Jak funguje Nobelova cena?
Proč má den 24 hodin?
Co je veřejný dluh a kdo ho zaplatí?
Jak umělá inteligence myslí?
Kdo určil, že máme ujít denně alespoň 10 000 kroků?
Pořad What the fact , který názorně a jednoduše ( díky nákresům) vysvětlí složité věci. Ráda na to koukám.
HYDE PARK CIVILIZACE trochu složitější, ale stále srozumitelný. Zrovna ten poslední s imunoložkou na téma,,Jak náš imunitní systém rozpozná rakovinu" pro mě rozhodně objevný.
A na co koukáte vy ?
...že něco napíšu na blog, ale večer jsem tak unavená.
Pendluju mezi navrhováním a dílnou. V dílně poslouchám mluvené slovo.
Na VLTAVĚ v Osudech Liběna Rochová. To musí bavit úplně každou ženu. Mluví tak zajímavě o svém dětství, o tom jak rok studovala knedlíkárnu, než se dostala na textilní průmyslovku.
Na AKCENTU zajímavé podrobnosti o tom, jak Československo nakoupilo před sto lety umění z Francie.
Skvělý rozhovor na Vltavě s šéfredaktorem Respektu Erik Tabery nebo hercem Jiří Lábus .
....
Už mám všechny dárky pro rodinu. Dokonce i bratr vyjádřil své přání. Ale mámu netrumfnu. Ta už balí dárky v srpnu.
Jeden z dobrých dárků je předplatné časopisu. Udělám tím nejen radost, ale podpořím tak vydavatelství. V dnešní době mít tištěné médium je stejně náročné jako udržet kamenný obchod. Včera jsem si koupila nové vydání Elle Decoration a tolik zajímavých interiérů, tipů.
Ještě mě napadá nákup na e-shopech, které zaměstnávají lidi se speciálními potřebami. Asi už jsem psala loni, ale tyhle svíčky ze včelího vosku jsou fakt krásné. kuk tady .
....
Doma se už vánočně nalazuju.
Koupila jsem do vázy eukalyptus, připravila svícny na advent, topení v krbu.
Ale jinak v celém domě neskutečný bordel.
...že do Vánoc mít víkendy nebudu. To ale neznamená, že si každý den neudělám voraz.
Původně jsme mysleli, že pojedeme v sobotu na výstavu Evy Kmentové do Brna, ale pak jsem se reálně podívala na objednávky na keramiku a zůstali doma. Vytočila jsem 100 hrnků. K večeru šli plavat. Nikdy by mě nenapadlo, že ve vodě budu odpočívat.
D. byl ještě před plaváním běhat 20 km v dešti. Tak takový masochismus nemusím.
Dnes 100 uch na hrnky, odepisování na mejly, balení objednávek, louskání ořechů, zírání do krbu, vaření, šotkování po domě.
....
Koupila jsem si obraz od Iva Sumce.
Tak dlouho jsem kolem něj během výstavy chodila, až jsem usoudila, že ho nutně potřebuju.
Poslední kapka k rozhodnutí byl rozhovor s Charlottou Kotíkovou na VLTAVĚ . Moc hezké povídání. Vřele doporučuji.
Tady ještě fotka z vernisáže, abyste si nemysleli, že Havířově chcíp pes.
Příští dny vyhrazené jen pro navrhování. Těším se.
Už jak ten nápis čtu, směju se. Ale není od věci, si sem tam shrnout, co se za poslední dobu povedlo.
Dotáhla jsem návrh kuchyně pro paní v Návsí . Udělala jsem pět verzí dvířek, abychom došly k té mojí původní první. Tak to prostě někdy je. Je to proces. Za ty roky jsem zjistila, že je někdy lepší něco vymodelovat než vysvětlovat, že takto to hezké nebude. Ne každý si to umí představit a až to vidí ve 3D , vidí to jasně. Paní moc milá. Komunikace svižná. Doufám, že se jí bude v kuchyni hezky vařit.
...
Vypadá to, že CHKO v Krásné schválí návrh rekonstrukce chalupy. Nejvíce jsem se bála přístavby, ale zbytečně. Předběžné vyjádření:
Dobrý den,
za mě velmi zdařilé. I tu zmíněnou střechu skousneme, jelikož takto
byla i původně (v CHKO požadujeme standartně tmavou antracit, hnědou
atd.)
Pokud budete dělat i úpravy zahrady, prosím rovněž o citlivý přístup -
přírodní formu zpevněných ploch, místní druhy dřevin...
To už je vlastně třetí dům, co dělám v CHKO.
...
Před týdnem mě oslovila firma ( majitelé Švýcaři), jestli bych nenavrhla kanceláře pro 40 lidí. Respektive neopravila návrh jiné firmy. Vedení s mým návrhem moc spokojené. Tak já taky.
...
Tak abych tu samochválu trochu vyvážila.
Udělala jsem návrh obývacího pokoje a vůbec jsem se netrefila. To se mi nestalo roky. Vlastně se líbily jen svěšené lampy. Snažím se do každého e-mailu napsat, že se těším na všechny připomínky, podněty, ale došlo mi, že i tak může být pro klienta těžké napsat, že to není to pravé, co si představoval. Rozhodně se necítím uražená nebo smutná. Je to přesně jak jsem psala na začátku. Proces. Společná cesta ke zdárnému výsledku.
Ve čtvrtek v Galerii Krystal vernisáž Liny Németh / Z dálky to vypadá jako ráj
Víc o výstavě napsala její kamarádka, kurátorka galerie Ve věži, Dagmar Čaplygiová. ( pod tečkami)
Tato výstava byla připravovaná s velkou pečlivostí, až mě to chvílemi dohánělo k šílenství. Lina řešila každý detail. Několik verzí plakátů. Měnila se úvodní fotka. Přidávaly se deníkové záznamy. Cítila jsem, že je to spíš můj problém než Liny. To, co nám se může zdát zbytečné, pro někoho je zásadní. Včera jsme instalovaly výstavu osm hodin v kuse . Dagmar dovezla vynikající mini chlebíčky, Lina zákusky. Při instalaci jsme se často smály. Mám z toho dobrý pocit.
Moc díky mému muži za kurátorský výběr fotek do vystavovaného souboru. Není to poprvé, co vybíral fotky jinému fotografovi na výstavu a pokaždé mě udiví, jaký má pro to cit a zároveň nekompromisně vyřazuje fotografie, které do souboru nepatří.
......
Pročítám si deníkové záznamy Liny Németh z Colomba na Srí Lance o době, kdy tam s rodinou dva roky žila. O době jistým způsobem vyšinuté.
Bylo těžké někam se přestěhovat, začít žít, vybudovat domov od nuly a snažit se integrovat. Vše se odehrálo během pandemie. Během nejtvrdších restrikcí, v době velkého strachu, který byl mezi lidmi přímo hmatatelný. Nic nefungovalo normálně. Následovala totální hospodářskáa ekonomická krize, ústící ve velké protesty, demonstrace, a každý den byl tak trochu boj. Tenhle rámec se dotýkal našeho každodenního bytí. Kdybychom tam byli nyní, byl by to, myslím, ráj i zblízka.
Uvědomuji si, jak zavádějící může být pohled na fotografie z exotického prostředí tropického ostrova. Jak svádí k iluzím o stejně exotických zážitcích s dovolenkovým nádechem,
o bezstarostném životě…Proto je kontext jejich vzniku tak důležitý.
Dneska byl intenzivně cítit mořský vzduch rybami a solí, vedro, stříbrné vlny …
tak daleko…a tak blízko…
„Život se skládá z nepatrných doteků osamění.“
Lině se podařilo zachytit přirozenou vážnost dětí s haptickou něhou a citlivostí.
Nepřipouštíme si, jak hluboce děti rozumí „našim“ pocitům osamělosti a smutku.
Záběry s nimi dávají pocítit absurditu celé situace v izolaci, nekonečné hodiny
vlekoucího se času i stesk.
Fotografie obyčejných věcí, mimoděk zachycených zátiší, mohou evokovat stav tichého spolubytí, jako by i ony byly s dětmi vnitřně propojeny ve stavu vytržení z běžného, normálního života. Dotvářejí velmi osobní vyznění souboru s jeho přiznanou intimitou
a křehkostí.
Vysoký horizont a nekonečný oceán přede mnou.
Horizont. Téma mnohokrát zpracované. Čím člověka i fotografa pořád tolik přitahuje, vzrušuje, zneklidňuje? Neměnná a zároveň světlem neustále se proměňující věčná horizontála, oceán, „božské tělo“, sahá svým prapůvodem daleko před čas lidí.
Přesto tu sílu božského původu člověk bytostně vnímá, cítí – tedy vidí.
Na výstavě Liny Németh jsou horizonty (kromě jediného akcentu) interpretovány na malých formátech. Forma instalace, kdy horizont není adorován a ve vztahu s autentickými deníkovými záznamy autorky směruje naši bdělost blíže k meditaci, rezonuje se záměrem výstavy: nevtíravě vede diváka k hlubšímu vhledu do námětu a k naplnění zvláštním klidem, který vše přesahuje.
Fotografie Liny Németh promyšleně vybrané kurátory Danem Livečkou a Soňou Malinovou
daly podnět k instalaci v galerii Krystal vyznačující se jemnou estetikou a zvláštní diskrétní naléhavostí.
Na závěr nechávám zaznít „prorockou“ větu, kterou Lina opakovaně slyšela od svého lékaře dr. Nalina v Colombu: Fotíš? Foť! Každý den! To je tvůj lék!
Dagmar Čaplyginová
( Drip&Drink)
Minulé příspěvky jsem trochu odbyla ( říkal můj muž a má pravdu), tak dnes trochu více vět.
2019 jsem si říkala, že už těch krokusů a flower bylo tak akorát. Že by to chtělo něco, co víc koresponduje s mým stylem navrhování interiérů a galerií. Měla jsem v hlavě drippery, které neumí jen tak každý vytočit. Přírodní a jednoduché tvary. Docela dlouho mi trvalo než jsem našla vhodné glazury na pískovou a bílou verzi.
Ono to není jen tak najít hlínu a glazuru, která se spolu kamarádí. Aby měli stejnou teplotní roztažnost, ve stejné chvíli se při výpalu roztahují a smrští. Teplotní křivka je docela věda. Myslím, že většina laiků si s tím neláme hlavu a pak glazura stéká, trhlinkuje, protéká.
vsuvka: Teplotní křivka se nastavuje pomocí zařízení, které je součástí pece. Například prvních 600 stupňů za 3 hodiny, pak teplotní výdrž 30 minut, drží se na těch 600 stupních, pak dalších nárust 500 stupňů za čtyři hodiny, teplotní výdrž hodinu. Někdo reguluje i chlazení. Ideální teplotní křivka se s každým výpalem ladí.
Popravdě...u bílé matné glazury Drip&Drink se mi ani po čtyřech letech nepodařilo docílit, aby se keramika mohla dávat do myčky. Neměla pevnost tak jako moje stará keramika s krokusy, s kterou doma mlátíme, stokrát vložíme do myčky a je pořád jak nová. Časem mi taky došlo, že hnědé a bílé keramiky je všude mrtě a ta moje není ničím rozpoznatelná. Další fakt byl, že se keramika pálila na 1200 stupňů. Hraniční teplota pro moji pec. Spirály dostávaly pořádně zabrat. Některé budu muset vyměnit. ( investice nejméně 20 tisíc) Prostě s každým výpalem jsem si říkala, že tudy cesta nevede. Poslední půl rok jsem otevírala e-shop jen nárazovitě. Paradoxně nervy z toho, když si lidi objednávali a psali mi do zpráv, kdy bude keramika skladem.
Předevčírem jsem na eshopu smazala všechen Drip&Drink a vrátila krokusy a flower. Není tak trendy a cool, ale krásně se z toho pije. Lidem dělá radost, hrnky jsou součástí jejich denních rituálů. Za těch 30 let je keramika vyladěná do detailu a byla by škoda se toho vzdávat. Nebo aspoň teď to tak vidím, ale to neznamená, že časem nepřijdu s něčím jiným.
( krokus)
V neděli mě D. vyvezl za uměním. A nemusel ani daleko. V Ostravě v Domě umění mají čtyři krásné výstavy.
Dodělala jsem studii domu v CHKO, až na to, že to teď drhne na straně projektanta. Že já na tu architekturu nešla!
Dům má uvnitř pasáž, kterou se projde až na zahradu. O co je navenek jednoduchý, o to uvnitř zajímavější. V CHKO je daný sklon střechy, materiály, půdorys a jiné normy, což je dobře.
Odjížděla jsem do Poreče s virozou. ( jediná starost, abych nenakazila D.) Druhý den po příjezdu 10 km kolem pobřeží na registraci Iron man. Poreč je opravdu nádherná. Pro sportovce krásné běžecké a cyklistické trasy. Pro milovníky kaváren a zevlování u moře taky. Ideálně na podzim. Bez lidí.
Iron man silný zážitek. Perfektně zorganizované. Přehledné. Skvělý servis. Moderátor vtipný. Při startu jsem měla co dělat, abych se nerozbrečela.
Plavání 1, 9 km. Kolo 90 km. Běh 22 km.
Po roce tréninku jeho první závod. Z 1210 lidí byl 713. Čas 5:30. Obdivuju. (hned se přihlásil na další závod v Rakousku)
.....
Ubytování krásné. Mělo to jen drobné zádrhele. Nedalo se zaparkovat domu ( bydleli jsme v historickém jádru) . Věci jsme nosili na třikrát od parkoviště k domu a do třetího patra. Jednu noc hlasitá hudba a zpěv do čtyř do rána. Na noční klid se nehraje.
D. je hotelový typ, já ráda apartmán, kde mám kuchyň a spoustu místa. Možnost si číst, když ten druhý spí. Taky to musí mít trochu ducha. Jak vidím parkety, zapomínám dohledávat dostupnost parkování.
Moře pár metrů od domu. Nádherná pěší zóna kolem historických hradeb.
