To bude radosti...

...a mně se hrozně ulevilo.Ještě dva výpaly a můžu začít vyrábět dárky pro sebe. 

V každém balíku taky překvapení, tak doufám, že všechno doputuje celé.

( Pavli R. stav se, už to mám pro tebe hotové)

Rozkoš

Večer jsme vyrazily se Silvou na film Rozkoš. Byly jsme dvě v sále.

Mít notes, pár vět si zapíšu. Jen v jednu chvíli jsem musela sklonit hlavu, protože bych asi pohled na scénu neunesla.

Ráno se mě Alice ptala o čem to vlastně bylo. 

O dnešní době, jak se lidi cítí. Méně slov a dialogů, ale když už někdo něco řekl, tak to stálo za to. Často pomohly jen záběry, skvělý zvuk, hudba , esemsky, záběry na tváře , všichni herci výborní.

Jana Plodková úžasná.Všechno jsem jí to uvěřila.( jo a vybrali jí hezký byt s kmeny břízy )

Recenze (pod plakátem)Vladimírovi trochu křivdí. Není to tak černobílé : ona je klaďas, co opravdu miluje a on je ten, co mu jde jen o sex... Sobec, to ano, ale i on se k ní vrací, i když by už dávno nemusel. Protože... těžko říct.

Moc se mi líbily některé záběry po vizuální stránce. Kdyby  se v tu chvíli řeklo stop a udělal se z toho plakát, pověsím si ho nad postel.

Něco se děje a do toho se rolují esemsky, které dokreslují skutečnou situaci....zvuky telefonu, jak je důvěrně všichni známe.

Jo, asi právě proto, že spoustu věcí mi bylo blízkých( myšlenky o smysluplnosti práce, povrchnosti , kompromisech) , film se mnou tak zahýbal.

Posedlost láskou, posedlost uměním, posedlost originalitou, posedlost napodobováním, posedlost úspěchem, posedlost penězi a...posedlost sám sebou. Každá posedlost nás dříve či později dovede k zániku, pokud nad ní ztratíme nadhled, pokud se jí necháme uvláčet. Jenomže jedině při tom „vláčení" - i přes všechny odřeniny a šrámy, můžeme na několik málo okamžiků dojít k nalezení jedinečné ROZKOŠE - a o co jiného v životě vlastně jde? Milena (Jana Plodková) je jako úspěšná filmová střihačka součástí specifického uměleckého prostředí. Čím déle v něm setrvává, tím silnější má pocit, že se postupně ze všeho nějak vytrácí smysl. Vše se stává banálnějším, vše se technologizuje, vše se opakuje a imituje, přičemž kopie je leckdy ceněna více, nežli originál. Milena je zamilovaná do Vladimíra (Martin Myšička), svůj vztah však žije na základě iluze, iluze vztahu, kde hlavní slovo má mobilní telefon. Ten v nás vzbuzuje pocit neustálé blízkosti a přítomnosti milované osoby. Jsme neustále k zastižení, můžeme volat, chceme být voláni, ale hlavně můžeme psát a přijímat - esemesky. Většina jejich komunikace totiž probíhá pouze přes zprávy. Fyzicky jako by Vladimír ani nebyl přítomen. K jejich vzájemnému setkání dochází relativně řídce a většinou se jedná o „sexuální vybití", ovšem z její strany vždy z lásky, v jeho případě je to komplikovanější a pro Milenu stále bolestivě nerozluštitelné. Píší si denně – přeci kdyby mu na ni nezáleželo, tak by jí přeci stále nepsal - stala se z toho pro ni past, ze které se snaží racionálně vymanit, emocionálně však stejně vždy upadá zpět. Snaží se vše ukončit, jenže stále neúspěšně.

Nazdobeno

David osekal stromek sekyrou a zasadil do stojanu, Borek kreslí dárky.

Taky dělám pár dárků hand made, ale je to tajné.

                (Soňa 7 let:)

Začíná období krmení ptáčků.

Zeptejte se mě , jak se mám...

...a nemůžu říct jinak, než že moc dobře. Jasně,  lehce stresuju z práce, dnes jsem spala 4 hodiny, ale během dne je tolik věcí, z čeho mám radost, že se to nějak vyváží.

moje radosti:
- koupila jsem si pomádu na rty Labello Sun ( přesně tenhle typ miluju ) , sůl do vany
- našla jsem parfém, který mi krásně voní. Chvíli jsem přešlapovala na místě a rozhodovala se , jestli koupit nebo ne. Musím se tam vrátit:-)
- šla se podívat do zverimexu na zebřičky a koupila výborné seno Rozárce
- zjistila jsem, že někdo, o kom jsem si dlouho myslela, že je blbec, zas takový blbec není
- někdo mi poslal dárek mejlem (bez postranních úmyslů)
- vymyslela jsem bezva dárky pro Michala a bráchu
- našla v Librexu knihu, která se bude určitě někomu líbit
- Borek je šťastný, protože si ho našel Baník Ostrava a chtějí, aby s nimi hrál zápasy.
- já jsem šťastná, že nemusí hned přestupovat. Je mi bližší vesnický fotbal,  opékání párku na závěr sezóny , trenér Robert ( Často kluky děsně sprdne, ale je cítit, jak je má rád, že ho trénování baví). Klidně zase upeču štrůdly, jen ať ještě chvíli zůstane v místním klubu.
- dívala jsem se během uchacení hrnků na jeden díl Dity P . Zrovna tento díl natáčeli v Paříži hned vedle Eiffelovky a mně se v tu chvíli vrátila celá Paříž. Tohle byl totiž nejhezčí dárek, jaký jsem  kdy mohla dostat.

Coffee break

Šťastná, že už mám všchno naslibované vytočeno.

.......

Napíšu víc v noci, poslední dny jsou sec mazec.

Mami,smůla.

Pryč je období, kdy jsem  schválně udělala špatný tah a nebo  nedoběhla smeč v badmintonu. Nemilosrdně mě poráží. Taky by mě mohl někdy nechat vyhrát:)

Včera nákupy s Davidem.Sežeňte zimní boty vel 43 s designem pro teenagera.Nic.Nikde.Tak aspoň arctic triko za dvě stovky.

Taková malá žába.

WINGS zní v rádiu, jako perla mezi bižu.