čtvrtek 26. dubna 2012

Co s televizí ?


Nevím jak vy, ale pro mne mega plazma na holé zdi je jedno z podivných výjevů domácností. Ještě zapálit po stranách svíčky a je na světě nové náboženství. Jedna z možností, jak televizi trochu schovat a zároveň zachovat dobrý výhled na obrazovku , je televizi vložit do knihovny.
Navrhla jsem policové díly, do kterých se mohou vložit malé i velké knihy. Proporce jsme měnily s Alicí snad šest krát jen z toho důvodu, že jsme byly limitované délkou fošen. Materiál, jak jinak , dub dýha a čelní zarážka po obvodu polic z masivního dubu. Klidně bych dala police od shora dolů, ale finance rozhodly.


Původní televize byla taky kvalitně zakamuflovaná. Člověk neví na co má koukat dříve. Jestli na botanickou zahradu nebo na sektový nábytek. Ale co je důležité, uvnitř sektoru je spousta hezkých knížek a to se počítá.
                                                                     


Hrozně mě baví pozorovat montáž. Vypadá to tak jednoduše, ale ve skutečnosti jde o každý milimetr,aby nakonec všechno fungovalo. Spoje do pokosu navrhuju téměř na všem .Já ten masiv žeru.

                                                                       
Pokud si dobře pamatuju, tak tato fotografie je z pražského obchodu Ligne Roset. Moc hezká knihovna , ale někteří mí klienti na ni reagovali tak, že v nich působí chaos.

                                                                     
Víte v čem je kouzlo knihovny, kromě toho, že visí ve vzduchu ? V poměru šířky a výšky polic . Často se člověku stává, že se mu něco líbí, ale neví úplně jasně proč. Je to v proporcích.
Pro představu. Když vidíte stolek, který má má rozměry 50 cm na výšku a šířku 60 cm, máte z toho smíšené pocity. Není to ani čtverec ani obdélník, který by vycházel ze zlatého řetězu.

Do dějin antropometrie vstoupil i známý francouzský architekt Le Corbusier. Všiml si, že historické obytné interiéry mají příznivou, nepříliš velkou výšku místnosti. V roce 1942 se dal do pečlivého studia obecné měrné soustavy ve snaze sladit konvenční měřítko s měřítkem lidským, to znamená propojit přírodu a řád. Ve svých úvahách vycházel nejprve z člověka výšky 175 cm, kterou posléze vyměnil za 183 cm, aby soustava byla platná jak pro systém metrický, tak pro anglosasský systém stop.

Po matematické stránce dochází k tzv. Fibonacciově řadě, kde se dané číslo rovná součtu dvou čísel předchozích. (0, 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21 atd..) a poměr jednoho čísla k následujícímu se rovná poměru tohoto k součtu obou (5 : 8 = 8 : 13 = 13 : 21 = 21 : 34).

V geometrii odpovídá tento vztah tzv. zlatému řezu, který byl po léta považován za vztah harmonický, ideálně krásný. Corbusier přejímá starou hypotézu, že proporce lidské postavy se také řídí zlatým řezem, člověk se vztyčenou paží pak má udávat výšku obytné místnosti, která podle tohoto činí 226 cm. Z lidského těla je odvozena tzv. červená série čísel o základu 113 cm: 1,5, 2, 4, 6, 10, 113, 296, kvůli pružnějšímu použití této soustavy připojil tzv. modrou sérii o základu 226 cm\. 2, 3, 5, 8, 140, 226, 366, 592 atd.. Jeho Modulor má být syntézou konvenční míry, velikosti člověka a harmonického vztahu, tzv. zlatého řezu, tedy měrnou soustavou, spojující zákonitost modulu s krásou vyvážené proporce. Název je složen ze slov „module“ a „section d´or“, zlatý řez.



Koho to více zajímá, doporučuji si přečíst tento článek na archiwebu.


 http://www.archiweb.cz/news.php?type=17&action=show&id=4108


10 komentářů:

Lucie řekl(a)...

Zdravím, tak tohle je super nápad...vypadá to moc dobře...tak elegantně a čistě. Přeji krásné dny!

Pondělí řekl(a)...

Jo! Kdyby ty police byly od shora dolů, bylo by to báječné řešení...

Anonymní řekl(a)...

Řešení se mi moc líbí. Police od shora dolů by vypadaly dobře, ale s ohledem na smysly, které nemáme všichni dokonalé, tak by to mohlo opravdu někoho přetěžovat. Udržet koncentraci třeba na to dívání by člověka stálo námahu a mohl by být unavený a vůbec by nevěděl proč. Ani u dětí by toho nemělo být plno, protože z toho bývají unavené. Málo kdo si uvědomuje, jak zrak dokáže unavit. Že by bylo lepší, aby učitelky byly spíše v jednobarevném oblečení, protože u slabších dětí to opravdu může zhoršovat koncentraci. Pak se takové dítě špatné učí nebo se nechová dle požadavků pedagogů a rodičů, ale ono se snaží jen přežít. Proto třeba kolem tabule by být nic nemělo. Ať to slabší dítě má jeden cíl.
Ano, trochu tady přednáším, ale vím, o tom strašně moc, a možná by bylo dobré, kdyby s tímto uvědoměním designéři pracovali a opravdu naslouchali svým klientům.

V jednoduchosti je krása a méně je více. Myslím, že paní Soňa to má vždy podle těchto hesel. Jednoduché, chytré, elegantní.

Lucie řekl(a)...

Ačkoli mám pracovnu narvanou knihami od podlahy po strop, zbožňuju obrovské obrazovky přes celou stěnu, neb jsme milovníci filmů. Ale nemám ji. Jen o ni sním. Vaši klienti ovšem mají tv malou jako plivátko :-), tam bych to naopak obezdila knihami kol dokola. Takhle to na mě působí nějak nedodělaně ... ale asi budu jediná, tak se hned srabácky za svůj názor omlouvám.

Anonymní řekl(a)...

Lucie, a co projektor?

Lucie řekl(a)...

Vyzkoušeno, ale je to technicky horší obraz. Nemám z toho ten požitek. Zhejčkaná, no. :-)

Anonymní řekl(a)...

Krásné, vkusné, ale kde zůstaly květiny?!

MaB řekl(a)...

D. den, TV moc nemusím, ale ostatní členové rodinky ano, vyřešila jsem to tak, že je schovaná ve skříni (a to není žádný prcek), v případě že se někdo dívá, otevřou se dveře skříně, která ladí s interiérem, ...pak se dveře skříně zavřou a je to. P.S. skříň nemá samozřejmě zadní stěnu a je i po bocích zúžená. Ahojky všem Margit

Soňa Malinová řekl(a)...

U Lucie je téměř povinností,aby měla velkou plazmu na stěně, když už pro TV píše:-))
Plivátko je v ložnici. A souhlasím,že jsem měla ještě před poslední klapkou nacpat tam těch knih více.Působí to opravdu hole.

Soňa Malinová řekl(a)...

Květiny se přesunuly do kanceláře.