Nové schodiště

Konečně s klidným svědomím,můžu napsat něco na blog.Stává se vám to taky,že vám známí vyčtou,jak to,že sis neudělal čas na to,co jsi slíbil a na svůj blog máš čas?

Jen ,co jsem dopsala tuto větu,vzpomněla jsem si,že ještě musím v počítači navrhnout barevné varianty fasády domu našim známým.To,že to umím,je zásluha mojí kamarádky,která mě zasvěcuje do tajů grafiky.Jsem na sebe pyšná,že se mi všechno nevykouřilo z hlavy a můžu to uplatnit v praxi.Ale o tom dnešní příspěvek nebude.

Pohled ze shora:

Je o schodišti.O schodišti,které v sobě neslo všechny prvky 70 let a při pohledu na něj,mě jímala hrůza.Největší ,,skvost,,bylo zábradlí .

Zlaté české ručičky zedníka a truhláře nám vyrobili nové,vyzděné z itongu,zábradlí s dřevěnými madly.Na vzniklé ploše v pravo,jsme nechali udělat knihovnu.Možná je to divné mít knihovnu na chodbě,ale každý měsíc kupujeme tak 3 knihy a místa je čím dál méně.(minulý týden jsem jednu vyhodila,ale o tom někdy jindy).

Po stranách jsem vytvořila galerií fotek a obrázků našich dětí.Pod ně nechám přimontovat zábradlí na přidržení.

Už jen vymalovat a hotovo.V úterý(po další lekci grafiky) vložím postup k výrobě rámečků.

Jak se vám to líbí/nelíbí?

Kromě toho, že jsem strávila prodejem 3 dny v Berouně, natáčím další díl Chalupy, tak fotím textil,který jsem našila a vkládám na svůj e-shop.U šití je výhoda,že na rozdíl od keramiky, výsledek je vidět téměř okamžitě.Čistá práce.Žádné montérky,bahno a prach.Jen nevím,jestli z té fotky lidé skutečně,,vyčtou,,jaká ta taška je.

Za poslední dny se událo tolik věcí, jen mě nějak přešla chuť sdílet svůj život s celým národem.

Minulý týden jsem navštívila známé z Prahy.bavili jsme se tím,že jsme zadávali svoje jména a nechali se mírně šokvat, kde všude se naše jména vyskytují.

Proto se vrátím k původnímu záměru psát blog jen dekoracích,domě a rekonstrukci.

Ještě nakonec záznam z jedné benzínky.Muž v montérkách ve značně podnapilém stavu se rozohńoval nad naší politikou:,,To je konfederace konfliktů a konfekce"

Evidentně se mu v danou chvíli zalíbilo používat všechny slova se začátečními písmeny ,,Ko...

Jen nad významem si do těď lámu hlavu.

Druhý výrok od mého bratra:,,Buď žiješ život šťastný a nebo smysluplný"

Budu to muset ještě promyslet,jestli je to pravda.

A do třetice všeho dobrého od C:S.Lewis

,,Chybí-li odvaha,ostatní cnosti mohou přežít jen náhodou"

nic o rekonstrukci,jen konstrukce mysli

Je opět jeden z večerů,během kterého čekám,až se vychladí pec a já naložím další várku.200 C je i na mě moc.Musím si pořídit azbestové rukavice:-))

Nedávno jsem byla v Praze na kurzu ,,Chcete motivovat své zaměstnance a rozvýjet tým? Koučujte.,,

Jeden z bodů,který mi utkvěl byl-Kdy je nejvyšší čas začít s koučováním u sebe.

- když není čas na koníčky,odpočinek,sport

-začínáme být netrpěliví,kritičtí,nedůtkliví

-potřebujeme být na více místech současně

-není čas mluvit o dlouhodobých záměrech,cílech

-pracujeme mnoho hodin přes čas

-začíná převládat přikazování,nařizování,zvýšená kontrola

-odkládáme a úkoly se nám hromadí

-máme pocit,že jsme v pasti

-převládá nespokojenost se sebou samým

A já bych ještě připsala:

-když pijete pátou kávu v naději,že tu únavu rozchodíte

-když chcete koupit někomu dárek a nemáte na to čas

-když veškerá krášlící péče o tělo se zúží na čištění zubů a ostříhané nehty(i ty někdy nestihnu)

-když na vás lidé mluví,necháváte slova plynou kolem uší-preventivně,aby vás další informace nezatížila-byť to je informace pozitivní

-myslíte si,že si odpočinete,až splníte úkol číslo 1,2,3,4,5

a místo toho si navalíte úkol číslo 6,7,8,9,10

a mohla bych napsat ještě dalších 150 bodů....

Každý má ty své varovné signály.

Pro dnešek vyškrtnu úkol číslo 2.
Nedávno jsem vložila na http://www.fler.cz/ pár svých výrobků.Je tak milé číst komentáře,tak příjemné přijímat objednávky.
Už trochu nepříjemnější je keramiku balit a vozit na poštu.A velmi nepříjemné jsou mejly,že všechno zboží Pošta rozbila.Tož konec laskání ega.Pár fanynek to opláče,ale já budu mít více času.Dám si vanu a nebo....
udělám úkol 5,6,7 :-)))))

odpady

Už 7 měsíců se dívám skrze balkónové dveře ateliéru na hromadu suti.Uprostřed rozlehlé zahrady se tyčí pozůstatky omítek našeho domu.Kopec dost vysoký na sáńkování,jen škoda,že letos zas tak nesněžilo.Dost obludný na to,aby tady strašil do další zimy.

A tak v pátek přijel bagr a za hodinu nám suť odbagroval.Žádná lace, ale tímto nastal bod zlomu,kdy už má smysl vymýšlet co se zahradou.

Kamarádka-vášnivá zahradnice-je mou inspirací.Dnes jsme se procházely po její zahradě,v jezeře plavaly červené ryby,bloky bílých kamenů tvořily zajímavé předěly.(Po jezeru netoužím, stačí když se nebude válet tu židle bez sedátka,tam kupa cihel,které by se někdy mohly hodit.)

Obě jsme máme dost podobný styl, co se týký vnitřního interiéru,v obou v nás nakonec vítězí konzervatismus a tak mě mile překvapilo,že jsme si notovaly v designu pro její novou koupelnu,která se bude rozhodně vymykat.

Stříbrné zrcadlo v barokním styluhttp://shop.kare-design.cz/product_info.php/cPath/135/products_id/72866, tapeta s květy,křišťálový lustrhttp://shop.kare-design.cz/product_info.php/cPath/120/products_id/61724.Kdo je zděšen z křišťálového lustru,tak by musel vidět interiér domu z 30 let.

Do kontrastu bude strohá skřínka čistých linií z třešňového dřeva.

Nezávislý pozorovatel-její muž-viděl jen zuřivě listující dvě ženské v časopisech,co zmateně pobíhají s metrem v ruce.

Poslední dobou mě napadá tolik věcí a to jediné co mě brzdí, jsou zakázky,které musím splnit.Vyhlížím květen,kdy už bude volněji.Vstanu v devět a konečně místo hlíny vytáhnu papíry,plechy a dřevo.

Určitě se ještě vrátím k některý kouskům z výše zmiňovaného odkazu http://www.kare-design.cz/

doma

Vzpomínám na první noc v novém bytě. Před šesti lety jsme se nastěhovali do většího bytu. Krásného bytu.Velkého , na krásném místě. Ještě rok na to jsem občas v noci chodila po bytě a říkala si, že máme moc hezký domov. Je půlnoc a já jsem se přistihla, jak sedím po tmě v obýváku v našem novém domku a mám ten stejný pocit. Už můžu říct - jsem doma. Někdy si necháme namluvit, že hezké pocity se už opakovat nemůžou. Že už se nikdy nezahledíme do očí svého muže tak zamilovaně jako na svatbě, že už nikdy nenajdeme dobrého přítele,jako byl ten předtím a že práce,kterou děláme, už nás nikdy neuspokojí jako dříve.
Neohlížím se ,nesrovnávám, nasávám novou atmosféru.

Foto: ,,malá,, návštěva v našem původním bytě.

Prosinec byl měsíc radosti z nových žaluzíí.Musím pochválit IKEA, protože ty dřevěné žaluzky se jim fakt povedly.

Leden byl ve znamení radosti ze zasklených vnitřních dveří.Čtyři měsíce vlající neprůhledné igelity ve dveřích a najednou průhledy do pokojů!!!

A ani nevíte, jakou radost může způsobit přijíždějící fekální vůz. Zvlášť když už týden se naším domem nekontrolovatelně line příšerný smrad tlačící se ze žumpy.

A zapomněla jsem na novou sekyrku, která seká sama.Fakt. Nekecám.Jen se rozmáchnete a necháte působit sílu magnetického jádra. Fik a špalek je vpůli rezetnutý.

Únor: nové závěsy,které chci zase změnit. Radost mi vydržela jen do té chvíle, než jsem objevila hezčí látku.

Březen: konečně dlažba u krbu. Nesnáším dodělávky. Přitom položit 1,5 m2 dlažby u krbu byla záležitost hodiny,ale až teď jsem se k tomu dokopala.Tentokrát jsem měla supr servis.Muž nařezal dlažbu, připravil lepidlo a já už jen vyrovnala podlahu,položila dlažbu a zaspárovala.

Napište mi, co Vám udělalo poslední dobou radost.

díky

slepice

V prvním odvysílaném dílu jsem předváděla slaměnou slepici.
Pro ty, kteří nezachytili detaily, přikládám foto.
Vnitřek slepice je z kartónu. Pak už jen nabalujeme seno a obmotáváme drátkem.
Seno koupíte ve zverimexu (krmivo pro králíky), drátek vytrhnete ze zdi nebo ze svých rovnátek. V největší nouzi ho kupte v OBI.
Do křidýlek jsem zapíchla levanduli,oko-hřebíček,zobák-lýko.

Manžel i syn jsou alergici. Slepci nemají rádi.
U vás snad najde místo.

vytápění domu

V každém domku,ve kterém jsem zatím byla , bylo zima. I lidé celkem movití v tomto ohledu dost šetří. My,odchovanci paneláku nemáme pochopení pro tento druh šetření jen do chvíle , než se sami přestěhujeme do domku. Včera jsem jen tak pro orientaci zašla do sklepa mrknout, kolik že to jsme zatím protopili na plynu.(Minulý měsíc jsem se dost rozrušila pohledem na naše hodiny elektřiny) V paneláku jsem stav plynu nikdy nezkoumala-nejsem maniak přes vaření-a tak mě překvapily jednotky,v kterých se to počítá. Pro stejně nepolíbené v tomto oboru doporučuji stránky http://www.tzb-info.cz/ Tam jsem pochopila všechny ty záhadné koeficienty a taky realitu ,s kterou se na tvrdo setkám při vyúčtování plynu. Rázem jsem postahovala všechny topení , natáhla svetr a vyhlížím léto. Při nejhorším vytrháme naši novou dřevěnou podlahu a zahajcujem. Na výše zmiňovaných stránkách najdete, kromě jiného ,čím vším můžete topit(od koksu po alternativní zdroje) a nakolik vás to vyjde ročně. otužování zdar Soňa

smraďoch

Minulý týden jsem dostala funkci kotelníka. Konečně se muž uvolil k tomu, aby jsme zatopili v krbu(máme krbovou vložku s průduchem do dětského pokoje, který je v prvním patře). A ejhle. Z průduchu se začal linout nepředstavitelný zápach. Něco mezi spálenou mrtvolou a pet láhvemi. Buď tedy je v komíně nějaký pozůstalý nebo je s krbem něco divně. Všechny indície směřovaly na samotnou krbovou vložku, která musí projít velkým žárem,aby vyhořela barva . Prý den...dva a je to pryč.(říkali odborníci) Ha!!! Čtyři dny jsem hajcovala a zároveň měla otevřená okna , dveře, abych to přežila. Nakonec ta potvora přece jenom přestala smrdět a už je to nádhera. Večer koukám do krbu, nasávám vůni,teplo a jsem v úžasu.

Kdo uvažuje o domu a zapomněl na krb, měl by ho do nákresů rychle zakreslit.Krb a velký stůl je srdce domu.Průduch skutečně hezky vytopí i pokojíček. Mimichodem. Ve středu k nám přijede ČT a bude natáčet náš pokojíček do pořadu Bydlení je hra. Ale pozor!!! Je to pětiminutový šot o tom,jak by pokojíček neměl vypadat. Tak jsme to dopracovali. Nejdřív jsem si říkala, že bych nechala všechny krabice v pokoji tak,jak jsme se nastěhovali,ale dneska jsem vyměkla a aspoň jsem nějaké krámy odstranila. Najednou vidím pokoj očima objektivu a vidím tam opižlaný koberec rádoby rovně, tu nefungující stolní lampičku, nábytek u kterého jen těžko najdete dva kousky ladící k sobě. Nejvíc si zgustne architekt na madraci volně ležící na zemi. Zapomněla jsem na volně visící drát ze stropu a na konci žárovka. Krása.Možná se pak štáb na nás složí.

Vytáhla jsem nejzdařilejší výtvory mých dětí a zarámované pověsila k jídelnímu koutu. Nejlepší kresby jsou okolo 4-5 let. Pahýly trčící z hlavy s barevnou kombinací, která není ještě svázaná tím, jak se by se to mělo kreslit. Z odborné literatury jsem vyčetla, že tyto výtvory se jmenují HLAVONOŽCI. Abych neuděla do stěny příliš mnoho děr, vložila jsem do jednoho velkého rámu 4 kresby(se zimní tématikou). Podle nálady a období,kresby budu obměňovat. Kresby dětí májí obrovskou výhodu. S větší pravděpodobností se trefíte do vkusu návštěv než s obrazem od Zrzavého. Vystavené díla zvyšují sebevědomí vašich dětí. Dáváte jim najevo, že se vám jejich kresby natolik líbí,že jste ochotni se na to dívat každý den. Kresby vyvolávají diskusi. A hlavně je to krásné, neotřelé, pozitivní, překvapivé. Přidala jsem mezi kresby i jednu moji. Bylo mi asi 6 let. Je to perokresba. Krmím ptáčky u krmítka. Od té doby jsem už nic hezčího nenakreslila. Ten obrázek mám jen proto, že i mojí mamince se zdálo báječné moje kresby uchovat. Někdy si s dětmi prohlížíme moje obrázky a smějeme se. Ještě stále moc dobře nechápou, že jsem byla kdysi taky tak malá a kreslila hlavonožce. Takže na konec nějaké moudro: Chvalte děti, jak jsou šikovné a všemožnými způsoby jim dávejte najevo, jak jsou pro vás vzácné.A vůbec nejde o to, jestli kůň vypadá jako kapr. Emily

první noc v domě

První pokus dopadl tak,že jsem večer pod záminkou,že potřebuju vyřídit mejly,přifrčela ke kamarádce a přespala u ní.Druhou noc se mi nelenilo a objednala jsem se ke kamarádce do Karviné.(zapomněla jsem napsat,že zrovna,když jsme se nastěhovali,muž odjel na týden služebně pryč a děti byly na týden u babičky) Třetí den jsem si řekla,že nebudu srab a zůstala v domku. Nečekaně mě při usínání nerušily vlaky,ale projíždějící auta.Potom nějaký pes.O půl třetí ráno si nějaký pošuk nastartoval auto a šel si do hospody, sousedící s naším domkem,něco vyřídit.Celou noc jsem pečlivě monitorovala všechny zvuky.Samozřejmě jsem svítila,aby všem bylo jasné,že jsem ve střehu a zamordovat se nenechám.V pět ráno jsem usoudila,že je dost časná hodina,aby někdo šel na průzkum našeho domu.A usla jsem. V šest přijeli popeláři a vyprázdnili popelnici na tříděný odpad SKLO. Ráno jsem vyskočila z postele jako laňka.(postřelená) Po 35 noci musím konstatovat,že auta nevnímám,psovi se zřejmě naplnily dny a ekologové mají ze mě radost.Už nesvítím. dobrou noc a hezké sny podělánek Emily

bydlíme

Tak jsem se včera snažila a napsala jsem vtipný komentář k naší rekonstrukci a ejhle!Byla jsem odvolána k pití,rohlíku s nutelou,či já už nevím k jakému požadavku svých dětí,neuložila to a pak jsem odpadla do postele.U nás se šetří,takže muž vzorně vypnul počítač. Dnes už nic vtipného ode mě nečekejte.Jen přirovnání:Rekonstrukce je jako první porod.Nevíte jaké to je.Informace jen od zasvěcených.A když to přijde,tak už se jen modlíte,aby to bylo za vámi. U nás termín porodu(nastěhování) měl být 30.6.Cha!!Nábytek se nastěhoval do garáže a budoucího ateliéru a zbytek(rodina)se nastěhovala k mojí mamince.Pro představu:chyběly nám stropy,podlahy,voda,topení a dvě koupelny,dveře,štuky na stěnách a kupa drbků. Měli jste vidět ty soucitné pohledy známých,když viděli,kolik toho ještě máme před sebou. Nakonec jsme přece jen porodili a to 25.8.,,Miminko" je ještě trošku pomačkané,ale bydlíme.Jediné,co ještě musíme dotáhnout , je podlaha v obýváku.Tak dlouho jsme čekali na modřínové dřevo,z kterého máme i trámy, až jsme to udělali ze smrku.
Příště napíšu,jaká byla první noc v domě.Předesílám,že jsem spala v domě sama,takže nic erotického nebude. zdar Emily
Foto: Je to stejné místo,které je vyfocené v předešlém příspěvku.Snad jen trochu jiný úhel.

stěhování

Takto vypadá můj diář

pondělí: penetrace stěn

úterý úklid po malování v novém ateliéru

středa: frézování dlaždic odpoledne stěhování staré dílny do domku

čtvrtek:balení a rozmontování nábytku(dělala jsem to 10 hodin) pátek : úklid po malování ve staré dílně a položení lina,balení a rozmontovat poslední skříň

Sobota:STĚHOVÁNÍ

Překračuji krabice a kupu věcí,(které by se někdy mohly hodit),a pomalu se loučím s bytem.Obdivuji lidi,kteří se rozhodli přestěhovat kvůli misii do jiného města a do horšího bytu.Já se stěhuji do domku s překrásnou zahradou a přesto je mi trochu teskno. Co trochu! Hodně!Mám na patře kamarádku.Skamarádily jsme se před 6ti lety.Naše děti jsou nejlepší kamarádi.Chodí spolu do školky a do školy.(už bulím) Nejsem vůbec statečná.Všechno nové je pro mě hrůza.Ale když se podívám nazpátek ,vidím,jak Bůh je s námi.A dobří přátelé taky. Během těch třech měsíců rekonstrukce, nám přišlo pomoct spoustu lidí.Dostávala jsem povzbudivé sms od kamarádek,hlídaly děti,uklízely,sháněly banánovky.Kamarádi bourali,malovali,stěhovali. Kdykoli jsme něco vyřizovali na úřadě,vždycky nám vyšli vstříc.To, co někdy trvá měsíc,jsme měli vyřízené do týdne.

Večer si s mužem povídáme jaký zázrak,jaká radost,jaké potěšení se nám ten den stalo. díky,díky všem za pomoc
PS: Fotka je z doby,kdy jsme se do domu nastěhovali.Měli jsem hotové jen dva pokoje.Všechno jsme do nich nacpali a pokračovali ve stavbě.Děti jsem přesunuli k babičkám.
Teď si říkám,že jsme byli vážně nadšenci.