úterý 8. července 2014

David...


...se vrátil z Prahy s novými objektivy na telefon . Musím uznat, že natáčená videa s rybím okem  ( když zrovna skáče na skejtu ze schodů) jsou dost cool. Objektivem makro uvidíte věci, které byste možná ani vidět nechtěli.
Vřele doporučuju jako dárek pro všechny kluky / muže/ hračičky.

A protože mi dělá čím dál větší problém sepsat souvislý text, tak jen ve zkratce.

- Bogdan vymaloval ještě koupelnu. Začíná to u nás vypadat jako u lidí.

- Včera jsem váhala, jestli nechat Borka dvě hodiny samotného doma. David mě ubezpečil, že když hlídá taťka, tak  Borka nechává doma klidně i déle a nic se mu neděje. Aha.

- Borek je od pondělí na příměstkém táboře. Dnes jsme zaspali ( o hodinu). Celý kemp čekal, až se laskavě dostavíme, aby mohli vyrazit k vodě. Uááá.

- Minulý týden jsem totálně zasklila schůzku s novými klienty v Těšíně. Trotl. Ale asi to tak mělo být, protože jsme při prohlídce stavby( na druhý pokus) našli ptáčka.
Pomalu, ale jistě začínám mít dojem, že v naší zemi žijí jen samí milí a příjemní lidé. Co klient, to fajn lidi.

- Oslovili mě z Prahy, jestli bych nezařídila bistro. Řekla jsem že jo, protože se mi celý koncept hrozně líbil. Takové to bio, domácí, eko, dřevo, bylinky.
V duchu už stres jakože: Kdy to tak asi , Soňo, chceš navrhnout??!!!
Takže když mi pak volali, že se s pronajímatelem prostor nedohodli, hrozně se mi ulevilo.

- Dočetla jsem Příliš hlučnou samotu. Kdybych napsala, že celý děj se odehrává ve sběrně papíru, kde Hrabal lisuje balíky, tak vás to asi nenadchne, ale je to vážně dobré. Stejně jako Svatby v domě, stojí za to mít v knihovně.
Loni jsem rozdávala všem příbuzným a kamarádkám k narozeninám Kunderu, letos jede Hrabal. V knize už se prodavačky trochu diví.
Asi ho B.H. miluju nebo co.

- včera se za mnou stavil Indián s Marci.  Dovezli mi oběd a zjistili, že mi váha váží o tři kila víc . Díííky! Vždycky , když je vidím, je mi hrozně dobře.
Indy a Marci- filmový pár.


- dnes vernisáž Dity Pepe...se těším. O to víc, že tam máme scuk s Gabkou, Silvou a Hanele. Pak přesun k nám a ejchuchu, mňam, mňam, glo glo.





5 komentářů:

Pondělí řekl(a)...

Taky B.H. miluju, asi. V šestnácti jsem dokonce měla plyšového medvěda Bohumila. Vlastně ho pořád mám. Druhý medvěd se jmenoval Bohuslav (Martinů). :-)

Anonymní řekl(a)...

Svou dcerku nechávám od 4 let na hoďku nebo i dvě doma samotnou ( sociálku na mě), když je nemocná a já musím na nákup nebo s malým na chvíli ven. A zvládá to skvěle. Já se v jejím věku potulovala celé hodiny sama po vesnici, ostatně jako všechny děti tenkrát.
A pokud jde o pocit, že tu žijí samí milí lidé, tak na to mám jediné vysvětlení. Tak milý člověk jako Vy Soňo si ani jiné lidi do svého života přitahovat nemůže ;-)
Zdraví Katka z Brna

Soňa Malinová řekl(a)...

Pondělí: V šestnásti jsem chodila jen po hospodách:))

Soňa Malinová řekl(a)...

Katko, máte pravdu, že zbytečně plaším. Davida jsme nechali samotného dokonce až v sedmé třídě.( a to mi asi třikrát během té doby volal).S každým dítětem se laťka snižuje ve všech směrech.( a kapesné zvyšuje:)))

QualityDesign řekl(a)...

Hrabala jsem četla už na gymplu, protože to bylo tak trochu zakázané. Líbil se mi tenkrát, líbí se mi pořád, i když teď víc...asi že mi to víc docvakává:-)
O děti se čím dál víc bojíme...my jsme se taky potulovali pořád sami a nikdo se s námi nemazal, ale dneska máme pocit, že zlo útočí za každým rohem. Soňo, ty strachy jsou asi přirozené.