pátek 22. září 2017

Umakartová police




Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to, jak se police do konstrukce vkládá. Ležela opřená o zeď v bazaru. Za cenu jednoho dobrého kafe. 


Zatím drží na stěně jen silou vůle, protože jsem nenašla tenčí vrták.




Večer jsem koukala na Denisu a její proměnu kuchyně a klobouk dolů. Krásné vydekorované.


čtvrtek 21. září 2017

Stojí za poslech

D. v autě poslouchá Vltavu. Já teda z toho šmidlikání( vážné hudby) během chvilky chytám melancholii, takže přelaďuju. Na druhou stranu díky tomu mi posílá během práce moc hezké rozhovory a poslechové čtení, ke kterým bych se nikdy nedostala.

Takže když šmrdlikám v ateliéru ty svoje skicy, pouštím si všechno, co mi přejde od něj přes messenger.

Tady   na stránkách Českého rozhlasu je spousta krásného čtení, rozhovorů. Je třeba pravidelně sledovat, protože některé relace mají omezenou dobu pro poslech. Třeba povídka od Georege Tabori : Weissmann a Rudá tvář.


Ve hře Weissmann a Rudá tvář (nebo také Bílý muž a Rudá tvář) se na poušti potkávají židovský vdovec Weissmann a indián Rudá tvář. Oba dobře znají ponížení a utrpení, které člověku může přinést jeho původ, náboženství nebo etnická příslušnost, přestože, jak píše Tabori, „pod kůží jsou všichni lidé stejní“. V závěru hry, kterou autor s ironií sobě vlastní opatřil podtitulem „židovský western“, se spolu trumfují výčtem příkoří, která jim život přinesl, i když je jasné, že takový souboj může mít stěží skutečného vítěze.

středa 20. září 2017

Tapety a jak je to s tou přílišnou sebekritikou.

Všichni se ptají...tak tady odkaz. INKE 
Mrtě vzorů a tvarů. 
Pokud si s tím nebudete vědět rady , napište a já vám ji objednám. 

...............

Včera jsme si volali s bráchou a taky naťukli téma neúměrná kritika sebe samých. Z rodiny to nemám. To vím jistě. Nedávno jsem četla článek na téma Vlastnosti nadanych lidi    a spoustu věcí na mě pasovalo. 

Tím se potvrdilo, že nadaná jsem :)

Ne, vážně. Jestli budete mít čas, tak si to přečtěte. Možná se v tom najdete i vy .  
Taky tam píšou:

Negativní stránkou může být tendence věci přílišně analyzovat na úkor reálné aktivity, přílišné prodlévání v mentálním světě, perfekcionismus a rozčarování nad nedostatkem reálných vlastních výsledků.











pondělí 18. září 2017

Minulý týden byl výživný...


Silný zážitek, když jsem místo do Bukovce vyjela  až na horskou chatu Polanka. V posledním kamenitém úseku jsem se zasekla a musela sjíždět pozadu po horské pěšině.
Do poslední chvíle jsem si naivně myslela, že tu horu nějak  projedu a objeví se Bukovec. Nicméně aspoň vím, že Honda Jazz se může klidně zařadit do vozů kategorie terénní vozy.

Pořad Bydlet jako je solidní drtička mého sebevědomí. Zvlášť, když  hned po odvysílání zavolá někdo z příbuzných, že v té rtěnce jsem vypadala fakt hrozně a oblečení taky nic moc. Vííím. Jen prostě tohle člověk nechce hned slyšet.

Samozřejmě s odstupem času vidím, co všechno tam v pokoji chybělo ( postupně  jsme s Helenou   dokoupily), ale kdo nezažije natáčení, nepochopí, na co všechno člověk musí myslet, aby se v tak krátké době pokoj zařídil. Konec obhajoby. Na příští natáčení mám sepsaný seznam úkolů, na co nezapomenout.Na druhou stranu mám ohromnou radost jak se líbí tapeta. Spousta lidí se na ní ptala. A o tom ten pořad je.

Kunštácké keramické trhy neuvěřitelné. Jezdím tam víc než deset let, ale tak hrozné počasí jsem ještě nezažila. To i ty ranní jinovatky byly v pohodě oproti soustavnému dešti od pátku do neděle. K tomu ta kosa!
Neuvěřitelný taky v tom , že navzdory počasí, lidi přijeli a nakupovali a to vážně hodně. Děkuju, že jste se zastavili, prohodili slovo. Pokud jste mě nenašli zrovna ve stánku, tak jsem se zrovna nahřívala někde v hospodě.
Silva opět úžasný řidič, prodejce, optimista na entou. Bez ní bych to nezvládla. Díky, zlato!



















pondělí 11. září 2017

Nebuď svině, svět je malý ( rada číslo 8)

Koukám na recepty u  kitchenette a říkám si, že bych ten svůj blog mohla trochu vylepšit. Dát si víc práce s fotkami, jenže to už bych asi neměla čas na nic jiného. Tak zas nic.
Mimochodem. Ta paní, co blog píše, je tak krásná, že by se měla u jídla fotit pokaždé i ona.


Posledně jsem vychvalovala 101 věcí, co jsem se naučil na architektuře. Kniha pořád vede. Už jsem několik návrhů od té doby nemilosrdně smetla ze stolu nebo uložila do šuplíku pro jinou domácnost.

Kniha Kraď jako umělec vás povede k tomu, jak se učit od mistrů, ale nekopírovat. Myslím, že hezký dárek . D. dostal knihu od kamaráda na narozeniny a hned si dokoupil od stejného autora Ukaž co děláš
Jen si nejsem jistá, jak s jeho povahou introverta bude aplikovat dobře míněné rady .
Naopak jsem zjistila, že většinu fotek ze svého portfolia smazal.








Radu číslo 3 si převeďte do svého oboru. 

čtvrtek 7. září 2017

Zítra vyrážím.


Od pátku rána do neděle večer jsem v ostravském Trojhalí. Akci pořádá moje kamarádka. Omlouvám se všem, kteří se těšili, že dorazím do Berouna. Trojhalí zvítězilo. Naši kluci jezdí do Trojhalí skoro každý víkend na skate. Mám to tam ráda.Těším se na Polívkárnu a na Buchty v zástěře.

Zatím to vypadá, že tam budou zemědělské stroje, přehlídka domácího chovu a já.
Můžete se na mě podívat jako na zvířátko, až budu sedět za hrnčířským kruhem a točit hrnky. Nebo můžete hledat jehlu v kupce sena , či do něj jen skočit. Raději si k tomu vezměte i děti, protože byste jinak vypadali dost divně.

Více TADY











úterý 5. září 2017

Poslední týdny pořád něco třídím, přemisťuju, posílám dál.

Neděle

Fakt, že jsem za těch deset let, co bydlíme v domě, nasyslila docela dost věcí. Třeba časopisy. Trochu jsem váhala jestli vyhodit i ty, kde mi vyšla nějaká realizace, ale kdo to kdy bude v buducnu číst? Nikdo!
Pobavila mě Veronika  tím, že se intenzivně zajímá o úklid, ale zatím v teoretické rovině:). Tak to mi jde taky dobře.
Ale něco na tom porcování slona bude, protože obecně mám pocit, že doma je potřeba spravit úplně všechno, ale jakmile dělám ty pidi změny, už to nevypadá tak hrůzostrašně.
.........

Prohodili jsme knihovnu se ,,skleníkem". Knihovně nedělalo dobře stát na prohnuté podlaze.
Přeskládali knihy. V neděli v půl osmé večer mě napadlo, že bych mohla zprovoznit v ložnici lampičky a vyrazila do OBI. Byla jsem tam jediný návštěvník.

V sobotu jsme si odškrkli další film od Sorrentina. A to doslova. Protože první půlku se nedělo vůbec nic, až v druhé půlce to nabralo grády.
Všechny tři filmy Mládí, Tady to musí být, Velká nádhera bych klidně zkoukla znova, ale Následky lásky stačily jednou.

Na obědě v nově otevřené restauraci.  Rodinný podnik, který už roky provozuje skvělou restauraci za Havířovem, si otevřel další v centru města.
 Člověk hned viděl, kolik peněz se v tom muselo utopit a že by méně znamenalo více,  nicméně to nic nemění na faktu, že se tam člověk cítí útulně, obsluha výborná, jídlo i víno ukrutně dobré...ceny  tomu odpovídají.
Když D. prohlásí, že dnes ,,vaří" on, je to vždycky hezký zážitek.

Zítra posílám dopis do Švédska, který mi sepsala Hanele tak úžasně, že jestli to neklapne, tak už fakt nevím.
Je jak je , bude jak bude ...je hezké životní krédo Stoletého staříka.


Jedna ráno...to už za chvíli vstávám.
Tak dobrou.
......
Úterý
První školní dny si oba kluci vyřizují ztracené klíče od skříněk, čipy, občanku, kartu na autobus. David si vyřizuje už třetí občanku. Za ty dva roky slušné skóre.





......
Minulou středu jsem se konečně dokopala  k doktorce. Jsem trochu pokažená ( jak říká Alice) . Už skoro dva měsíce neběhám, protože i bez běhání mě hrozně bolí svaly.
Jestli tohle jsou příznaky stáří, tak děkuju pěkně.

Ale jak se znám, jak něco přijde, tak zas to odejde ve chvíli, kdy už to nečekám.

Dobrou