Jak jsem se zdárně proryla a projedla do večera

Šakšuka...lehký bezmasý oběd.

K tomu  něco sladkého.

Tyčinky s listového těsta k  filmu. Snaha se cení  ( i když zrovna mám pocit, že ne tak úplně)

Mezi vařením a konzumací jsem ryla. Naivně jsem si myslela, že zvládnu vyrýt stavbu s pidi okny, zábradlím ve velikosti 10 x 10 cm. Potřebovala bych k tomu lupu a laser.

Nevím proč si doma myslí, že to dopadne jako s tím drháním síťky na mýdlo. Jsem odhodlaná dát tomu druhou šanci. 

Včera jsem četla hezký citát. ,,Ani pes se hned nevysere."

Přijmout, že některé věci prostě nejdou hned. 

Skromná kuchyně

V loňském roce pan Cuketka rozjel nový projekt Skromná kuchyně .

Bohužel ani po 25 letech intenzivního vaření jsem se nijak extra nezlepšila.

Bojím se nových ingrediencí, receptů...protože výsledek nejistý. Prostě na to nemám geny a ani čas stát hodiny u plotny.

Skromná kuchyně je připomenutí receptů, na kterých jsme vyrostli, jsou levná, kvalitní a rychlá.

Kdo má doma dospívající děti, chápe, že teplá večeře je skoro nutnost, jinak vám vysají lednici od vrchu až dolů.

Navíc je to hezký sdružovací prvek.

Pokud sledujete pana Cuketku od začátku, překvapí vás jeho posun od luxusních jídel až po dnešní recepty. článek TADY

Ale aby nešlo k nedorozumění. Miluju skvělá jídla ( která mi připraví v restauraci)  a na doma si nechám ta obyčejná. Méně masa,  velikost porce  úměrně pohybu a nakupovat tak, aby se nic nevyhazovalo.

Chystáme výstavu

Alena Šourková rozená Hásková, narozena 6. 6. 1928 se stala ve své době první fotoreportérkou časopisu Vlasta. Byla známá jako fotografka žen a dětí. Významně se podílela na životě poválečné fotografie v Československu. Nejen jako fotografka, ale také jako šéfredaktorka. Svým výjimečným odhodláním spojovala svět amatérské a profesionální fotografie. V jejím díle se odráží především myšlenka humanistické fotografie a zásadní projekt Edwarda Steichena pod názvem Lidská rodina, jimž byla velmi zasažena.

Společně s Dagmar Hochovou a Danielou Sýkorovou patřila ve své době mezi hlavní ženské představitelky humanistické fotografie v Československu.

Fotografie na výstavu laskavě zapůjčila dcera autorky Magdalena Bláhová.

kurátor: Oldřich Malachta

vernisáž : 7.2. v 17 hodin

...........

Počet výstav se poslední roky ustálil na pět v roce. Je to časově i finančně náročné, víc prostě nezvládnu. Letos budou opět výtvarné dílny pro děti jednou měsíčně s Janou. 

Novinka bude výtvarný dýchánek pro ženy. Nejvíce rozumím keramice. Očekávejte tedy výrobu pítek na zahradu a jiné drobnosti. Moc se na vás těším. 

Toho volna...

...se do konce života snad nenabažím.

I když jsem měla první dítě ve 27 a druhé ve 30, i tak jsem se dočkala období, když už zas volno mám a jsem vlastně ještě relativně mladá.
Pokud se mládí počítá podle toho, jak se člověk cítí. Fyzicky se cítím lépe než ve třiceti. Tehdy jsem byla vychrtlá na kost ( 47 kg tadááá) a neuběhla bych ani kilometr.

A najednou jsou děti skoro dospělé. Starší pobývá o víkendech u přítelkyně, mladší s kamarádkami jezdí na snowboard.

Když konečně odpadne zajišťování programu na víkend, doučování do školy, je toho volna tolik, že občas nevím, jak s ním naložit.

V sobotu jsem se byla účelně projít ke kamarádce, abychom pak vyrazily do sauny . Ležet nahá, koukat na zasněžené koruny stromů a rampouchy na střeše by dřív byla kvůli mojí stydlivosti hrozná křeč, teď si to užívám.( chodím jen do dámské sauny)

Odpoledne oslava narozenin kamarádky. Prostředím i hudební produkcí, jako bych se ocitla o 30 let zpět, ale bylo to milé. Vlastně víc, než jsem čekala.

V neděli společný úklid, nákup bot,  večeře v restauraci.

.......



Začátkem týdne jsem objela dvě stavby a pak hezky zakutaná doma u počítače.
Konečně jsem našla další schopné truhláře. U všech realizací dělám nábytek na míru. Jsou dny, kdy jen kreslím výkresy na výrobu.

Poslední týdny se mi ozývají samí zajímaví lidé. Evangelickou faru v Olomouci jsem nemohla odmítnout, už jenom proto ( nebo pro to ?)  krásné město. Takže v neděli pracovní schůzka, oběd a scuk s Adélou Jánskou.
D. se obvykle během mojí pracovní schůzky odklidí někam do restaurace a něco si čte.
V Olomouci obzvláště rád.

Chci být do konce života stejně stará, mít stejnou práci, stejné lidi kolem sebe... pak by ten věčný život nebyl vůbec špatný.

Bezúčelná procházka

....je skvělý název pro krátkometrážní film od Alexandra Hackensmied, ale v reálném životě bezúčelné procházky nemám ráda. Jen tak se projít mě spíš vnitřně rozhodí než nabije. Asi je to tím, jak je společnost nastavená na výkon. I když lelkování doma mi jde perfektně. 

Výtvarná dílna

Už třetí. 

Jana 

Taška na MacBook

Každý rok mi brácha pošle na účet peníze, ať si něco koupím pod stromek.
Já vím, žádné překvapení, ale mně to nevadí.
Vybrala jsem si koženou pánskou tašku s krásnou kostkovanou podšívkou.

Jsem trochu marod. Nikdo mi sice neplatí nemocenskou, ale aspoň můžu pracovat z postele, kdykoliv to potřebuju. 

Není se mnou moc sranda. 

Saša doučovala Borka chemii a fyziku. V době, když věděla, že jí moc času nezbývá. ( my to nevěděli) . Byla mladší než já.

Se Sašou jsme se poznaly v rodinném centru. ( před 14 lety jsem založila rodinné centrum a vedla ho asi 8 let). Saša se připojila jako dobrovolník ve chvíli, kdy já už jsem ryla hubou o zem. Nový vítr, energie a nadšení ... byla jedna z těch, co mi byla oporou.

Myslím, že i kvůli těmto událostem, stejně jako když onemocněl Janek   od Gabky před osmi lety, se můj život překopal. Přestala jsem řešit blbosti a začala víc žít život, jaký bych chtěla.

Jankův boj s rakovinou je happy end. Doporučuju číst od 10.9.2010
I když to před tím stojí taky za to.