Z neděle na pondělí si moje podvědomí ve tři ráno vzpomnělo, že se za 2,5 měsíce vdávám a chybí mi poměrně dost věcí zařídit.
Do pěti ráno jsem si sumírovala v hlavě, co všechno je ještě třeba:
- koupit si boty
-boty Borkovi
- asi něco na sebe na převlečení, pokud se nechci uvařit vedrem a vymknout si nohu
- kdo upeče dorty a nějaké pidi koláčky
- kdo mi udělá vlasy, když moje kadeřnice má dovolenou
- kdo mě nalíčí ( asi sama)
- výzdobu uvnitř a výzdobu venku při obřadu
- aparatura
- hudba a zábava
- kytky ( já, svědkyně a naše mámy)
- pozvánku
- prsteny
...a určitě jsem ještě na něco zapomněla, ale už tak mi přijde seznam dost dlouhý.
Ráno se Silvou do Brna. Seznámit se s novými klienty. Milí lidi, krásné byty.
U Tří ocásků jsme si daly kafe, oběd a zpátky domů.
Domluvila jsem schůzku se zlatníkem. Prsteny odškrtnuty.
Úterý mega stres. Předvolaná na policii kvůli Borka. Dozvěděla jsem se pár nových informací z jejich pátečního mejdanu, kde asistovala policie i záchranka.
Oba kluci mě kvalitně zocelují. Přístupem ke vzdělání a občasnými excesy.
Ale jinak si nemůžu stěžovat. Ke mně se chovají moc hezky. Nikdy by si nedovolili odseknout. Jsou otevření a sdílní. Tak snad to dospívání nějak doklepeme.
Půlka týdne a já se cítím hrozně unavená.
V pět odpoledne kombo kafe turek / sklenka vína, nakopnutá ke glazování.
Usínám oblečená. V noci mi D. před spaním šeptá do ucha, jak moc mě miluje.
Já tebe taky.