Nemůžu po večerech psát na blog...

.... jsem v zajetí seriálu Girls .
Jediná podobnost se Sexem ve městě je, že hlavní hrdinka žije v New Yorku, píše a má tři kamarádky. Má nadváhu, nohy do X, je vtipná a chytrá  (na rozdíl od Carrie) a co je úplně nejvíc nejlepší , že sama k seriálu napsala scénář .

Jejího přítele hraje Adam Driver. ( hrál ve filmu   Paterson od Jima Jarmusche )

Díky za tip, By Bro!

Víc ženskosti a odvahy...

...v oblékání.
Po 45 letech nošení džínů, triček, mikin  a svetrů, se začínám zásobovat i něčím jiným.
S klidným svědomím se můžu celý další rok  věnovat nakupování, protože moje oblečení zabere sotva tři police.
Baví mě sledovat jak se fintí moje o deset let mladší kamarádky. A jak si to hlavně užívaj. Šmíruju, co mají na sobě.

Sekáčový overal koupila paní, co pro mě šije, jako mustr pro budoucí overaly, které chceme šít.
Byl složený v tašce společně s našitým povlečením a utěrkami. Úplně jsem na něj zapomněla. Na první pohled střih super, ale vzor  šílený.
Jen tak ze srandy jsem si ho zkusila ,  jsem  rozhodnutá v něm v létě vyrazit.

........

Celý týden jsem dodělávala účetnictví a řešila IT věci. Nedávno volal kluk( mladý hlas) , přestěhoval se z Prahy do Havířova, dělá  IT služby a taky i ,,hodinového manžela", když potřebujete něco akutně řešit. Hned jsem ho využila.
 Mám velký seznam věcí, které potřebuju spravit, upravit, uložit. Už se mě nezbaví. Mimochodem má za sebou nesmírně zajímavé dospívání a studium . Vítej u nás ve Vidlákově!


 .. a víkend ?

Na oběd se všichni sejdeme u mámy. Nedávno se mě někdo ptal, proč nepíšu o svojí širší rodině. Ok. S mým bráchou si volám každý týden od té doby, co máme mobily. Asi dvacet let?
S mámou jsme si zašly tento týden na kafe a na fakt hnusnej zákusek. Ovoce v želatině bylo tvrdé jak podrážka. Nešlo tu ukrojit vidličkou. Zdrbly jsme všechny známé. Za měsíc letí do Portugalska. Každý rok někam s přítelem letí. Někdy i dvakrát do roka. Jako fakt pěkný důchod. Letos slaví 70. Můj táta by měl tento měsíc 90.

Přeju  krásný víkend !

Víkend

Borek na víkend u táty. David už měsíc bydlí se svou přítelkyní, Dan odjel s kamarády na hory.


Slaměná vdova. Napsala jsem grant na galerii, šla běhat , uklidila dílnu. Začínám zkoušet v dílně úplně nový dekor.
Takhle. Vymyšlené to mám už rok, ale nebyla jsem schopná se k tomu dostat. Taky trochu strach, že to bude na prd.  Zatím  hokus pokus.

V neděli dost času sama na sebe. Koukám na filmy, poslouchám rádio ( skvělý rozhovor s Janjou Prokič na rádiu Wave o jejím podnikání, životě na samotě v lese ve Francii, o útěku před válkou ze Srbska, špercích...loni mi D. koupil od ní prsten), rámování výšivky, praní, úklid atd atd.

Pondělí. Devět hodin v kuse tlačím účetnictví do počítače. Kupodivu mi všechno sedí. Fakt se lepším. Všechno s předstihem, dokumenty zakládám, dokonce ani  záruční listy nevyhazuju. Jestli tohle je znak stárnutí, tak to beru.

D. dnes vytáhl Borka ke svému kadeřníkovi. Vzali to zpátky přes restauraci a teď mi posílají fotky jídla.

Ale abyste si nemysleli, že je všechno perfektní, tak Davidovy školní výsledky mě vždycky dokážou úplně vypružit.

Každý máme své boje.

Víte jak ta panenka tence plakala...

...když jí pejsek s kočičkou  našli pohozenou v trávě....

Tak takhle tence plakaly i boty v sekáči. Soňooo, vem si nás.

Jako nové. 

Džínový overal taky ze second handu.

Už mi chybí jen  teplo.

Modeschau radio show

Když už jsme u toho šití,  znáte pořad Modeschau radio show ?
Pořad sleduje současnou českou návrhářskou scénu a módní průmysl. Jaké jsou trendy svatebních šatů, rozhovory s návrháři, Ponožky od babičky v designu ananasu nebo dinosaurů, o šicích kurzech a pokud se nemýlím, byla tam i By Bro.
Moderuje Veronika Ruppert, která mi je sympatická nejen profesně, ale i lidsky.

( zadní steh a francouzský uzlík) 

Jako takhle. Některé detaily jsem mohla vyšít lépe, ale klidně si to na stěnu pověsím. Kdybych měla nějakou hezkou předlohu, jdu do toho znova. Už mi napsalo několik kamarádek, že jim workshop unikl  (kdo nečte blog, sám sobě škodí he he) . Podzim to jistí!

Jo!

Nevím jak vám, ale mně se to líbilo moc. Jste úžasné a milé ( i Ivana je  z vás nadšená) .

Pět workshopů jsem odolávala, na posledním jsem to zkusila. V neděli jsem došívala osm hodin vkuse .  Nicméně to společné šití má něco do sebe. 

Ivana mi napíná látku.

Olívka vyšívá na krásnou košili.

Jak se jmenuje ta krásná holka v pudrové halence a z kterého je města? 

Konečně  se mi propojily i tváře s instagramovými profily. 

Některé přijely z velké dálky. Třeba Pavla z České Skalice. ( až budeš mít zas cestu za bráchou, určitě se ozvi) 

A ještě vzkaz pro Ivanu.

Je vyšívání a vyšívání. Ty jsi výšivku povýšila na umění. Není tak složité naučit se zadní steh a nebo francouzský uzlík, ale je umění zachytit stehem atmosféru. Nakreslit figuru tak, že člověk cítí vlnění kroku. Udělat zkratku v kresbě tak, že výšivka působí lehce  a to i přesto, že  některé detaily jsou precizně vyšité.  Až jednou budeš vystavovat v NY nebo Japonsku , nás bude hřát u srdce, že jsme byly u tvého počátku. 

Transky, body, sekundy...

(foto D.)

Nová divadelní hra od Bezručů podle skutečné události o Zdeňce Koubkové. Vynikající! Brečení jsem si nechala až na konec. 

Její osud určili po domácím porodu rodiče – Zdena Koubková vypadala na pohled jako dívka, ve skutečnosti ale měla neúplně vyvinuté obě pohlaví a převahu testosteronu. Nadějnou běžkyni tak během dospívání provázela šikana a předsudky k jejímu vzhledu. Svět začal podezřívat její úspěchy, porážela totiž nejen ženy, ale v ragbyových utkáních zdolávala i pány. Její tělo se začalo stále více podobat tomu mužskému. Finální diagnózu určil až lékař – je to muž. Zdrcená mistryně světa odjela do Ameriky, kde podstoupila jednu z prvních změn pohlaví na světě a stala se Zdeňkem Koubkem. Její atletické úspěchy už ale zůstaly v zapomnění.

Dechberoucí příběh rodačky z Paskova se rozhodl oprášit původem slovenský režisér Tomáš Dianiška přímo pro Divadlo Petra Bezruče. „Její/jeho životopis jsem objevil náhodou v knihkupectví. Stačila mi čtyřřádková anotace na přebalu knihy, která o Zdeně vyšla, a věděl jsem, že to musím udělat!“ Vznikla tak tragigroteskní hra, pro kterou sám napsal i text.

Do hlavní role atletky Zdeny Koubkové alias Zdeňka obsadil Jakuba Burýška, který brilantně zvládl předvést plynulý přechod z něžného pohlaví do mužské role. Na prknech během pouhé hodiny a půl zachycuje pády i vzestupy jedinečné atletky, zvládá smísit eleganci s potem a dřinou a nabízí divákům bohatou dávku emocí. „Byla to neuvěřitelně silná a talentovaná žena, která přes všechna trápení, přes veškerou bolest nevzdala svou touhu a cestu za štěstím,“ okomentoval svou postavu, kterou zobrazuje skutečně přesvědčivě.