Zobrazují se příspěvky se štítkemarchitektura. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemarchitektura. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 21. prosince 2018

Krmítko Šumperák




Výrobce Ondra Pelikán

                                                      Tady jedna zdařilá rekontsrukce  foto: Martin Zeman


                                                                                            klasický Šumperák

úterý 31. července 2018

Nevíte o nějakém hezkém ubytování...

...ve Špindlerově mlýně ?( nebo někde blízko na dojezd autem)
Chtěli bychom na konci září nebo začátek října vyrazit na pár dní do Krkonoš.( pro dva)
Takhle,... hezké ubytování jsem našla, ale taky super drahé.

Ideálně kdyby to mělo malou kuchyň ( klidně i společnou ) .
Ráda jím, když mám hlad a ne když je servírovaná snídaně v určitou dobu.
A když už si vymýšlím, tak radši něco hodně starého než devadesátky.

Asi moc kutím. Stejně budeme celý den na horách. Prý i v dešti, říkal D.
No, to si jen myslí. Já zas takový nadšenec nejsem.

Ale těším se.

To už budu mít po trzích v Kunštátu a ještě trochu času , než začneme točit díl pro Bydlet jako.

.......

Včera jsem se byla podívat na modlitebnu Církve Bratrské v Ostravě .
(to už je v pořadí třetí budova na rekonstrukci)

Krásný příběh o stavbě. Od získání pozemku od židovské obce, až po výběrové řízení na studii.
Co se musí nechat, Církev Bratrská  do architektury a designu investuje.


vsuvka:  Než někdo začne vyskakovat ohledně restitucí, ráda bych vysvětlila, že v evagelikálních církvích je běžné dávat desetinu z výplaty každý měsíc. Zkuste si spočítat , kolik se sesbírá při  200 členech. Takhle žila spoustu let i naše rodina. Nikdo nikoho k tomu nenutí a  ani nekontroluje. Je to čistě osobní rozhodnutí .
Pro běžného člověka asi šílené, ale něco na tom je. Vždycky si můžeme něco odepřít  a podpořit nějakou neziskovku, charitu, jednotlivce. Třeba jen i tou blbou stovkou. 






Církev Bratrská v Bystrém 
arch. Oldřich Bittner , Klára Bittnerová



Dvě krásné modlitebny pro CB  navrhl arch. Zdeněk Fránek  









středa 21. října 2015

Cohousing

Koukám na video... brácha vypráví, jak ve 26 letech řešil, kde bude bydlet, až dodělá doktoranské studium na architektuře. Tak ho napadlo v hospodě , že s kamarády postaví byty.
Dnes se tomu říká Cohousing , ale před dvaceti lety to byla čirá touha bydlet s přáteli z kolejí a hlavně levně vyřešit bydlení.

Žádný rodinný kapitál( živila nás mamka a na studia si musel vydělávat o prázdninách) a on má tu drzost jít na radnici a říct: my Vám postavíme byty.


TADY ukázka cohousingu v Berlíně ze současnosti.



neděle 18. ledna 2015

Nejužší dům na světě Keret House

Z jedné strany 70 cm, z druhé 133 cm.
autor : arch. Jakub Szczęsny a jeho studio
Někdo na vernisáži řekl, že nejde o množství hmoty, ale sílu myšlenky a o detail. 
Jakub Szczesny má evidentně silných myšlenek dost. 
Původně úzká warszawská ulička byla zaházená odpadky. J.S. přišel s nápadem vybudovat dům, který bude sloužit nejenom izraelskému spisovateli Etgaru Keretovi (jeho rodiče přežili holocaust), ale i jiným umělcům během pobytu ve  Warszawe ( četli jste od něj něco? stojí za kup?)
.......
Poměrně dlouho J.S. trvalo, než od vedení města získal stavební povolení.
Skvělá myšlenka prostě nestačí. Člověk musí být taky trochu urputný.












úterý 11. března 2014

Mediální masáž

Naše nádraží v   REPORTÉRECH ČT

Hned po tom, co nový ministr dopravy požehnal zbourání nádraží, se spustil solidní mediální humbuk. ( Lucie  s Adamem  rozeslali tiskovou zprávu ve velkém stylu:)
 O nádraží napsali  iDnes, Respekt, Literárky, Lidovky, Moravskoslezský deník, rozhovor v Českém rozhlasu... včera reportáž  v Repotérech ČT. ( děkujeme Davidovi Macháčkovi) Pořad vidělo více než půl miliónů lidí.
K nádraží se vyjádřili architekti jako je Josef Pleskot, Ladislav  Lábus nebo Adam Gebrian.
Tlak je poměrně velký, ale jestli bude stačit, aby se zvrátilo rozhodnutí, které už jednou tady bylo... se uvidí.




                                                               ( autor: Adam Gebrian)




čtvrtek 6. března 2014

Každý večer se těším do postele...

...ale nemůžu si stěžovat. Pořád se něco děje a vlastně  se mi to tak líbí.

Borek se nějakým zázrakem ve škole zlepšil. Měsíc nosí jedničky a dvojky, příprava do školy je mnohem kratší...asi jeho mozek zraje ve skocích jako kosti.
David - to je lehce samostatná jednotka. Buď montuje skejty nebo počítače.

Včera jsem se dívala na dokument o Normanu Fostrovi ( nevím jak se to skloňuje)  . Od té doby , co mi sousedka nainstalovala ČT art, začala jsem se dívat na televizi. Zbytek rodiny je z toho lehce v údivu:)















sobota 15. února 2014

Jsem úplně....

...KO. Měla bych ještě vybrat nějaké grafiky, zkusit překreslit jeden dům, ale už usínám.
Při hodině angličtiny jsem chvílemi měla pocit, že učitel na mě mluví z hrozné dálky. Jsem trooooošku přepracovaná.
 Za poslední dva týdny 4 noví klienti, samí milí a příjemní lidé.
Včera mi došlo, že  můžou být nervóznější z první schůzky více než já.





                                                           

 Už chápu, proč tak lidi Brno  milují. Na zpátečnî cestě k vlaku mi klient udělal krátkou komentovanou vyhlídkovou jízdu. Doporučil mi stránky BAM BRNO  
Brněnská architektonický manuál: za pomoci volně přístupné internetové databáze, tištěné mapy a publikace zprostředkuje všem zájemcům o architekturu podrobné informace o brněnských stavbách, které vznikly v letech 1918-1945..





Stránky lajkuju!!! Mají krásnou grafiku.






sobota 1. února 2014

Můj oblíbený.

Musela jsem se dvakrát podívat, jestli jsem se nepřehlédla.
Jednu z nejzásadnějších staveb postavil v posledním roce svého života. Bylo mu 92 let.

Ve svém životě stihl mít čtyři ženy. Jednu z nich mu zavraždili. Už ve svých 23 letech se stal hlavním architektem obytných budov v kanceláři Adler a Sullian.
Ty nejzásadnější stavby  začal stavět až po padesátce.
Neodradilo ho ani to, když mu v 59 letech banka pozastavila  majetek kvůli dluhům.
O šest let později založil  školu architektury. Jmenoval se Frank Lloyd Wright.

Solomon R. Guggenheim Museum

Muzeum začal stavět , když mu bylo  76 let. Stavbu dokončil v 92.
 Budova stočená do spirály. Betonové monstrum může být i ladné.
Byla by to první budova, kam bych v New Yorku zamířila. 

Vodopád - nejznámější obytný dům na světě. Na projektu začal v 68 letech.

Wright  9 měsíců bez jediné skici přemýšlel o projektu. Jak sám říkával, dokud nevím, co budu kreslit, tak nekreslím. Ostřiči tužek - Bob Mosher a Edgar Tafel - vzpomínají, jak jednu neděli zazvonil v Taliesinu telefon a na druhém konci v Milwaukee sděloval Edgar Kaufmann Wrightovi svůj záměr navštívit jej a podívat se, jak jsou práce na projektu Vodopádu daleko. Wright klidně prohlásil, ať se Kaufmann zastaví, že plány jsou již připraveny. Přitom však neexistovala ani jedna skica. Wright nechal Vodopád uzrát ve svých myšlenkách do poslední možné chvíle a poté jej nakreslil za dvě hodiny. Začal u půdorysů, které rýsoval na jeden papír vždy jednou barvou pro každé patro, poté nakreslil řez a nakonec jižní pohled na dům a vodopád. Výkresy se zdály Kaufmannovi poněkud hrubé, nicméně základ nejslavnějšího domu byl položen.
Stavebník měl zpočátku obavy z domu vznášejícího se nad vodopádem, avšak Wright jej přesvědčil: "Chcete přece žít s vodopádem, ne jen s pohledem na něj, vodopád se stane součástí vašeho domu." Wright vsadil na úzký kontakt domu s vodopádem, s jeho nekončícím šuměním a byla to správná volba. Stavba mohla započít.
Na Vodopádu vyniklo Wrightovo konstrukční myšlení, antigravitační železobetonové terasy letí nad vodopádem, kamenné stěny celou kompozici poutají zpátky ke skále. Wright dospěl ke konečné formě domu na základě svých předcházejících projektů, nejednalo se o žádné zjevení, ve Vodopádu Wright dokázal geniálně spojit své dosavadní úvahy do jedinečného výsledku. I zde se ukazuje, že architektura je především cesta. Asymetrie, kontrast, proporce, kontinuita, příroda - to jsou hlavní znaky domu.


Převzato z Archiweb

.................................

Nehleďte na svůj věk... ani na to, co špatného se Vám v minulosti stalo.













neděle 12. ledna 2014

Le Corbusier - béton brute

( Vila  Savoye ...ani nevím, kdy tohle Borek nakreslil, evidetně se s tím nepáral:)


Po celém domě voní borůvkovo- rybízová buchta. Nemohli jsme se rozhodnout, jakou buchtu od M. chceme.

Dočetla jsem Le Corbusiera. Na mě toho železobetonu je  trochu moc.
Kritici Corbusierovi vyčítali, že se snaží přinutit lidi ke štěstí za použití totalitních metod. Ani se jim nedivím. Prý byl dokonce na Unité d'habitat vypracovaný posudek, který prorokoval lidem, kteří se tam nastěhují, depresi.
Líbí se mi od něj menší stavby.... vily jako je Savoye nebo La Roche.
Většina pozdějších a větších staveb mi spíš připomíná  protiatomové kryty než domy k žití.

Kdybyste náhodou nevěděli, tak právě Le Corbusier je představitel architektonického stylu BRUTALISMUS



sobota 9. února 2013

Meda Mládková a Sovovy mlýny

Divné je, že si na keramiku nevzpomenu jak je měsíc dlouhý, přitom jsem jí dělala 16 let. Jediné, co mi chybí, je poslouchání Radiožurnálu. Při točení na kruhu  můžete mít hlavu úplně vymetenou. Žádná koncentrace.

Před Vánocemi jsem si na 14 dní odskočila do dílny a snažila se dodělat všechno, co jsem naslibovala známým. U toho jsem poslouchala rozhovor s Medou Mládkovou.

„Když dnes vidím situaci v České republice, jsem opravdu smutná. Jsem z toho až nemocná,“ přiznává. „Přitom bych strašně ráda pomohla. Kdyby mi bylo o dvacet let míň, určitě bych kandidovala na prezidentku. A myslím, že bych vyhrála.“ 

Když to člověk čte vytržené z kontextu, tak si řekne : Pane jo, ta si ale věří!
Jenže ona je vážně skvělá.
Meda Mládková patří do seznamu lidí, které bych chtěla osobně potkat.

Rozhovor s ní je tak pozitivní! Jestli Vás to zajímá, tak TADY.

Celé se mi to připomnělo, když jsem se dívala na rekonstrukci Sovových mlýnů, kde za podpory Nadace Jana a medy Mládkových vzniklo muzeum Kampa.Proč jsem si nikdy nenašla čas se tam zastavit?
(teď zrovna probíhá výstava grafik Oldřicha Kulhánka).








středa 30. ledna 2013

Frida po druhé

Když jsem byla malá, měli jsme doktora, který k nám chodil domů. Byl to tátův kamarád, stejný ročník.
Úplně si vybavuju jak ležím v posteli a on říká:,,Tak co, princezno, jak to s tebou vypadá?"
Byl hrozně milej. A pořád milý je. O 40 let později chodíme k němu s našimi dětmi. Kluci ho milují. Pořád je s ním legrace.
Jak může být někdo 83 let  konstantně v tak dobré náladě?(podotýkám, že někteří šedesátníci by mu mohli svižnou chůzi a bystrý mozek závidět)
V pondělí jsem s D. zaskočila na výtěr a když mě doktor viděl, odebral vzorek i mých bacilů.

Dnes mi volá:,, Tak, jakpak se má maminka?"(bravurně se několik let vyhýbá tykání nebo vykání)
,, Ujde to, ležím". (usmívám se, protože se mi vybavuje moje dětství.)
,, Je to spálová angína jako hrom, antibiotika necháme na recepci."

Hned lepší pocit, že ležím oprávněně:-)
Pavla mi dnes dovezla knížky o Fridě (moc děkuji).
 iPad na plno využitý. Střídám navrhování dětského pokoje s rekonstrukcí paláce. Dvě diametrálně rozdílné práce, aspoň se mi to neplete.

Včera jsem načetla všechno o výtahových kabinách, postahovala všechny krásné výtahy v Evropě, aby jsem se ujistila, že to, co jsem si vysnila, opravdu existuje.


Trochu jsem se uklidnila, když jsem našla historickou budovu v Madridu, která má taky moderní výtah přilepený k fasádě. To by mohlo  památkáře nalomit:-)
Na výtah v Paříži bych se mohla podívat na živo v květnu. Je krásný.








neděle 2. prosince 2012

Městský mobiliář


Konec rodinných fotografií a příběhů. Nudím se u toho sama, což teprve vy.


Ještě než začal jezdit Regio Jet, jezdila jsem do Prahy přes Ostravu  - Svinov. Zatím co v O- Kunčičkách člověk chytne depku už po pěti minutách, ve Svinově si připadám opravdu jako v civilizované zemi. Civilizovaná země nejen nabízí kvalitní servis  a oku lahodící stavbu, ale hlavně historické objekty nebourá, ale revitalizuje citlivou dostavbou. (Havířov je stát ve státě, tam se bourat bude)
 Objekt získal CENU GRAND PRIX ARCHITEKTŮ 2007 v kategorii rekonstrukce.
Více ZDE





Svinovské nádraží a Kongresové centrum  ve Zlíně, které navrhla architektka Eva Jiřičná, má jeden spojovací prvek. Firmu MMCITÉ . Kromě hezkého městského mobiliáře (projela jsem stránky od osvětlení, stojanů na kola až po popelníky), staví odhlučňovací tunely, skleněné fasády(viz Zlín) a nebo celé skleněné části (Svinov).








To mi připomnělo, že nám v létě zbourali zastávku. Kdo ví, co nám v tom našem vidlákově postavili nového.