Sobotní firemní grilování

...u nás na zahradě.
Přišli i rodiče od D.
Suma sumárum 12 lidí.
I když to ve výsledku nebylo poznat, už od čtvrtku jsem uklízela. Špajz, vydrhla dvířka na kuchyňské lince, ledničku, dílnu...nakonec i na pečení došlo.

Ping  pong byl v kurzu, ještě víc steaky od Danovy mámy.

Kytku jsem natrhala u naší cesty , odrbaný stůl zamaskovaný vyštrachanou látkou z půdy.

vlevo D.  a vzadu jeho obchodní partner

Brno

Zatím co D. měl pracovní schůzku, já zabíjela čas v obchodním centru Vaňkovka. Společně jsme pak šli za Eliškou do FAIT GALLERY . Eliška ( spolužačka od Dana z vysoké školy) kromě focení exponátů  dělá v galerii workshopy pro děti.

Soukromá galerie miliardáře Igora Faita na mě udělala obrovský dojem a to i přesto, že je zaměřená na konceptuální umění. Poslední měsíce víc sleduju soukromé galerie a rozhodně jsou mi sympatičtější ty, které  nejsou primárně zaměřené na business.
Ono už to samotné podnikání nasměrovává. Někdo vydělává na exekucích jako Robert Runták a pak investuje do umění. Má bezpochyby nádhernou soukromou sbírku, ale člověk z toho má divný pocit.

Naopak I. Fait skupuje krachující firmy a buduje z nich fungující podniky.

Fait gallery disponuje nádherným výstavním prostorem i zázemím. Skvělou kávou, klimatizací  a bohatým programem pro veřejnost. 

vítání s Eliškou ( vypadá to, jako by neměla druhou ruku, ale má!)

kanceláře a místnost pro workshopy

Příprava na  upcyklingový workshop s EKOTEXTIL / performance / LARP

..........

My máme v létě v KRYSTALU zavřeno, ale o to víc vložím energii do plánování výstav a workshopů.

Sobotní workshop s Andreou Tachezy nad očekávání.

Zajímavé poslouchat o tom, proč některá koláž je dobrá a proč jiná ne. O tom jak pozadím sladit a nebo naopak vyzdvihnout to, co je třeba. Aby koláž ,,nepadala". Jak udělat v koláži dynamiku, rytmus nebo klidnou atmosféru.
Spoustu tipů a fíglů. Víc na blogu Jany

S Andreou se vždycky uklidním a ona se mnou, že nemáme počátky Alzheimera, ale obyčejnou roztržitost.
Stejně plaveme ve financích. Jediné štěstí, že lidi kolem nás jsou poctiví a sami se upomenou. Jisté je, že z nás nikdy nebudou milionářky, ale na druhou stranu žijeme moc hezký život, máme krásnou práci a mužský máme taky fajn
....

Ten můj  svolil  s výletem na Lysou. Do té doby byla Lysá pasé. Prý moc lidí.

Lidí jsem moc nepotkali, za to cesta hodně kamenitá ( od Malenovic), jídlo v restauraci mizerné,  hrozný hluk...člověk si připadal jak v jídelně.

Na vrcholu jsme si prohlídli mlhu a šli dolů. A stejně z toho mám dobrý pocit.

Spousta mých známých jela z Havířova na Letnou. Teď mě mrzí, že jsem se taky nehecla. 

Repas dveří

Původně hnědé. Zárubně se budou stříkat na místě. 

K tomu nové podlahy , elektro, voda, koupelna.

Konečně fáze zařizování. 

Parkety... to je taková nádhera.

Nové boty

já mám takovou radost

Z výstavy kniha

Když jsme před více než rokem plánovaly se Simonou výstavu , navrhla jsem, jestli by nechtěla udělat kresby na téma včelaření, když se tomu včelaření věnuje. Nápad se jí líbil a nejen jí. Když jí po čase oslovilo nakladatelství ohledně knihy, zaslala jim kresby a ono to klaplo.

 Je to opravdu krásná kniha s krásným příběhem o vysvobození ze samoty díky péči o včely. Na konci knihy jednoduše vysvětlený postup včelaření.

Kniha je k dostání i u nás.

To se zas nahustilo

V pondělí schůzka ohledně nového projektu. Moc milá paní.
Ve středu instalace výstavy dětských prací. Skončily jsme před sedmou večer.
Pátek přípravy a vernisáž. Sobota Havířovské dvorky.

Vernisáž dopadla skvěle. Největší úspěch měl animovaný film Plasty v moři .
Výborné občerstvení ( napekli rodiče). Skvělé matky. Zdravím Silvu a Pavlu.

Sobotní dvorky byl lehký propadák. Skoro nikdo nepřišel. Asi kvůli vedru nebo těžko říct kvůli čemu. Možná to chtělo víc aktivit, které by lidi z města nalákaly. Po bitvě je každý generál.

 Každopádně jsem si uvědomila, jak musí být těžké přijít na místo, kde to vypadá spíše jako soukromá akce.
Budu to mít na paměti při další vernisáži. Sice se snažím pozdravit každého nového a prohodit pár slov, ale  určitě se tam někdo mohl cítit bezprizorní.
Na dvorcích jsem se více seznámila s Bárou. I kdyby nic, tak tohle stálo za to. Bára zrovna  skončila  gympl. Letos  spolupořádala Majáles a hlavně charitativní jarmark, na kterém se vybralo přes 40 tisíc pro dvě hendikepované děti. To si pak člověk říká, kolik potenciálu je v každém člověku, jen nesmí být zahleděný do sebe.
.....

Nedělní  úklid ve skříni a nově vytvořený účet na VINTED . Jen co jsem tam pár věcí vložila, vzpomněla jsem si na jednu kamarádku, kterou bych mohla obdarovat. Tak zas smazáno.

......

Borek s Danem v sobotu na kole. V tom vedru!
Dnes na fotbalovém zápase.
D.na tribuně.B. na hřišti.
A já spím.

Hezký zbytek neděle.

Na začátku jsou zlomové okamžiky u dětí co chvíli...

...první  slabika, věta, ale pak se to roztáhne  na dlouhá období.

První den školky, školy, taneční,  první nalezený kondom za postelí, první nalezená cigareta ( díky tomu i první facka) . Takže když jedno vaše dítě  končí devítku, můžete si dovolit velké dojetí. 

Školní akce Radovánky. ( každá třída si nacvičuje svůj tanec). 

Najít dobrý blog...

...je ještě lepší, než najít skvělou knihu. Za prvé jen tak neskončí a hlavně, čtení dávkuje autor a ne vy. Pořád se máte na co těšit.

U Aranel velké dilema, jestli číst pozpátku nebo od začátku. Nejdřív jsem sjela posledních pár příspěvků, protože je stejně zamilovaná jako já, až na to,  že o tom umí i napsat. Je to hrozně hezký.  No a když teď vím, že ,,konec"  dobrý, čtu od roku 2011.

Vždycky jsem si říkala, že musí existovat i jiná galaxie blogerek  ( myslím tím okruh blogerek, co se mezi sebou znají), jen je těžké najít spojku mezi okruhy. Občas se stane, že z jiného vesmíru někdo zanechá vzkaz na blogu, který znám já . Naštěstí mě některé komentáře zaujmou natolik, že pak pátrám dál.

 U Aranel najdete odkazy  na kupu dalších třicátnic, co mají nejen něco v hlavě, ale umí to i hezky, čtivě sepsat.
Třicátnice jsou opravdu pro mě jiný vesmír. Ale obohacující. Jen si někdy  říkám, jaká škoda, kolik energie dávají do toho, aby něco dokázaly. ( tím nemyslím Aranel) . Na druhou stranu, kdyby společnost nevyvíjela tlak na úspěch, šla by celá ekonomika do háje.

Ještě se vrátím k A.Lustigovi.

Když se ho ptal kamarád, jak by chtěl, aby lidi na něj vzpomínali, řekl:,, Bylo by příjemné, kdyby si lidi, kteří si na mě vzpomenou, včetně mých dětí a vnuků, řekli, byl to fajn, chlap, držel slovo, nikoho nepodrazil. Byl bych rád, aby po mě zbyla pověst slušného člověka. To by mě úplně stačilo. "

Nejdelší dovolená...

..za posledních několik let. Původně jsem chtěla jet na 4 dny, ale je mi tady tak hezky, že se vracíme  až dnes.
Pendluju mezi počítačem a bazénem. Tam se mi návrh rozleží v hlavě.
Večer nebo na druhý den návrh překopu a nakonec pošlu klientům to nejlepší, co jsem ze sebe vypotila.

Po obědě spím.  Pořád čtu nebo hledám nové umělce, které bychom mohli v galerii vystavovat.
K večeru venčíme Maxe po okolí. Už toho moc neujde.

Po deseti letech navrhování jsem došla k tomu, že nemá smysl navrhovat déle než čtyři hodiny. Člověk už je pak zacyklený a nemá odstup. Doma to prokládám plněním pračky, myčky, balením balíků. ( dárky pro paňučitelky se už kupí, hned v pondělí všechny objednávky pošlu). To mi připomíná, že bych se měla taky po nějakých poohlídnout.

procházka kolem domu

Dost jsem omezila maso, ale steak z http://www.frantiskuvdvur.cz/  jsem si nemohla nechat ujít. To je svátek. 

Asi tady vydržím déle, než jsem plánovala.

D. byl dnes celý den na kole, pak se najedl a usnul s pocitem viny, že se mi nevěnoval.

Přitom být celý den sama, myslet si na své věci, s bazénem, zírat na protější kopce a číst si rozhovor s Arnoštem Lustigem bylo  blaho.
Knihu vřele doporučuju. Je nejen o vzpomínkách na koncentrák, ale hlavně o psaní, o životě v exilu, spravedlnosti, o pocitech viny ( v jednom okamžiku mě rozbrečel... to, když líčil své morální selhání při útěku z lágru). Mají v knihovně  spoustu krásných knih...a plnou ledničku.

...........

Nehlídáme psa poprvé, ale vždycky mě překvapí, jak mají krásnou podlahu.
Podlaha, to je vždy jedno z hlavních témat mezi mnou a klienty.
A čím dál víc jsem přesvědčená, že lino a laminátová podlaha je sňatek z rozumu. Aby se to dobře uklízelo, nemělo tepelný odpor, aby nám to nezničily děti nebo pes. Na druhou stranu žádné nadšení.

V tomto domě žije  pes deset let a ne malý. Zkoumám podlahu  ( americký ořech) ze všech stran a nevidím na ní žádnou újmu. Je tady podlahové topení. Příjemné na  nohy v létě i v zimě.
Dřevěná podlaha je sňatek z vášně, z lásky k opravdovosti a jak je vidět, ani rozum není třeba potlačovat.

A kdyby nakonec nějaký škrábanec byl, za tu nádheru to stojí.

výhled z obývacího pokoje

oblíbené kalhoty ze second handu