Foto z vernisáže...

 

Pokud si můžu vybrat ( a já si naštěstí vybrat můžu), dám přednost na vernisáži rozhovoru s umělcem před dlouhým kurátorským proslovem. Párkrát jsme zahajovali i  komentovanou prohlídku. Autor mluvil o jednotlivých dílech. 

Snažím vernisáže dělat pro lidi srozumitelné a komfortní. Tentokrát vytažené i židle a myslím, že to zopakujeme.

Snad to byla pro návštěvníky i příležitost se seznámit nejen s autorkou, ale i s novými lidmi. Měla jsem pocit, že jsem úplně každého přivítala a prohodila pár slov, ale když se dívám zpětně na fotky, tak mi pár lidí ,,uniklo". 

naši muži

 Olívka s Markétou.

Já o hubnutí jen mluvím, Olívka tvrdě na tom pracuje a výsledek skvělý.

V této době je divné psát o obyčejných věcech. Ve světle událostí se zdá všechno malicherné. Snad to neberete jako přehlížení situace. 

Mimochodem. Těch 169 dětí už je za hranicemi.  Další dva dětské domovy jsou stále na místě a zjišťuje se, jak je dostat ze země. 

 

A co my ?

Co můžeme udělat kromě toho, že pošleme peníze? 

Jít na demonstraci nebo ji sami uspořádat. 

Sama jsem  ve spojení s nadací, která se několik let  stará o sirotky v Kyjevě.  Ředitele nadace znám víc než dvacet let. Právě teď převážejí 169 dětí z dětského domova a jsou u hranic s Polskem.

Pokud byste chtěli podpořit tak  TADY je odkaz is QR kódem.  

Určitě nepřijdou nazmar peníze poslané přes  Člověk v tísni .

Každá stokoruna dobrá.

....

A teď se dívám, že už včera psala Lucie.

Takže nejen každá stovka, ale i výzva dobrá.

Vernisáž

pátek

Plakáty v autě. Ráno sádruju díry po předešlé výstavě. V poledne dorazila Andrea se svým mužem ( mimochodem velký sympaťák) , instalujeme. V pět zahájení.

Hand made škvarková pomazánka od mojí mámy. Bude se podávat s křupavým chlebem.  Máma toho udělala pro celý regiment. ( mami moc děkuju)

Při instalaci jsme vymýšleli, jak zahájíme výstavu. Dost jsem se nasmáli. Vždyť beztak nikdo nepřijde.

Velký omyl. Přišlo víc než 30 lidí.  Dokonce z Brna a Kroměříže.  Dvě studentky z havířovského gymnázia, tři bývalé studentky  ( workshopy a hlavně vedení jejich učitelky výtvarky nesou ovoce). Olívka s Markétou, dvě zdravotní sestry (byly poprvé na vernisáži a  úplně nadšené) , učitelka ze střední umělecké ( hned jsme domluvily workshop pro studenty)....byl to skvělý mix lidí.

Asambláže nádherné. To se prostě musí vidět na živo.

A tím se uzavřel několikatýdenní maraton. 

sobota:

Prošla jsem se do města za účetní . Vzala to přes second handu. (koupila jsem mamce kožené sako), uklidila v galerii, nákup, vaření a navrhování až do večera. 

 

Hotovo

Dotočeno. Život se vrací do normálu. Zítra slaví Silva  narozeniny. Těším se. 

Na fotce vpravo režisérka Gabka Janková, uprostřed dramaturgyně Jana Strýčková ( která mě před 12 lety oslovila, jestli bych nechtěla dělat v televizním pořadu Chalupa je hra) a herečka Jana Stryková. 

Natáčení mělo vzestupnou tendenci. Poslední tři natáčecí dny konečně bez virózy. Závěr nejlepší. 

komoda během renovace

Vernisáž

 Po pěti letech Andrea Tachezy znovu v Galerie Krystal .

18.2. v 17 hod vernisáž

....

S Vendy jsme probíraly, jak zanikly kroužky pro děti, kultura v těžkém útlumu.

Nikdo nikam nechodí. Ani se mu nechce. 

Těžké v této době něco plánovat. 

Doufám, že pár lidí na zahájení dojde. Pokud už vlastníte nějaké knihy od

 A. Tachezy , tak si je můžete vzít k podpisu.

My pár knih s podpisem a věnováním máme a je to pro nás velká vzácnost.

Ještě týden...

...a můj život se vrátí do normálu.

Stejně jako s Kunštátem, musela jsem si natáčení odžít, abych se ujistila, že tohle už prostě pro mě není. Možná je to i tím, že jsem třetí týden nemocná. Každé ráno se přemlouvám k nějakému výkonu.

Obdivuji štáb, že takhle žije několik let a jsou v psychické pohodě. Pořád někam přejíždět, něco řešit, nosit.

 

Včera jsem mezi chystáním na Borkovu oslavu natírala skříňku. 

Dnes oslava narozenin Danové babičky. 88 let. Vypadá báječně. Každý den jezdí na rotopedu , v létě na kole. Kromě toho, že hůř slyší, nemá žádný zdravotní problém. Něco na tom pohybu bude. Ale taky na odpočinku a pohodě.

První den natáčení..

 Celý štáb hrozně milý. Úplně všichni. Od maskérky až po režiséra. 

Zítra si dám den v posteli.( zpátky rýma s bolením hlavy) V pátek různé dodělávky na natáčení a Borkova oslava ( ještě nemám žádný dárek, dort letos asi koupím ) . V sobotu Danova babička 88 . V neděli focení moodboardů. Od pondělí celý týden natáčení až do soboty.

A pak.

A pak se vracím ke všem svým klientům.

.........

Borek po tom, co byl se mnou týden doma ( oba s rýmou), má od zítra distanční výuku.( covid u spolužačky)

Divné, že není pozitivní i Borek. Ten je totiž nachcípaný už třetí týden. Nebo že by to bylo těmi teniskami místo zimních bot? 

Ale co jsem hlavně chtěla. Dát odkaz na úžasný příběh paní, která v důchodu rozjela  podnikání s bylinami. Díl se jmenuje Naděje v bylinách . Neuvěřitelné v jakých podmínkách začínala, s minimálními prostředky a teď vlastní několik budov a pozemků, kde vyrábí tinktury z bylin a pupenů.