Pomalu začínám srůstat s matrací, jen v noci jsem byla v pohotovosti. Borek prošavloval celou noc.
David okomentoval můj úklid, že tohle rodičům opravdu nezávidí.
Ráno jsme si s mužem vyměnili směny. Jsem KO a čekám, kdy už konečně antibiotika zaberou.
Včera jsem doslova promrhala čas tím, že jsem se snažila zprovoznit Moji banku od KB.
Tentokrát se jen pár vyvolených dozvědělo, že na banku nemají chodit přes Safari, ale přes Firefox.
A opět nová aktualizace na Javu 11. Obnovené, postahované, povolené v prohlížeči a stejně nic.
Chápu, že banka má obavy o mé peníze a operační systémy zase o viry, ale tentokrát mě to nějak rozhodilo.
Těžce nesu, když nemůžu přijít na problém a pokud jste podobného ražení, tak víte, jak je to někdy vysilující.
Takže jsem si odpoledne řekla, že to stačí. Že jsem nemocná a měla bych dělat jen samé příjemné věci a že i když na to ten den nepřijdu, tak se nic neděje.
Ráno jsem to vyřešila za 10 minut.
Některé věci se prostě ten den nevyřeší. Tak už se s tím, Soňo, smiř.
Poučena ze včerejška, jsem den proležela, pročetla a prozevlovala.
Konečně jsem si taky našla čas na
DOKUMENT, který mi poslal Indoš. (
moje fotka v minulém příspěvku je taky od něho).
Dokument je o francouzském architektovi Portzamparc. Co se mi kromě jeho staveb líbilo? Vztah s jeho ženou. Troufám si říct, že by nikdy nebyl tak úspěšný, kdyby ji neměl. Ostatně několikrát to v dokumentu naznačil. To ona byla v některých projektech hybnou silou.
Ona mu dala sílu. Myslím, že je skvělé, když lidé dělají ve stejném oboru, každý je jiný, ale tou jinakostí se doplňují.
Fakt hezký dokument.
