úterý 17. března 2020

Když nejste minimalista ...

...a syslíte galantérii starou nejméně 30 let.
Už mi došlo, proč máme doma tolik věcí. Postupně se od mámy přesouvají ke mě.
,,A nechceš , Soni, ty kořenky, ubrus,  po babičce?"

Ale za ten šicí stroj s galantérií  jsem teď opravdu ráda.
Včera jsem začala vyrábět roušky  pro všechny příbuzné,  ať má každý aspoň něco na první den.

Mám  dvousměnný provoz. Přes den interiéry, večer šití. U toho vařím.

Ráno jsem byla v lékárně ( v ušité roušce) a bylo vidět, jak je paní lékárnice potěšena, že ji neohrožuju. Rouška znamená ohleduplnost.




Karanténa v domě je mnohem snazší.
Pořád je co dělat. Borek mi uklidil auto. Dnes vytáhneme ping pong a zahájíme turnaj.


7 komentářů:

Jana řekl(a)...

Souhlasím. Mít dům a zahradu = karanténa skvělá věc. Odpoledne pohrabeme trávník a vypleju pařeniště. A taky konečně přesadím pokojovky. A večer taky možná zkusím ušít nějakou roušku. I když my radši nikam nechodíme. Pečivo a chleba dělám doma.

Anonymní řekl(a)...

Ja se to az stydim priznat, ale jako zaopatrena matka na RD si tu karantenu vlastne uzivam.

Mam cas na chozeni s detmi do lesa za domem, stavime babovky na pisku a delame domoskolu.

(Mene idylicky popis: nestiham prat, jsme furt jak cunata, behem hychykyrydytyny mladsi mlade rozdrobilo sisku po celem minidome...)

Asi je to o tom jak si to kdo nastavi ... tedy krome financni stranky veci.

Ale nocni smenu mam taky: sijeme rousky pro nase pacienty!

A zcela nezodpovedne hlidam obcas dceru
sousedce samozivitelce :)))

Anonymní řekl(a)...

S dvěma dětmi v panelákovém 3+kk v Praze je to o hodně o hodně o hodně těší :-( Děti k babičce na chalupu samozřejmě dát nechci. Neztrácím naději, pěstujeme semínka za oknem, k péči nám přibyl žitný kvásek, pečeme, tvoříme, děláme si domácí vanilkový cukr, šijeme roušky (jednu malinkatou dostal i medvídek, aby to děti lépe snášely).

Anonymní řekl(a)...

Taky nejsu úplně minimalista a taky mám šití po babičce, našla jsem starý plátěný povlaky a prostěradla/to mě bylo líto vyhodit/. Šít neumím, ale nabídla jsem šicí kamarádce, že jí to dle návodu aspoň nastříhám, nažehlím a sešpendlím. Jinak já jediná z rodiny mám práci z domu, takže dopoledne pracuju, mezitím vařím, peču atd. Taková malá závodní jídelna, je nás 5 dospělých. Manžel doma po odpoledních dodělává resty :-), v normální situaci má jako trenér mládeže tréninky a zápasy 6 dnů v týdnu. Všechny zdravím. PEtra

Anonymní řekl(a)...

Milá pani Soňa,veľmi ma potešilo foto Vášho šicího stroje.Presne taký mám doma -je to Lada z roku 1970 čiže má 50 rokov a stále funguje.Smutné na tom iba je že na ňom musíme šít roušky.Na Slovensku nosí roušku už asi 90% obyvateľstva a nepovažujeme to za hanbu.Keď pozerám českú televizi je mi smutno - ani len policie ju nemá...o politikoch ani nehovorím.Ale držím nám obom palce a verím,že zvládneme aj túto pandémiu veď sme zvládli i socializmus. Veľa
trpezlivosti v nasledujúcich ťažkých dňoch želá
Marianna

Soňa Malinová řekl(a)...

Zdravím Mariannu. Už i u nás se to zlepšilo.
Taky přeji, ať to zvládnete.

Zuzana řekl(a)...

Je mi líto hlavně dětí, v týdnu bylo nádherné počasí, kluci se tak těšili na koloběžky, ale do skateparku se nesmí:-( Pro lidi z paneláku fakt blbá situace. Ze školy jsou zavaleni úkoly, nejstarší to ani všechno nestihl a to fakt makal. Teď mi kluci pomáhají s rouškama, pořád je ještě v okolí pár lidí, kteří o ně stojí. Snažím se hledat to pozitivní, třeba že se mi probraly nasyslené zásoby látek:-)