Zcela neprozřetelně...

...jsem v sobotu ráno nadhodila, co budeme dnes dělat, když jsme přesunuli výlet do Olomouce a Brna na neděli.
D. se toho hned chytil . Že si projdeme trasu , kterou chce příští týden běžet.
Na Smrk! Na Smrk, na který nikdo nechodí, protože nahoře není žádná horská chata, kde by si člověk mohl dát zaslouženě pivo. A prý jen 8 km nahoru.

Aha. Tak  20 km okruh. Chůze a běh.

( na chvíli jsem si myslela, že by to mohla být horská chata) 

Ale jo. Za ten výhled to stálo.

Na Smrku to vypadá trochu děsivě, ale zároveň hezky. Jak si tam příroda dělá co chce a nikdo do toho nezasahuje.

Cestou zpátky jsme šli kolem ,,domečku" . Pozemek o rozloze nejméně 5 tisíc m2 obehnaný dřevěným plotem. To by byla vatra!

Smrk je druhá nejvyšší hora v Beskydech.

původní stav

Cestou zpátky jsme to vzali přes hospodu Maralák.( Kunčice pod Ondřejníkem)
Krásná ukázka toho, jak málo ( změnit barvu a přidat okno), udělá z průměrné hospody restauraci na úrovni.
Totálně jsme se zmrtvili obědovečeří. ( mami, tam si zajeďte...skvělý poměr ceny a chuti)
V sedm usli.

Jak dlouho zírám do telefonu

S novou aktualizací operačního systému přišla novinka - možnost sledovat kolik času strávíme na jednotlivých sociálních sítích, mejlech( to je pod složkou produktivita) a nebo zábava ( focení) .

U mě vede naprosto jednoznačně instagram . Včera 1hodina 9 minut, vyřizování mejů 27 minut , 4 minuty focení nebo úprava fotek.

Možnost nastavení limitu pro jednotlivé aplikace je slušný masochistický nápad. Ale pro dnešní dobu asi hodně důležitý. Zkuste se podívat na statistiky do telefonu svým dětem. 

Pro mě osobně hodina na instagramu je dost, ale ne zas tolik, abych si už dávala limit.

Beru to tak, že se vůbec nedívám na televizi. Sem tam na nějaký dokument na počítači . A i když výzkumníci se mnou asi nebudou souhlasit, u instagramu opravdu odpočívám.S nikým se nesrovnávám , nikomu nic nezávidím . Naopak, mám radost, kdy vidím, jak se lidi mají dobře. 

D. nemá FB ani instagram. Za to kouká na různá videa. O cyklistech, běžcích , rozhovory  s lidmi nebo momentálně seriál MOST  , na který samozřejmě nekoukám, protože bych většinu času strávila pod peřinou.

.........

Včera jsme vyrazili na vernisáž do vedlejšího města. Trochu nás to neumětelství vyčerpalo. 

Skončili jsme na gauči u svých ,,miláčků".

Agneša Kalinová

V archivu ČT jsem našla rozhovor s Agnešou Kalinovou. Slovenská novinářka, překladatelka, židovka. Při rozhovoru ( tehdy měla 85 let)  pořád vidíte tu jiskru v oku , radost ze života , bystrý mozek. Má to dva díly. PRVNÍ a DRUHÝ

Výloha - co dům dal

String bočnice a zbytky překližky. Vzala jsem to dopoledne přes truhlářství. Fik mik. Odpoledne jsem během směny v galerii ,,výlohu" přivrtala.

No abyste si nemysleli, že se zas poflakuju:

- rekonstrukce církevní budovy graduje, kreslím výkresy pro truhlře, rozkresluju osvětlení pro elektrikáře. Stavbu vede neuvěřitelně schopný mladý kluk. Jestli se někdy vrátím k realizacím rekonstrukcí, tak určitě s ním.

- za měsíc mám odevzdat návrh na přestavbu celého bytu v Ostravě 

- návrh přestavby bytu taky v Ostravě ( budou škatulata škatulata pokojů, na to se moc těším)

- částečný návrh interiéru v domě ( Brno)

- dotahujeme psychologickou poradnu

V hlavě mám přihrádky. Ukládám si obrázky, co by se ke komu hodilo. Je to příjemný přetlak, takže jen co zasednu k počítači, ztrácím se v čase.

Nákup Macbooku bylo skvělé rozhodnutí. Chvíli mi trvalo, než jsem si ujasnila, jaký že to adapter potřebuju k propojení  s HP monitorem.  Už vím co je HDMi, jak vypadá konektor lightning a jaký potřebuju vstup na USB. S Applem rozhodně člověk nezakrní.
.......
Jo a šaty už se zkracujou. Ze zbytku látky mi švadlena ušije naložené kapsy.

To je zas chaotický příspěvek.

Co mi v hlavě utkvělo.

Je asi zbytečné rozepisovat, jak bylo v Kunštátu. Každý rok svižně, milí lidi a tentokrát i báječné počasí.
Co mi v hlavě utkvělo, byly příběhy mých kamarádek. Všechny jak přes kopírák.
To, že se starají o úklid, vaření , příprava do školy s dětmi   ( samozřejmě k tomu chodí do práce ) berou jako samozřejmost. Stačilo by jim jen to málo. Aby s nimi chlap mluvil hezky, dal najevo, jak je rád, že je má, pochválil, byl gentleman, sem tam jim s něčím pomohl...jenže i to je mužům za těžko.

Hrozně mě pobavilo  video ENOUGH, které nedávno sdílela Andrea.
Je to ten stav, kdy máte chuť zakřičet nebo do něčeho kopnout.
Ale úplně nejvíc si prostě jen lehnout a nic.

Každý rok..

...na stejném místě.
Každý rok se už od prázdnin se Silvou těšíme. Tento tandem mi úplně vyhovuje. Silva nestresuje, všechno odřídí , pořád si máme co říct nebo se něčemu smějeme.

Kdybyste přišli náhodou ve chvíli, kdy jsem pryč, vydržte, brzy se vrátím. Někde drbu s kamarádkami nebo nakupuju u Petra .

Samozřejmě největší dilema, co si vezmeme letos na sebe :)

Konečně víkend

Celý týden jsem jela podle plánu( vymalovat galerii, instalace , vernisáž),  a hlavně vytočit seznam věcí, které  povezu na  keramické trhy do Kunštátu . Ve čtvrtek jsem ztratila raznici na kolekci flower. Náhradní nemám. Klasika. Tak se to nějak vyřešilo samo, protože jak se znám, točila bych skoro až do odjezdu. Pokud se na trhy chystáte, určitě mi udělá radost, když se zastavíte. 

..........

V pátek se mi do galerie hrozně nechtělo. Hromada práce i bez keramiky, domácnost děs  a ještě  každý den nějaká jobovka. 

Ale jen co tam dolezu, je mi tam hezky. 

A zrovna tohle dpoledne lidi chodili. Tím jsem se jen ujistila, že dodržovat otevírací dobu má smysl, i když jsou dny, kdy nikdo nepřijde.

Víkend s D. , jídlem, spánkem , vínem. Trochu pracuju, ale v leže s notebooku.