...můžu celoročně. Teplota tak akorát, ještě pořád dlouho světlo.
Ideální na běhání, jen mi do běhání vždycky něco vleze. Když ne lenost, tak covid, postcovid, pak koleno ( po pádu z kola) nebo teď rozřezaná dáseň.
Ale zítra už vážně jdu.
Dočetla jsem Kunderu . Nesnesitelnost lehkost bytí jsem si dala po deseti letech a opět skvělé. Na Vltavě teď mají ještě 11 dní načtenou Nesmrtelnost .
Z knihy Možnosti milostného románu zklamání. Dala jsem prvních sto stran a odložila. Třeba se k ní v zimě vrátím. Ale neberte mě moc vážně. Ohledně románů jsem extrémně kritická a jen tak se mi někdo nezavděčí.
...
Po návratu přikovaná k počítači. Ladím domek v Tisé a dotahuju podklady na výrobu nábytku u několika klientů. Přistihuju se, jak mám radost, že můžu pracovat i o víkendu. Vlastně Němec nebyl tak marný, když se mi vybavuje jeho myšlenka z knihy...
12 komentářů:
mmě přišly Možnosti milostneho románu příšerné..sebestředné, toxiké a vlastně sem si říkala, proč by mě měl takový vztah zajímat? Tou dobou byla slečna o které psal dohledatelná na jeho profilu, včetně fotek, které v textu popisoval, přišlo mi to strašně invazivní, takové intimní informace jen z jeho pohledu..bylo mi z toho až špatně, bylo to jak nějaká zhrzená pomsta..brr
nejvíc přeceňovaná kniha, která si hezký obal ani magnesiu nezasloužila
Soni zrovna čtu od Kundery Směšné lásky. Vrátila jsem se pro něho do knihovny po mnoha letech. Prvně jsem četla ještě jeho knihy a pak už jen průklepák. Tak se zase něco vytáhlo ze schovaných zásob, které měly původně ukončit svou cestu ve stoupě. Loni i letos jsem byla Magnesiou Literou zklamaná. nějak nám to upadá. Zdraví Iwka
Četla jsem skoro všechny knihy od Vaculík, ale od Kundery, kromě Směšných lásek žádnou. Moc se mi, ale líbí film Já truchlivý bůh, hlavně i díky herci Pavlu Landovskému. No prší, jdu šáhnout po nějaké knize ;)
Ách, abych se tady zapojila do diskuze, budu muset hodně dotahovat.
To není Noční chlebík :-D
Můj muž má audioknihu Sekyra od Vaculíka. Namluvil Kačer . Už to slyšel nejméně čtyřikrát. To spojení Sekyry a Kačera je geniální.
Noro, nechtěla jsem být tak přísná, ale dávám vám za pravdu. Ale umím si představit, že dost lidí se v tom najde a proto je tak oblíbená.
Iwko, úžasné je, že jeho knihy oslovují v různém věku různými způsoby. Klidně se k nim vrátím za dalších deset let.
Co je to Noční chlebík?:)
K těm Možnostem milostného romámu: Nebyla bych tak přísná. To, že s hlavním hrdinou (vypravěčem) nesouhlasíte, že vám není sympatický, podle mě není známka toho, jestli je samotná kniha dobrá - což není totéž, jako jestli vás baví (pokud tedy nečtete jen proto, abyste se zabavili, což je teda mimochodem taky úplně v pohodě, jen záleží na tom, co od četby knihy očekáváte). Skoro všichni, se kterými jsem o knize mluvila, v tom vztahu výrazně stranili Nině (ze čtení jsem navíc ani neměla pocit, že by se autor chtěl před čtenářem nějak stavět do lepšího světla, vlastně k sobě byl podle mě docela upřímně nelítostný). Za mě ale ten příběh samotný není to hlavní, o co Janu Němcovi šlo, ta kniha (jak už název napovídá) je i o tom, jak vůbec o milostném vztahu psát, jak ho pojmout, popsat, obsáhnout.
Ani já nemůžu říct, že by zrovna tahle kniha patřila mezi moje nějak oblíbené knížky, ale nezapadla u mě někam do zapomnění - což se třeba stane se spoustou knih, které se mi vlastně i líbily a četly se mi dobře.
Jinak od Jana Němce bych asi víc doporučila knihu Dějiny světla. A ráda čtu i jeho články např. v časopisu Host nebo rozhovory, které vede s jinými spisovateli/spisovatelkami, z nichž je podle mě cítit, že není sebestředný, naopak mám pocit, že dokáže velmi dobře vnímat ostatní...
A ještě poznámku na konec: Diskuze o knihách mě baví a zcela jistě je v pořádku, že se každému líbí něco jiného. :-)
Díky, Kláro, za vzkaz. Dějiny světla si určitě přečtu.
Už vím, co je Noční chlebík:) Vtipné, jak vždy.
Naprosto souhlasím s Pondělím. U téhle knihy je hodně těžké neztotožnit autora s lyrickým subjektem, on to samozřejmě asi píše o sobě, ale neměl by se tím čtenář nechat úplně strhávat, myslím.
Okomentovat