Koukám na reportáž ....

 ...na ct24  a tam Borkova paní družinářka ze základky. Hrozně rádi na ni vzpomínáme. 

Každý den teď dělá program pro děti z Ukrajiny. Tři šestnáctiletí kluci přijeli bez rodičů. 

Všechno, co se  podařilo pro ně zajistit je  od jednotlivých dárců a firem. Vyplacení příspěvku na jednotlivce zatím v nedohlednu. 

Za co jsem moc ráda, že bydlí v hezkém internátě. 

Co jsem z letáku pochopila, budují  větší kuchyň, kupují víc praček. 

Těch výzev na finanční podporu je tolik a navíc už každý něco poslal, ale přece jen, kdybyste chtěli podpořit tento konkrétní projekt, na letáku je číslo účtu.

Oblíbená pasáž z Matoušova evangelia. Ježíš zve do nebe ty, kteří se o něj postarali.

35 Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, neměl jsem střechu nad hlavou, a vy jste mne přijali, 36 neměl jsem co na sebe, a vy jste mne oblékli, v nemoci jste o mne pečovali, a když jsem byl ve vězení, přišli jste za mnou.‘ 37-39 Ti věrní namítnou: ‚Nevzpomínáme si, že bychom měli někdy příležitost se takto o tebe postarat.‘

40 Tehdy jim odpovím: ‚Co dobrého jste udělali pro jednoho z mých nepatrných bratrů, to jste udělali pro mne.‘

FU Ostrava a SWAP

 Konečně jsem se rozhoupala a vytočila pár dripperových sad. Vždycky se mi strašně nechce ( já si na webové stránky nemůžu dát slogan ,,s láskou vyrobené"), ale když už sedím za kruhem, poslouchám rádio, tak je to fajn. A když vytahuju z pece, srdce plesá. Celkově ty slogany a omáčky kolem výrobků špatně nesu. 

Víc než rok děláme s Filipem  nové webové stránky. Nakonec jsem musela na texty najmout moji kamarádku Valentýnu, protože já bych u realizace napsala jen místo a rok. 

...

Ve středu na Fakultě umění Ostrava.  Řekla bych, že na obou stranách nadšení něco do budoucna naplánovat . Ve čtvrtek přijede do galerie delegace.

Příští sobotu v galerii SWAP  .  Osobně swap beru spíš jako příležitost poslat věci dál, než že bych doufala v ,,úlovek". Doufám, že se  lidi zdrží, dají si kávu. Obhlídnou výstavu. 

Pokud jste z okolí, ráda vás uvidím. Směle se ke mě hlaste.

Směr Brno

Přibrali jsme Silvu. Trochu jí rozptýlit. Vyzvedli  fotky, předali pneumatiky, prošli novou expozici v Uměleckoprůmyslovém muzeu.

Nad očekávání. Klidně si to projdu někdy ještě jednou.

Největší dojem  expozice výrobků Jiřího Pelcla.  Rozdělená na  plast, dřevo, papír, sklo, porcelán a volná tvorba. 

Hned u vstupu objekt Krištofa Kintery.

V prostoru zavěšené lampy od Lucie Koldové. 

Jediné, co vypadalo dost chaoticky, byly prototypy mladých umělců od roku 2000. Všechno namačkané na sobě. Každý exponát by si zasloužil větší místo.

V módní sekci chybí popisky, kdo vyrobil čelenky, ale jezdící figuríny efektní.

Téměř identická pracovna J. Pelcla skvělá. Taky chci mít takový ponk. 

Krištof Kintera

Box s materiály, které si člověk mohl osahat. 

Silva

mini pracovna

.....

 Cestou zpátky čtu zase zprávy. Ráda bych se zapojila jako dobrovolník, ale není kam. 

Ratanový lustr

Po třinácti letech místo kabelu lustr. 

Vydražila jsem ho na aukru tím stylem, že jsem přihodila padesát korun a pak na něj zapomněla. (na aukru jsem nováček).

Psala jsem už na instagramu, že retro stolky ze sedmdesátek k naší rustikální posteli na první pohled trochu neladí, ale ke stolkům má D. citový vztah, takže se teď snažím z toho udělat interiér eklektický.

Mám schované dvě retro dřevěné lampičky, koupenou tapetu, jen tedy doufám, že se rozhoupu dřív než za dalších třináct let.

 

( ratanová stínítka od Ferm living) 

.......

Poslouchala jsem Šatníky  O pletařských strojích .

.......

Uvařila jsem segedín. Zatopila  v krbu. David  se přišel ostříhat od bráchy. 

Zítra  s D. na výlet do Brna.

V pondělí v jednu ráno vzbuzená...

 ...myslím na jadernou válku. Je to tak. Patřím k těm, co čtou články, jak by vypadala země, kdyby se použily všechny jaderné zbraně.  Ještě chvíli a je ze mě prepper.

...

Úterý. Přestala jsem vyšilovat a sledovat každou hodinu zprávy. Za chvíli s mámou do města, pak na skok do galerie, za švadlenou a zpátky domů. 

Kromě toho, že bychom měli myslet na druhé, tak taky na sebe. Dělat všechno proto, aby nás nezachvacovala panická úzkost.

Už během pandemie psychologové doporučovali dělat manuální práci. Mně pomáhá uklízení a vaření. Na to jaký jsem bordelář, budeme mít brzy domácnost vypiglovanou.

Plánování na pár dní dopředu. ( přivrtám police do koupelny na ručníky) Nevynechávat pravidelné činnosti a uskutečnit to, co jsme si naplánovali ještě před invazí, i když zrovna na to nemáme náladu. 

Časově omezit sledování zpráv. 

Setkávejte se s lidmi, kteří méně stresují než vy. 

Jít do hor.

Co pomáhá vám?

....

Včera jsem  vyvěsila keramický set na prodej ( bez aukce) pro Ukrajinu. Během chvilky se ozvala kamarádka a koupila ho mnohem dráž, než byla cena. 

Její muž byl s Červeným křížem na Ukrajině a dovezl 425 žen a dětí.

Lidi jsou tak štědří a odvážní.

Foto z vernisáže...

 

Pokud si můžu vybrat ( a já si naštěstí vybrat můžu), dám přednost na vernisáži rozhovoru s umělcem před dlouhým kurátorským proslovem. Párkrát jsme zahajovali i  komentovanou prohlídku. Autor mluvil o jednotlivých dílech. 

Snažím vernisáže dělat pro lidi srozumitelné a komfortní. Tentokrát vytažené i židle a myslím, že to zopakujeme.

Snad to byla pro návštěvníky i příležitost se seznámit nejen s autorkou, ale i s novými lidmi. Měla jsem pocit, že jsem úplně každého přivítala a prohodila pár slov, ale když se dívám zpětně na fotky, tak mi pár lidí ,,uniklo". 

naši muži

 Olívka s Markétou.

Já o hubnutí jen mluvím, Olívka tvrdě na tom pracuje a výsledek skvělý.

V této době je divné psát o obyčejných věcech. Ve světle událostí se zdá všechno malicherné. Snad to neberete jako přehlížení situace. 

Mimochodem. Těch 169 dětí už je za hranicemi.  Další dva dětské domovy jsou stále na místě a zjišťuje se, jak je dostat ze země. 

 

A co my ?

Co můžeme udělat kromě toho, že pošleme peníze? 

Jít na demonstraci nebo ji sami uspořádat. 

Sama jsem  ve spojení s nadací, která se několik let  stará o sirotky v Kyjevě.  Ředitele nadace znám víc než dvacet let. Právě teď převážejí 169 dětí z dětského domova a jsou u hranic s Polskem.

Pokud byste chtěli podpořit tak  TADY je odkaz is QR kódem.  

Určitě nepřijdou nazmar peníze poslané přes  Člověk v tísni .

Každá stokoruna dobrá.

....

A teď se dívám, že už včera psala Lucie.

Takže nejen každá stovka, ale i výzva dobrá.

Vernisáž

pátek

Plakáty v autě. Ráno sádruju díry po předešlé výstavě. V poledne dorazila Andrea se svým mužem ( mimochodem velký sympaťák) , instalujeme. V pět zahájení.

Hand made škvarková pomazánka od mojí mámy. Bude se podávat s křupavým chlebem.  Máma toho udělala pro celý regiment. ( mami moc děkuju)

Při instalaci jsme vymýšleli, jak zahájíme výstavu. Dost jsem se nasmáli. Vždyť beztak nikdo nepřijde.

Velký omyl. Přišlo víc než 30 lidí.  Dokonce z Brna a Kroměříže.  Dvě studentky z havířovského gymnázia, tři bývalé studentky  ( workshopy a hlavně vedení jejich učitelky výtvarky nesou ovoce). Olívka s Markétou, dvě zdravotní sestry (byly poprvé na vernisáži a  úplně nadšené) , učitelka ze střední umělecké ( hned jsme domluvily workshop pro studenty)....byl to skvělý mix lidí.

Asambláže nádherné. To se prostě musí vidět na živo.

A tím se uzavřel několikatýdenní maraton. 

sobota:

Prošla jsem se do města za účetní . Vzala to přes second handu. (koupila jsem mamce kožené sako), uklidila v galerii, nákup, vaření a navrhování až do večera. 

 

Hotovo

Dotočeno. Život se vrací do normálu. Zítra slaví Silva  narozeniny. Těším se. 

Na fotce vpravo režisérka Gabka Janková, uprostřed dramaturgyně Jana Strýčková ( která mě před 12 lety oslovila, jestli bych nechtěla dělat v televizním pořadu Chalupa je hra) a herečka Jana Stryková. 

Natáčení mělo vzestupnou tendenci. Poslední tři natáčecí dny konečně bez virózy. Závěr nejlepší. 

komoda během renovace

Vernisáž

 Po pěti letech Andrea Tachezy znovu v Galerie Krystal .

18.2. v 17 hod vernisáž

....

S Vendy jsme probíraly, jak zanikly kroužky pro děti, kultura v těžkém útlumu.

Nikdo nikam nechodí. Ani se mu nechce. 

Těžké v této době něco plánovat. 

Doufám, že pár lidí na zahájení dojde. Pokud už vlastníte nějaké knihy od

 A. Tachezy , tak si je můžete vzít k podpisu.

My pár knih s podpisem a věnováním máme a je to pro nás velká vzácnost.

Ještě týden...

...a můj život se vrátí do normálu.

Stejně jako s Kunštátem, musela jsem si natáčení odžít, abych se ujistila, že tohle už prostě pro mě není. Možná je to i tím, že jsem třetí týden nemocná. Každé ráno se přemlouvám k nějakému výkonu.

Obdivuji štáb, že takhle žije několik let a jsou v psychické pohodě. Pořád někam přejíždět, něco řešit, nosit.

 

Včera jsem mezi chystáním na Borkovu oslavu natírala skříňku. 

Dnes oslava narozenin Danové babičky. 88 let. Vypadá báječně. Každý den jezdí na rotopedu , v létě na kole. Kromě toho, že hůř slyší, nemá žádný zdravotní problém. Něco na tom pohybu bude. Ale taky na odpočinku a pohodě.

První den natáčení..

 Celý štáb hrozně milý. Úplně všichni. Od maskérky až po režiséra. 

Zítra si dám den v posteli.( zpátky rýma s bolením hlavy) V pátek různé dodělávky na natáčení a Borkova oslava ( ještě nemám žádný dárek, dort letos asi koupím ) . V sobotu Danova babička 88 . V neděli focení moodboardů. Od pondělí celý týden natáčení až do soboty.

A pak.

A pak se vracím ke všem svým klientům.

.........

Borek po tom, co byl se mnou týden doma ( oba s rýmou), má od zítra distanční výuku.( covid u spolužačky)

Divné, že není pozitivní i Borek. Ten je totiž nachcípaný už třetí týden. Nebo že by to bylo těmi teniskami místo zimních bot? 

Ale co jsem hlavně chtěla. Dát odkaz na úžasný příběh paní, která v důchodu rozjela  podnikání s bylinami. Díl se jmenuje Naděje v bylinách . Neuvěřitelné v jakých podmínkách začínala, s minimálními prostředky a teď vlastní několik budov a pozemků, kde vyrábí tinktury z bylin a pupenů.