pondělí 7. května 2012
pátek 4. května 2012
Italiááááno tapety
Prší. Sedím v pracovně a poslouchám ten hukot na střeše. Tento týden jsme dotáhli několik projektů a bylo moc příjemné číst , jak jsou klienti moc rádi. S chutí bych všechny nadšené mejly přeposlala jednomu bývalému klientovi. Nestojí mi za to.
Celý ateliér makal i v noci. Pobavil mě mejl dnes ve dvě ráno od Petra s hotovou vizualizací. A o půlnoci od Alice. Oni taky berou drogy? :-)
Už ani nevím jak jsem natrefila na stránky CULTu
http://www.cultdesign.cz/tapety/. Nebo možná jo. Hledala jsem židli od HAY a CULTdesign jí taky prodává .A nejen ji.
Firmu HAY jsem poprvé objevila u Stockist na Designbloku. Jenže nemají internetové stránky. Tady si můžete od HAY nejen věci prohlédnout, ale vidíte u většiny věcí i cenu.
Ještě jsem celé stránky neprojela, protože jsem se zasekla na tapetách.
Předevčírem jsem se na tři dny uvrtala s knihou Milénium: ,,Muž, který nenávidí ženy " od Larssona. Tak tomu říkám droga! 500 stran jedním dechem.Každý den jsem se těšila na večer, až všichni půjdou spát.V práci jsem skučela, že si chci číst. Hrůza. Zítra si jdu půjčit další díl.
A protože prší a vypadá to , že žádné rodinné výlety se o víkendu nebudou konat (pouze sporty v hale), mám legálně povoleno pokračovat ve čtení.
Když už jsem zmínila sport. Přidám včerejší příhodu k dobru.
Muž vyzvedl mladšího z družiny . Na dveřích zahlédl pozvánku na soutěž v běhu, kterou pořádal atletický klub pro děti. Bylo to za hodinu, takže si zajeli domů jen pro tenisky.
Borek přišel, běžel a byl ze 40 dětí druhý. A víte proč druhý? Protože 193 metrů běžel sprintem jako první a pak už si myslel, že je v cíli, tak se zastavil 7 metrů před cílem.Celá škola je na Borka nesmírně pyšná:-))). Ha Ha. Náš Borek , který když dostal v první třídě čtyřku z písemky, tak jí radši roztrhal a hodil do koše.
Každý je v něčem výjimečný . Dřív nebo později se to projeví.
úterý 1. května 2012
Věšák od TONu
Věšák od designéra Jana Padrnose navržený pro TON, splňuje kritérium pro malé předsíně. Zabere málo místa a vejde se na něj tak akorát svršků pro denní nošení.
http://www.ton.cz/produkty-novinky/vesak-tee.html
Pevně doufám, že provedli několik zátěžových zkoušek, aby zjistili, že betonový podstavec udrží i zátěž jednostrannou.
Nevím, kde kamarádka vyštrachala cenu, ale prý stojí 3600,-.
Poslední dva dny se mému PS nelíbí v přehřátém ateliéru. Je na čase objednat rolety do střešních oken a koupit pidi větrák, který by aspoň trochu nasimuloval jarní počasí.
Včera , kdyby mě viděly kamarádky, by se asi dost divily. Byla jsem na zahradě, v šatech, v ruce pažitku a přes plot rozmlouvala s paní sousedkou na téma , v který čas je nejlepší začíst s pěstováním rajčat.
Totiž: nechodím na zahradu, nenosívám šaty , nic nepěstuju a jediné co opravdu dělám, jsou rozpravy přes plot.
Naše sousedka mě fascinuje. Už dlouho v důchodu, ve své pracovní zástěře, ale pořád je na ní vidět, že byla neobyčejně krásná žena. I když mluví česky, slyšíte změkčený přízvuk z nářečí ,,po našimu".Od jara do podzimu šotkuje na záhonech, které jsou v naprostém kontrastu s naší zahradou,, ladem a skladem"..
Když mluví, musím se dívat na její krásné umělé zuby. Usmívá se a já taky a i když jsou povětšinou rozhovory úplně o ničem, obě odcházíme radostnější.
neděle 29. dubna 2012
Stoly
Některé dny v ateliéru vypadají tak, že je ticho a je slyšet jen klikání.
Sem tam jedna z nás řekne:,,A co tohle? "
Hledání toho pravého ořechového pro klienty zabere desítky hodin.Když už něco fakt hezkého najdeme, jucháme. Jeden z obchodů kam se vracíme, je
Moc dobré ceny a občas se tam objeví něco, co by jste jste chtěli mít i doma.
Konferenčí stolek + sada tří odkládacích stolků ve stejném designu k nám dorazil v pátek.Trochu napětí, jestli to bude opravdu dub a jestli náhodou vrchní deska nebude nějaká MDF, ale je to opravdu stejně krásné jako na fotografii.
(Vždycky mě překvapí, když vyfocený apartmán vypadá přesně podle ilustračních fotek. Člověk pořád nějak v podvědomí čeká podfuk).
Hrozně ráda dostávám balíky, i když vlastně nejsou určené pro mě. Miluju izolepy, barevné sáčky, výplně a pohlednice, které jsou uvnitř. Tak trochu s těžkým srdcem jsem předala část zodpovědnosti za e-shop Alici. Balení je totiž relax. Žádná zodpovědnost, čistá hlava, čisté štítky, kolonky a řady.
pátek 27. dubna 2012
Do ticha
čtvrtek 26. dubna 2012
Co s televizí ?
Nevím jak vy, ale pro mne mega plazma na holé zdi je jedno z podivných výjevů domácností. Ještě zapálit po stranách svíčky a je na světě nové náboženství. Jedna z možností, jak televizi trochu schovat a zároveň zachovat dobrý výhled na obrazovku , je televizi vložit do knihovny.
Navrhla jsem policové díly, do kterých se mohou vložit malé i velké knihy. Proporce jsme měnily s Alicí snad šest krát jen z toho důvodu, že jsme byly limitované délkou fošen. Materiál, jak jinak , dub dýha a čelní zarážka po obvodu polic z masivního dubu. Klidně bych dala police od shora dolů, ale finance rozhodly.
Původní televize byla taky kvalitně zakamuflovaná. Člověk neví na co má koukat dříve. Jestli na botanickou zahradu nebo na sektový nábytek. Ale co je důležité, uvnitř sektoru je spousta hezkých knížek a to se počítá.
Hrozně mě baví pozorovat montáž. Vypadá to tak jednoduše, ale ve skutečnosti jde o každý milimetr,aby nakonec všechno fungovalo. Spoje do pokosu navrhuju téměř na všem .Já ten masiv žeru.
Pokud si dobře pamatuju, tak tato fotografie je z pražského obchodu Ligne Roset. Moc hezká knihovna , ale někteří mí klienti na ni reagovali tak, že v nich působí chaos.
Víte v čem je kouzlo knihovny, kromě toho, že visí ve vzduchu ? V poměru šířky a výšky polic . Často se člověku stává, že se mu něco líbí, ale neví úplně jasně proč. Je to v proporcích.
Pro představu. Když vidíte stolek, který má má rozměry 50 cm na výšku a šířku 60 cm, máte z toho smíšené pocity. Není to ani čtverec ani obdélník, který by vycházel ze zlatého řetězu.
Do dějin antropometrie vstoupil i známý francouzský architekt Le Corbusier. Všiml si, že historické obytné interiéry mají příznivou, nepříliš velkou výšku místnosti. V roce 1942 se dal do pečlivého studia obecné měrné soustavy ve snaze sladit konvenční měřítko s měřítkem lidským, to znamená propojit přírodu a řád. Ve svých úvahách vycházel nejprve z člověka výšky 175 cm, kterou posléze vyměnil za 183 cm, aby soustava byla platná jak pro systém metrický, tak pro anglosasský systém stop.Po matematické stránce dochází k tzv. Fibonacciově řadě, kde se dané číslo rovná součtu dvou čísel předchozích. (0, 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21 atd..) a poměr jednoho čísla k následujícímu se rovná poměru tohoto k součtu obou (5 : 8 = 8 : 13 = 13 : 21 = 21 : 34).
V geometrii odpovídá tento vztah tzv. zlatému řezu, který byl po léta považován za vztah harmonický, ideálně krásný. Corbusier přejímá starou hypotézu, že proporce lidské postavy se také řídí zlatým řezem, člověk se vztyčenou paží pak má udávat výšku obytné místnosti, která podle tohoto činí 226 cm. Z lidského těla je odvozena tzv. červená série čísel o základu 113 cm: 1,5, 2, 4, 6, 10, 113, 296, kvůli pružnějšímu použití této soustavy připojil tzv. modrou sérii o základu 226 cm\. 2, 3, 5, 8, 140, 226, 366, 592 atd.. Jeho Modulor má být syntézou konvenční míry, velikosti člověka a harmonického vztahu, tzv. zlatého řezu, tedy měrnou soustavou, spojující zákonitost modulu s krásou vyvážené proporce. Název je složen ze slov „module“ a „section d´or“, zlatý řez.
Koho to více zajímá, doporučuji si přečíst tento článek na archiwebu.
http://www.archiweb.cz/news.php?type=17&action=show&id=4108
neděle 22. dubna 2012
Co se starými dveřmi
Jedna věc je vymyslet nějakou blbost .(to mi jde dobře.) Druhá, aby to někdo vyrobil. Já ty moje truhláře obdivuju.
Přijedu si v poledne s dveřmi v autě a druhý den ráno je z toho čelo postele.
A další den to Bogdan nastříká.
sobota 21. dubna 2012
IKEA Hacker jak vyšitý
V pátek poslední TV klapka a otázka.,, Z čeho máš ,Soňo, největší radost v ložnici?" A já řekla :,, Lampička.". To jsem celá já. Makám celý týden jako vůl, koordinuju renovaci parket, nové elektro, nábytek na míru, renovaci starých kusů a pak řeknu - lampička.
Budiž, proč mi ta lampa tak utkvěla v paměti.
Protože ještě v pondělí, když jsme začali točit, jsem nevěděla, jakou lampu do pokoje dám.Večer jsme se sešly s Janou, abych jí předala podklady na vizualizaci a najednou to v hlavě bylo. Trapné je, že často mě něco napadne, aniž bych si řekla, že zkusím něco vymyslet, takže mám z toho pocit, že mi to spíš někdo natlačil do hlavy, než že je to můj návrh.
(Jako třeba potisk na spodní prádlo, který je ale nepublikovatelný. Půjde to do soukromé sbírky)
Tááákže zpět k té lampě.
Co k tomu potřebujete.
1. Konzoli na podpěru police
Já jsem doma vyštrachala starší verzi, ale je to úplně jedno.Obě mají v sobě otvory, kterými protáhnete bužírku, drátek nebo plastovou stahovačku, kterou jsem měla taky doma.
2. Stínítko
3.Kabel s vypínačem.
Byla bych nesmírně vděčná čtenářům elekrikářům, kdyby mi poslali tip, kde se dá kabel sehnat. Já jsem zrušila jednu starou lampu, ale myslím, že většina z nás moc starých lamp nemá a kabel by si radši koupila.
Konzoli si můžete natřít na jakoukoliv barvu a nebo jí nechat v přírodním dřevu.
Jak je vidět hned na prvním obrázku, konzoli jsem pak přichytila klavírovým pantem s otáčivostí 180 stupňů na skříňku vedle postele. Lampa se dá natočit jak nad postel pro čtení a nebo nad pracovní stolek na psaní.
Je pátek. Strhaná, neučasaná, rozmazané stíny až k uchu, ale happy.
A je víkend , Rodinné centrum pořádá Probouzení broučků. Přijďte !!Budu za barem . Uvařím Vám kafe nebo svařák.
pátek 13. dubna 2012
Přípravy
Děsný pracovní masakr ten duben.
,,Duben za kamna vlezem" zní dobře, obzvlášť dnes by každý za ta kamna zalezl, ale realita je jiná.
Minulý pátek dotočený díl, kde skoro nic nebylo koupené a skoro nic nešlo podle mých představ, ale s výsledkem jsem byla na 70% spokojená ( u mne nebývale vysoké hodnocení, protože většinou, když už se točí poslední klapka, jsem zoufalá, co všechno jsem chtěla udělat jinak)
Pak dva dny na horách, ze kterých jsem přijela domů ještě víc unavená, než jsem odjela.
Od úterý do neděle hrubé stavební práce v bytě, aby v pondělí, po tomto víkendu, se mohl začít točit další díl.
Soňo, proč se nepoučíš?!
Jenže. Je to přesně tak, že já ten pracovní stres prostě potřebuju, aby jsem ze sebe vymáčkla aspoň nějaký nápad.
Proměnu ložnice jsem v návrzích předělávala nejmíň třikrát . Velmi tolerantní scénáristka přepisovala scénář podle toho, co mne zrovna napadlo a bylo flexibilní majitelkou odsouhlašeno.
Původně měla být na stěně tapeta. Pak to mělo být ve stylu origami, ale lampy nestihnout doletět.
Takže včera rychle rychle vymyslet jinou vizi.
Pletení.
Nepletla jsem nejmíň 10 let, ale to se nezapomíná, stejně jako řízení. Jen první řadu mi Alice musela připomenout. Alice plete k sobě domů lampu s copy. Tak tak zas dobrá nejsem.
Jedu hezky v lehkém tempu hladce, obratce.
Ještě upletu 10 řad. Je to jako droga.
Mám hroznou chuť na pivo, ale už se mi nechce do toho deště, ač máme hospodu asi 20 metrů od domu.
čtvrtek 12. dubna 2012
Pro bloggery
Nevím, jestli pozvánku rozesílají ve velkém a nebo konkrétním osobám, ale když už mi to přišlo, tak sdílím. Protože je to dobře promyšlená PR akce a patřím mezi ty, kteří IKEA mají rádi.
Co je zajímavé, že čím dál více firem chápe, že bloggeři mají nemalý vliv na nakupující.
Včera jsme byly s mámou v IKEA nakupovat.
Moc často to nepoužívám, ale občas, když už jsem vážně unavená, preventivně řeknu, ať je na mě okolí milé.
Takže si máma v autě vyslechla úvodní řeč a byla opravdu celý nákup milá. Koupily jsme sedačku a postel .
Dnes jsem pokračovala v nákupech s Alicí. Obě jsme přehlédly odbočku k Hornbachu, ale díky navigačním schopnostem A. jsme se v Ostravě vymotaly . Zpátky jsme se pro jistotu zavěsily za dva mladé muže, kteří nás vyvedli na Rudnou.(Rudná je dvouproudová silnice , která propojuje Havířov s Ostravou . Jmenuje se Rudná určitě proto, že když je smog, nebe je vínově rudé. Myslíte si, že to jsou červánky a ono ne.)
Pak jsme se přesunuly do KIKA. Poprvé v životě a kvůli textilu , asi ne naposledy.
Nábytek - děs běs.
Nakupovat ve dvou je stokrát lepší. Úvodní nadšení jedna nebo druhá podpoří nebo zchladí a nakonec se koupí úplně to nejlepší. Jako třeba pletený koberec a nebo římské rolety.
Juch.
úterý 10. dubna 2012
Při úterku...
Vy už můžete teď, pokud nechodíte do práce.
http://issuu.com/estemag/docs/estmagazinefourthissue/70?mode=window&printButtonEnabled=false&shareButtonEnabled=false&searchButtonEnabled=false&backgroundColor=%23ffffff
neděle 8. dubna 2012
Kříž
Někdy je moje víra tenká jako třtina .
A o tom je ten příběh. On nalomenou třtinu nedolomí. Miluje nás i s našimi slabostmi prohrami.
sobota 7. dubna 2012
Trochu mokro
Překvapivě, mé děsně drahé kozačky nebyly vodě odolné .
Režisér David (vpravo ) se rozhodl, že natočí celovečerní film o anglickém venkovu nebo co. Dvě hodiny jsem hrála :
-zamyšlenou (,,Soňo, aspoň se tvař, že přemýšlíš"!)
- hledající inspiraci
-pak jako šťastnou, že jsem dostala nápad
- deroucí se roštím přes pole
- lezoucí do posedu
- přeskakující potok
Po dvou hodinách jsem si vyzula boty a byla jsem opravdu šťastná, že mám suché ponožky a jsem v teple.
Mlha, drobné mrholení, zima a pošmourno....to všechno dohromady vypadalo moc hezky.
Režisér splňuje všechny atributy arogantního režiséra, ale co se mu nedá upřít, že vždycky vymyslí nějaké kouzlo , kameraman udělá krásné záběry a nakonec je to fakt dobrý .(zdravím Davide:-))
Marta (produkční) nám udělala spoustu fotek.Dííík.
....A ode dneška začínám znovu běhat. Foto mého pozadí, jak se dere do posedu mě dorazilo:-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)