Co u nás nového?

Strašný bordel.

M. si stěhuje kancelář z kavárny domů. Zatím 23 banánovek.
Jeho domácí pracovna v přízemí ale není schopná pojmout ani jednu banánovku navíc. Už teď není možné otevřít okno  , aniž bych se nezabořila do věcí před ním.
A i když teď děláme škatulata hejbejte se (M. si stěhuje pracovnu do naší ložnice, která je mnohem větší) obávám se, že pokud něco nezredukuje, nevejde se ani tam.
David zabral dolní malou pracovnu. Ano, už je to tady. Chce být co nejdál od rodičů a svého mladšího bratra.
Budiž mu tento požitek umožněn, protože já jsem v jeho věku( 14) fičela 300 km vzdušnou čarou z domu na intr a nevzpomínám si, že bych nějak extra smutnila. Vůbec nic to nevypovídá o vztahu mezi dětmi a rodiči, spíše o povaze dítěte a tu, jak se zdá, podědil totálně po mně.

vsuvka: Zvláštní  dívat se na svůj  klon. Je mnohem jednodušší mít pro některé věci pochopení, protože ani já si v některých oblastech života neumím pomoct, ale v praktických si vím rady hned.

Jisté je, že se určitě v životě neztratí. Jakmile zjistil, že by se mohl odstěhovat do přízemí, akčně rozmontoval naši manželskou postel( nic jednoduchého) a smontoval jí v zadní části půdy.

Borek hrozně nerad spí sám. ,,Mami, čti mi ."

Zeleno modrá šmouha

Oživuju prostor.

V některých věcech jsem děsná konzerva. Jakmile mi něco voní( třeba NIVEA) nebo je někdo fajn a umí svoji práci dobře, nehledám jinde.

Focení s JÁROU  mě baví nejvíc. Žádný stres. Není namachrovaný. Nafotí cokoliv. 

židle podědili, ale mohlo to být horší:)

                             Stolek SYSAL + židle TERJE

Olomouc/ Litomyšl/ Malich/ Kolíbal

Rámařství Olomouc. Takhle nějak si představuju galerii. 

Když žijete celý život mezi paneláky a sorelou, fotíte si každý barák, který je starší sedmdesáti let. A tohle je fakt krása. Zrovna tady vystavuje Jára.

V Litomyšli dva mí oblíbenci . Kolíbal v galerii na náměstí.

 Malich v galerii Zdeňka Sklenáře. Minule byla galerie zavřená. Na zazvonění vstoupíte do krásného prostoru. Paní, která mě uvítala, je osoba na pravém místě. Zralý věk, obrovský přehled, nadšení pro umění, obchodní duch. Skoro jsem jí uvěřila, že je Malich  relativně levný.

Chvíli po mě  vešel manželský pár. 

On se ptá:,,Tak který?"

,,Tak třeba tenhle."

Vybrali si černý kruh. Mě podrž!

                       

Nejlepší sandwich, jaký jsem kdy jedla...

...byl sandwich s domácí pomazánkou od Bistré krávy .

Včera po cestě do Litomyšle jsem se ,,stavila" do Olomouce, zatvrdla jsem tam na 3 hodiny.
Janek mi udělal komentovanou prohlídku městem. Díky!
Další město do seznamu: Kam bych se stěhovala.
V životě jsem neviděla na tak malém úseku tolik kaváren s výbornou kávou a hezkým designem uvnitř.
V jedné ulici 3 knihy!

S tou Bistrou krávou je to tak. Nejdřív se mi ozvali, že by si rádi koupili moji knihovnu z centra. No a když už jsem měla cestu kolem, tak jsem  je šla pozdravit.

Po ,,inspekci" musím konstatovat, že při požívání jejich sendwiče mi z té dobroty bodalo u čelistí( to mám , když mi něco hrozně moc chutná). Obsluha velmi milá, manželka majitele ultra příjemná mladá paní. Interiér jim navrhovali kamarádi od MASPARTI 

Věřím v úspěch, když někdo je příjemný člověk, má talent , je pracovitý, zodpovědný a dělá to kvalitně. Lidé se tam prostě musí vrátit, protože chtějí zažít tu samou zkušenost.

To Vám musím ještě říct.

Před půl rokem jsem byla v jedné takové zaplivané kosmetice. Všechny kadeřnice tam hulí v kumbálu, takže nevíte jestli jste vešli do hospody nebo vám tam vážně nabarví obočí a udělají účes.

V kosmetice byla mladá slečna, fakt cool účes ...vyprávěla, jak žila v anglii, udělala si kosmetický kurz...atd atd.

Příjemná, milá, obočí mi udělala skvěle. Za 3 týdny už tam nebyla. 

Tento týden jsem šla do jiného salónu a kosmetička mi udělala fakt krásně obočí a až potom mi došlo, že je to ta samá. Jen zase s jiným cool účasem, jinou barvou, ale odvedená práce pořád skvělá.

Vzala jsem si vizitku a i kdyby se zvovu přesunula jinam, budu za ní jezdit.

( ted si představuju všechny muže, co čtou můj blog, že už usli nudou:))

Spěte dál.

..........

Jo a potkala jsem taky mého kamaráda Radima Kačmarského, který moderoval Bydlení je hra a je masér. Je strašně šťastný, protože konečně dělá to, co ho hrozně baví.

Taky dobré story. 

Včera focení

 Jarda Kocián  pro mě udělal spoustu hezkých fotek interiéru. Chyba byla, že jsem během toho ještě musela vyřizovat jiné věci. Vůbec jsem nezkontrolovala prostor a hlavně neměla čas říct, co všechno chci nafotit.
Nafotit mě samotnou je  i pro nejlepšího profesionála  soda. Mám nesouměrný obličej, křivé zuby a kdykoliv jsem se podívala do objektivu, měla jsem výraz znechucení nebo naprosté lhostejnosti.
Nejhezčí fotky mám jako barevná šmouha v prostoru. Jen co je Jára upraví, vložím.

Líbí se mi lankový systém, do kterého se nacvakávají banery s aktuálními akcemi. To není z mojí hlavy, já jsem vybírala jen font písma. Venkovní fasáda je totální undergrand. Ale tak nějak se mi to k té Porubě sedí:)

BUXY!

Dívejte na ni. Myslím tím Zuzku Kaščákovou a její byt. Včera jsem poslala lampu BUXY a už jim doma visí. Vypadá to u nich moc hezky. Díky za fotky!

Po roce opět řeším webovky.

 Pořád mažu. Nejraději bych to dala všechno do černobílé. A nebo tam nedala nic. Jako to mám teď. :)

 Po třech hodinách probírání fotek mám pocit, že jsem totálně zabila čas.

 Žlutozelená herna pro děti hrozně razí. Ještě přidám horolezecký pokoj a bude to jako u kašpárků.

 ( Bydlení je hra )