Pondělí. ( 20.2.) Navrhuju od šesti ráno ( D. šel plavat ). Dořešila jsem elektro ve dvou domácnostech.
Je to tak úlevné. Celý den být doma, práce nijak složitá. Žádný stres.
Pane jo, už je neděle.
Ve čtvrtek jsme to vzali na otočku na vernisáž Zbyňka Sedleckého . Galerie narvaná. Krátký, srozumitelný úvod od kurátora Patra Vaňouse.
Myslíte, že jsme přijali pozvání na after party do krásné asijské restaurace? Ne. Jiní by to vzali jako příležitost se seznámit s novými lidmi, my to bereme jako událost, kde se určitě budeme cítit trapně.
A přitom, by to mohl být fajn večer....
...
V pátek se mi bolení hlavy přesunulo do kořenu nosu a klasicky do levé půlky obličeje. V sobotu jsem si řekla, že to rozplavu. (třeba to je tentokrát od krční páteře) Ze soboty na neděli už jsem se klepala bolestí ( s valetolem a brufenem) Nikdy by mě nenapadlo, že s tím dokážu žít už skoro deset let. Stačí trochu průvan, klimatizace v autě nebo vítr do očí a mám zaděláno na problém. Neděle ráno. Jako mávnutím proutku je to lepší. Jedu s klienty obhlídnout stavbu a probrat se zedníkem detaily. Beru si s sebou všechna možná analgetika a nemusím je použít. Sláva. Nicméně i tak jsem rozhodnutá znovu obtěžovat lékaře, ať se mnou něco dělají. Možná by bylo lepší tentokrát se tvářit méně statečně. Dokonce jsem se objednala na akupunkturu. Tolik ze seniorského okénka.
Pohled z obýváku do kuchyně.
Pokoj pro dceru.
...
A je tu další pondělí. Jdu nabalit objednávky na keramiku.
