Nakonec než jsme vstali, D. si šel zaběhat a já se dala do gala, byl čas na oběd.
D. si mě v restauracích solidně vykrmil, což se teď horko těžko zhazuje dolů, ale stejně jsem neodolala jejich štrůdlu s pudinkem.
Cestou jsme to vzali přes Dům umění. Mají nové logo a celkový nový vizuál. K tomu vydali krásné poznámkové bloky, gumy a serepetičky, které miluju.
D. je maniak přes knihy. Pořád něco čte. Občas mi vysvětluje slova jako fokální ( to si pamatuju jen proto, že je to podobné slovu fekální) , jaký je rozdíl mezi Monetem a Manetem . Hezky se u toho usíná. Tohle si koupil během mého nakupování svetru.
Původně jsem si jela koupit něco úplně jiného, ale tenhle svetr je prostě tak příjemný, že jsem neodolala. A teď přemýšlím, jestli přiznat obchod H&M. Protože stejně jako matky s šátky kamenují matky s kočárkem, tak eko bio teroristky kamenují ty, co si koupí něco v obchodním řetězci.
Asi jsem do toho vnitřně nedozrála. Nebo si naivně myslím, že po tak velké aféře si obchody dávají větší pozor. Ale o čem jsem si jistá, že kdybychom všichni kupovali lokální modu, lidé z třetího světa umřou hladem.
Co mě děsí, že ti stejní lidé, kteří propagují fér módu, vůbec netrápí, kde a jak se vyrobila jejich elektronika, mobil, auto, počítač, který taky používají. Sem tam někde letí letadlem. ( jeden let udělá větší ekologickou stopu, než paní z Horní Dolní, co si donese každý den z obchodu jeden plastový sáček), ale paradoxně se hrdě distancují od plastových brček. Zkrátka a dobře, než zvedneme ten šutr a první hodíme kamenem, zkusme přemýšlet, jak to s tím přesvědčením doopravdy máme. A i kdybychom z toho vyšli jako andělé, nechte nás ( mě ) dojít k vnitřní proměně ve svém čase.
No a teď přemýšlím, jestli to celé nesmazat. Jako ostatně spoustu jiných příspěvků, které jsou uložené v konceptech.
Jestli mi to stojí za to.
Nebylo by lepší psát o tom, jak jsem perfektní, děti úžasné, všechno zářivé, pár fotek s vyceněnými zuby. Mohla bych se přihlásit do nějaké soutěže blog roku...Tak třeba příště.
