Co jsem ten měsíc dělala.

Tři dny po po Sardinii přijela Dana Sahánková se svojí manželkou Ivou. Obě velmi inspirativní. Iva pracuje v sociálních službách  a při tom si dělá terapeutický kurz.  Probíraly jsem víc život než umění. 

Obraz od Dany Sahánkové jsem poprvé viděla  v GASK a pak v soukromé galerii v Litomyšli. Obojí velkoformátové kresby. Udělaly na mě velký dojem.

Po vernisáži jsem si dala předsevzetí, že nebudu nějakou dobu vycházet z komfortní zóny (vernisáž byla skvělá, ale přece jen to stojí trochu duševní síly ). 

Než se ochladilo, byli jsem párkrát k večeru u Karvinského moře. Plavání mi dělá dobře. Voda nádherně čistá. Až na to, že ,,moře" objevili naši polští sousedé a tím pádem přes den poměrně dost lidí. 

Trochu jsme  s pár věcmi v Cukřence popojeli.

Až když majitelé objednali z e-shopu postele, napadlo mě, že by je mohli vyrobit bez povrchové úpravy. Zuzka naštěstí umí všechno vyřídit. Manžel natřít. Navrhla jsem ještě do vejminku ( který je za domem ) pidi kuchyň. 

Souběžně se pohlo na rekonstrukci roubenky v Krásné. ( o tom příště ) .

K tomu mám návrh ložnice v Praze a obývák s předsíní u Kroměříže. To je tak akorát, aby jsem mohla přecházet od jednoho projektu k druhému a majitelé stíhali odpovídat. Práce mi dělá taky dobře. Musím, ale myslet na to, abych  se přes den protáhla a šla se projít. 

Minulý víkend jsem natahovala ratan do rámů pro klienty. Tentokrát jsem se u toho dost trápila. Že já jsem takový angažovaný blbec! Malá drážka na montáž  a kvalitní ultra tvrdé dřevo, takže čalounické sponky do toho nešly zatlouct. Ještě pár krytů na topení a vychytám mouchy:) 

Dělo se toho více, ale už to postuju, jinak zas uběhne měsíc.

 

Sardinie

 Přemýšlela jsem nad tím, jestli  o ,,dovolené" napsat s odstupem času. Přece jen bych mohla získat větší nadhled, ale jak se znám, už bych nenapsala vůbec nic. Budu kout železo, dokud je žhavé. 

Pár dní před odjezdem mě začaly bolet více svaly, hybnost ruky se taky zhoršovala ( zhoršuje se od září ), takže jsem sama sebe solidně vystresovala. Den před odjezdem jsem měla pocit, že bych raději zůstala doma, ať jede D. s Borkem sám. A to jsem ještě netušila, co mě čeká. I s trajektem 32 hodin na cestě. ( jeli jsme autem, protože kola ) . Po příjezdu jsem se několikrát rozbrečela. Druhý den šel D. s Borkem na registraci Iron man, k večeru jsme zašli na krásnou pláž. Dost se mi tam ulevilo. Ještě jsem zapomněla říct, že Dan dostal zánět průdušek. Vypadalo spíš na antibiotika a klid na lůžku než závody. Druhý den šel Borek na kolo, já na pláž. Být sama mi nevadí, ale na této cestě mi došlo, že nazývat toto dovolenou není úplně přesné. Před závodem D. potřebuje klidový režim, po závodě taky a pokud cestujeme takovou dálku, tak na cestování po ostrově není energie.

V neděli závody. Má můj velký obdiv. 

Po závodech jsme vydrželi další dva dny a přebookovali trajekt o dva dny dříve. Kolikrát ještě musíme jet k moři, abychom si ujasnili, že nejsme plážoví typy? Borek se rozhodl zůstat až do konce a zpátky letět.

.....

A teď ta pozitiva. Pokud uvažujete nad Sardinii, tak rozhodně doporučuji. Letecky. Nádherná země s nádhernými plážemi. My jsme byli v historickém městě Alghero. Na letišti si můžete půjčit auto a cestovat křížem krážem. 

Výběr apartmánu se mi povedl. Dvacet minut do centra. Klidná část. Kousek Lidl. Dvě ložnice, dvě koupelny. Vlastní garáž. Majitel nesmírně milý, ochotný. Dostali jsme seznam restaurací v okolí .

Italové jsou strašně na pohodu. Italky nádherné. Jsem rozhodnutá vnést do svého šatníku trochu víc elegance. 

I když jsem  byla trochu labil, dost jsme se všichni nasmáli. 

D. vpravo

Borek

O víkendu v Budapešti

 Hned na začátek chci napsat, že Silva je nejlepší společnice na cestování. Nic není problém, nikam se nežene, ale ráda se městem prochází ( jako já), nic nehrotí. Jediný problém, který vždycky řešíme, jak se dostat z bodu A do bodu B. Mně se zdálo mnohem lepší jet po dálnici přes Brno a Bratislavu, Silva má asi silný vztah ke Slovensku, takže jsem se táhly po zrychlených komunikacích osm hodin a bez klimatizace. Zpátky naštěstí už mojí trasou. Jestli něco na S. opravdu obdivuju, tak je to její pozitivní přístup k životu. Málokdy si na něco stěžuje. Raduje se z drobností, dobrého jídla, hezkých výhledů. Vzácný člověk.

Tady jsme se vyštrachaly na Citadelu a pak na hrad. Obě utahané, ale večer jsme si ještě zašly na víno.

Nejhezčí apartmán, co jsem kdy zažila. Krásný nábytek, originální grafiky, fotografické knihy. Parkety, které miluju. Krásně zrepasované dveře.

V sekáčích se dá utratit majlant. Jen jsem zrovna nebyla naladěná něco kupovat.

Vždycky něco rozepíšu....

 ...a pak se přes to převalí další věci. 

Byli jsme na Smrku s tchýní ( 65 ) a tchánem. Oba v pohodě zdolali druhou nejvyšší horu Beskyd. Aspoň vím, že má D. dobré geny.

Minulý víkend s D. okruh 14 km na Hukvaldech a 14 km se Silvou ke hrázi Žermanické přehrady a zpět. Na běhání se pořád necítím, ale ono to časem přijde.

.......

Na víkend vyjíždím se Silvou do Budapeště. Dan s Borkem si naplánovali víkendové soustředění ( kolo, běh, plavání ). Myslím, že D. truchlit nebude. Přikoupil druhý ovladač na playstion. Konečně si s někým zahraje.

Konečně jsem  pověsila talíř od Michala Bačáka. Trvalo mi rok a čtvrt. Tímto tempem se u nás děje většina věcí :) 

Na Vltavě  zas tolik zajímavého k poslechu, že ani nebudu vypisovat.

U Markéty...

...to bylo krásné už předtím, jen potřebovala vyřešit lépe spaní dětí, stůl pro Almu. Přání bylo mít dvě ne moc vysoké postele, to ale znamenalo, že se ubere hodně z herní plochy. Udělala jsem několik verzí, vyhrála patrová vysoká postel, i když nebyla v původním zadání.  Větší zašívárna, oddělenění sourozenců, víc prostoru.  Alma do teď spí dole vedle mladšího bratra, ale vrchní část je hojně využívaná ( i rodiči ). 

A pak nastoupila Markéta se svým citem pro barvy. U marmolea se přiklonila k výraznější barvě a vybrala skvěle. Borovicové skříňky IVAR jsme  využily nad stolem. Do rohu si vybrala mini sofa. Hodně dělá i výstavka dětských prací. Talent po mamince. Víc o M. tady

Několik verzí se motalo kolem toho

tadáá

            

                                                Oblečení ve schodech . Zábrana na schody se ještě řeší.

Pel mel

 Lucie se zpátky vrátila k psaní blogu. Přidala jsem vpravo do seznamu blogů, které čtu. Je tam i pár, co už delší dobu nepíšou, ale třeba začnou. Lišku Ryšku jsem si nechala na její památku.  Lucie se  během psaní blogu rozvedla, překonala rakovinu, párkrát se přestěhovala. Blogy jsou úžasný časosběrné dokumenty. Tolik inspirující. 

.....

Dnes jsem se dozvěděla, že je výstava Lenky Falušiové v Galerii Krystal nominovaná na Cenu Jantar.

Pořadatelé Moravskoslezských uměleckých Cen Jantar zveřejnili nominace v kategorie výtvarné umění. Za výstavy realizované v roce 2025 porota nominovala Lenku Falušiovou, Jiřího Kudělu a Šárku Mikeskovou. Kdo cenu získá, bude jasné na galavečeru, který se uskuteční v pondělí 4. května 2026 v Domě kultury Poklad v Ostravě. 

Odborná porota pracovala ve složení Hynek Chmelař (předseda poroty), Gabriela Fraisová Maňáková, Martin Mikolášek, Jaroslav Michna a Milan Weber. Zdůvodnění nominací je následující:

Lenka Falušiová za výstavu V tišinách v Galerii Krystal v Havířově (4. 7. 2025 – 26. 9. 2025). Kurátorka výstavy: Valentýna Ondřejová

Grafička Lenka Falušiová vystudovala Ateliér grafiky I. na pražské Akademii výtvarných umění. Je několikanásobnou laureátkou ceny Grafika roku a v roce 2025 získala Cenu Vladimíra Boudníka. V jejím díle nalézáme dvě podstatné roviny. Zaprvé je to precizně zvládnuté řemeslo, nejčastěji tuší na plátně, a zadruhé intenzivní vizuální zážitek, skrze nějž se doslova vpíjíme do přírodních struktur keřů, stromů či skal. Autorčiny práce v sobě nesou poselství ticha a posvátné úcty k přírodě a krajině. Citlivá letní instalace, navzdory nevelkému prostoru havířovské Galerie Krystal, nabídla hluboký ponor do podstaty díla této rodačky z Vrbna pod Pradědem, které je již pevnou součástí nejen českého výstavního provozu, ale i institucionálních a soukromých sbírek.

Mám radost. Na to, že to dělám na koleně, bez vzdělání a hlavně po večerech, velký úspěch. 

.......

Pracovně poklidně. Až jsem toho trochu nervózní. Dotahuju projekty, resty. Mám spoustu času věci promyslet. Každý den se jdu projít. Trochu pomáhám Davidovi s rekonstrukcí. Něco dovézt, zařídit, poradit.

David je starší syn (26) a stěhuje se do bytu mojí mamky, kdyby na blogu byl někdo nový.

Bojovali jsme s betonovými stěrkami. David si nevšiml, že se má lazura ředit, takže totálně šedé šmouhy, které se okamžitě vsákly. Vypadalo jak mazanice. Zachránil to nový plošný nátěr. 

uuááá nenaředěná lazura

přetřeno

Má můj obdiv. Celou rekonstrukci bytu si dělá sám, jen na elektřinu měl odborníky. Co se týká design, rozcházíme se téměř ve všem. Nesu to statečně. :) Jsem ráda, že můžu jakkoliv pomoct. 

Už se těším, až to dodělá a nastoupí k nám:)

Fine little day

Po objevení instagramu zakladatelky Fine little day , jsem ještě větší fanda . Před pěti lety jsem točila pro Českou televizi proměnu pokoje pro hosty a pár věcí jsem od této značky použila. 

Elisabeth Dunker začala těsně před padesátkou se silovým tréninkem. Tehdy byla dost na huntě. V takovém stavu má člověk tendenci spíš ležet na gauči, aby se jeho stav ještě nezhoršil. Nebo aspoň já to tak mám. 

O silovém tréninku pro ženy kolem padesátky teď slyším ze všech stran. Mimochodem J. z naší party kamarádek má od září trenéra , v létě závody Miss bikiny fitness. Jsme z toho všechny úplně vedle.

Psala, že od té doby jí ubyly sledující, protože její instagram už není jen o designu, ale i o cvičení. A mě se zrovna tohle líbí! Je skvělé, když je profil o všem, čím žijeme. 

fotky z natáčení

Dnes první jarní kolo s D. po cyklostezce z Paskova do Ostravy. Podél řeky. 30 km. Nic dramatického. Ale i tak mám po zbytek dne nohy nahoře. Mohla bych být zklamaná, jak je můj výkon rok od roku horší a nebo se můžu pochválit za skvělý sportovní výkon, po tom co jsem poslední měsíce proležela. Tak to druhé.