Už se jen dvakrát vyspím...

...a zjistím, na co všechno jsme zapomněli:)
Zatím nejlepší zápich je, že máme na pozvánce špatnou adresu. Naštěstí si někteří předem googlili, kde to je a dali nám echo. Vážení, je to Klokočov 84.

Dva příbuzné mi D. nenahlásil, dva příbuzní se přihlásili včera. Dnes dělám úplně poslední verzi zasedacího pořádku.

Ubytování jsem měnila nejméně desetkrát. Nakonec to dopadlo úplně nejlépe jak mohlo.
O víkendu na mě padl duch tvořivosti, jakože jména na stůl napíšu sama. Dva roky písmomalířství na střední, to se přece nezapomíná! Tak zapomíná. Po hodině matlání jsem si našla na netu font, vytvořila českou diakritiku, tištěné vizitky jak malované.

Ovšem duch pečení na mě nejen padl, ale i se zhmotnil. Bezé dort na zkoušku podle kitchenette . Asistentka  Silva. Víno, drby. Mňam.

Zítra pečeme na ostro.

Dnes psali z půjčovny, že se  jim nevrátily vázy, takže zítra sháňka po jiných vázách.

Jestli mě rekonstrukce domů a bytů na něco v životě připravily, tak to je být flexibilní, z ničeho se nehroutit, protože všechno, opravdu všechno se dá vyřešit.