Srdečně zvu na vernisáž

Těžké  rozhodování, který ze souborů od Dana vystavit, když už konečně na výstavu kývl. 
Pak dilema, kdo mu napíše text k výstavě. Napadlo ho oslovit Daniela Rause, kterého občas slyší v Ranních úvahách  na ČR Vltava. Text se nám moc líbí.

 Fotograf v zemi Liliput

Tu touhu má člověk odnepaměti. Nahlédnout do mysli tvůrce. Stojíte před kopií Praxitelovy Afrodity nebo před obrazem Hieronyma Bosche a napadne vás otázka: jaký asi byl člověk, který tohle stvořil? Jak se dá nahlédnout do jeho vnitřního světa?

Autoři to často nemají rádi. Chtějí, aby za ně mluvil jejich výtvor. Sám Bůh tady přece nechal jednou svoje velkolepé dílo a přehršel otázek. Proč by to mělo být s pozemskými stvořiteli jinak? Lepší je zůstat v "nebeské" vzdálenosti vlastního ateliéru nebo dílny.

Modeláři vláčků, nástupišť, šraňků, tunelů, mostů, letadýlek, lodí nebo autíček to mívají podobně. Tvoří svět, který funguje, semafory svítí, vlaky jedou, věci jsou na chvíli, jak mají být. Fotograf má fotit onen fungující minisvět, ne komplikovanou mysl jeho tvůrce.

Jenomže Daniel Livečka má onu prastarou touhu. Chce nahlédnout do tajemného světa autora. Stvořitel ho totiž zajímá víc než celý ten veliký (jakkoli úžasný) vesmír. Proč? Protože tam vidí sám sebe. Když mačká spoušť, má v hledáčku člověka jako takového. Možná právě díky tomu najdete na jeho fotkách kousek vlastní duše.

V každém z nás totiž dřímá tvůrce. Každý z nás má ve vlastní představivosti model světa, který funguje. Jsme jako chlapík na jedné z fotografií, co stanul uprostřed krajiny svého modelu, bezmála jako Gulliver v zemi jménem Liliput. Modelář je na svoje liliputány příliš veliký, a v tom spočívá pointa. Život je totiž jedno velké dobrodružství.

A že my sami jsme liliputány jakéhosi jiného, obřího světa? To přece jasně vyplývá z logiky věci...

Daniel Raus

Trochu toho umča

V červnu se otevřela dlouho připravovaná výstava v GHMP světově uznávaného fotografa  Antonína Kratochvíla .
Všichni na výstavu pějí chválu . Jeden z lidí, který se na výstavě podílel, je  Filip Skalák , který vytvořil grafickou úpravou KNIHY . Myslím, že rozhodně stojí za návštěvu i za nákup knihy.

A pokud i vy máte nějaký tip na hezkou výstavu, sem s tím. 

Výstava

To největší dřinu vždycky udělá D. Dovoz , odvoz , instalace.
V pondělí zajel Dan se svým zaměstnancem na otočku do Prahy pro obrazy Tomáše Tichého.
Krásně to v galerii voní. Zítra dopoledne instalace, odpoledne vernisáž.
Kdybyste náhodou jeli kolem,  jste srdečně zváni.

Tenhle obraz miluju. 

To jsou snad jediné momenty, kdy bych chtěla být bohatá. Nepotřebuju jezdit na dovolené, mít nové auto, oblečení....ale obrazy, ty bych nakupovala ve velkém. 

Aspoň na něj můžu dva měsíce koukat.

Přes prázdniny galerie odpočívala...

....příští týden otevíráme vernisáží .

....Fotografování souvisí s mou každodenní prací s postiženými. Ale vyplynulo to z toho, že jsem nesouhlasil, jak jsou předváděni v médiích a na fotografiích. – Fotografuji i takzvaně zdravé, i „postižené“, vždycky je ale v prvním plánu člověk, jeho důstojnost a neopakovatelnost.....

/ Krzysztof Gołuch /

Jako by je vyfotil malíř Edward Hopper , že jo?

Cestou do ateliéru...

Josefa Sudka jsme se vydali špatným směrem. K našemu překvapení v Novém Světě ani noha.

Boty a kabelku nosím každý den.

( foto D.)

Ze všeho nejvíc na mě nadchla Kasárna Karlín . 

Najdete tam letním kino, bar , hřiště pro děti, beach volejbal, galerie. A taky pivo:)

Zítra odjíždíme...

....hlídat  psa Danovým rodičům.
Hrozně se mi nechce, ale to jen protože jsem domácí typ.

Na druhou stranu dům má krásný bazén zasazený v kopci, saunu, nádherné výhledy.
Těším se na společný home office( ale pro jistotu si vezmu i nová sluchátka)

Borek se těší maximálně. Konečně  sám doma!

David se tento týden se svojí přítelkyní přestěhoval do většího bytu. Jedna z výhod Havířova. Spousta krásných levných bytů v centru města. Centrum znamená jedna hlavní třída a kolem ní mraky zelených dvorků.

To mi připomíná, že i letos budou Havířovské dvorky. Kdybyste jeli kolem, srdečně zvu.
My tam budeme za galerii.

Podkladová fotografie na plakátu je Havířov staršího data.

Den před tím máme vernisáž prací dětí z výtvarné dílny.

No a 22.6. je v galerii plánovaný workshop s Andreou Tachezy. Máme dvě volná místa.
Foto z pražského workshopu. Cena je 1700,-. Od 13 hod - 16 hod.

víc o workshopu tady

hlásit se můžete na info@malinadesign.com

Připravujeme

 Petr při focení / foto : Dan Livečka

Petr Hrubeš je celoživotně fyzicky a pocitově spjat s Ostravskem. „Inspiruje mne Ostrava, kontrasty, industriál, špína a prach.“ Narodil se v listopadu 1975 v Havířově, kde vystudoval Gymnázium J.A.Komenského. V roce 1998 absolvoval Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě. Po studiu a civilní službě v sociálním zařízení Betezda v Komorní Lhotce, kde zažil velmi inspirativní fotografické období, se stal fotografem a posléze kameramanem na volné noze.  Je autorem řady portrétních a reklamních fotografií, videoklipů a mnoha realizovaných televizních projektů nebo dokumentů. Dlouhodobě spolupracuje s divadlem Petra Bezruče v Ostravě, kde vytvořil řadu portrétů herců tohoto výjimečného souboru. Také je autorem všech plakátů pro toto divadlo počínaje hrou “ Zběsilost v srdci “ z r. 2006 do současnosti. Grafiku plakátů a vizuálů divadla za toto období vytvářeli postupně Katka Wewiorová , Lukáš Horký a v současnosti Jan Kulich. Zajímavost je, že jediný plakát , který za toto období nafotil někdo jiný byl ke hře “ Bluesmeni “ a byla to Dita Pepe, Petrova žena, se kterou úzce spolupracuje na jejích sériích jako Autoportréty, Slečny, Intimita nebo v současnosti na vizuální proměně Janáčkovy filharmonie Ostrava.

Kdybyste náhodou neměli co dělat těsně před Velikonocemi, tak srdečně zvu. Petr fotí krásné divadelní plakáty.

Výstava VLNA

Nějakým zázrakem se podařilo Michalovi s kamarádek sklepat plechy tak, že jsem mohla vyrazit do Polska za Monikou (lampy KAFTI). Strašně to letí. Seznámily jsme se spolu před čtyřmi lety.
Od začátku se bavíme spolu anglicky, i když já rozumím polsky perfektně a ona česky taky.
Monika mluví šíleně rychle a ještě k tomu ráčkuje,  horší než rodilý mluvčí. Některá slova mi úplně unikala  - jako třeba ,, důchodová reforma".
Prý bych měla začít natáčet rekonstrukce.
Už mě to párkrát napadlo , jednou jsme i začli, ale asi bych potřebovala někoho k sobě, kdo ten iPhone zapne ve chvílích, kdy to netuším. Myslím, že nejde až tak o kvalitu obrazu, jako spíš, co se děje.
Ideálně  formou dokumentu. Nevíte o někom , kdo se teď momentálně nudí? Další rekonstrukci začínáme za týden v Ostravě.
Nějak odbočuju.
Na Zámku byla výstava věcí z vlny. Chjo. Ten koberec je ukrutně krásný.

                                                                          lampa z plsti

                                                        venku opletené lavičky

                                    Monika se svými nádhernými dřevákokozačkami. Je můj guru se vším všudy. Všechno co říká, beru vážně.

Tak nějak

S železnou pravidelností....

.....když už mám všechno hotovo, všechno je za mnou a já vyhlížím první volný den, lehnu. Nějaký bacil mi rozřezal hrdlo motorovou pilou a zmasíroval tělo. Nic to ale nemění na tom, že mám z víkendu skvělý pocit.
Nevím čím to, ale v Kunštátu jsou lidé mnohem usměvavější, sdílnější a vřelejší.(jestli to nebude tím burčákem, který se rozléval skoro v každém průjezdu). Po dopoledním náporu na náš stánek jsem  s PETREM udělala jeden velký okruh kolem stánků, probrali jsme práci všemi směry, trochu se prolili burčákem....dostala jsem od něj hrnek super mum ( pro tatínky má verzi super man).
Ech, ten je krásný.
Petr nejenom dělá krásný porcelán, ale i výborně vaří. Škoda, že k fotkám na blogu nepřidává i recepty. Look at!

Na Kunštátu je fajn, že spousta lidí chodí k našemu stánku už několik let za sebou. Hezké slyšet o jejich ranních rituálech  - káva v mém hrnku. My se zase divíme, jak vyrostli jejich děti. 

V neděli jsme všechno vyprodaly - víc času na povídání a na koncerty.O tom příště.

My o vlku....

...a paní Šimotová za rohem. Teda skoro.

U And jsem našla pozvánku na výstavu. I kdybych jela do Prahy na otočku, tak jdu.

......

Jak jsem mohla přežít několik let vstávat v noci k dětem, to fakt nevím. Dvě noci jsem teď řešila s Borkem bolavý zub a dnes už vypadám jak zombie. Broučci byli skvělí, ale těším se na volný víkend.

Muž bude doma. 

Děti budou na zápasech a nikdo u nás není nahlášený na noc:-)

Dnes máme nocležníka  - Michalův kamarád. Je milej.

Povlečeno. 

Uklizeno.

Děti mají úkoly.

Jdu si číst.

V sobotu do dolu

 Pecha Kucha Nigt Ostrava tentokrát na dolu Landek už tuto sobotu. Od šesti do sedmi můžeme sfárat do podzemí. 

Pevně doufám, že nás 500 lidí bude nad povrchem.

Gong nasadil vysokou laťku, ale jak se zdá , i tentokrát si užijeme krásný prostor.

Na módní přehlídku

V pátek se chystám na výstavu fotek Jardy Kociána, Martiny Gajdačové, Kateřiny Měšťánkové a módní přehlídku Lenky Chrobokové.

Shodou okolností Lenka Chroboková bude šít naší neteři/nevěstě šaty na svatbu. Už teď mám z toho vítr co na sebe, protože přípravy na svatbu probíhají nejméně rok a nerada bych pokazila dress code.

Nikdy jsem nebyla na módní přehlíce. Jediné , co jsem schopná si vybavit, je film SEX VE MĚSTĚ. Všechny kamarádky sedí v první řadě, mají dokonalý make up  a zdá se jim, že nic není lepšího, než vlastnit některé z těch šatů.

Kdybych byla trochu víc při penězích, tak bych si koupila  od Petry Balvínové tyto šaty 

a nebo ty černé prostřední.

Tady si někdo vyhrál.

(jsem  vyrazil jméno, mami)

Výstava U6 je něco naprosto unikátního. Záměrně jsem se vyhla fotografiím , které ilustrují všechny interaktivní industriální ,,hračky".Musela bych tady nacpat asi 50 fotek.

Pokud si chcete vyzkoušet soustružnické stroje, projektování, vhazování železa do vysoké pece, lisování materiálů, řídit tramvaje, tankovat benzín z retro benzínové stanice, prozkoumat ponorku kapitána Nema, pilotovat letadlo a nebo se rozflákat v zatáčce na motorce - přijeďte.

(Tak trochu Déja vu...stojím u tátova rýsovacího prkna, je mi tak sedm,  rýsuju. )