úterý 28. srpna 2012

Dočteno


Kniha ,,O čem mluvím, když mluvím o běhání"  je čtení na jeden večer.
Dočetla jsem až včera, protože v noci s Rijou děláme keramiku. Tři týdny před Kunštáckými trhy je přesně ten čas, kdy je poslední šance něco vyrobit. Zbývající dva týdny se už jen pálí v peci.

Poslední dva dny jsem si pokaždé při ranním běhu vzpomněla na nějaký úsek z knihy.
Hned v úvodu se píše, že kniha je určená pro tři typy fanoušků: autorovy skalní příznivce (a není jich málo), pak hledače receptu, jak se stát spisovatelem a nakonec, jak se stát běžcem na dlouhou trať.

Skalní příznivec nejsem, ale zajímalo mě, co je to za muže, co vymyslí příběh, který se odvíjí na základě zvráceného proroctví. (Kafka na pobřeží) a nebo bestseller Norské dřevo. A jste v šoku. V knize sám sebe vykresluje jako typického Japonce, dříče s velkou disciplínou. Ráno hodinu běhá, 4 hodiny píše, odpolední relax, večer jde brzo spát, aby mohl druhý den zase psát. Je jako mašina na psaní i na běhání. Po této knize bych se skalním fanouškem nestala, protože po literární stránce je velmi slabá. Přesto bych jí ráda doporučila a to hlavně třetí skupině , tedy běžcům. Začátečníkům  i těm, co už mají za sebou maraton.

Murakami velmi dobře popisuje krizi , kterou někteří mají na 35 km a jiní  (jako třeba já:-) už na 5 km. Během čtení si člověk uvědomí, že spoustu důvodů, proč ten den neběžel, vlastně pádnými důvody nebyly.

Včera bych za obvyklé situace běžet nešla. Drobně mrholilo a nevypadalo, že by se chtělo vyčasit.
Ale když ten děda Murakami běhá taky v dešti a má o 20 let více, tak přece nebudu takový posera!
Ono je konec konců   mnohem příjemnější, když Vám kape z nosu dešťová voda, než vlastní pot( toto léto i v ranních hodinách bylo zvlášť pekelné).

Hledače receptu, jak být úspěšný spisovatel, kniha asi taky trochu zklame. Jedinou radu, kterou najdete je, že je třeba psaní věnovat každý den. Tato rada mi spíš připadá, jako recept na to, jak vydat každý rok jednu knihu, než jak být úspěšný. Ale na jednu pasáž pořád myslím. Vypráví o tom, jak si jako třicetiletý otevřel bar.Všichni jeho přátelé ho od toho odrazovali. Prý není na vedení baru stavěný. (obvykle naši nejbližší jasně vědí, co bychom měli dělat a co ne:-).Po třech letech, kdy se mu po nocích podařilo napsat knihu, kterou mu vydali,  rozhodl se bar zavřít. To zase přátelé radili, že je to škoda, když má  bar tak dobře zavedený...Přesto bar zavřel a rozhodl se rok věnovat psaní.
Napsat knihu nebo běhat každý den má určitou souvislost.U obou činností se můžeme vymlouvat, že nemáme čas nebo sílu. Ale jde jen o jedno. Jestli to opravdu chceme dělat.

Kniha byla kritiky přijata velmi špatně. (asi to bude tím, že málo kritiků běhá:-)









9 komentářů:

Lucie řekl(a)...

Přečetla jsem taky, ale já na to mám trochu jiný pohled - neběhám a baví mě, když spisovatelé píší o sobě. Většinou má nulovou dějovou linku (sedí a píší), ale pravda je, že literární by to mít mohlo, což Murakamiho kniha nemá. Já třeba nečtu Viewegha, protože mě nebaví, ale jeho deníky jsem přečetla jedním dechem a líbily se mi.

Soňa Malinová řekl(a)...

Zrovna včera jsme s Alicí o Wiewegovi mluvily :-) Taky nás nebaví,ale na doporučení jsme si přečetly Biomanželku. Poprvé v životě jsem četla o pocitech a flustraci muže, který cítí, že ho žena nepotřebuje.Psal velmi otevřeně a zároveň vtipně.
Zkusím deníky vyhledat v knihovně.

Adriana řekl(a)...

Nemá literární úroveň? Nejsem v tom oboru vzdělaná, takže přiznávám, nevím, jak se to hodnotí. Ale protože se mi tahle kniha líbila hodně, musím se zeptat,co se vám na ní nezdálo? Chybějící dějová linka? Výrazové prostředky?

O čem mluvím, když mluvím o běhání nadchlo mě, 22 let, protože jasně říká, jak je disciplína důležitá. Svět patří dříčům, to je dobrý vědět, obzvlášť když má člověk pořád trochu hlavu v oblacích.

A nadchla i mojí matku, ta ke knize řekla, že je přece o stárnutí. A zbytek jsou jen kulisy.

Nutno tedy podotknout, že obě běháme.
A.

Soňa Malinová řekl(a)...

Taky nejsem v oboru vzdělaná. Možná, kdyby jsem před touto knihou nečetla tolik krásných knihy(naposledy Polednici), tak bych ke knize nebyla tak kritická.
Ale jinak, jak píšu, knihu doporučuju.Proč hledat literární skvost za knihou,která je skutečně o běhání?
Doufám, že jsem i tak dost lidí navnadila ke čtení.
PS: Neuvěřitelné, kolik lidí běhá...Běháte dlouho?

Anonymní řekl(a)...

Jsem spisovatelův fanda a zároveň náruživá běžkyně, která má již nějaký maraton za sebou a musím přiznat, že mám stejné pocity jako Vy, abych se někdy k tomu dennímu běžeckému rituálu dokopala...když on může, tak já taky...Ať nám to tedy běhá, ať už slunce svítí či prší.

Anonymní řekl(a)...

A kdo z Vás viděl film "Norské dřevo"?

Anonymní řekl(a)...

http://www.youtube.com/watch?v=pn4njxAOx1Q

Soňa Malinová řekl(a)...

jej. to vypadá hezky.

Hana Skokanová řekl(a)...

Taky jsem četla na dovolené, za dva dny byla přečtená. Byl to takový zvláštní styl psaní. Já teda taky běhám :D ha ha, jako všichni teď. Běhám se psem a ten náš čas miluju. Ale nesnáším, když je vedro anebo velká zima( i když tu snáším mnohem, mnohem líp). V tom mě Murakami fascinoval. Při popisu běhu Maratonu přímo v Řecku v tom vedru. Nechápu a klobouček. Za mě doporučuji přečíst, hlavně běžcům :).