Urban Legend

Urban Legend:

 Jeden z mnoha krásných dárků, který jsme dostali k Vánocům, je designové pexeso Monstra. Co kus , to originální kresba a směšný název monstra. Už samotná krabička je nezvyklá. Otevírá se tak, že stlačíte víčko a dno naproti sobě. Zavíráte tak, že nasadíte víčko a lehce jej stisknete po okraji. Cvak, cvak.
Urban Legend si určitě rádi hrají nejen s pexesem, ale i s grafikou na trika. Jsem zásadně proti hulení, ale přesto mi to nedá, aby jsem nepochválila krásné papírky na trávu + k tomu krabička. Přemýšlím, na co jiného bych to užila, aby jsem si to mohla koupit.

                                     (pexeso s nejznámějšími módními návrháři)

                                                           (pexeso hrdinové)


Včera, zapadlá pod závějí posmrkaných papírových kapesníků , jsem přemýšlela, jak já ty tři dnešní pracovní schůzky přežiju. Přežila a ze všech mám moc dobrý pocit. Ta poslední byla s majiteli Cooltouru v Ostravě. Napíšu o tom zítra, protože jsem hrozně zažraná do Nesnesitelné lehkosti bytí od Kundery a potřebuju si přečíst aspoň pár stránek
.http://www.iliteratura.cz/Clanek/20139/kundera-milan-nesnesitelna-lehkost-byti
 Ano. Já to ještě nečetla. Ale říkám si, že stejně i kdybych to četla dřív, tak bych z toho neměla takový požitek. Člověk si musí trošku odžít, aby rozumněl, že věci nejsou jen černobílé a že podoba lásky má mnohem více stran a způsobů projevů.

Tak aspoň kousek:

...milovat  se ženou a spát se ženou jsou dvě vášně nejen rozdílné, ale téměř protikladné. Láska se neprojevuje touhou po milování (tato touha se vztahuje na nespočetné množství žen) , ale touhou po společném spánku (tato touha se vztahuje jen k jediné ženě).....


Hezký, že ?

Doma

                                                                      (hlavní nádraží)

...odjížděla jsem trochu nachlazená, vrátila jsem se s teplotou..

když jste v cizím městě, sami a není vám dobře, není to nic moc zábava

regiojet a první ochutnávka sushi

 proč to lidí jí? není to vůbec dobré

večer příprava se scénáristkou na další díl Bydlení

budou to horečné myšlenky:-)

Muzika nad ránem

Co se týká Marka a VERRA CRUZ, neumím být objektivní, protože ho znám 15 let. Vždycky , když ho slyším, táhne mě to k NEJVYŠŠÍMU.

Velký vítr a ráno vypadá spíše jako podvečer.

.......

............

(estrela)

Úplně průhledná

 Po měsíci používání instagramu (aplikace v iPhonu, která má mimo jiné krásné filtry) jsem zjistila zásadní informaci. Budete se smát.
Hanele s Jakubem mne sem tam upozornili na to, že instagram není přednostně aplikace na focení s hezkými filtry, ale že je možnost sledovat fotografie od druhých lidí. Jen mi zapomněli říct, že AUTOMATICKY cokoliv vyfotím přes Instagram, je okamžitě veřejně dostupné.
Myslela jsem, že to funguje na principu FB.Vložím fotky, které chci, aby někdo viděl. A taky, že se nejdřív někoho zeptám a pak sleduju. O ono ne. Už se nikdo na nic neptá a kouká, co fotím.
A teď si to představte. Fotíte si věci s vědomím, že nikdo jiný fotky nevidí.
Víte , co mě v první chvíli napadlo? Jestli jsem fotila pěnu ve vaně a potápějící se sprchovou hadici přes instagram a nebo bez něj.
Můj život byl měsíc úplně průhledný.
Bylo by skvělé, kdyby všem chyběla tato informace. Fotili by bez toho, aniž by mysleli na to, jak se fotka bude líbit druhým. Bez toho, aniž by se fotkou snažili udělat dojem. Lidé narcis by měli 150 fotek jen svých. Zamilovaní by zvěčňovali svoji drahou polovinu . Tak moc by to vypovídalo o nich samotných.
Co vypovídá o mně focení v nevědomosti?

 Že vaření je pro mne už jen víkendová záležitost a začíná mne znovu bavit.Tak, že si to i vyfotím.

 Chci psa, ale pes a astma syna není úplně dobrá kombinace.Tak aspoň na návštěvě pomazlit. Hrozně se mi líbil, i když štěkal jak pominutý.

 Přišlo mi legrační, že kam se hnu, stojí tam hrnek kávy. Moje droga.

 Tohle nevím, proč jsem fotila. Asi jsem si chtěla zvěčnit svůj věčný nepořádek na stole. Ale je to zbytečné, protože ten tam zůstane, co budu živa, tak proč to zaznamenávat. Líbily se mi dohromady papíry, krabičky, tubus a zelený igelit z Londýna.

 Kamarád Indoš na Silvestra. Polykač nožů. Hezká čepice a červený knoflík, který si sám na čepici přišil.

Kamarád Mucha (on se tak opravdu jmenuje)   se  usmívá, protože s Indošem o půlnoci vylezli na střechu hospody, která sousedí s naším domem. Chtěli vidět lépe ohňostroj. Zajímavá pointa je v tom, že neměli žebřík, ale můj muž jeden 10 metrový našel hned vedle pohozený v břízkách, tak ho jen přistrčili k fasádě a lezli. Jako malí kluci:-))

Fotím si věci, které jsou důležité pro mě. Taky fotím někdy proto, aby někdo druhý viděl to, co já. Ale jen konkrétní osoba. Ne celý svět.

Dnes opět nic o designu. Design dělám celý den v práci a jen málokdy můžu zveřejnit to, na čem pracuju.
Pošlu Vám pár fotek z Prahy na blog, jo? Zítra odjezd.

Richard Müller - Eště

Richard Müller - Klid, mír a pokora - YouTube:

Klid, mír a pokora jsem vybrala pro Vás do nového roku. Trochu to kazí duet s Terezou Kerdlovou. Chtělo to více civilnější zpěv.Většina popových zpěvaček dává podivný důraz na písmena ( třeba ,,L" ) a myslí si, že je to více sexy. Škoda, že tu mezi námi  není Zuzana Navarová. Ona by byla báječná.
Ale i tak mě píseň dojímá. Pro ten text. Pro jednoduché sdělení, ale celkem zásadní.

Ahoj

Ahoj. Co děláte? Já celkem nic. To jste si asi všimli. Ale hlavu mám k prasknutí, protože dělám na novém projektu a kudy chodím, tudy na to myslím.
Dala jsem si dnes deadline pro odevzdání slíbeného, aby se té mojí kebuli trochu odlehčilo.
Ke všemu jsem se ještě nechala uvrtat k návrhu (zadarmo a ještě to musí být hotové do týdne) . Mají jediné štěstí, že mě jeden večer osvítilo a za hodinu jsem to měla.Tyto charitativní aktivity mám jen vůči neziskovkám, veřejně prospěšným organizacím atd.

Celé to bylo šílené. Druhý svátek vánoční mě ,,unesli" z návštěvy v Čeladné, převezli na místo ,15 minut focení a předání informací a pak mě zase převezli na oběd k mojí mámě.

Je to trochu nefér, protože s jedním obývákem se už trápím 14 dní a pořád mám pocit, že to není ono. Nechce se mi to odevzdávat, i když už je po termínu a je těžké vysvětlovat, že někdy trávím celé hodiny, než najdu to správné křeslo ke krbu.

Leden bude asi stejně šílený jako září. Rychle si musím pořídit diář.

Kdyby jste náhodou věděli o něčem zajímavém, co se děje 4.1. v Praze (výstava, koncert), tak mi, prosím, dejte vědět.

Hezký Silvestr.

Falešný krb

Dnes první den kdy je opravdu volno. Vzbudila jsem se v devět a ještě dvě hodiny jsem zůstala v posteli. Děti poskakují na wii už od rána.

Dostala jsem od muže knihu. Nové pařížské interiéry. Rodina mě nerada vidí, když pracuju, ale prohlížet knihy mám povoleno. (netušili, že zrovna navrhuji pokoj s falešným krbem a listování knihou byla taky práce:-))

Člověk nabyde dojmu, že snad každý francouzský byt má svůj krb. Když ne funkční, tak aspoň jako římsu na odkládání. Zajímavé, kolik možností jsem jen v knize zahlédla a to jsem se nepustila ještě do časopisů Art and Decoration.

žula na krbu a křesla Barcelona

                                    zrcadla nad krbem jsou krásná ... asi taky nějaké nad krb navrhnu

zrcadlo v krbu jsem ještě neviděla, ale líbí se mi to (zlatý bobek už méně)

                          Tato fotka vyšla zajímavě. Pokaždé, když se na ní podívám, mám pocit, že nějaké obří prsty leží před krbem a přitom si jen přidržuji stránku.
Hanele mi koupila  skvělou kombinaci dárků : červený lak na nehty, sexy silonky, knihu a alkohol. Po probuzení se vždy leknu, co to mám s prsty:-) Silonky jsem hned natáhla druhý den a měly úspěch.
Silonky a lak na nehty nebrat na pracovní schůzky.Pozornost by se ubírala nesprávným směrem.

 Není úplně patrné, zda krb je funkční, nicméně kovová římsa s pohrabáči vytváří dojem skutečného krbu. Ještě tam naházet pár polen a hotovo.

                                          opět kámen s téměř neznatelnou kresbou, jednoduchý, krásný

                                                jak je vidět...ve Francii je všechno možné...hotový oltář:-)

Příspěvek jsem psala dohromady 1,5 hodiny. Z toho hodinu jsem telefonovala s kamarádem mého muže (řešili jsme pracovní záležitosti). Seznámili jsme se teprve před čtyřmi dny, ale po dlouhé době mám pocit, že  s někým můžu mluvit celé dny a pořád bude co. Neuvěřitelně osvěžující. Jeho žena je v bledě modrém, jen je samozřejmě mnohem krásnější než on:-)

Abych se neztratila

 Den před Vánocemi mi přišel balíček z Brandýse. Pod stromem jsem si rozbalila spoustu krásných darů a taky krásný notes a plán města Prahy do kapsy, na kterém bylo vidět, že už hodně posloužil, ale nyní se přátelé rozhodli, že je čas poslat ho dál. Vyznačili mi všechna místa , které v Praze znám a přidali popisky.
I když mám iPhone, mapu si budu brát sebou. Už jenom kvůli tomu vzkazu na první straně.

 Mám Vás taky moc ráda.

Od rána ...

...poslouchám CD, které přeletělo oceán.  Poslechnout si můžete zde .

před dvěma měsíci jsem se jen tak letmo zmínila, že se mi CD moc líbí, ale věděla jsem, že se prodává jen ve Státech, takže to bylo jen zbožné přání....

Zásadní momenty

Tento rok se toho událo hodně, ale přece jen několik událostí trochu více  ovlivnilo moji práci.

LEDEN:  rekonstrukce Třinec 
Byla to moje první celková rekonstrukce bytu . Sice už jsem měla za sebou rekonstrukci našeho domu, ale přece jenom pro cizí je to jiné. Trochu jsem se bála. Od té doby už jsme udělaly několik rekonstrukcí, ale na tuto budu vzpomínat nejvíce

ÚNOR :návštěva redakce Marianne Bydlení.
Rozhovor s šéfredaktorkou Pavlínou Blahotovou byl pro mě důležitý, ale když bych si měla vzpomenou na něco konkrétního, tak nevím proč. Prostě byl.
Na podzim na designbloku mě oslovila jedna mladá designérka  a bylo na ní vidět, jak je šťastná, že mě vidí na živo.Byla jsem z toho hrozně rozpačitá. No a tak nějak jsem to měla s tou Pavlínou. Jakože vidím nějakého guru . Legrační, co dělají média z lidí.
http://www.malinovasona.com/2011/02/zpatky-z-prahy.html

BŘEZEN: pracovna
Zrekonstruovali jsme půdu a s Alicí jsme se tam přestěhovaly. Vidíte. Objevení Alice byla pro mne vlastně nejzásadnější událost tohoto roku.Protože nejen, že je hrozně pilná a chytrá, ale taky má skvělý smysl pro humor a já už si nepřipadám na všechno tak sama.

Miluju svoji pracovnu.
http://www.malinovasona.com/2011/03/pracovna.html

DUBEN:
V dubnu se nic zásadního nedělo.
Jo,přece jen něco. V MB vyšel článek o blogerkách a díky tomu spousta z Vás mě našla.


KVÉTEN: výlet s právníky a advokáty
Zní to šíleně, ale celý den mi dělali koučing a hustili do mě, co dělám blbě.
Ještě ten večer jsem si napsala doma pár poznámek a řídím se jimi.
http://www.malinovasona.com/2011/05/co-jsem-nasla-v-mediich.html



ČERVEN
Četla jsme knihu ,,Jmenuji se Ašer Lev". Nejlepší kniha roku, kterou jsem četla.V něčem jsem se ujistila.






SRPEN



http://www.malinovasona.com/2011/07/kdo-nema-rad-breda-at-se-nediva-ale-ja.html
Napsala jsem ten měsíc 47 příspěvku  a přidávala hudbu před půlnocí.Šílené.

Taky vyšel rozhovor  v Lidových novinách, ale vůbec né o designu:-)
http://www.lidovky.cz/malick-zdravi-darwina-a-maminku-d3f-/ln_kultura.asp?c=A110829_160858_ln_kultura_wok

ZÁŔÍ
V září jsem spala denně tak 4 hodiny. 
Ještě teď se z toho nemůžu vzpamatovat. Začalo to PKNO , hned na to byly Kunštácké keramické trhy a hned na to jsem natáčela s TV.

Díky PKNO jsem se seznámila s designéry z Moravy a mám chuť se  sdružovat a něco v tomhle směru dělat společně. Hned v lednu mám schůzku v Cooltour, tak třeba něco společně vymyslíme.





LISTOPAD: 
malinadesign vyšla v ELLE decoration
Téměř každý měsíc vyšlo v nějakém časopise  o malinadesign , ale ELLE je ELLE.

To mi připomíná film, který jsem nedávno viděla.Skafandr a motýl.(hlavní hrdina je šéfredaktor francouzského ELLE) http://kultura.idnes.cz/skafandr-a-motyl-cekatel-na-ctyri-oscary-fdi-/filmvideo.aspx?c=A080209_912036_filmvideo_kot
Je natočený podle skutečné události. Hrozně mě to sebralo. A je zvláštní, že není den, kdy bych si na film nevzpomněla. Je dobré užívat šťastných okamžiků naplno, protože člověk nikdy neví, co se stane zítra.

Tak si ty dnešní Vánoce hezky užijte.
Šťastný to den!

Na poslední chvíli

...jsem včera nakoupila spoustu krásných dárků. Samozřejmě hlavně pro děti. Výborné je, že když děti trochu odrostou, radují se z  pěkného skate oblečení, věcí na sport  a jiných praktických dárků.
Já už jsem dárek dostala. Napadl sníh.

Dnes je den pro výrobu náušnic pro kamarádky.Vybírat bylo z čeho. Líbily by se mi pneumatiky, ale nebudu testovat jejich odvahu a zvolím něco decentnějšího. Ostatně, pokud se jim zvolená kombinace barev nebude líbit, dostanou přibaleno pár kostek lega navíc.

Tady bych žila

                                                   (foto Jaroslav Hejzlar)
V únoru minulého roku vyšel článek na IDNES.
Jasně. Beton, část domu obložená dřevem, známe, známe....ale  červená branka naznačuje, že přece jen ten dům něčím vybočovat bude. Architekt Vladimír Nikiforov vymyslel jednoduché funkční bydlení, rozdělené na klidovou část a část běžného dění. Zbytek si můžete přečíst přímo na idnesu, nerada bych se opakovala.
Kdybych se znova rozhodovala pro dům, tak tento. Jen bychom potřebovali jeden pokoj navíc pro hosty.

Z čeho jsem úplně uchvácená, je materiálová různost , barevnost a hravost s jakou to pojal uvnitř v prostoru mladý architekt Lukáš Holub. Znova  a znova si uvědomuju, jak mě ta česká zaprděnost, uhlazenost, ,,materiálová čistota " nezdravě ovlivňuje a  že se vlastně u většiny interiérů, které jsou nám prezentovány jako ,,moderní", ukrutně nudím. Jako třeba ZDE a ani ta židle od Eamesových to nezachrání.
Popravdě, dvě realizace jsem v podobném duchu dělala (než jsem se rozkoukala) a vždycky, když si na to vzpomenu, je mi na blití.(já tak normálně mluvím, jen jsem se do teď před Vámi trochu  přetvařovala)




.

Jediné, co už je na mě moc, je dřevo uložené v dřevu...ale je to vtipné a já já humor miluju a získá si mě každý, kdo ho umí v životě užívat .

Klíďo píďo si tam dají stůl z bazaru v naprosto jiném stylu a je to skvělé.

Posuvné dveře.
100% ano. V každém francouzském časopise najdete a dokonce i u nás na oknech v bowlingové místnosti v hospodě  Na Zaguří.

Tak pozor. To, co vidíte na skříňkách , je překližka. Stejný materiál, z kterého jsem dělala nábytek SYSAL. Velmi levný materiál zkombinovaný s červenou digestoří a opět - minimalistické, ale zároveň útulné.

Je to jako by jste překlikli na THE SELBY. Vítejte ve světě.

Co dodat na závěr. Je jisté, že stěhovat se nebudeme, ale stejně tak je jisté, že už nikdy neudělám hezký, ,,vkusný" obývací pokoj, i kdyby  mě na kolenou prosili. 

Ať žije eklektický styl!!!

PS: Tématu úmrtí V.H. se záměrně vyhýbám. Z toho je mi taky na nic, kdo všechno a jak se k tomu vyjadřuje. Snad jen jeden moment dne. Už jsem dlouho neviděla mého muže brečet. Já nebrečím, protože jsem se za poslední rok nabrečela docela dost a už ve mě není ani jedna kapka slané vody. 

Žít v souladu s vnitřním přesvědčením, je to nejhezčí, co člověk může dát sám sobě. Potom i to odcházení je lehčí.