Tak takhle by to nešlo

...čtyři ráno , dočítám Polednici od J.Franckové. Vyzvedla jsem si jí společně se synem od Hanele před odjezdem na dovolenou, ale zakousla jsem se do ní pořádně až dnes. Chvílema brečím. Fakt hezký.Díky Veri za tip.
Posledních dvacet stran a jdu spát.
Trochu tuším, že dojde k rozuzlení nepochopitelné volby matky, která se odehraje hned v úvodu.

Nic není tak, jak se zdá.
Nesuďme, dokud neslyšíme celý příběh.A i potom buďme laskaví, protože dřív nebo později tu stejnou laskavost budeme potřebovat i my.