Maminka spí

Neuvěřitelné, jak se tělo dokáže rychle přeorientovat z rytmu 18hod práce/6 hod spánku na režim 20 hod spánku/ 4 hod bdění. Zatím to vidím tak, že postupně prorostu do matrace. Vnitřnosti se ovinou kolem pružin a moje bílá, jemně nazelenalá pokožka se stane krásným potahem pro postel z přírodní kůže. Lehce omyvatelná, pružná (ale jen do času).

 Znáte tu pohádku, jak maminka sroste se stromem a děti k ní chodí plakat?
Děti ke mě chodí jako dvě sudičky a  sdělují všechny události, které proběhly, když jsem spala.
Trochu podezřívám svého muže, že je šťasten, že má ženu nemocnou, ležící a nepracující. S radostí mne opečovává..

V době, když zrovna nespím, čtu. Včera jsem přečetla Viewegha  a jeho Biomanželku.(ano, to je ta kniha, u které jsem se smála v čekárně)

Viewegh překvapil vtipností. Smála jsem se často, i když vlastně bych se smát neměla. Něco mi to totiž matně připomíná.

Dnes jsem dočetla bestseler JEDEN DEN od Davida Nichollse.
O této knize zítra. Musím vstřebat všech 431 stran. U posledních deseti stran jsem autorovi dopřála několik slz. Měl by z toho určitě radost. Bídák jeden. Ten závěr mu neodpustím.