středa 22. srpna 2012

Pracovně do Znojma


V sobotu se jedu podívat na Althánský palác 

Předevčírem jsem měla sen o tom, jak jsem v  paláci. Procházela jsem jednotlivými pokoji . Vypadly úplně jinak, než je vidět na fotkách. Občas jsem natrefila na nějakou restaurátorku, mluvily jsme o nábytku velmi zasvěceně( přitom horko těžko rozeznám barokní nábytek od rokoka, či renesance).
Ve snu jsme většinou velmi chytří. A nejen to. Máme výjimečné schopnosti, jako třeba  létat, přesunovat se v čase , zneškodnit únosce letadla ( ano, to se mi zdálo už dvakrát)....Je to zábavné.
Horší je, když v reálném životě máme stejný pocit, že všemu rozumíme. Tím ztrácíme schopnost pro diskusi a naslouchání. Jsme netrpěliví. Zlobí nás jiný názor, místo abychom se radovali z různosti toho druhého.
Líbí se mi život právě v té různosti a neschopnosti úplně všemu porozumět. Nesnáším dogmatismus ať v církevním nebo sekulárním prostředí.
...................................................................................................................................................................


Před 14 dny jsme seděli s mým klientem na koberci v jeho garsonce. Musím se přiznat , že ze začátku, když jsem pro něho začala pracovat, mi trochu lezl na nervy. Volal o víkendu a klidně v jedenáct v noci osmkrát, dokud jsem to nezvedla. 18 letý pošuk.
Byl tak jiný! Přesto jsem z nepochopitelného důvodu cítila časem náklonnost.

Na koberci jsme mluvili o jeho rodině, mámě, závislosti, prohrách....a v tu chvíli jsem tak moc ho chtěla obejmout , být mu sestrou, matkou čímkoliv, jen aby věděl, že není na to sám. Říct mu , že nic není definitivní a že má ještě spoustu příležitostí obrátit život jiným směrem.


Hodně štěstí  M.!