Po roce do Prahy...

 ...se Silvou za Hanele. Musely jsme využít výjimečný stav. Hanele doma jen s prostředním, který je naprosto bezúdržbový.  

Žádné velké plány jsme neměly, jen jsme si dopředu řekly, že po Praze jen pěšky. 

V pátek v poledne na místě ( Hanele bydlí u Kulaťáku), skvělý lehký oběd a pak směr Petřín  ( pivo  a výhled) kolem Hradu, přes most Legií na večeři. Zpátky domů. Už ani nevím kudy. Necelých 11 km.

V sobotu přes Stromovku do   DOXu  na výstavu ,,Vanitas"  a Siegfrieda Herze ,,O lásce".

Výstava Vanitas ukazuje smrt a umírání jako jeden z významných námětů současného výtvarného umění. Různé dějinné etapy lidské historie se lišily i svým vztahem ke smrti, respektive k životu samotnému. Přestože v moderní společnosti se smrt a umírání dostávají do stále více izolované či téměř tabuizované pozice, v umělecké tvorbě jsou stále přítomny. Již v období renesance se objevuje specifické zobrazení pomíjivosti a prázdnoty lidské existence symbolizované zátiším s lidskou lebkou či květinami – a od té doby se ve výtvarné kultuře tato tematika objevuje kontinuálně. Zátiší s květinami či s lebkou tak patří mezi nejčastější náměty, přesto jsou stále otevřené novým a originálním zpracováním. V tomto smyslu samotné téma odráží obecnost svého obsahu, je zřejmé a pochopitelné, květy i kosterní ostatky jsou jasně čitelnými symboly. Významný je zde i jejich protiklad, symbolizují vlastně opačné póly, od krásy života po jeho bolesti a útrapy. V řadě případů jsou ale obě témata spojena v jeden celek, který jejich ostré oddělení mění ve zvláštní harmonii. Smrt se stává krásnou a život (příroda) je nositelem utrpení. Estetizace lebky jako symbolu zářivé smrti je v protikladu k melancholii usychajících květů, alegorii stárnutí a umírání. 

I když téma temné, jsem nadšená a určitě se ještě budu vracet k tomu, co jsem si nafotila. 

Oběd v hospodě.

Na Letnou. Zpátky ke Kulaťáku kolem Dům číslo 226.  do kavárny Zasekávák na drik. 

Opět jsme se prožvanily přes půlnoc. 

Nachozeno 15 km.