středa 21. prosince 2011

Vánoční večírek s Bydlením je hra, oslava narozenin s neteřemi a večírek s dobrovolníky Rodinného centra byl jediný luxus, který jsem si za poslední týdny mohla dovolit.
Předsevzetí, že všechny objednávky keramiky  odevzdám do Vánoc se v určitých momentech zdály jako naprosté scifi, ale díky Riji a Alici jsme nakonec nabalily všech třicet beden, oštítkovaly, vyprovodily ke dveřím a teď jen doufám, že ucpané depo PPL v Ostravě se zmátoří, nabere lidi a balíky přece jen do pátku doručí.

Včera volám jedné paní....směje se..,, ano, vím z dubna...těšíme se".

Letos poprvé a doufám že naposledy, nevím, co dostanou mé děti k Vánocům. Všechno zařídil můj muž, včetně nákupu balících papírů, ubrousků a větví na stůl. Každý rok to byla má role. Nákup nejen pro příbuzné, ale i dárky pro nás od nich, popřípadě dárky od nich někomu jinému.Vždy okolo 40 dárků + jsem jim to rovnou nabalila.....Soničko, když ty to  umíš tak pěkně vybrat...

Jediné, co jsem stihla, je nákup knížek. Sama jsem jich letos docela dost přelouskala, takže volba byla jednoduchá. Nemůžu říct jaké, protože někteří z obdarovaných chodí taky na můj blog .
(taky kolegové designéři, jak jsem zjistila na večírku:-). To mě těší.

Za chvíli vyrážím do shopping parku IKEA. Trochu naivní představa, že tam třeba bude málo lidí.
Kde se potkáme :
- v knize
- tchibu
- parfémy
- promode
- sport
- CD
- oběd v IKEA

Dovětek: Teď mi napsala jedna paní, že jí přišel plakát, ale zadarmo, protože jsem nevypsala cenu:-)) Tak myslím, že letos budou mít lidé hezké Vánoce.

(tchán a vnučky, muž a neteře, otec a syn - jeden klon)






Že já se nechám vždycky ukecat. Tak ještě na rychlo  výroba lampy pro jednu paní. Bezva , že ostatní mají krásné dárky a já ještě nic nakoupeno.


pondělí 19. prosince 2011

Zachovejte klid

Od rána si říkám KEEP CALM.
Doufám, že všichni, co přepravují balíky v PPL, rozumí velkým nápisům KŘEHKÉ!!!

Od rána taky poslouchám rádio. Moc hezky o něm mluví.

Dnes všechno zapijeme na vánočním večírku na Stodolní.

sobota 17. prosince 2011

Ping Pong

Včera se  můj muž s Davidem (ten starší) zúčastnil turnaje v ping pongu. Byli osmí . Oslněni úspěchem si hned domluvili registrační kartu na soutěže. O patro níže si laskavě se mnou zahráli jeden set.
Všechny mé smeče muž vracel na stejný bod na stole, aby jsem opět s vervou mohla odpálit míček znova.
Aby jste tomu rozuměli, svého času byl druhý nejlepší v České republice, takže když už se opravdu při hře nudí, otočí pálku a hraje rukojetí.
Ach jo:-)

pátek 16. prosince 2011

On Off

Zapla jsem

-myčku
-pračku
-sušičku
-keramikou pec


a vypla mozek.

Dobrou noc
( Je to naprostá blbost. Jen mě fascinuje, že si něco natočím na ufouna a hned to pošlu na youtube. Musíte si pustit dost nahlas zvuk, aby jste měli představu, jak nám to doma hezky hučí )


Štědrovečerní večeře


Včera u truhláře.

Povinná výbava do auta: CD ( Otcovy děti), káva, sušenky z benzínky.

Truhlář: ,, Holka zlatá, vyser se na všechno a pojď se mnou na ryby".
Přemýšlím. Dost lákavá nabídka. Jenže všichni chtějí sedět na Vánoce u stolu a k tomu si přejí lavice a to bych jim nemohla udělat. Tak ještě honem honem poslední stůl a lavice směr Praha.
Já: ,, Ale to nám bude hrozná zima."
,,Tak budeme chodit okolo rybníka a vezmeme si sebou tu naši slivovici".
,,Tak víte co, počkáme, až napadne sníh, aby nám to pod nohama hezky křupalo, jo?"

Legrační je, že od začátku on mi tyká a já jemu vykám, i přes to, že mezi námi je věkový rozdíl jen pár let. On totiž tyká úplně každému, aniž by se ptal:-)















čtvrtek 15. prosince 2011

Sezame,otevři se !

 (kontrola u klientů + vynikající oběd)
 Je to tak trochu vzpomínka na tátu, který na naší chalupě udělal jednu stěnu otevírací s tajným vchodem.

 Labradorit patří do velké skupiny drahých kamenů Živce, které okouzlují svoji dramatickou hrou barevných efektů. Tento efekt se nazývá labradorizace a je vidět při působení světla nebo otáčením kamene na světle. Výraznější efekt labradorizace je na leštěných plochách, proto se labradorit brousí do tvaru mugle, aby vynikly barevné odstíny modré, prolínající se se zelenou, zlatou či oranžovou barvou.


úterý 13. prosince 2011

Na cestě




Jestli Vám chybí, tak jako mně, vyrazit někam do neznáma, tak se můžete vydat Na cestu s Filipem Skalákem a jeho fotografiemi  napříč USA, Čínou, Indií, Mongolskem, Izraelem.......

Tahle fotka se mi děsně líbí. Nevím, jestli je to Filip před patnácti lety nebo jeho spolucestující, ale zachycuje přesně to, co mladý člověk cítí na cestě. Rozepjaté ruce. Tady jsem. Jsem  _Kerouac  a kdo je víc. 


Šťastnou cestu!!








Spící

V Třinecké nemocnici byli na mě moc hodní. V obou odděleních  měly sestry vzrůšo, protože je tam TA paní z televize a ještě na operačním sále probíhaly rozhovory. V nemocnici většinou všichni mluví po našimu. Legrační řeč- mix češtiny a polštiny.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Slezsk%C3%A1_n%C3%A1%C5%99e%C4%8D%C3%AD
 Nikdo si s tím hlavu neláme a klidně na Vás tak mluví, i kdyby jste nerozuměli.

Jsem zpátky doma.Hrozně unavená a ani nevím z čeho.To asi z toho čerstvého vzduchu třineckých železáren.

Dnes balím, ne balíky, ale sebe. Zítra richtung Pardubice- Praha.
Koupila jsem si hrozně teplou bundu s kapucí, takže klidně můžu chvíli postávat před nádražím s bezdomovci, než si mě klienti vyzvednou.
 Minule jsem jednoho pána vedla k úschově zavazadel.(čtenáři ví, že si tím krátím čas na hlavním nádraží  a navíc , to oni mě oslovují!!!)  Hrozně spěchal  na pohovor a kdyby přišel pozdě , možná by tu práci nedostal. Doufám, že došel v čas a stal se nejlepší z nejlepších adeptů na pracovní místo.

desing a business

(odpadkový koš s třemi boxy na třídění odpadu)

 Design a business moc nejde dohromady, nebo aspoň většina  lidí, kteří něco tvoří, zároveň nemají schopnost podnikání. Mohla bych vám vyjmenovat z fleku 30 lidí, kteří jsou v něčem dobří, ale neuživí se tím. I velmi schopní architekti, designéři mají někde svoje teplá, jistá místečka na vysokých školách a nebo pracují pro firmy. A já tomu rozumím. Protože jen dostatek financí, dovoluje člověku dělat to, co skutečně chce.
Minulý týden jsem se sešla s Monikou Brauntsch v Polsku na vernisáži. Naše ,,business" setkání vždycky spojujeme s něčím hodně příjemným. Navíc, ještě jsem nezažila, aby na vernisáži v PL nebyl vynikající raut. Kdyby mi nebylo trapně, tak si to jídlo vyfotím. Bylo to tak krásně naaranžované. Smotečky něčeho, co se rozplývalo na jazyku , pidi krásné dezerty ...mňam.
Monika je od začátku pro mě motivátor a tak trochu kouč. Ona je to dokonalé spojení skvělé designérky a businessu.  Je deset kroků vpřed. Myslí na to, že musí předělat weby, protože do dvou let si většina lidí bude prohlížet internet přes ufouny .Vystavuje v Japonsku a sbírá ceny, jako jahody v lese.
M. má navíc tu vlastnost, že je perfekcionista. Jen kvůli ní jsem zdokonalila balící techniku, vytvořila e- shop, začala  vystavovat.
Stýkat se s lidmi, kteří Vás přesahují schopnostmi, je to nejlepší, co můžete udělat pro osobní rozvoj.

Obě máme stejný příběh  Strašná dřina, všichni okolo ti  říkají, ať zbrzdíš, dlouho nic, jen radost ze samotného tvoření, ale pak zlom a člověk se tím dobře živí.
Díky za všechny kamarádky, které mi poslední rok tloukly do hlavy, že design není charita.
Včera mi došlo, že když na to přijde, nemusím pracovat klidně rok. Hrozně dobrý pocit.
Mám čas na psaní  blogu, šudlit si katalog a otevřít obchod v Praze. Vize 2012 !



Včera mi napsalo několik z Vás čtenářů. A jedna věta byla obzvláště milá.
Prý můj blog je jako adventní kalendář. Každý den se těší, co bude v okénku. Mašinka, hříbek nebo květinka.
Tak tady je jeden záchod, který je supr extra a připevňuje se na stromy, když se pořádají  festivaly.

pondělí 12. prosince 2011

Vlci

Hanele psala, že vlk je moc agresivní. Mám ještě pár hezkých fotek, které jsem si dříve uložila.

Krásná fotka

nádherná fotka  Moniky Brauntsch (lampy KAFTI) ...

není úplně fér, že když jsem smutná, jsem ultra produktivní
i ten nejlepší zápis na blogu jsem napsala  v den, kdy jsem byla totálně unhappy

ale kdyby jsem si měla vybrat, jakože si člověk trochu vybrat může , ale trochu taky  ne, budu radši pořád šťastná a neproduktivní

včera jsem četla tomu mladšímu povídku z knížky Okénko do nebe. byla o předsevzetích, která často nejsme schopni dostát  a Bohu to prý nevadí ( nevadí mu ani špatné známky, psali v té knížce, ale to jsem přeskočila:-)

ptám se kluků, co by chtěli u sebe změnit

borek: chci mít větší svaly
já: borku, myslím tím charakter.
borek: tak to fakt nevím.asi nic.
já: taky dobrý:-)

neděle 11. prosince 2011

Přesně naopak


Místo abych hledala nějakou ilustrační fotku podle produktu, vyberu si nejdřív nějakou hezkou fotku a pak horko těžko přemýšlím, jak do toho věc zakomponovat + nějaký normální slogan. Skoro hodinu jsem byla zaseklá na jedné koncepci, což byla naprostá chyba. Pořád jsem se motala kolem slova dravost, krev, být ve střehu...a vůbec jsem si nevšimla zorniček v samém středu fotky. Počítám s tím, že stejně polovinu návrhů vyhodíme, ale stejně mě to baví.

Snesu kritiku.Sem s ní. Proto to tady dávám.





Text ???





Kdyby vás napadl nějaký vtipnější text nebo to lépe přeformulovat nebo cokoliv,  budu ráda, když napíšete.
Je to hrubý nástřel (15 minut práce).Font bude určitě jiný. Přidala jsem fotky autorů.
Nemám přidat do zeleného lesa sluneční paprsky nebo mlžný opar?

Dovětek: Roman mi poslal tento text a moc se mi  líbí. http://www.romanday.com/smolicek.htm
vypravěč:

Jezinky se však nevzdávaly. Dál ťukaly, dál se doprošovaly otevření dveří, dál nahlodávali nebohého Smolíčka. Těžko říct, coby se stalo, kdyby se zrovna jelen Zlaté parohy nevrátil z pastvy. Jakmile uviděl jezinky před prahem své chaloupky, hned mu bylo vše jasné.