Oslava

 I když jsme slavili 17 let Davida, středem pozornosti byla Ema. Nový přírustek do rodiny.
Davidova přítelkyně Káča( tak jí David říká) Kačce ( neteř - maminka Emy)zvládla upravit během oslavy i obočí.
Jako vždy jsem trochu jídlo pokazila. Dort pro jistotu koupila.

Kačka má 30. To jenom aby jste si nemysleli, že má dítě v osmnácti.

                                                                   Globus to jistí.

V neděli na otočku

Taky nic nevydržím.

Po dlouhé době manuální práce.

Ve velkoskladu pro instalatéry  byly paní prodavačky hrozně milé a ochotné . Půjčily mi speciální ruční řezačku, kterou se ukroutí délka tyče. ( čti: každé uříznutí nejméně dvacetkrát otočit kolem trubky tak, by řezák byl na pevno, ale zároveň se dal ještě otočit). Všechno moje ochablé svalstvo se hlásí o pozornost. Asi mi upadne celá levá ruka i s ramenem.

Po dvou hodinách pižlání jsem usoudila, že řezačku koupím a budu pokračovat doma.

Zítra z trubek lampy. Tyhle hand made pro klinety mě moc baví, ale jsem opět ve skluzu se vším ostatním.

 

Do prodejny jsem vyrazila stylově v holínkách z Tchiba.  Na fotce je vidět jen špička.

Večer dorazila Silva s filmem MÍSTO U MOŘE .
Velmi reálný film. Se všemi reakcemi, rozhovory. Pokud je dítě už v určitém  věku a má sociální vazby i jinde než v rodině, nese smrt, ztrátu, cokoliv, mnohem lépe. Skoro by se zdálo, že se ho věci nedotýkají.
Kromě synovce měli všichni nějaké kila navíc. Muži trochu břicho, holky oplácané. Realita se vším všudy.

.....
Zjistila jsem , že mi zplesnivěly zadní sedačky. Nechápu jak, ale před měsícem mi do auta natekla voda na podlahu. Tak zákeřně, že 5 litrů vody bylo pod kobercem karosérie.
Na celé odpoledne jsem strčila do auta elektrické topení a zdá se, že sedačky zachráněny.



Dnešní den byl v duchu : Urob si sám

Čím jsem vlastně to volno zabila?

Tolik volna a já si nemůžu vzpomenout, co jsem vlastně dělala.( kromě práce)
Párkrát jsem byla běhat. Zdá se, že jsem prolomila zimní ztuhlost a kondice se vrací.
Mám pocit, že je to furt do kola. Na jaře po třech kilometrech úplně vyřízená. V dubnu se to zlomí , v létě desítky a v zimě zase lemra. Už čtvrtý rok za sebou.
........
V pátek jsem spala do jedné odpoledne ( vzbudila jsem se jen na snídani). Kdysi bych z toho byla úplně na nervy.( takhle promrhaný den ! )

V sobotu jsme šli otestovat novou restauraci v Havířově. Všichni chválí interiér.
Za mě interiér nic moc, ale jídlo výborné.
Nechápu, co se lidem líbí na umělém kameni, židlích z Tonu s fialovými potahy, dekoru dřeva připomínající devadesátky. Kdyby hudební produkci vypli, bylo by to rozhodně lepší.

V neděli scuk s Natálkou.
Večer dávali na ČT2  Big Lebowski . Viděla jsem poprvé ( jsem filmový barbar) a dost dobré.

Jinak, kdybyste se zítra nudili, v Olomouci je vernisáž  FASCINACE SKUTEČNOSTÍ  Vystavuje tam i Jan Mikulka a Michal Ožibko, oba vyhráli v Británii velmi prestiží cenu za autoportrét a portrét.

Na co jsem natrefila.

Na Instagramu je tolik zajímavých lidí , podniků a věcí. Hrozný  žrout času, ale zábavný.

Třeba  HAENKE   Shromáždili víc než 60 léčivých rostlin a semo tamo dělají workshopy  a výměnný obchod s rostlinami. Takže zase trochu závidím Pražákům . Ale jenom trochu, protože jak se znám, strašně bych se styděla přijít.



Výborné jsou ručně přešívané věci ze sekáče. WIN WIN LOVE  Taky pořád něco přešívám, ale nemám tak zdařilé výsledky jako oni.

Brno

V neděli pracovně na otočku. Mám z toho všeho dobrý pocit. Šindelová nástěnka vypadá  líp, než jsem si představovala. Ještě pár detailů a máme hotovo.
Z Brna jsem viděla jen skvělý Hostinec U Seminárů . Porcelánové podtácky, bílé nažehlené obrusy, hostinský jak vystřižený z Hrabalova filmu, jídlo výborné, Plzeň. Mně tohle stačí ke štěstí.

Večer příprava na písemku z lichoběžku.
Pernamentně bojuju s únavou a přitom během učení musím působit  svěže a motivačně.

Včera další hodinu přípravy . Zjistila jsem, že B. nerozpozná čtverec od obdélníku , přitom obsah a obvod lichoběžníku už vypočítá během chvilky.

Obdéééélník...délka .
ČTverec...jako ČTyři strany stejné.

Strašně si přeji, aby to napsal dobře. Potřebuju občas vidět výsledek snažení.
Na druhou stranu vím, že se nemůžu zlobit, když to dobře nedopadne. Oba jsme se snažili.
Učitelky se snaží.

Tak hlavně, že jsme všichni zdraví.

Pokaždé se divím, jak se hlíny smíchají.

Fotoreport od Venduly Smutkové

( David  a Ela )

Ela mi teď pomáhá s e-shopy.

Borek 

                                                 Anička od Ely a Marka
                                                              Máma v novém klobouku

Tadeáš ( Kabinet architektury), David vysmátý, kolega Tadeáše.

Holky přespolní.

                                                                          Ria  a Alice. Čemu se smějete?!

                                                Vůbec neznám, ale těší mě , že dorazili.

Potřebuju dělat i něco jiného než interiéry.

Čas od času  jen tak zírat do blba. A to se při točení sto hrnků dá dělat docela dobře.

Už to v galerii nevypadá jako u snědeného krámu.
A i když objednávky vyřizujeme lehce ve skluzu, je to pořád v normě.

                           S touto objednávkou bylo spoustu peripetií, ale už se blížíme k odeslání.
                                          Nemohli by JYSK  a  IKEA sjednotit velikosti?
                                                     

Mně se zdálo, že štítky není třeba, ale holkám to přišlo škoda nedávat. Tak když tak si je klidně odstřihněte.

Na vernisáži jsem dostala nádhernou květinu. To zežvané vedle je ubrus. Mně se to tak líbí, ale naše babičky by z toho zešílely.

Drobnost , která pozdvihne.

Jedu teď na vlně překližky a kožených madel.

Je vlastně jedno, jaká madla na skříni jsou, jen mám ráda, když je tam něčeho trochu přírodního. Nebo aspoň hezké výřezy. 

Už i v módním průmyslu zaznamenali hit kaktusů a retro květin.

Tyhle trochu prdlé věci můžu, i když bych se asi vzhledem k věku měla  oblékat seriózněji.

Květináče na objednávku. Nějak jsem neutrafila velikost. Hrozně se smrskly , jiné zešišatěly.

Tak znova za kruh.

......

Ráno dorazil technik od firmy, pro kterou navrhuju budovu. Vyměnil mi router a to je teda  fičák. 

Víkend jak má být

 Tuto sobotu jsem poslouchala  příběh Miloše, který v patnácti emigroval z Československa tak, že se schoval mezi zavazadla do kubánského letadla , které startovalo v Praze. Nesmírně odvážný a šílený počin. Poslech Příběhy 20.stolení určitě stojí za to.
Sobota úklidová, trochu pracovního vyřizování, ale stihla jsem se  vyplácnout i  na slunce.
Chci tohle počasí celý rok!

V neděli běhání, snídaně, spánek, sorbet v MIURA  , výborné čtení FOTO  ( poprvé, co jsem přečetla od začátku do konce).

Pracuju, běhám a spím

Pořád těch svých pět kilometrů.

Pořád pracuju.

Není to kvůli peněz, ale protože neumím říct ne. Navíc se do věcí zahrabávám, vymýšlím vychytávky, kutím, jestli desku přivrtáme takovým šroubkem nebo makovým a není nikdo, kdo by mi řekl: kašli na to! 

Ale každý den si nezapomenu udělat nějakou malou radost.

Nové kelíšky ve starorůžové a krémové. Před 25 lety jsem s krémovou glazovala, pak dloooouhá pauza  a teď mi krémová přijde zase cajk. 

Pár dní jsem je testovala, vypadá to, že je můžu dát do oběhu.

Ráno, jakože si jen odskočím do truhlárny dořešit pár detailů  a byly z toho zase tři hodiny. 

Foto z  přípravy výstavy Davida Macháčka.  Velký dík Markovi za přípravu k tisku.

.....

Vyhlížím pátek večer. Volno. Mejdan u Moniky. 

Víc než 1000 fotek...

....jsem projela a pročetla( popisky a verše).Nakonec výběr asi 50 fotek z tří let focení.
Bude to vypadat trochu jako deník. Všichni mi návrh instalace schválili, tak snad to dopadne tak, jak jsem si to vysnila.
Přijďte, přijeďte, ráda Vás uvidím, uvařím kafe.

Z ostychu a špatné paměti se před třemi lety zrodil fotodeník Davida Macháčka. Při často hektické práci televizního reportéra si přestával přesně pamatovat, co který den dělal a kde kdy byl. A zároveň si to pamatovat chtěl, jenž na psaní klasického deníku byl příliš líný. Navíc někdy neměl u sebe zrovna diář, jindy zase zapomněl tužku. Jediné, co má při sobě pořád, je mobilní telefon. Podle pravidla „jeden den – jedna fotka“ zapisuje už třetím rokem prožité dny na paměťovou kartu telefonu. V jeho obrazových zápiscích převažují domy. “Jsem silný introvert, a jakmile je někde víc lidí pohromadě, schovávám se a mizím. Stydím se a bojím, že se někdo bude chtít se mnou bavit, bude se na něco vyptávat a já budu muset odpovídat. Domy otázky nekladou, proto mi je s nimi dobře. A rád fotím jejich portréty,” říká David Macháček.

Pondělí UP and DOWN

....ale víc to UP.
Ráno mě někdo tak zaskočil svými lži, že mi ještě hodinu trvalo  přepnout do normálního modu.

Na konzultaci ohledně altánu jsem dorazila úplně rozhozená s mega dírou na ponožce.

Pak už to šlo k lepšímu. Schůzka s novou švadlenou.  Majka už šít nestíhá ( nastoupila do nové práce a večer se už jí šít nechce, což naprosto chápu) .
 Přišla šmrcovní paní , která umí dělat dokonce i střihy, vyzná se v látkách, nic nebylo třeba vysvětlovat. Hotový zázrak.
Večer e-mail od ,,altánku", že mi posílá o něco víc peněz, než jsem si řekla, neb se jí zdá, že jsem si řekla málo a ona je velmi spojená. To se jen tak nevidí!

Večer moc fajn dýchánek se Silvou.
......
 tip na nákup:Pokud prahnete po hezkých a kvalitních polštářích za rozumné peníze , zaskočte do JYSKU. TABURET  taky stojí za to.

 Celkově taburety mi přijdou fajn způsob jak usadit návštěvu a zároveň si nezaprat celý obývák.
Taburet od NILY je překvapivě lehký a zároveň pevný natolik, aby se z něj časem neudělala knutla ( říkáte doma knutla?) a ty jejich koberce jsou taky echt příjemné. Na boso. Na povalování.
( nemám od nich žádné provize, abyste si nemysleli).

Zítra tip na výrobce stolu.