...ale ještě chvíli budu otravovat s Buchtami/ pořad o všem a o ničem....alespoň do té doby, než si poslechnu všech stopadesát dílů nebo až nastane jaro a já si nebudu muset zlepšovat náladu.
Tentokrát na téma
minimalismus .
Když se máma s mým tátou rozhodovali, co po kom geneticky zdědím, tak táta ohledně schraňování věcí vyhrál. Co si pamatuju, nosil z hospody spoustu prapodivných věcí a ne malých. Varhany, lesní rohy, ale třeba i zámecký kočár...a tak podobně.
Kdyby se s geny šábli na půl, měla bych doma věcí tak akorát, protože máma ...ta vyhazuje téměř vše i to, co se opravdu hodí.
Ale evidentně jsem se potatila. Asi to syslení trochu souvisí i s tím, že jsem po tátovi tvůrčí, ale spíš to je jen výmluva.
Letmý pohled do šuplíků.
Ato pera ze střední školy. Leží v krabičče 30 let. Kdybych měla ambice dělat kurzy krasopísma, tak prosímpěkně, bych to zvládla levou zadní, páč my měli na škole dva roky výuky psaní ...žádné lážoplážohipster font..to muselo být jak střelí.
(
krásně jsem se vychválila)
Barevné kulaté sklo, které mi bylo líto vyhodit, i když netuším, k čemu ta věc slouží. Kdyby vám doma přesně tohle sklo chybělo, tak věnuju.
Fotoaparát na film. Původně jsem měla dva foťáky. Digitální zrcadlovku jsem věnovala kamarádce. Ale jen co se mi uvolnilo místo v šuplíku, koupila jsem si pidi dataprojektor hand made China, který se dá připojit k iphonu a můžete si přehrávat na zdi svá nepovedená videa.
Černé sluchátko taktéž s možností připojení k iphonu.
Obojí jsem použila cca dvakrát. I když sluchátko asi víc.
Dva staré telefony. Nefunkční, bez nabíječek. Dvoje černé brýle. Taky k ničemu.
Černé moleskine diáře z posledních sedmi let. Nic zásadního v nich nemám.
Když se D. před třemi lety ke mě stěhoval, dovezl si jen několik beden knih.
K takovému minimalismu bych se ráda dopracovala, ale jde to ztuha.
