Podnikání není pro každého

Zásadní článek ( kolik už zásadních u mě bylo!), na který jsem nedávno natrefila.
Je od Evy Urbanové. Bývalé advokátky, nyní majitelky obchodu NILA .( ZDE celý článek)
Rozhodně stojí za čtení.

Každé podnikání prý potřebuje vizionáře, manažera a technika. Nám chybí akutně manažer.

Vizionář je ten, kdo má (překvapivě) jasnou vizi, jak má byznys vypadat a jakou cestou se k její realizace půjde. Tuto vizi neustále ladí a testuje a hlavně ji musí srozumitelně formulovat pro ostatní dva. Dokud to neudělá správně, nemá často ani na zmrzlinu a stresuje se, jak manažera a technika uživí. Pokud se mu podaří dostat byznys do solidní formy, ostatní mu začnou trochu závidět, že „nic nedělá, jen sní“, i když nechápou, co to obnáší psychicky zvládat rizika podnikání. Vizionář každopádně kouká minimálně pět let dopředu a z pohledu manažera i technika tak někdy z „blbé pekárny dělá Alcrone“. Vizionář = podnikatel.

Manažer tuto vizi praktickými kroky dle plánu vizionáře realizuje, rozděluje práci mezi techniky a obtěžuje vizionáře tím, co je a není možné realizovat, jak rychle a za kolik. Na konci měsíce očekává od vizionáře výplatu, i když se nedaří. Když se daří, očekává vyšší výplatu, či dokonce podíl na zisku. Vizionář manažerovi často přijde jako nerealistický snílek, a technik jako neschopný pracovník. Nebo ne. Každopádně však: Manažer = zaměstnanec.

Technik je ten, kdo na rozdíl od vizionáře a manažera „umí“ to, co má podnik produkovat nebo co má podnik udržet při životě, třeba počítat, vést účty, programovat, šít či vařit. Vizionář i manažer jsou na něm závislí a hrozí se dne, kdy odejde. Také technik nekompromisně očekává výplatu. Vize vizionáře technikovi často přijde nerealizovatelná a manažer neschopný. Nebo ne. Každopádně: Technik = taktéž zaměstnanec.