Celý pátek jsem si říkala, jestli to má vůbec cenu ( rozjíždět Compot)...jestli to mám zapotřebí...
zaprděný Havířov, kde událostí roku je Havířov v květech...navíc, večer budu muset ještě do dílny a brzy ráno do Prahy...chjo bla bla vrr vrr
Počet 12 přebil můj pesimistický odhad. Přišla Kamila a Pavla - holky, co jim stálo za to přijet z Ostravy a Bohumína.
Obě jsou zapálené propagátorky Montessori výuky. Kamila dokonce otevřela letos Montessori domácí školu v Bohumíně. Vyučuje 14 dětí .Víc o škole ZDE
Marek bydlí pár ulic od našeho domu, ale potkali jsme se až teď na promítání. On i jeho žena se angažují v boji o zachování našeho vlakového nádraží. Jsou úspěšní. Čti TADY
Tak nakonec hezky.
Strašně to letí. Jsem zpátky z Prahy. Trochu unavená, ale stálo to za to.
5 komentářů:
Moc ti s Compotem držím pěsti, ať ta námaha nevyjde naprázdno. Dělat věci jinak je těžké, dělat věci pro lidi je ještě těžší, ale smysl to má. Už jenom proto, že se sejdou lidi na stejné vlně, je jim spolu dobře, vymyslí třeba jinou akci a ono se to začne nabalovat...a vůbec nejste zaprděný, dyk se tam u vás porád něco děje:-)
Dnes mi napsala jedna paní, že se jí líbí moje obrozenecké tendence:-)
Milá Soni, ono to někdy může vypadat, že to nemá smysl, ale skutečnost může být úplně jiná... svým přístupem motivuješ spoustu lidí třeba na druhé straně republiky a na základě tvého odhodlání se i oni rozhodnout něco udělat a v tom je ten smysl, proč se do toho pustit... i kdyby to byl jen jeden člověk - třeba já ;-) Díky za tvůj nekončící elán a motivaci nás ostatních!
Ech, Svatá Prostoto, jak já miluju tvoji přezdívku. Taky fotku, kde se směješ.Dík za vzkaz. Budu na to myslet, až bud mít zase krizi.
Děkuji, to mě moc těší!!
Okomentovat