Pořád těch svých pět kilometrů.
Pořád pracuju.
Není to kvůli peněz, ale protože neumím říct ne. Navíc se do věcí zahrabávám, vymýšlím vychytávky, kutím, jestli desku přivrtáme takovým šroubkem nebo makovým a není nikdo, kdo by mi řekl: kašli na to!
Ale každý den si nezapomenu udělat nějakou malou radost.
Nové kelíšky ve starorůžové a krémové. Před 25 lety jsem s krémovou glazovala, pak dloooouhá pauza a teď mi krémová přijde zase cajk.
Pár dní jsem je testovala, vypadá to, že je můžu dát do oběhu.
Ráno, jakože si jen odskočím do truhlárny dořešit pár detailů a byly z toho zase tři hodiny.
Foto z přípravy výstavy Davida Macháčka. Velký dík Markovi za přípravu k tisku.
.....
Vyhlížím pátek večer. Volno. Mejdan u Moniky.
1 komentář:
Dobrý den, Soňo, moc zdravím ze stejného oboru :-) Z několikaminutové návštěvy truhlárny jsou tři hodiny, super extra detaily, ve kterých se člověk utopí, nakonec je nepoužije a pak je permanentně v takovém skluzu, že už ho nejde dohnat ani o víkendech ... takže je lepší jít si zaběhat :-) Je fajn to sdílet, muka tvorby a života s prací, která nikdy nekončí...máme to asi všichni stejně. Držím nám palce. Hezké jarní dny v lese, v teniskách a pokud možno s prázdnou hlavou :-)
Okomentovat