pondělí 5. srpna 2013

Tak schválně

Ještě chvíli potrvá, než vyhrají páku:-)

Borek mi dnes připravil 15 minut solidního adrenalinu.
Šli si s Davidem zaplavat. David přišel k lehátku sám s tím, že Borek jde za ním. 5 minut a Borek nikde.
Běžím k pláži a tam jeho boty na břehu, jakoby z vody vůbec nevylezl. ( neuvěřitelné, kolik myšlenek mi v tu chvíli hlavou projelo). Hned jsem to stočila k pobřežní hlídce...chlap k šedesátce, co neuměl ani slovo anglicky, šouravým krokem mě vedl kamsi , kde jim nahlasím popis.Moje nervy!!!
Mezi tim už Michal a Ivo prohledáváli pobřeží .

A najednou jde B. naproti mě.
Se prý ztratil. Mezi hledáním se šel ještě osprchovat.Pak  zas pokračoval v hledání .
Tak to bychom měli.

9 komentářů:

Dasac řekl(a)...

Uff.. Ta úleva pak musela být fajn..

Soňa Malinová řekl(a)...

Jo, to byla. Borek mě překvapil, ze nebrečel. Logicky hledal u každého hotelu naše číslo deštníku a pokračoval po pobřeží tak , aby hotely měl po pravé straně.No vida. Ve světě se neztratí .

Blondýna řekl(a)...

Mně se minulý týden ztratil 4letý syn na "disco párty" pro děti u bazénu - milión lidí, bazény, moře ...a on nikde (tak nějak mám pořád v hlavě Madeleine) - šílených 5 minut ...

Pondělí řekl(a)...

Tak přesně proto jsem já za celý týden u moře nepřečetla ani řádku z knihy, kterou jsem si vzala s sebou. Děti pořád na očích... Na takový logický postup při hledání slunečníku, jaký zvolil Borek, se u mých holek asi bohužel zatím spolehnot nemůžu... Borek je dobrej! (A tu obrovskou úlevu po jeho objevení si fakt dokážu představit...)

M.A.R.K.I řekl(a)...

Soni, něco podobného se mi stalo před čtrnácti dny v Chorvatsku ... nejdřív jsem myslela, že strachy zešílím, hlavou se honí všechny katastrofické scénáře a když jsem ho konečně našla nevěděla jsem co udělat dřív jestli ho seřezat nebo ho samým štěstím vyobímat .... Marki

Soňa Malinová řekl(a)...

Já jsem rovnou přešla k objímání:-))

Helaovečka řekl(a)...

Měli jsme úplně stejný zážitek letos v Egyptě se 4 letým synem. Chodil si od deštníku k moři pro vodu, já s ním, až jsem usoudila, že už to zvládne sám. Zvládl, ale už se nevrátil. Já pak lítala po břehu, koukala do moře, zda se mezi lidmi někde netopí, neměl ani rukávky a začala docela propadat panice. Plavčík stejně laxní, manžel hledal na jedné straně já lítala mezi naším deštníkem a břehem. Po 15 šílených minutých jsem ho v dálce asi 200 metrů na sousední pláži uviděla. Pořád se snažil nabrat vodu a vždy se mu po cestě vylila a tak se zase vrátil do moře a zase zpátky a vždy se o kus se posunul. Vůbec nevěděl, že je ztracený, ani že ho hledáme.

Soňa Malinová řekl(a)...

No, vidím , ze se u moře matky nenudí.
Fajn, ze to ma vždycky dobry konec.

Simsalabim řekl(a)...

ty jo, zase dalsi ponauceni do kolonky matkovani, tuk tuk tuk, zatim spolecne preplnene prostory moc nezazivame, ale tohle si budu pamatovat, a jak pise pondeli - radsi ani radku. uff jeste ze vsechno skoncilo happy endama, UF!