Na poslední chvíli

...jsem včera nakoupila spoustu krásných dárků. Samozřejmě hlavně pro děti. Výborné je, že když děti trochu odrostou, radují se z  pěkného skate oblečení, věcí na sport  a jiných praktických dárků.
Já už jsem dárek dostala. Napadl sníh.

Dnes je den pro výrobu náušnic pro kamarádky.Vybírat bylo z čeho. Líbily by se mi pneumatiky, ale nebudu testovat jejich odvahu a zvolím něco decentnějšího. Ostatně, pokud se jim zvolená kombinace barev nebude líbit, dostanou přibaleno pár kostek lega navíc.

Tady bych žila

                                                   (foto Jaroslav Hejzlar)
V únoru minulého roku vyšel článek na IDNES.
Jasně. Beton, část domu obložená dřevem, známe, známe....ale  červená branka naznačuje, že přece jen ten dům něčím vybočovat bude. Architekt Vladimír Nikiforov vymyslel jednoduché funkční bydlení, rozdělené na klidovou část a část běžného dění. Zbytek si můžete přečíst přímo na idnesu, nerada bych se opakovala.
Kdybych se znova rozhodovala pro dům, tak tento. Jen bychom potřebovali jeden pokoj navíc pro hosty.

Z čeho jsem úplně uchvácená, je materiálová různost , barevnost a hravost s jakou to pojal uvnitř v prostoru mladý architekt Lukáš Holub. Znova  a znova si uvědomuju, jak mě ta česká zaprděnost, uhlazenost, ,,materiálová čistota " nezdravě ovlivňuje a  že se vlastně u většiny interiérů, které jsou nám prezentovány jako ,,moderní", ukrutně nudím. Jako třeba ZDE a ani ta židle od Eamesových to nezachrání.
Popravdě, dvě realizace jsem v podobném duchu dělala (než jsem se rozkoukala) a vždycky, když si na to vzpomenu, je mi na blití.(já tak normálně mluvím, jen jsem se do teď před Vámi trochu  přetvařovala)




.

Jediné, co už je na mě moc, je dřevo uložené v dřevu...ale je to vtipné a já já humor miluju a získá si mě každý, kdo ho umí v životě užívat .

Klíďo píďo si tam dají stůl z bazaru v naprosto jiném stylu a je to skvělé.

Posuvné dveře.
100% ano. V každém francouzském časopise najdete a dokonce i u nás na oknech v bowlingové místnosti v hospodě  Na Zaguří.

Tak pozor. To, co vidíte na skříňkách , je překližka. Stejný materiál, z kterého jsem dělala nábytek SYSAL. Velmi levný materiál zkombinovaný s červenou digestoří a opět - minimalistické, ale zároveň útulné.

Je to jako by jste překlikli na THE SELBY. Vítejte ve světě.

Co dodat na závěr. Je jisté, že stěhovat se nebudeme, ale stejně tak je jisté, že už nikdy neudělám hezký, ,,vkusný" obývací pokoj, i kdyby  mě na kolenou prosili. 

Ať žije eklektický styl!!!

PS: Tématu úmrtí V.H. se záměrně vyhýbám. Z toho je mi taky na nic, kdo všechno a jak se k tomu vyjadřuje. Snad jen jeden moment dne. Už jsem dlouho neviděla mého muže brečet. Já nebrečím, protože jsem se za poslední rok nabrečela docela dost a už ve mě není ani jedna kapka slané vody. 

Žít v souladu s vnitřním přesvědčením, je to nejhezčí, co člověk může dát sám sobě. Potom i to odcházení je lehčí.

Vánoční večírek s Bydlením je hra, oslava narozenin s neteřemi a večírek s dobrovolníky Rodinného centra byl jediný luxus, který jsem si za poslední týdny mohla dovolit.
Předsevzetí, že všechny objednávky keramiky  odevzdám do Vánoc se v určitých momentech zdály jako naprosté scifi, ale díky Riji a Alici jsme nakonec nabalily všech třicet beden, oštítkovaly, vyprovodily ke dveřím a teď jen doufám, že ucpané depo PPL v Ostravě se zmátoří, nabere lidi a balíky přece jen do pátku doručí.

Včera volám jedné paní....směje se..,, ano, vím z dubna...těšíme se".

Letos poprvé a doufám že naposledy, nevím, co dostanou mé děti k Vánocům. Všechno zařídil můj muž, včetně nákupu balících papírů, ubrousků a větví na stůl. Každý rok to byla má role. Nákup nejen pro příbuzné, ale i dárky pro nás od nich, popřípadě dárky od nich někomu jinému.Vždy okolo 40 dárků + jsem jim to rovnou nabalila.....Soničko, když ty to  umíš tak pěkně vybrat...

Jediné, co jsem stihla, je nákup knížek. Sama jsem jich letos docela dost přelouskala, takže volba byla jednoduchá. Nemůžu říct jaké, protože někteří z obdarovaných chodí taky na můj blog .
(taky kolegové designéři, jak jsem zjistila na večírku:-). To mě těší.

Za chvíli vyrážím do shopping parku IKEA. Trochu naivní představa, že tam třeba bude málo lidí.
Kde se potkáme :
- v knize
- tchibu
- parfémy
- promode
- sport
- CD
- oběd v IKEA

Dovětek: Teď mi napsala jedna paní, že jí přišel plakát, ale zadarmo, protože jsem nevypsala cenu:-)) Tak myslím, že letos budou mít lidé hezké Vánoce.

(tchán a vnučky, muž a neteře, otec a syn - jeden klon)

Že já se nechám vždycky ukecat. Tak ještě na rychlo  výroba lampy pro jednu paní. Bezva , že ostatní mají krásné dárky a já ještě nic nakoupeno.

Zachovejte klid

Od rána si říkám KEEP CALM.
Doufám, že všichni, co přepravují balíky v PPL, rozumí velkým nápisům KŘEHKÉ!!!

Od rána taky poslouchám rádio. Moc hezky o něm mluví.

Dnes všechno zapijeme na vánočním večírku na Stodolní.

Ping Pong

Včera se  můj muž s Davidem (ten starší) zúčastnil turnaje v ping pongu. Byli osmí . Oslněni úspěchem si hned domluvili registrační kartu na soutěže. O patro níže si laskavě se mnou zahráli jeden set.
Všechny mé smeče muž vracel na stejný bod na stole, aby jsem opět s vervou mohla odpálit míček znova.
Aby jste tomu rozuměli, svého času byl druhý nejlepší v České republice, takže když už se opravdu při hře nudí, otočí pálku a hraje rukojetí.
Ach jo:-)

On Off

Zapla jsem

-myčku
-pračku
-sušičku
-keramikou pec


a vypla mozek.

Dobrou noc

( Je to naprostá blbost. Jen mě fascinuje, že si něco natočím na ufouna a hned to pošlu na youtube. Musíte si pustit dost nahlas zvuk, aby jste měli představu, jak nám to doma hezky hučí )

Štědrovečerní večeře

Včera u truhláře.

Povinná výbava do auta: CD ( Otcovy děti), káva, sušenky z benzínky.

Truhlář: ,, Holka zlatá, vyser se na všechno a pojď se mnou na ryby".

Přemýšlím. Dost lákavá nabídka. Jenže všichni chtějí sedět na Vánoce u stolu a k tomu si přejí lavice a to bych jim nemohla udělat. Tak ještě honem honem poslední stůl a lavice směr Praha.

Já: ,, Ale to nám bude hrozná zima."

,,Tak budeme chodit okolo rybníka a vezmeme si sebou tu naši slivovici".

,,Tak víte co, počkáme, až napadne sníh, aby nám to pod nohama hezky křupalo, jo?"

Legrační je, že od začátku on mi tyká a já jemu vykám, i přes to, že mezi námi je věkový rozdíl jen pár let. On totiž tyká úplně každému, aniž by se ptal:-)

Sezame,otevři se !

 (kontrola u klientů + vynikající oběd)

 Je to tak trochu vzpomínka na tátu, který na naší chalupě udělal jednu stěnu otevírací s tajným vchodem.

 Labradorit patří do velké skupiny drahých kamenů Živce, které okouzlují svoji dramatickou hrou barevných efektů. Tento efekt se nazývá labradorizace a je vidět při působení světla nebo otáčením kamene na světle. Výraznější efekt labradorizace je na leštěných plochách, proto se labradorit brousí do tvaru mugle, aby vynikly barevné odstíny modré, prolínající se se zelenou, zlatou či oranžovou barvou.

Na cestě

http://www.skalak.cz/stranky/kontakt.html

Jestli Vám chybí, tak jako mně, vyrazit někam do neznáma, tak se můžete vydat Na cestu s Filipem Skalákem a jeho fotografiemi  napříč USA, Čínou, Indií, Mongolskem, Izraelem.......

Tahle fotka se mi děsně líbí. Nevím, jestli je to Filip před patnácti lety nebo jeho spolucestující, ale zachycuje přesně to, co mladý člověk cítí na cestě. Rozepjaté ruce. Tady jsem. Jsem  _Kerouac  a kdo je víc. 


Šťastnou cestu!!

Spící

V Třinecké nemocnici byli na mě moc hodní. V obou odděleních  měly sestry vzrůšo, protože je tam TA paní z televize a ještě na operačním sále probíhaly rozhovory. V nemocnici většinou všichni mluví po našimu. Legrační řeč- mix češtiny a polštiny.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Slezsk%C3%A1_n%C3%A1%C5%99e%C4%8D%C3%AD
 Nikdo si s tím hlavu neláme a klidně na Vás tak mluví, i kdyby jste nerozuměli.

Jsem zpátky doma.Hrozně unavená a ani nevím z čeho.To asi z toho čerstvého vzduchu třineckých železáren.

Dnes balím, ne balíky, ale sebe. Zítra richtung Pardubice- Praha.
Koupila jsem si hrozně teplou bundu s kapucí, takže klidně můžu chvíli postávat před nádražím s bezdomovci, než si mě klienti vyzvednou.
 Minule jsem jednoho pána vedla k úschově zavazadel.(čtenáři ví, že si tím krátím čas na hlavním nádraží  a navíc , to oni mě oslovují!!!)  Hrozně spěchal  na pohovor a kdyby přišel pozdě , možná by tu práci nedostal. Doufám, že došel v čas a stal se nejlepší z nejlepších adeptů na pracovní místo.

desing a business

(odpadkový koš s třemi boxy na třídění odpadu)

 Design a business moc nejde dohromady, nebo aspoň většina  lidí, kteří něco tvoří, zároveň nemají schopnost podnikání. Mohla bych vám vyjmenovat z fleku 30 lidí, kteří jsou v něčem dobří, ale neuživí se tím. I velmi schopní architekti, designéři mají někde svoje teplá, jistá místečka na vysokých školách a nebo pracují pro firmy. A já tomu rozumím. Protože jen dostatek financí, dovoluje člověku dělat to, co skutečně chce.
Minulý týden jsem se sešla s Monikou Brauntsch v Polsku na vernisáži. Naše ,,business" setkání vždycky spojujeme s něčím hodně příjemným. Navíc, ještě jsem nezažila, aby na vernisáži v PL nebyl vynikající raut. Kdyby mi nebylo trapně, tak si to jídlo vyfotím. Bylo to tak krásně naaranžované. Smotečky něčeho, co se rozplývalo na jazyku , pidi krásné dezerty ...mňam.
Monika je od začátku pro mě motivátor a tak trochu kouč. Ona je to dokonalé spojení skvělé designérky a businessu.  Je deset kroků vpřed. Myslí na to, že musí předělat weby, protože do dvou let si většina lidí bude prohlížet internet přes ufouny .Vystavuje v Japonsku a sbírá ceny, jako jahody v lese.
M. má navíc tu vlastnost, že je perfekcionista. Jen kvůli ní jsem zdokonalila balící techniku, vytvořila e- shop, začala  vystavovat.
Stýkat se s lidmi, kteří Vás přesahují schopnostmi, je to nejlepší, co můžete udělat pro osobní rozvoj.

Obě máme stejný příběh  Strašná dřina, všichni okolo ti  říkají, ať zbrzdíš, dlouho nic, jen radost ze samotného tvoření, ale pak zlom a člověk se tím dobře živí.
Díky za všechny kamarádky, které mi poslední rok tloukly do hlavy, že design není charita.
Včera mi došlo, že když na to přijde, nemusím pracovat klidně rok. Hrozně dobrý pocit.
Mám čas na psaní  blogu, šudlit si katalog a otevřít obchod v Praze. Vize 2012 !

Včera mi napsalo několik z Vás čtenářů. A jedna věta byla obzvláště milá.
Prý můj blog je jako adventní kalendář. Každý den se těší, co bude v okénku. Mašinka, hříbek nebo květinka.
Tak tady je jeden záchod, který je supr extra a připevňuje se na stromy, když se pořádají  festivaly.

Vlci

Hanele psala, že vlk je moc agresivní. Mám ještě pár hezkých fotek, které jsem si dříve uložila.

Krásná fotka

nádherná fotka  Moniky Brauntsch (lampy KAFTI) ...

není úplně fér, že když jsem smutná, jsem ultra produktivní
i ten nejlepší zápis na blogu jsem napsala  v den, kdy jsem byla totálně unhappy

ale kdyby jsem si měla vybrat, jakože si člověk trochu vybrat může , ale trochu taky  ne, budu radši pořád šťastná a neproduktivní

včera jsem četla tomu mladšímu povídku z knížky Okénko do nebe. byla o předsevzetích, která často nejsme schopni dostát  a Bohu to prý nevadí ( nevadí mu ani špatné známky, psali v té knížce, ale to jsem přeskočila:-)

ptám se kluků, co by chtěli u sebe změnit

borek: chci mít větší svaly
já: borku, myslím tím charakter.
borek: tak to fakt nevím.asi nic.
já: taky dobrý:-)