Dovolená

Pořád si myslím, že dovolená se dá skvěle užít i doma. Je tolik hezkých míst v okolí a tolik věcí, na které přes rok člověk nemá čas. Něco ušít, spravit, natřít, vymodelovat zahradní plastiku...

Poslední rozhovor v podcastu Buchet byl s holkou, která se rozhodla trávit dovolenou zásadně v ČR . Loni si objednala ubytování na druhé straně Prahy. Něco podobného dělá i můj brácha, který od svých 19 bydlí v Praze. Jde do centra a snaží se dívat na město jako turista.

Mně  začala dovolená už před dvěma měsíci, když jsem si ušila bílé lněné závěsy. Pokaždé, když se trochu vlní větrem, mám pocit, že jsem u moře. Taková blbost, ale působí to na mě extrémně optimisticky. Každé ráno, když vejdu do obýváku, říkám si :,,Jééé ty jsou krásné".

fotka pouze ilustrační, ale atmosféra stejná

...

My letos  opět Chorvatsko. 

D. má rád stejná místa. Ale posun tam je. Na vedlejší ostrov. 

Taky si chce vyzkoušet plavání v moři, aby na závodech nebyl překvapený. Přece jen plavat v bazénu a nebo v moři je rozdíl. Pro chvíle tréninku mám nasyslené knihy a časopisy. 

Narychlo koupené časopisy z LABEL MAGAZINE. Podařilo se mi zprovoznit paypal a domluvit doručení do Polského Těšína. Ten máme za rohem.

Někdo mi v komentářích doporučil knihu od dcery  Lenky Reinerové. Hned jsem si jí koupila na TRHU KNIH. Děkuji. Moc se těším. Zajímavý rozhovor s dcerou TADY 

Román ( taky z antikvariátu)  od Romana Němce  Možnosti milostného románu . Poslední román od Petry Hůlové nasadil vysokou laťku. Tak uvidíme. 

Bereme kola i boty na běhání. To jsem zvědavá, kolikrát v tom vedru vyběhnu:)

....

Děkuji, Kataríno, za telefonát. Moc mě to potěšilo. Vždycky mě to udiví, když si někdo dá tu práci, zavolá nebo napíše, jak má blog rád. 

Kemp Sojka a Poludnica

 

V pátek odpoledne přesun do camp sojka .

Z kempu jsme nadšení. Krásná restaurace se švédskými stoly. Wellness, bazény, sauny. Nic z toho jsme nevyužili, ale dobré vědět, až se tam vydáme na podzim. V kempu  všeho všudy tři stany. Dva němečtí motorkáři, dva cyklisté ( taky cizinci) a my.  Kousek od kempu  obrovská přehrada. Pokud máte natrénováno, můžete si každý den vyjít jednu horu v okolí.

Nám stačila jedna a i tak dnes nemůžu chodit ze schodů.

Až v kempu jsem zjistila, že Poludnica nemá nahoře žádnou restauraci. ( D. mi to chytře zatajil, protože ví, jak se ráda na vrcholu odměňuju pivem a tím pádem, bych nikam nešla)

Druhé překvapení bylo nastoupaných 900 metrů na pěti kilometrech. 

A za třetí . Meteorologové se sekli přesně o deset stupňů. Jsem si říkala. Ok . Prudkej kopec, ale krásných 20 stupňů. To pude. Tak 30. 

Potkali jsme maximálně deset lidí. Z toho dva to hned na úvodu vzdali a vraceli se. Doporučuju si vzít hodně vody. My měli 6 litrů  a i tak jsme ještě doplňovali u pramene, který je ale trochu bokem. Nakonec i absence piva byla dobrá volba, protože sestup byl ještě náročnější než výšlap. Lehce mě bodalo v pochroumaném koleni. 

sprchy, kuchyň

kemp s přípojkami na elektřinu

ideální pro karavany

v dálce naše červené auto

restaurace

Tak mi říká jen D. 

Má vyryto i na snubním prstenu.

směr k recepci

Večerní obhlídka kempu v teplákách s kabelkou KUKU od OnaOna.  Nosím ji teď všude.

Výhledy překrásné. Do vrcholového deníku jsem si postěžovala, že jsem málem vypustila duši. Ale stálo to za to.

Hlavně se nelitovat

 Tak se jmenují rozhlasové vzpomínky Lenky Reinerové na ČR Vltava. 

,,Poslechněte si vyprávění ženy, která přežila tři rakoviny, válečné vězení v Paříži, dva francouzské koncentrační tábory a téměř dvouletou vyšetřovací vazbu v 50. letech na Pankráci. Ženy, která stihla být předválečnou, válečnou i poválečnou spolupracovnicí E. E. Kische, která se svým jugoslávským mužem, lékařem, prošla životní peripetií levicového intelektuála a které celou rodinu vyvraždili nacisté v rámci hrůzy zvané holocaust. Spisovatelka Lenka Reinerová a její Osudy.

Dožila se 92 let. Optimistické, chvílemi velmi dojemné vyprávění. 

....

Nedávno jsme byli v kině na derniéře živého přenosu inscenace Korespondence V + W Divadla Na zábradlí . Škoda že v půlce něco prasklo v promítačce. Doufám, že to časem dají v televizi. 

Zásadní rozhodnutí

Navrhování není jen o tom, udělat návrh podle požadavků, ale občas jít i proti nim.

Tím myslím, že když je na počátku myšlenka dvoupodlažního domu a mně je jasné, že jednopodlažní bude lepší, funkčnější a v krajině hezčí, nesmím se bát s tím přijít. 

U tohoto bytu jsme se rozhodli vybourat okno a vybudovat terasu. Poměrně velký zásah ( protože terasa bude v druhém patře), ale z bytu se rázem stane ,,dům s předzahrádkou". Majitelka si tam může dát bazének, pískoviště pro dítě, pěstovat rajčata a u toho vařit. 

Už jsme ve fázi elektra. 

V kuchyni je pracovní plocha přerušená dveřmi na terasu, což není ideální, ale je zachovaný postup prací. Vezmu z lednice, opláchnu, krájím, vařím.

Zadání. Navrhnout dětský pokoj tak, aby se děti mohly od sebe separovat. 

Rozhodli jsme se obětovat ložnici a prohodit ji s dětským pokojem. Díky tomu mohl vzniknout mini separé prostor u balkónových dveří. Původně tam byly šatní skříně.

Až když si odsouhlasíme dispozici, řeším design. Proto je návrh jen schématický.

 Návrh v původním dětském pokoji, kde má sice každý svoji ,,kukaň", ale i tak by si časem lezli na nervy.

Někdy je dobré udělat návrh pro srovnání, i když je to časově náročné. Ve výsledku jsme si všichni jistí, že prohození pokojů je ta správná cesta.