úterý 1. prosince 2020

To potěšilo...

 ...zmínka o blogu a galerii, co napsala Ivana Kocmanová na czechdesign . Více v odkazu.


No a jinak děkuji za minulé vzkazy a trochu si to shrňme. Jsme unavené a chceme si odpočinout. Nikdo na filozofické úvahy není zvědavý.

Dárky  v duchu podpory malých výrobců, nakladatelství, flér prodejců. Zaujala mě paní, co vyrábí hračky pro kočky a peníze jdou na útulek ( pěkně prosím o odkaz) .Kalendář, který podporuje bohulibou činnost je taky skvělý tip.

Já   koupila kalendáře a další drobnosti od Andrei Tachezy  a zrovna v jejím případě mi to přijde skoro jako charitativní projekt, neb je to přesně ten typ výtvarnice, které se příčí všechny marketingové metody a neumí se prodat. 

Krém na ruce a jelení lůj, jak psala Magda, mi přijde taky hezký dárek. Nebo aspoň v mém případě. Zrovna včera při večeři se D. trochu pozastavil nad tím, jak mám vrásčité ruce, ale rychle dodal, že mě bude milovat i jako scvrklou stařenku ( mno uvidíme:) .

Teď jsem si vzpomněla, že D. si přál od rodičů předplatné Hospodářek s přílohou. Předplatné jsou vlastně Vánoce celý rok. Doporučuji. I já lehce naznačila jednomu členu rodiny, že by se mi líbilo Marianne bydlení. 

Ještě k tom MB. Oslovit Lucii Konečnou byl výborný tah na bránu. Má velkou čtenářskou základnu, skvěle píše a vybírá si na rozhovor  s lidmi, co žijou skromě a přitom šťastně a zajímavě . Kvůli ní jsem zas začala znovu kupovat. Mnoha lidem se zdá, že je časopis plný reklamy, ale já si osobně myslím, že pokud jen jedna věc mě inspiruje, stálo to za kup. (  předesílám, že s majitelkou MB nejsem kamarádka, nic za propagaci nemám  a nebudu) .

V posledním čísle rozhovor se Zuzkou . Jsou tam ke stažení ozdoby na stromek.




pondělí 30. listopadu 2020

Poslední dobou ( možná měsíce)...

 ...jsou tady samé plky. Svatba, ťuťu, ňuňu...kde jsou ty časy, kdy jsem vytahovala z rukávu různé tipy na tvoření, kulturu, čtivo .

Nicméně i záznamy zdánlivě bezcenné s odstupem času  nabývají na hodnotě.

Tak například tady tato slečna žena s moly píše soustavně  blog od roku 2004. (pokud píšete  déle než ona, nebo někoho takového znáte, dejte mi , prosím, vědět)  

Začala  ve druhém ročníku gymplu, teď je jí třicet, má dítě a její přístup k mateřství je diametrálně rozdílný, než je současný trend. Zajímavé číst, co si představovala o své budoucnosti a jak žije teď. 

A bez oslího můstku jiné téma.

Jak tak hledám dárky pro příbuzné, tak jsem si stihla koupit už několik věcí pro sebe . Na cestě je gramofon( ten nejlevnější co měli, ale má tři rychlosti otáček,  zesilovač i reprák)  boty na hory, ponožky z vlny, knihu ( původně jsem kupovala knihu jen pro D. , ale znáte to, když na vás problikává ,,poštovné zdarma nad" ... ). 

Co vy? Už máte nějaký dar pod strom. Nějaké tipy ?

neděle 29. listopadu 2020

Jak jsme lezli k cizím lidem přes plot.

 Včera se nám nevrátilo kotě. Obvykle vyběhne přes okno na slabou půl hodinu a pak už na parapetu srdceryvně mňouká a dělá zoufalé grimasy. Tentokrát tři hodiny  a nikde. Dvakrát jsme prošli okolí. Pak nás napadlo, jestli to nemá souvislost s tříhodinovým štěkáním vlčáka, který bydlí ob domek ve stejné ulici. 

Těsně před půlnocí Dan  přelezl plot (  místo aby mu vlčák ukousl nohu, tak se nechal poslušně zavřít do kotce). Vyšplhal na strom tak vysoko, že se mi tajil dech, chytil kočku za kožich  a slezl s ní dolů.

Srdce záchranáře se nezapře. ( dva roky dělala civilku na záchrance).

Je spousta věcí, pro které si Dana vážím a to je jedna z nich. Když někdo obtěžuje slečnu v tramvaji, zastane se jí. Ležící opilce vodí domů. Hrne se do věcí, které jiní by pozorovali zpovzdálí. Tak jen doufám, že i on má nějakého anděla.







středa 25. listopadu 2020

Vánoční pozdrav z roku 1989


...od spolužačky Kláry.( druhý ročník střední keramické)


( obě velké fanynky Vladimíra Mišíka) 


Už mě ty Vánoce berou. Koupila jsem  zelený věnec s tím, že si ho nějak dozdobím, ale je dost možné, že ho jen pověsím na stuhu. Něco červeného do vázy. Zapaluju svíčky .  A hlavně vybírám dárky. 
A nejen já. Každý den trávím balením objednávek dvě hodiny. S takovou vydělám i na opravu pece.




Pár espresso hrnků a hrnků 2,5 dl vzor krokus jsem vložila na FLER




                                   





neděle 22. listopadu 2020

Fotky jako z kalendáře na chodbě v paneláku...

 ... na živo ale velký dojem.

Na začátku trochu víc lidí, ale jen co jsme vyšli na hřeben, výrazně jich ubylo.
Výhledy, slunce a hodně svěží vzduch ve mě vyvolávaly stavy euforie.
Zeptejte se mě ráno, jestli se mi chce na hory a nechce. Dovedu si představit spoustu jiných činností, které by mě bavily ( celý den ležet a něco si číst, prohlížet) , ale když už jsme tam, je mi nádherně.


Nesmím ovšem vykazovat velký výkon, protože toho se D. hned chytá. 
Jednou jsem na starém kole vyšlapala poměrně rychle  velký kopec a rázem nabyl pocitu, že by ze mě byla vynikající cyklistka. Stejně tak běžkyně. Naštěstí u plavání mám tak chabé výsledky, že nemá tendenci mi kupovat brýle ani ploutve.
Ale od včerejška je tady ve hře skialpinistický čtyřdenní zájezd s horským vůdcem. Podotýkám, že v životě jsem nešla na skialpových lyžích do kopce, natož čtyři dny za sebou na třítisícové hory. Na otázku, jestli si toho je D. vědom, mi odpověděl, že jsem přirozený talent a určitě se mi to bude líbit. 
Jen na dokreslení program na večery:

- příprava túry
- perfektní práce s mapou (využití buzoly, výškoměru, GPSky, …)
- orientace v horách, volba bezpečné trasy
-lavinová probelmatika
záchrana po pádu ledovcových trhlin
-orientace v terénu

Už aby otevřeli plavecké bazény a D. se vrátil k plavání.




























sobota 21. listopadu 2020

Předvánoční režim...

 D. má sezónu . Vrací se  každý den v pět úplně zmordovaný.

Jídlo, AZ kvíz, večer společně v pracovně, usínáme v deset. 

Já občas měním večer v pracovně za večer v dílně. 

Víkendy si držíme odpočinkové. Předminulý v Teplicích nad Bečvou. Krásné lázně s krásnými domy a vilkami. Vybrala bych si.










Už ani nevím, co jsme dělali víkend minulý, ale tento byl turistický.  




neděle 15. listopadu 2020

Milá Aranel,...

 ...moc díky za pohled. Odepsala bych, ale nemám adresu a kdykoliv napíšu komentář na tvůj blog , záhadně se ztratí, stejně jako hlasy pro Trumpa. (  v obou případech zas taková ztráta to není) .

Na Ještěd se chystáme. Zatím ale poctivě dodržujeme zápecnictví. Dnes tedy víc než obvykle. D. vydrží spát dlouho a hodně, bez jakýchkoliv výčitek svědomí. Mně občas přepadne smutek z promarněného dne.

Tak aspoň na chvíli běh. Borek s Danem svým tempem ( vražedným), já svým  a raději jiným směrem.

Koukala jsem na tu tvoji  jogínku Adrien . Jak se většinu času válí na podložce. A fakt. Jen se trochu obávám, že bych s tímto cvičením mohla jíst jen zeleninu, abych dosáhla její postavy.

Škoda že se nehubne u povalování s knihou na gauči. To bych měla tento víkend splněno. Čtu Škvoreckého,, Příběh inženýra lidských duší ".  Pořád čekám nějakou hlubší myšlenku, ale kniha asi s tímto záměrem napsaná nebyla. Ale rozhodně se nenudím. A aby toho lelkování nebylo málo. Sjela jsem všech sedm dílů Dámský gambit o šachové velmistryni.

Mávám do Libereckého kraje a těším se někdy na viděnou!

Soňa


    

čtvrtek 12. listopadu 2020

Přetlak ....

Před deseti lety jsem začínala realizace s úžasnými truhláři ( otec a syn) Pořád jsou úžasní a pořád pro mě realizují zakázky, ale rozdíl je v tom, že kdysi byli šťastní za každou zakázku, teď je musím prosit. Před dvěma lety jsem tedy navázala další spolupráci ( dva kamarádi..taky úžasní, milí ) a letos jsem tam, kde jsem byla. Několikaměsíční skluz. Kdybych neměla práci, tak si vezmu půjčku na stroje a začínám vyrábět nábytek. Stolaři, obkladači, instalatérovi ...pomalu aby jim člověk líbal ruce.

Z toho všeho občas lehká frustrace, ale pak vidím , že se blížíme cíli a je mi blaze.
Obývací pokoj se dvěma vstupy do pokojů jsme obložili dřevěnými panely, aby se vchody zakamuflovaly. Viktor je vystudovaný strojař. Všechno musí být na milimetry, drážky lícovat, což s ledajakým kováním nešlo docílit.
Nakonec to dopadlo  tak, si Viktor panty usadil do dveří sám. Klobouk dolů.
Viktor mě utvrzuje v tom, že být urputný se vyplatí. 
Vyplatí se taky mít ,,estetický krutopohled", jak jsem byla označena  mým klientem. 













 

sobota 7. listopadu 2020

Moštování a další jiné činnosti...

 ... které mě nebaví, ale pak mám radost, jak všem příbuzným chutná.

 Mošt výborný. Zatím jsme stočili 70 litrů. 


Docela hezký pocit jíst z vlastnoručně vyrobeného nádobí, pít svůj džus...člověk by skoro mohl nabýt dojmu, jak je nezávislý na okolním světě a ono prd. 



pár jablek koním


...máme je 10 minut chůze od domu



Cuketa od Moniky. Borek i D. jedli cuketu poprvé v životě.

Nové číslo časopisu INTRO na téma CIHLA a je vážně vyvedené.




Čtu Český snář od Vaculíka. A jak to tak u deníků bývá, autor se dělá lepší než je, víc soustředěný na sebe, že už jsem si vícekrát říkala, že číst dál nebudu, ale nedá mi to. Dobře že Madla napsala taky svůj pohled na věc.
...
Samozřejmě jsme sledovali volby.
( vsuvka: pokud máte pocit, že už jste příliš staří na velký krok, změnu, začít podnikat, stěhovat se, vdát se, postavit si srub...tak Joe Biden ten pocit ve svých 77 letech neměl). Jsem zvědavá, co budeme dělat my v  tom věku. 


D. byl na kole.
Borkova holka přijela na víkend  Je z toho pomalu střídavá péče. Chvíli bydlí Borek u nich, na chvíli zas Mája u nás. Dan taxislužba, aby nejezdili hromadnou dopravou.
David  má konečně stálou práci. Tolik z drbů o naší rodině.

středa 4. listopadu 2020

11. Jestli tím neohrozíte rodinný rozpočet...

 ....., tak utrácejte. Za vybavení domácnosti, šatníku, dílny, za knihy, vzdělání, opravy bytu, chalupy, za dovoz jídla z oblíbené restaurace. Šetrnost a střídmost ve spotřebě bývá považována za ctnost – v současné situaci to však neplatí. Investujte do své budoucnosti, zabavte se a nechte druhým vydělat. / dvanáct rad profesora Flégra /


Nechat vydělat druhým podmiňuje jednu důležitou vlastnost. Přejícnost. Pozitivní dopad to má na všechny. Komu se daří, odvádí daně  a z nich se platí jak mzdy, tak investice do všech odvětví. A i kdyby nakonec ty daně nebyly tak závratné, tak komu se daří, ten utrácí zas za jiné věci a tím zvyšuje zisk v jiném odvětví.          
Naštěstí máme už v dnešní době volbu, komu dáme vydělat. Pravda někdy musím vynaložit úsilí, abych našla pečivo, uzeniny, mléčné výrobky, které nepaří našemu premiérovi, ale při troše snahy  to jde.
Přirozeně za výrobky malých podnikatelů zaplatíme o trochu víc, ale ne zas o tolik, aby to náš rodinný rozpočet nezruinovalo.
Na druhou stranu naprosto chápu moji kamarádku, která má tak napnutý rodinný rozpočet, že jde vždycky po ceně , kvalitu ani majitele neřeší a je ráda, když vyjde do další výplaty. Tohle je realita a ne malého množství lidí.
Kdo tedy může, ať investuje, pokud neohrozí rodinný rozpočet .   
My si koupili oříškové máslo od ŠUFAN  a výborný med  od Slezská zahrádka , obojí u nás v  Rynečku . Každý je zklamaný, když obchod s kvalitními potravinami zanikne, ale ono to bez těch našich nákupů nepůjde.  

....

A teď z jiného soudku. Oprava pece se protahuje a několikanásobně prodražuje, protože servisní technik nakoupil komponenty, které se ukázaly jako zbytečná investice ( v řádů tisíců) a naopak jiné  opravdu nefunkční stále nemám.
Mísí se ve mě několik pocitů. Od vzteku  ( tak zas éterická bytost nejsem, jak si o mě někteří myslí), po soucit. Nemám sílu odmítnout zaplatit zbytečné nákupy součástek. Večer jsem z toho nemohla usnout. Ráno rozhodnutá, že se nenechám. Ale jen do chvíle, než se zas technik objevil.
Můžete říct hodnému pánovi v důchodovém věku, že je to jeho chyba?
No ale už se aspoň blížíme s tou diagnostikou závad.

Děkuji za všechny minulé vzkazy na téma, co děláte jinak. Je to hrozně fajn, když píšete. Nemám pak pocit, že píšu blog k no name lidem.

No a jinak se máme doma pořád moc hezky. Ráno jsem našla na pracovním stole milostný vzkaz. Divím se, že jsem ho v tom bordelu našla.












sobota 31. října 2020

Došlo na dlouho avizovanou brigádu...

 I když je v domě a okolo domu spousta práce, většinou se o víkendu  věnujeme svým věcem. Ale jednou za čas se vyhecujeme a NĚCO děláme.

Vyklidili jsme garáž. Dan s Borkem byli nekompromisní. Některé kusy jsem musela bránit vlastním tělem. Třeba dveře lítačky. 








Švédové v Praze !


Přemýšlím, čí je to vynález a na co to vlastně je. Polystyren olemovaný dřevem. Že by předskokan paddleboardu ?



Tahle část byla plná po strop.

Mám z dneška dobrý pocit. Ráno řešení návrhu kuchyně, úklid garáže, na nákup, běh za Silvou do vedlejší obce ( šlo to ztuha ) , pečení bábovky a ještě není večer. 
......

Častěji peču, dokonce došlo i na housky, když jsem zjistila, že ve středu je zavřeno a my nemáme pečivo. Znovu jsem se utvrdila v tom, že ze mě nebude nikdy náruživá kuchařka/ pekařka. Pečení buchet mi přijde ještě smysluplné, ale kvůli pečivu nemíním ztrácet čas.  Každopádně dobré vědět, že v případě nouze si poradím. 





Co vy? Naučili jste se nějakou novou dovednost ?
Změnili jste nějaký návyk?  

úterý 27. října 2020

Tip na boty

Všem se na živo moc líbí a ptají se, odkud je mám. Po roce intenzivního nošení můžu doporučit. Jediné, co bych vytkla je číslování. Mám vel. 39  a ze začátku byly dost na těsno. Ale podařilo se rozchodit.
Loni byly rychle vyprodané, ale asi pro velký úspěch jsou ve hře znovu. TADY  a dokonce i v hnědém provedení. Nejsou úplně levné ( dost dlouho jsem váhala, jestli si je koupím), ale nelituji.
A ještě k tomu se jmenují ART! 















Odpoledne  pěšky na poštu odnést dopis Davidovi do Holandska a grant na galerii. 

Těžko se teď v galerii něco plánuje. Některé výstavy jsem už posunula třikrát. Myslím, že když otevřu na jaře, budu ráda. Paradoxně, když mám zavřeno, mám menší náklady, než když mám otevřeno. Platím ,, jen " nájem a ne realizaci výstav. Mám víc času. Ale i tak se těším, až se vrátíme do normálu.

Mimochodem. Děkuji za všechny komentáře v minulém příspěvku. 
Tak ještě něco pozitivního, i když to nemá souvislost s covidem.
Moje kamarádka ( svědkyně)  měla včera defekt :

Dneska navečer jsem v Terlicku dostala defekt. Věděla jsem, že je to průser, a hledala jsem vhodne misto, kde zastavím. V hlavě mi jelo milion scénářů, a furt samá nevhodná místa pro zastavení. Kdybych byla chlap, tak to asi vidím jinak, ale zase bych se připravila o nadpřirozený zážitek. Zastavila jsem až na zastavce...tma.. Vylezla jsem z auta, že tu hrůzu omrknu a v duchu srotovala, co budu delat(au). Než jsem auto obešla, přijelo auto z protisměru, zastavilo a ke mě kráčeli dva mladí kluci..v první chvíli jsem řešila, že mě chtějí za něco pokutovat(ach to podvědomí)... "Vy máte defekt,že?a asi to neumíte spravit? Můžeme vám pomoct? My jsme tu kousek kecali a slyšeli jsme divný zvuk, tak se jedem podívat, jestli někdo nepotřebuje pomoct a super, že jste zastavila zrovna tady, jinak bysme vás nenašli..." Já nevím, štípněte mě, prosím...chovali se jak profíci ( kluci čerstvé odmaturovani), ochotní, zlatí, vyměnili za rezervu, dofoukalu vlastním kompresorem (to fakt existuje?!) a nevnutila jsem jim žádnou odměnu, že jsou rádi, že pomohli...já snad jsem ráda za ten defekt a pneu na vyhození, protože mám pocit, že jsem potkala andely

Nebo vlastně souvislost to má. Je spousta lidí, kteří jsou ochotní pomoct.To, jak se na jaře napnuly síly a všichni šili roušky, je toho důkazem. Každý z nás může být anděl.