Chalupu jsme prodali chvíli na to, když táta umřel.To mi bylo 13.
S Borkem procházíme brankou , hrne se k nám kluk starý jako já( pro mě jsou všichni muži dlouho kluci).Prý jestli jdeme k nim do hospody. Představil se jako majitel, já se představila jako bývalá majitelka. Dost ožil. Provedl mě celou chalupou od sklepa až po půdu. Hned na začátku jsem si zakázala slzy, ale úzko mi bylo. Táta všude, kam jsem se podívala.
Překvapená, že za těch 27 let se uvnitř téměř nic nezměnilo.
Táta by měl z té hospody radost:-)
..............
Posílám pusu mámě( čerstvý čtenář blogu)
Jsem moc ráda, že tě mám!
4 komentáře:
Soni, kde je tak pěkná hospůdka ? Tam by jsme byli s mužem krásně nadšení a děti krásně zpruzené :-)
Děti by byli v pohodě. Je tam dvorek.Havířov- Selská ulice .
Aha už jsem to asi našla, tak to není tak daleko. A říkáš, že je tam hospoda? Zkusíme se tam někdy mrknout.
Kamarádka teď kupovala zpátky domek po babičce, který kdysi rodina prodala, protože se právě báli toho, že by babičku viděli v každém koutě. A kamarádka ho nedávno našla v inzerci a právě kvůli tomu "duchu" si vzala hypotéku a k nechápání celé rodiny si "babičku" koupila zpátky. Jo, život píše příběhy.
Okomentovat