sobota 29. září 2012

Třikrát S


Úplnou náhodou během jednoho týdne uvidím potřetí / po třetí(oba způsoby jsou prý správně) Meryl Streep.
V pondělí Železná lady, ve středu v cinestar   Druhá šance a dnes dávají v televizi Mamma Mia.

Tolik filmů obvykle nevidím za celý měsíc:-)


První a třetí film - oddechovka, k žehlení dobrý.  Druhá šance přijde vtipná těm, co jsou teprve na začátku manželství. (musela jsem kamarádce půjčovat kapesník).





Tam kde je stín, i slunce jednou svítí..


čtvrtek 27. září 2012

Jak nezvlčit při homeoffice ?


Výborný odkaz na článek poslal Pavel v komentáři. 
Čtěte ZDE

U bodu číslo jedna a tři bych navrhla - Pořiďte si děti. 
Díky nim vstáváte každý den po šesté hodině, aby jste stihli svačiny a rozvoz do škol. Zbytek dne máte  díky kroužkům tak rozkouskovaný, až je vám to nemilé. Odpoledne pracovat nemůžete, ani kdyby jste chtěli, pokud nechcete, aby Vaše dítě propadlo. Zdálo by se, že děti jsou brzda, ale ve skutečnosti děti přinášejí do života balanc, vytržení ze soběstřednosti, zážitky, které by jste při práci nikdy nezažili. 
Bod 12 je krásný závěr.
..........................................................................................................................................
Včera bylo tak krásně, že jsme vytáhly ven svá fidlátka. Aby Alice aspoň trochu viděla na monitor, vyrobila jsem jí garden office.
Alice od začátku, co ke mně chodí do práce, je vždycky upravená (většinou má sukni), namalovaná , krásně upravené nehty. Nasadila laťku.





středa 26. září 2012

Prooff




Tak tohle přesně by se mi líbilo v restauracích. Klidně ochoz, aby číšník viděl na stolky, ale soukromí a pohodlí.
Firma PROOFF navrhla sérii posezení, která se skvěle hodí do veřejných prostor, firem, všude tam, kde se lidé sdružují a zároveň touží po samostatných jednotkách.




úterý 25. září 2012

Pouzdrové šaty

Čas od času mám cuky koupit si na sebe něco jiného než džíny. Většinou, když se v jednom období mé kamarádky smluví a hučí do mě , proč nechodím v šatech a sukních, když mám tak konfekční postavu.
Ale kam bych tak v tom chodila? Na pracovní schůzky? Obávám se, že pro některé klienty by to bylo smrtonosné.

Přesto jsem dnes měla snahu a vyrazila do obchodu. Vize: klasické pouzdrové šaty.
Ukázalo se, že moje postava není vůbec konfekční. Velikost 34 mi sice byla jak ulitá, ale šíře mých ramen se k této velikosti nehodí.

Koupila jsem nakonec spoustu ponožek  pro všechny muže v domě.
Tak to bychom měli.





pondělí 24. září 2012

Tak na půl...


... jede můj web. (odkaz vpravo na blogu)
Zatím nemám  přístup k redakčnímu systému. To znamená, že nemůžu změnit ani přidat texty, fotky. Vlastně nemůžu nic. Programátor odjel do Kanady a má plno práce se sháněním podnájmu a práce.
Přesto jsem web spustila, protože jsem se přihlásila do soutěže a bylo by trapné mít své webové stránky ve formě e-shopu.

Poprvé v životě jsem usebrala odvahu a někam se přihlásila. Odeslání přihlášky se nezdařilo:-)
Si říkám:,,To bude asi nějaké znamení, kašli na to".

Taky míváte ten pocit, že to bude děsný trapas?





Pidi koupelna



............a orosené zrcadlo:-)


Jak to ta Alice dělá?

neděle 23. září 2012

Medvídek a zajíc


KAFTI v rámci projektu Malá řeč vytvořili dětské lampy BUXY a MISHKA.
Lampa je bílá s jedním zaměnitelným komponentem. Můžete si vybrat z barev: růžová, limetka, vínová, bílá a červená.
Design navrhla sestra Moniky - Sonia Slaboň.
Koupit můžete , jak jinak, než ZDE

Už vím, s čím přijdu příště pod paží, až se narodí mým známým miminko.

Dnes odpoledne jsem našla k pronájmu prostory a trochu kutím , jestli si neotevřít  v Havířově studio s obchodem. Vstupní kapitál bych sice potřebovala ztrojnásobit, ale i tak mi to vrtá hlavou.

Ráno moudřejší večera.
........................................................................................................................................................

dovětek: 
Už jsem moudrá teď. 
Baví mě celé dopoledne sedět v džínách, nenamalovaná. Během práce se můžu zastavovat u chackpointů- myčka, sušička, pračka .
A když se vracejí děti domů, jsem tady. 











Feeling good


Dvě věci, které mě zaujaly.

Rčení a slovo MOKET.

sobota 22. září 2012

Něžnost


Kniha Něžnost je tak romantická, že s každou přečtenou stranou máte pocit, že se barva listu začne měnit dorůžova. Přes to přese všechno a nebo právě proto, jsem se od ní nemohla odtrhnout.
Kniha má tři hlavní postavy a u všech třech autor bravurně popsal  pocity.

Pocity člověka, který zažil ztrátu někoho blízkého.
Pocity člověka, který platonicky miluje, až se chová skoro jako blázen.
Pocity člověka, který získá srdce ženy, i když by za ,,normálních" okolností neměl šanci.

Kniha je víc ze života, než se na první pohled zdá.

dovětek: Čím si jí získal? Čistotou srdce a humorem. Chybí - li jedno z toho, šance se prudce snižují.

Karkulka

Ve slabé chvilce jsem slíbila, že pomůžu s Pohádkovým odpolednem.
Jdu za Karkulku.Kostým šiju na poslední chvíli. Vypadám spíš jako selka po znárodnění.

pátek 21. září 2012

Na cestě XX




Tentokrát za sebe majitel poslal vůz a řidiče. Poprvé v životě jsem jela v autě s periskopem:-)
Auta jsou snad jediná oblast, co mě v mužském světě nebaví. Málokdy si všimnu, do čeho sedám a už vůbec nerozpoznám, jestli auto je drahé nebo levné. Hlavně že jedeme. 
Řidič byl fajn. Většina témat se točila kolem jídla:-)
Nejdříve jsme se stavili za kamarádem, který sestrojil  více než 50 letadel. Specializuje se sice na plechová letadla, ale i tak to bylo pro nás důležité .

Vlákna, která vidíte u přístroje  jsou ještě trochu vyšší level než jsou klasická karbonová vlákna. Po dopadu letadla se netříští na nebezpečné jehly.... Jen jsme si říkaly s Alicí, že pokud letadlo spadne, už je to asi jedno.

Není úplně příjemné, když mužský tým trvá na určitých věcech, které by se mohly udělat jinak. 




Cestou zpět nás řidič vysadil na vlak v Zábřehu.

Víte jaká je výhoda, když je Vám  už skoro čtyřicet?

 - Jste sama sebou a chováte se svobodně, nehledě na to, co si o Vás  lidé pomyslí. Ano, přiznávám,    smály jsme se s Alicí ve vlaku trochu víc nahlas než se sluší, ale co už.

- Obvykle už víte, co Vám sluší. (když si prohlížím fotky pár let zpátky, nevěřím vlastním očím)

- Konec experimentů s vlasy.(už jsem měla 3x extra dlouhé, taky rezavé, tmavě hnědé, krátké bílé)

- Oblbovací řečičky Vás  jen tak nerozhodí. (ale je to milé:-)

A když Vám konstruktér dá přednášku o tom, jak by měl vypadat interiér, v klidu si ho vyslechnete, ale pak uděláte rozhodnutí, za kterým si stojíte vy sama.

Líbí se mi můj věk.

Víte o nějakých dalších výhodách?


středa 19. září 2012

Fragile - křehký(á)


                                                                               
Až se tělo a ocel spojí, poteče krev                                                                                
Barva vybledne ve večerním slunci
Skvrny smyje zítřejší déšť
Ale něco v naší mysli zůstane navždy

A déšť bude padat a padat 
A déšť bude padat a padat

Možná, že tento závěrečný čin měl
potvrdit argument života
že nic nevzešlo z násilí
a nikdy nevzejde
Pro všechny, kteří se narodili pod rozzlobenou hvězdou
Nezapomeňme, jak jsme křehcí


A déšť bude padat a padat
Jako slzy z hvězdy
Jako slzy z hvězdy
A déšť nám bude připomínat
Jak křehcí jsme
Jak křehcí jsme

A déšť bude padat a padat
Jako slzy z hvězdy
Jako slzy z hvězdy
A déšť nám bude připomínat
Jak křehcí jsme
Jak křehcí jsme
Jak křehcí jsme
Jak křehcí jsme

úterý 18. září 2012

Šindele nejen na střeše



                                                                Kolekce wood-oo

Čím  dál více architektů a designérů nakupuje na malinadesign. Zvědavost mi nikdy nedá, aby jsem aspoň v rychlosti nesjela, co jsou zač.
Vždycky mě potěší studio, co se neuvrtá jen do interiérů z dostupného nábytku, ale vymýšlí prototypy. Za kolekcí WOOD-OO stojí  Jan Vacek a Martin Šmíd. Dále jen přetiskuju, protože bych to stejně lépe nenapsala.




Šindele byly dříve běžným materiálem, používaly se jako střešní krytina na venkovských staveních, gotických hradech, měly svou tradici, byl to přirozený prvek v prostředí. „Nápad použít tento materiál i způsob využití bylo takové vnuknutí, které mě napadlo při pohledu právě na jednu takovou „perníkovou chaloupku“ s dekorativním šindelem na štítu,“ pokračuje Jan Vacek. Autoři prezentují Wood-oo jako ucelený komplet, fantazírují a dávají dřevěnému šindeli nový rozměr - vytvářejí funkční nábytek použitelný do bytového nebo komerčního interiéru, ale i interiérové objekty a předměty s důrazem na výtvarnou či obecně dekorativní funkci. Ve své kreativitě ale pokračují ještě dále - motiv šindele je přenesen i do grafiky či grafických vzorů. Nechybí ani propojení stromu jako základního prvku až po dřevo v různých formách výtvarného zpracování.  
   Šindel se objevuje jako svítidlo, věšák nebo náhrdelník, v aplikacích na bytové textilie, polštáře, textilní panely na okna…


Pokud se vydáte na letošní designblok, můžete nábytek vidět na živo. My už máme zarezervované lístky na Regiojet.

Trochu z nostalgie jsem si dnes pustila jeden díl Chalupa je hra, kde jsem předělávala podkroví. U nás na Moravě a hlavně na Valašsku takové střechy stále ještě můžete spatřit.

 Chalupa, kde jsme natáčeli,  měla taky původní šindelovou střechu. Majitelé byli velmi příjemní lidé a vůbec...bylo to jedno z nejhezčích natáčení , které jsem v tomto pořadu zažila. Po roce jsem přešla do Bydlení a po mně nastoupila Pavla - skvělá výtvarnice.
Hrozná škoda, že pořad skončil.


Tak. A to by bylo pro dnešek všechno. Dobrou noc.

Čmrdliky čmrdliky

                                   Já čmárám, Alice modeluje. Společně dolazujeme.

pondělí 17. září 2012

Proč ráda cestuju se Silvou




V pátek Silva dorazila se svým mega devítimístným rodinným vozem na čas. Samozřejmě jsem nebyla sbalená, protože jsem celý den balila s Alicí keramiku. Silva zahlásila, že si tedy dá ještě kafe.
Žádný stres. Pak mě napadlo se ještě podívat, v kterém městě vlastně spíme a vyhledat telefon kamarádky, která nám nabídla azyl.

(vsuvka: před rokem jsem se seznámila s klukem, co jel do Prahy na pohovor. Nejenom, že měl vypsaná místa schůzky, ale i vytištěné mapy, přestupy na metro a vypočítané, za jak dlouho tam dojede.
Tohle se mi prostě nemůže stát. VŽDYCKY hledám adresu a telefon 10 minut před odjezdem).

Moc mě potěšilo, že Silva, co by řidič, si nevzala automapu ani navigaci, za to podrobný popis, jak se dostat z Havířova do Ostrova u Macochy.(viz foto)

Díky tomu jsme viděly spoustu krásných míst a měst, které sice na trase být neměly, ale my jsme se tam nedopatřením dostaly.
Zjistily jsme během dvou dnů, že z Ostrova  do Kunštátu se dá dojet čtyřmi možnými způsoby:-))
Během cesty jsme probraly všechny vztahové záležitosti, nekonečné téma pro ženy.

Je mi se Silvou moc dobře. Hodně se smějem a zároveň jsme schopné mluvit i o velmi niterných záležitostech.
Kdo jsem. Co chci . Co nechci. Co nezměním. Co změnit můžu. Co já a Bůh...Věci, které by už člověk by měl mít už dávno zodpovězené, ale nakonec zjistí, že je musí znova přehodnotit, ujasnit si, upevnit se v rozhodnutí.

Díky Silvi za báječnou společnost, skvělý prodej a bezpečnou jízdu.pusu Soňa





Pondělí - den pro odpočinek




All of the cold winds blowing
Through our neighborhoods
While my frustration’s growing
Through concrete, steel and wood
I need more love
I need more love every day of my life
I’m tired of feeling tension
Everyone’s talking black and white
When will something change me
And help me get my mind right
I need more love
I need more love

neděle 16. září 2012

Jak u snědeného krámu

Prodáváme levanduli a poslední 4 hrnky. Lidi jsou moc milí.
Jo a zdravím čtenáře blogu, co se zastavili!
Petr Hůza měl nejhezčí stánek.Dali jsme kafe, boršč a chválili naši společnou známou Andreu Tachezy.

pátek 14. září 2012

Na cestě do Kunštátu

Celou cestu nebe předvádělo barevné varianty jako na módní přehlídce.
Ležíme se Silvou v posteli....Nemůžu usnout.Venku vykřikuje nějaký opilý nešťastník silná slova .....Pouštím si hudbu o mrtvém masu, kterou mi někdo vložil do komentáře.
OK, jak myslíš...

čtvrtek 13. září 2012

Kristova léta, dámy...


Skvělý program k dnešnímu žehlení na ČT2 ve 20:00.
 Dokument jsem viděla před dvěma lety. Budu se dívat znova. Více  zde.

Zákon padajícího hovna





Volá pan D.: ,,Už Vám přišly ty černé závěsné kabely?”
,,Ne, ještě bohužel ne”
D:,,No vy si snad ze mě děláte srandu! Kdybych si ty kabely objednal z Číny, tak přijdou dříve, než z toho Polska!!!!”

(vsuvka: Pan D. si před časem objednal pro svého klienta 17 lamp a 17 bílých závěsných kabelů. Zadavatel si to ale rozmyslel, chtěl kabely vyměnit za černé. Ale protože spěchali s otvíračkou , bílé kabely použili.
Vyšla jsem  jim vstříc a souhlasila s výměnou  i přes to, že kabely už byly použité . Od objednávky černých kabelů jsem si už 3x vyslechla hysterický výlev pana D.)

Alice s úsměvem poznamenala, že by jsem měla použít Zákon padajícího hovna. Tedy seřvat někoho pod sebou. Nejlépe pošťáka, který ten den se neobtěžoval zazvonit na dveře a rovnou hodil lístek do schránky.
O zákoně jsem slyšela poprvé a přitom je to velice trefné přirovnání k tomu, k čemu se lidé uchylují , když jsou ve stresu.

Děláme to nejen vůči našim podřízeným, ale chladíme si žáhu na svých dětech, známých, partnerech.
Jen málokdy si uvědomíme, že si tím nijak nepomůžeme. 

,,Chápu, že jste ve stresu, ale já ty balíky nepřepravuji. Udělala jsem všechno, co je v mých silách, abych Vám vyhověla a 6 dní není zas tak dlouhá doba.”
D:,, Vy pochopte mě, klient mě roztrhne jak hada, pokud ty kabely nevyměním”.

(vsuvka II: Ale vlastně ten stres nechápu. Pokud dovolíme, aby na nás klient přenesl svůj stres, je to špatně. Na nás je, abychom laskavě, ale důrazně vysvětlili, že pokud klient změnil rozhodnutí, musí čekat. A že návštěvníkům restaurace je úplně ukradené, jestli nad nimi visí lampy na bílých nebo černých závěsech. Klienti potřebují designéry a architekty klidné a vyrovnané s reálným pohledem na věc. Pan D. se mi zdál zralý na infarkt.)

Zavolala jsem na poštu a požádala jsem je, aby ještě dnes balík dovezli znova.
Pošťák se omluvně usmíval, ráno zvonil na zvonek na brance, který opravdu nefunguje. Taky jsem se usmívala.


Zákon vetuju. 




úterý 11. září 2012

Kurz animace


                                             

Kamarád programátor si odskočil před odletem do Kanady na Slovensko na kurz animace.
Je to jen kousek příběhu, ale i tak se mi to líbí. Legrační  dětská kresba.
Taky to chci umět! Udělala bych klukům večerníček pro teenagery.


pondělí 10. září 2012

Pauza


Občas, když je mejlů moc a nebo mi slovenští architekti pošlou 4 krát zpátky fakturu na přepsání ( naposledy jsem jim odpověděla, že jestli mi to pošlou ještě jednou, tak jim žádné věci nepošlu:-))), snažím se aspoň na chvíli dělat něco jiného. Minieco je vděčná inspirace na rozptýlení.



Možná v práci máte tak hrozné harakiri, že potřebujete trochu náročnější projekt, ke kterému se budete vracet každý den. Co třeba pomalovat IKEácký nábytek nebo  hnusnou židli, kterou pořád přesunujete z jednoho kouta do druhého....
Geometrické tvary jsou ideální pro neumělce. Na tom se  nic zkazit nedá. Koukni tady fliffa.






neděle 9. září 2012

sobota 8. září 2012

Kdo se bojí, nesmí do lesa

Dole jsem se usmívala, nahoře mi pěkně lepilo. Jediný posera ve výšce jsem byla já. David s Mikulášem si vybrali těžší cestu. Já s Borkem tu lehčí. V jednom úseku jsem se solidně zamotala do jistících lan.
Ale když člověk překoná strach, čeká ho na konci odměna v podobě 60 metrů jízdy na kladce.






Můj objev dne


Někdo mi napsal


Říká se, že nejlepší psaní je spontánní, bez kalkulace.
Ok. Tomu by nedávný příspěvek,, Strašný žvásty" docela odpovídal. Přidala bych k spontánnosti 1 dl Jagermeisteru , totální únava a byl by úplný výčet mého tehdejšího rozpoložení.

Ten den se  u mě slezla Alice, Ria a programátor a i když každý věděl, co má dělat, tak jsem měla pocit, že přeskakuju celý den od jedné věci k druhé.
Do toho kluci celé dopoledne prudili (z pohledu rodiče). Samozřejmě z jejich pohledu se jen škádlili , vzájemně se provokovali a smáli se.
Večer jsem pak sedla a napsala na blog.

Kromě Vašich reakcí na text,  jsem dostala mejl. ( s jeho svolením otiskuju)

Hezký den Soňo,

jsem nadšeným čtenářem Vašeho blogu, a zároveň specialistou na internetový marketing, PR a copywriting. Většinu svého času radím malým firmám i nadnárodním kolosům, jak a co napsat tak, aby to fungovalo. 

Proto nemůžu jinak, než Vám napsat svůj pohled na http://www.malinovasona.com/2012/09/strasny-zvasty.html 

Text, který jste napsala ("Proč nenapíšu...") je přesně to, co u klientů hledám, a co z nich složitě vykřesávám. To je vždy jejich jádro; to, čím jsou odlišní od ostatních. Nikdo nechce číst klišé. Nikdo nechce číst stále stejné texty, když si porovnává nabídku několika designerů. 

Pokud bych Vám měl doporučit, tak bych ten Váš text použil 1:1. Ten, který máte v grafickém návrhu webu, bych přepracoval do jednoduchého bodového seznamu pod Váš úvodní text. Informace v něm jsou důležité, ale návštěvník si k Vám nejprve potřebuje nastavit nějaký vztah, musíte jej zaujmout - tím, že jste vystudovala SŠ v Bechyni, tomu na úvod nepomůžete. Pod to už pak můžete rovnou sázet stručně body svého CV jeden za druhým, klidně odlehčeně. "1992 - otevírám svůj první ateliér. Nemá okna, dveře ani topení. Je mi 19 let." atd. 

Držím palce! 

Martin

Je to vlastně všechno, co jste napsali Vy, ale i s návodem, jak na to. On se tím asi vážně živí:-)
Moc díky Martine.

                                                Dnes trochu tanečně, když venku pršííííííí.

pátek 7. září 2012

Široký rozptyl



Momentálně navrhujeme soukromý bazén v suterénu, interiér UL letadla, fasádu domu na Islandu a několik interiérů u nás. Alice okótovala původní stav a zjistily jsme , že nám chybí 55 rozměrů v půdorysu a v příčných řezech. Jestli my je těmi otazníky neodradíme:-)


(foto současný stav- na nás je, aby to vypadalo stejně tak hezky , jako z vnějšku)
Po večerech si čtu o Islandu. O podnebí , architektuře. Co všechno musí snést fasáda.


Taky myslím na dětské pokoje. Neuvěřitelná shoda . Oslovily nás dvě rodiny se stejným zadáním. Se stejně starými dětmi a skoro totožným půdorysem.

A na just budou jiné!

(Na pokojíček od syna M. myslím taky, fakt..... To jenom, kdyby jsi to náhodou četl:-)

Poslední dny pendluju mezi vrchním ateliérem s Alicí a spodními ateliéry s Rijou.
Dnes 12 hodin v kuse v ateliéru dole. Vytočila jsem 70 hrnků, 110 uší na hrnky, glazování...jsem úplně vygumovaná.
David šel hrát po škole s mužem pinpong. Trénovali backhand topspin. Co to je , to fakt nevím.
Borek se vrátil večer z fotbalu, osprchoval se a zapnul si fotbal v televizi.

Totálně vyobcovaná z mužského kolektivu.

Zítra do Beskyd s dětmi do lanového centra. Těším. Těším.








čtvrtek 6. září 2012

Stojí za pozornost


Přes KOKINO home jsem se doklikala na
Bohemia living a zjistila jsem, že už vydali 4 číslo on-line  časopisu. Holky zlatý, jste fakt šikovné.
Články s výtvarnicemi - výborné. O skeletování listů jsem doposud neměla páru a tipy na knihy opět potěšily. Ech. Je to vážně dobré. 
(víte o tom, že Vám nefunguje odkaz na dárcovskou sms?) Za takový časák bych poslala i tři.






Výstava od Andrei Tachezy by se dala sfouknout při jednom s Design blokem. Kdo půjdete kolem nebo na kole, určitě stojí za skok.








A do třetice všeho dobrého objev na FB u P.V.(pracovní výchova nebo monogram):
Časopis HRANA (pro děti)




V prvním čísle si hrajeme na indiány.
Dozvíte se, jak vypadala indiánská vesnice, jak jednoduše si uměli indiáni zabalit při stěhování, jak lovili bizony a bubnovali. Spíchnete si indiánskou košili, upatláte se od slizu a barev při výrobě totemu a kdo má trpělivost, zvládne i výrobu týpí. Dobrý stopař si uloví medvěda, jelena i bizona. Kdo umí zacházet s nůžkami a lepidlem si obleče šamana, který zrovna křepčí u ohně a je úplně nahý.
Takže hurá mezi indiány za Dorkou, Prokopem a Šímou.


středa 5. září 2012

Diář se plní

Sobota 29. 9. 2012, Praha

Závod na kolech městem pro fixies i volnoběh
Start /cíl / afterparty - Bajkazyl (náplavka na Rašínově nábřeží 2)
Registrace - 15:00
Start - 16:00
Afterparty - 19:00 - ????
Two Hills Suicide na Facebooku

Checkpointy
MeetFactoryTovárna na umění nedaleko Smíchovského nádraží (Ke Sklárně 15, mapa)
Koncept Mu
Nový kreativní prostor v nejživější pražské ulici (Krymská 29, mapa)
Plachetnice Credo
Dřevěná jachtička procházející rekonstrukcí (pro alleycat bude kotvit u mola nedaleko benzinky Agip v Modřanské 51, mapa)
Větrací věže Strahovského tunelu
Betonové obelisky vysoko nad Prahou (u autobusové zastávky Stadion Strahov, mapa)
Vítkov
Vrch nad Žižkovem vyložený mramorem pro dlouhé skidování (mapa)

Pravidla
Žádná nejsou. Kdo se první vrátí s pěti razítky na ruce, vyhrává (aby to bylo fér, holky budou mít svoji kategorii a budou moct jeden kopec vynechat). Checkpointy je možné projet v libovolném pořadí, na některých budou úkoly. Protože nám nejde jen o bezhlavý závod Prahou, ale i o příjemně strávené odpoledne, jedna cena bude připravená i pro posledního závodníka. Startovné 50 Kč, typ kola jakýkoli.

DJ´s
Harddisky notebooků budou roztáčet A.M. 180 Collective a Reverend Dick



Když koukám na blog před rokem, vidím, že něco se opakuje s železnou pravidelností.
Kunštát, Design blok, PKNO(minulý rok jsem měla prezentaci, letos se jdu jen kouknout) a natáčení( posunuto na říjen) 
Kromě toho přibývají akce nové.
Včera mi přišla pozvánka na ALLEYCAT. Díky Pavle, ale ještě chvíli chci žít. :-))Vidím to spíše na ty checkpointy. Klidně Vám budu podávat pití:-)
Podzimní alleycat pro všechny typy kol. Start a cíl - náplavka. Checkpointy - MeetFactory, Koncept Mu, plachetnice Credo, Vítkov a Strahov, holky můžou jeden kopec vynechat. Po skončení afterparty s DJs. První a poslední vyhrává. No rules, just ride!

Ne. Vážně. Kdyby jsem bydlela v Praze, určitě dorazím, jenže o pár dní později začíná Design blok a tam prostě musím být...
Letos VŠUP se zaměřila na dětský design a to mě láká.