Zpátky v Suché

Borek se vrací po roce a půl z Karviné do Suché. Vlastně se divím, že tam tak dlouho vydržel. Každý den kromě pondělí jezdil hned po škole do Karviné, z tréninku byl doma v půl sedmé. Kdyby tam byl aspoň dobrý kolektiv... Nechci to víc rozepisovat, ale hrozně se mi ulevilo.
Dráha profesionálního hráče fotbalu se trochu vzdaluje, protože zrovna Karviná hraje nejvyšší soutěž v jeho věkové kategorii, ale nikoho z nás to netrápí. Borek se na přestup zpátky těší.
( vůbec mu nepřišla vtipná moje hláška, že teď bude mít více času na učení).


Dnes se svým starším bratrem na skejtu v Ostravě. Přijel nadšený. Doufáme, že s fotbalem nesekne úplně.

Hlavně se nebát...

...kombinovat obdélníky s hexagony. Ani klienti se nebojí.

A když se zmíním , že už klidně můžou začít bourat koupelnu, tak mi druhý den pošlou tohle.

Škatulata

Borek se přestěhoval do naší bývalé ložnice.
Já si stěhuju pracovnu s ložnicí na zimu do Borkového pokoje. Výmalbu jsme s Borkem vzali bleskově.  Obdivuju lidi, co předem všechno opáskují, zakryjí okna. Aspoň podlahu jsem  přikryla.
Půda s pracovnou se asi brzo stane skladištěm.

 Vyřazené výkresové skříně od mého klienta mi kamarádi nastěhovali do kanceláře. ( ta levá ještě není umytá) Konečně vyřešeno kam ukládat plakáty z výstav a fotografie, které už vlastníme .

Večer po malování mejdlo s Monikou, Silvou a Gabkou. Monika bydlí jen pár kroků ode mě. Od prosince vozím kočár.
 Ach jo. My tady asi budeme do sta let. Smály jsme se tak, že nám tekly slzy smíchy.

Zírám...

 ...kolik tanců je naučili za pár lekcí.
A jak jim to jde !
Ovšem můj tanec s Davidem byla hotová groteska. U čtvrtého tance ( ani si nepamatuju název) jsem to chtěla vzdát. David trval na tom, že mě to naučí.

Díky mému muži za uměleckou fotku, takhle to aspoň vypadá jako tanec.

Ještě že ty holky mám.

Obvykle mívám v práci velké voči. Ráno poprosím Riju, ať mi naváží  50 koulí na různé výrobky. Chvíli na to přijde Ela. Dvě hodiny řešíme objednávky, mýdla na míru, vybíráme látky ze vzorníku. Po dvou hodinách slyším, že Ria točí, protože už je jasné, že já točit nebudu. Jdu aspoň udělat uši na hrnky. V poledne převážím Borka na fotbal. Cestou do Krystalu vyzvednu nové brýle. 

První brýle, které na očích nevnímám. Ve tři dorazila Alice. Dotahujeme drobnosti v interiérech. V šest zavíráme. 

Nákup s brýlemi mi trvá o polovinu kratší dobu. Z dálky vidím nápis PEČIVO. 

Před sedmou doma.

Peru na dva krátké programy, protože jinak hrozí, že usnu dříve, než pračka dopere.

David je dotčený. Nechápe, že když za září dostal 12 pětek, nemůže jet s kamarádkou do Prahy.

Borek si tuní svůj pokoj.

Poslední rest. Napsat statut na FB Meat designu  . Byla jsem pasovaná do role ,,copywriter" po té, co se zjistilo, že na zasmluvňování přihlášených designérů jsem nepoužitelná. 

Nejlepší copywriter je Karolína, ale ta má práce nad hlavu.

......

Největší radost dne ( kromě brýlí)  je návštěva dvou studentek ze střední umělecké školy. Bydlí v Třinci . Štrachaly se takovou dálku, jen aby koukly na výstavu Andrey Tachezy. 

Dopisy

 Od pondělí do středy poledne nám předělávali stupačky  v galerii. Strašný čurbes ve kterém se nedalo pracovat. Odpoledne  dorazili čtvrťáci na workshop ,, kolážové obálky" .Dotáhla jsem staré dopisy , co jsme si psaly s mámou, když jsem studovala v Bechyni .Taky pár pohledů od spolužáků. Tohle mi psala Klára ( 15 let) K nám domů!!!! Píše se rok 1989. 

Chvíli na to se nám změnil název ulice.

         Na workshopu jsme vyráběli dopisní obálky . V šoku. Nikdo nevytáhl telefon, všichni vyráběli jak diví.

        Roztříhali jsme staré kalendáře od Andrey.

 Havel se mi pletl pod ruce celý den. To když jsem chtěla zabalit keramiku do balíků. Prostě to nešlo. Uloženo v knihovně.

U Moniky

Byla bych zklamaná, kdyby u Moniky nevisely její lampy KAFTI 

Škoda, že jsem nevyfotila její koupelnu. Ta byla hodně panková. Bez umyvadla , za to odkládací stolek připomínající gilotinu.

Většina věcí po někom. Mišmaš , ve kterém se šlověk cítí dobře.

Z Varšavy jsem nadšená. 

Rychlý výber

Vzala jsem první mikrovlnku , která byla v regálu, za to vybrat rádio bude horší.

Prozatím místo něj iPad. Tu díru nad troubou chci nechat zadělat už osm let. Spoustu věcí jsem nechala ladem, ani nevím proč. 

Po měsíci běh. Šlo to ztuha. Co jsem taky mohla čekat po tak dlouhé době. 

Tričko mi donesl David ze sekáče. Levis za 30 ká čé.

Naposledy dárkové balení do celofánu. Ela pro mě našla krabičky z Polska. Už jsou na cestě.

Po čtyřech letech se něco chystá.

 Dnes schůzka, na které jsme neprobraly vůbec nic o novém pořadu jen samé drby, což je stejně důležité. Koukám zpětně , co jsem kdysi dělala .... vrtám se do země.
Ale vždycky , když vidím Kamilu  nebo jiné lidi ze štábu, poskočí mi srdce.
Nevím, jestli to je Ostravou nebo tím, že vrána k vráně sedá, ale sešli se tam fajn lidi.


Tenhle DÍL  mám ráda. To už jsem  věděla co chci. Miluju prototypy, věci co se vymykají, co nikdo nemá, věci funkční , z poctivých materiálů, ať je v tom hravost, sranda ...
Dlouho mi trvalo, než jsem se našla.

 Moc bych si přála zlepšit projev, ale myslím, že je to marné. Jak vidím kameru, mám vymetený mozek.

Asi je na čase...

...abych napsala , že máme s mým mužem střídavou péči o naše děti.
A hned jedním dechem dodávám ...že kdyby se všichni lidé rozcházeli tak jako my, advokáti by brzy zkrachovali.
Asi i díky tomu to naši kluci zvládají skvěle. Oba se snažíme před dětmi mluvit o druhém hezky. Samozřejmě že si postěžujeme svým přátelům, ale to snad potřebuje každý občas upustit páru, aby v kritické chvíli zachoval chladnou hlavu.
Michal bydlí v bytě od mojí mámy - 15 minut pěšky od našeho domu.
Tohle řešení se nám zdálo úplně nejlepší pro všechny. Kluci byt znají a ke mě je to  co by kamenem dohodil.

 Zajímavé, jak se dají dva roky bezesných nocí shrnout do jednoho odstavce. (rozhodnutí vyšlo z mé strany)
......................

Kluci dnes malovali pokoj. Trochu divočina, ale nejsem ten typ, co si to raději udělá sám a hezky.
Borek si stěhuje pokoj do pracovny. Já se stěhuju do Borkového pokoje a půdu necháme přes zimu na pospas molům, kteří se nám letos hojně rozmnožili. Nevím, jak ti vaši, ale ti naši žerou i obaly od cédéček.

......
Od zítra začíná pro mě pracovat Ela ( u mě doma) Bude se starat o e-shop. Je pro ni jednodušší  odskočit si od dítěte ke mně domů,  než do galerie. O Elu jsem dlouho stála.

Mám obrovské štěstí na lidi.

Hezký týden

Tajný vchod

Ještě se k Polsku vrátím. Dnes vsuvka ze včerejšího výletu na otočku do Bratislavy
Šok, jak je ta Bratislava malá. Sympaticky malá.

Největší objev  a největší radost ( hned po té, co se dojednala výstava s Anrejem Balcem v Krystalu...mise splněna) je  urbanbistro    .
Dole hezky industriální, ale pozor!!!! ....jen místní ví, že když  vyjdete po schodech k záchodům, tak po levé straně jsou dveře skříně. Neoznačené, takže nikoho nenapadne je otevřít. A za nimi club s barem.

To by se mému otci líbilo.(vyrobil na chalupě tajnou otáčivou stěnu)

Všude na stolech mají zásuvky ve tvaru kostek. Milá obsluha, velká nabídka. Moc dobré kafe.

 Byla jsem úplně vedle ze slečny, která přišla, lehla si na gauč a usla. Obsluha na to vůbec nic.

Za dveřmi skříně  ještě jedny dveře a tadáááá....

Zastávám názor...

...raději tři noci v krásném ( a dražším), než 10 nocí v provizoriu.

Vybavení IKEA mi vůbec nevadilo. Samotný dům měl hezké detaily ... repasované dveře, okna, zdobená skla na verandě. Jsem zamilovaná do prosklených verand, kterých bylo v Sopotech mrtě.

Verandy byly po revoluci  v tak zoufalém stavu, že by je  jistě majitelé  časem zbourali. Vláda tehdy vytipovala 50 nejzajímavějších verand a ty za státní peníze lidem opravila. Verandy kdysi sloužily jako letní kuchyně, já tam byla každé ráno vylepená s kávou .

tahle modrá byla moje