V sobotu na novém kole. Nejvíc jsem se bála kufrů ( nacvakávání bot) a nakonec jsem se vymlela z úplně jiného důvodu.
Vybrali jsme trasu po rovině podél řeky. Z Hranic na Moravě do Přerova a zpátky. Dohromady 54 km. To mi přišlo po dvou měsících marodění a zevlování na gauči tak akorát.
Cestou tam vítr v zádech. Jeli jsme svižně. Ovšem to záleží na úhlu pohledu. D. měl pocit, že se sotva vlečem. Mně zas přišlo podezřelé, že předbíháme i elektrokola.
Zpátky protivítr, o kterém mluvili i ve večerních zprávách v souvislosti s požárem.
D. se mě snažil tlačit do zad. Zapletly se nám kola. A pak už si jen pamatuju, že ležím na zemi a nemůžu narovnat nohu. Směju se jeho dotazu, jestli mám nohu zlomenou nebo mám tak křivé nohy.
Tak to druhé.
V neděli na chirurgii. Odsáli mi z kolene vodu a krev. Klidový režim. Všichni moc milí. Podle mě tam musí mít nějaké školení nebo co. Usmívají se, ptají na podružné věci jako ,, jaké kolo mám " a nakonec vám tvrdí, že vypadáte o dvacet let mladší. Odcházím v povznesené náladě.