Muži sobě

Špagety, sýr a kečup. A když dávají nějaký slušný fotbal, blaho.

Evidentně si i bez konferečního stolku vystačí.

(ještě pár let a bylo by ze dřeva uhlí)

Vyrážím do OBI pro barvu . Trochu se bojím, že zas koupím nějaký keř.

Pracovna na 80 cm

Po dlouhé době jsem vytáhla foťák. 

Já ten STRING  prodávám vlastně hlavně kvůli sobě. S každou objednávkou pro zákazníky, si přiobjednám i něco pro sebe. Syslím, protože brzy budeme prohazovat naši pracovnu s Borkovým pokojem.

Kniha od Dity Pepe

Dita - matka

                                                                             Dita - baletka

...Dita pokaždé jinak. 

                                                   

Modrý semiš nebo růžová?

Každopádně na mě nezvykle barevné. 

Všechno ještě v procesu  a nakonec to třeba bude úplně jinak. Je dobré mít zadní vrátka. Vyměnit po letech snímatelný potah a vymalovat na bílo.

Trochu se rozšířilo schodiště, zvětšilo okno, zbourala zeď, přidalo prosklení na chodbu.Prostě pár drobných změn:)

Jarní úklid

Kromě vyvalování na slunci jsem ošolichala pár oken .
Trochu nesystematicky. U Davida jsem po dvou oknech cvičila na hrazdě.
V ložnici jsem u toho pila kávu a jedla závin. V koupelně naplnila pračku a vytrhala si obočí.
Máme doma 13 oken .

 K večeru jsme naplnili dodávku  bordelem ze zahrady.( žít s mužem, co prodává pneumatiky je vážně  partie:)

Kupka s betonovými patníky je na zahradě  od začátku, co tam bydlíme. Dnes bude určitě paní sousedka bouchat šampaňské, protože její předstva o naší zahradě je  jiná než ta naše , včetně  hromady zarostlého betonu. 

                                                                (  u Davida v pokoji)

Těšit se domů.

Teprve teď mi dochází( když zařizuju u sebe doma ), jak se lidi cítí, když jim navrhnu pokoj, dům, budovu.( občas mi to i napíšou)
Designem nikdy nikomu nezachráním život, ale nervy možná jo.
Přitom stačí změnit pár věcí a hned je to o něčem jiném.

Terasa a zahrada je u nás téma každý rok. Obrovský kus pozemku, který se musí sekat  a  terasa, která je spíš pódium, které jde sledovat ze všech stran. Ne, že by byli na mě zvědaví, ale jde o ten pocit soukromí.

Na podzim mi truhláři přibili pár fošen směrem k sousedce  a po dvanácti letech ignorace zahrady, jsem vylepená na terase každý den. Blaho.

(vzkaz od manželky pastora) 

 Včera, když jsem si šla dokoupit křeslo acapulco do JYSKU, zjistila jsem, že se spustila po mém příspěvku nákupní horečka.
Mám radost, že  blog k něčemu je. Že ho nejen čtete , ale  máte rádi  tipy na nákupy. Nikým a ničím nesponzorované. 
Byl to zrovna den, kdy jsme si udělali s Borkem hezké odpoledne. K holiči, nákup oblečení, acapulca a pizzy.
A pak, že s klukama to nejde.

V Praze

V sobotu jsme pomohli vybrat sedačku. Původně jsme mířili do Decolandu, ale ceny astronomické. Co se musí nechat, od pohledu je vidět kvalita.

Odpoledne jsem chtěla vidět výstavu Venduly Chalánkové a zastavit se do NILA.
D. se vždycky odložil někde opodál.
U Villa Pellé vypadal  na lavičce trochu podezřele.

Večer na nudle do yamyam  na Praze 6.
Restauraci vřele doporučuju. Druhý den jsme  se tam vrátili na oběd.

yam yam mňam mňam

( Spaní u Evy. ) 

V neděli obhlídka nového byty a seznamování . Mám na klienty ohromné štěstí. Klidně bych si s nimi povídala celé dopoledne.
Jo a kromě toho jsem zjistila, že se starají o e-shop Pavlovi Fuksovi , kterého jsem nedávno našla na FB.
Komu chybí plakát na stěnu , má rád živé barvy a vtip, ten bude nadšen.

Před odjezdem  Josef Koudelka.
D. byl z výstavy úplně rozložený. I když má několik jeho knih a všechny fotky zná nazpaměť, stejně tam stál jak uhranutý.

hezky jsme se měli

To nevymyslíš.

Josef Koudelka má výstavu v Umělecko průmyslovém muzeu od 22.3.- 23.9.2018
Včera jsme se  náhodou potkali na výstavě s Ornin, která přiletěl až z Bangkoku.
K tomu všemu jsme zjistili, že přesně před dvěmi lety měla u nás v galerii výstavu.(na tohle připomínání událostí je FB fajn)
Ta pravděpodobnost, že si vybereme stejný den a stejnou hodinu, je téměř nulová, ale prostě  takové věci se dějí.

U fotek z invaze ze 68 roku jsem se samozřejmě znovu rozbrečela. Ty fotky jsou neuvěřitelně silné. Vidíte ve tvářích  bezmoc a zároveň velkou odvahu ...postavit se před tank , nechat na sebe mířit ...
Na fotkách vidíte spoustu mladých lidí.

Dnes, po padesáti letech od téhle události, jdu demostrovat proti člověku, který spolupracoval s tímto režimem. Asi bych se raději  slunila na terase, než se hnala do Ostravy , ale smysl to má!

                                                               ( poslední tři fotky od D.) 

Sourozenci byli jak z jiné doby.