Původní plán byl - svatba u nás na zahradě, všichni příbuzní, přátelé a známí. Navaří kamarádka .
Pak mi ale došlo, že by si to náramně užili hosté, ale já ne. Chtě nechtě bych byla vtažená do příprav, sto lidí proudící na jeden záchod . Kromě toho půjčovné velkého stanu, nábytku a nádobí není taky nic levného. A poslední argument ( i když ne tak důležitý) ... naše zahrada není romantické místo. Okolo sousedovic brizolitové domky, nic hezkého na focení. I když fotky u garáže by byly určitě originální.
D. přišel s
Farma Klokočov . Občas tam jezdíme na jídlo. Krásné prostředí, koně v ohradách, vlastní výroba sýrů a hlavně tam skvěle vaří.
Hned jsem si vzpomněla na Buchty z rádia Wave, jak se jim nechce jezdit na svatby daleko od města. Na druhou stranu je to dobré síto. Kdo opravdu chce, přijede.
Každopádně díky hostině na farmě mi odpadne spoustu zařizování.
Moje jediná starost budou dekorace.
Dle rady Anny (LaPetiteAnne) jsme pozvali úplně všechny příbuzné včetně bratranců a sestřenic, než aby se někdo cítil dotčen.
Tak vás můžu ujistit, že dotčen bude vždycky někdo. Koho pozvat na hostinu z přátel a koho ne, je lehce zatížené i očekáváním druhých a tím, jak se lidi znají.
A i když mám tendence některé chování neustále omlouvat a chápat, tak tentokrát jsem spíš byla mega naštvaná a zklamaná.
Ale už snad vysvětleno, vyřešeno.
.........
Součást farmy je i ubytování.
Přesně tohle chci. Ráno vstát, nic neuklízet, v klidu se nasnídat.
Obřad na stejném místě pod
kaštanem . I kdybychom chtěli civilní svatbu, tak to není technicky možné. Oddávají jen do dvou. A dokonce může oddávat jen úředník města, pod kterou Klokočov spadá.
Trochu jsem si mysleli na Danova tátu, co by starostu.Takže to padlo . Oddávat nás bude velmi milý člověk z církve.
Tolik z bulváru a už dám se svatbou na chvíli pokoj.
