...že se Lucii vrátila rakovina. Kdo jste jí četli, víte, jak inspirativní je její blog, který píše už 15 let. Určitě by jí v této situaci potěšilo, kdybychom ji podpořili nejen slovem, ale i finančně. V záhlaví má odkaz ,,Na kávu" a QR kódy.
Obdivuji Lucii, že je schopná se pohnout z místa, vztahu, pokud se v tom necítí dobře (teď se bude se svými třemi dětmi stěhovat po čtvrté ), i přesto, že jí to bude stát hodně úsilí a nejistoty.
.......
Dočetla jsem Český snář . Za mě skvělá kniha plná úvah. To neznamená, že souhlasím s jeho způsobem života.
Český snář (1981) můžeme číst jako autentickou výpověď o krizovém stavu české společnosti, deformované totalitními normami. Vaculík v Českém snáři přetváří formu pravidelných deníkových zápisů vedených od 22. ledna 1979 do 2. února 1980 do originálního románového tvaru, v němž hraje podstatnou roli napětí mezi faktografií a fikcí. Tematicky text zahrnuje každodenní život disidenta — jeho práci pro samizdatovou Edici Petlice, represe a výslechy StB, rodinné, přátelské i milostné vztahy, diskuse, odchody přátel ze země, pozorování přírody a úvahy o literatuře i reflexe vlastního dětství a mládí.
5 komentářů:
Zaregistrovala,ale jsem ráda,že odkaz šíříte dál.
O Lucii jsem četla a čtu stále. Kdysi jsem četla hodně Vaculíka a také hodně o něm. Myslela jsem si, že to byl fakt přímý chlap a osobnost. Po čase jsem na něho změnila názor, a to tehdy jak se mi dostaly do rukou k přečtení dopisy jeho ženy psané do Francie společnému příteli, které vyšly knižně. Také jsem četla o otci Vaculíka a tak nějak se mi to spojilo, že bych nikdy nechtěla být jeho ženou, protože tak rovný chlap zase nebyl, a trpěla nejen jeho manželka, otec, ale i synové. Zdraví Iwka
A co udělal ostatním v disentu,včetně pomluv o spolupráci veřejně ve svých knihách..je nechutnost.
Já jsem četla nejdříve knihu od jeho ženy Madly. Před deseti lety. Neměla jsem vůbec chuť něco číst od Vaculíka. Teď jsem schopná číst knihy i od lidí, s kterými nesouhlasím.
Moc díky Soňo .
Okomentovat