...je úplně nejlepší ze všech, co jsem kdy měla.
Neřeším školu, jestli jeden nebo druhý postoupí do dalšího ročníku. Vlastně ani nemusí být každý den navařeno. Mám práci, která mě těší. Příbuzní zdraví. Muž milující a pozorný.
48 bych klidně měla celou věčnost.
Ráno s kamarádkou na delší procházku. V jedné restauraci pivo, v druhé tatarák. Odpoledne pečení štrůdlu ke Světákům.
Po několika měsících mám volné víkendy. Nic nehoří.
Přihlásila jsem se v září na Kunštácké trhy. Tak nevím, jestli jsem si tím nezavařila. Když my to tam máme se Silvou tak rády. Jednou za rok kontakt se zákazníky, čtenářkami blogu. Je to milé.
7 komentářů:
Jo, mám to zrovna tak, je mi 47, děcka z domu, co nevím, to neřeším :-). Pohoda, klid, dobrá práce, kamarádky, výlety, čas na sebe a na koníčky a ne jen na nákup, vaření a co se bude jest :-). Do Kunštátu jezdím, tak už se na Vás těším. Tak ať nám toto super období vydrží co nejdýl. Zdraví Petra
...i pro mně byly nejlepší roky 40-50, spousta kamarádek se tehdy divila :-)
pěkné dny vinšuju jarka
Tak to si někam musím napsat a aspoň do Kunštátu za tebou přijet....Z chalupy je to 40 kiláků... Už jsme se neviděly ani nepamatuju!
Soni, tak to se budu do Kunštátu těšit o to víc. Loni jste chyběla.
Světáky můžu vidět kdykoliv. Na rozdíl od Trošku jiných "komedií".
A k tomu krásnému období ... přeji ať trvá co nejdéle. Není nad to, když dny plynou ve svém nudném tempu bez katastroj a jobovek.
Krásný nový týden. Jitka
Soni, to jste mě potěšila, že se uvidíme v Kunštátu...já se vždycky stydím vás přímo pozdavit, tak je okukuju z dálky, jak vám to sluší a jak se hezky usmíváte:) třeba se letos konečně osmělím vás pozdravit:)
užívejte si krásné bytí...a žití:) a léto..je tak krásně na světě!
Krumlenka:)
Tak děvčata. Až budete v Kunštátu, tak rozhodně musíte na mě houknout. Žádný ostych. Pokud bude zrovna narváno, počkejte, já s vámi ráda prohodím slovo. Dovezu s sebou kolekci Flower a novou keramiku.
A myslíte, ze je to možné cítit stejně bez te nové lásky? Někdy mám pocit, ze už to po tom maratonu s dětmi a dennodenním životem přeci nejde. Tolik toho musíte projít a přežít, ze vratit se zpět do te vzájemne lásky a respektu už ani nejde. Strašně moc doufám, ze se mýlím a nějak to dokážeme. Deti mám ještě celkem malé. Ale když se tak porozhlédněme okolo, nikde to nevidím... a to mne děsí. Z.
Okomentovat