnohem lepší, takže cajk.
Jo a koupila jsem si svetr z alpaky ( ten hnědý, co mám na vernisáži). Nutně jsem si potřebovala udělat radost.
