( Beatrice zakomponovaná do fotografie)
- Celé to zní jako románový příběh. Jiří Kolář, který emigroval do Francie, se seznámil s mladou Francouzkou Beatrice. Uzavřeli mezi sebou smlouvu, že si budou rok dopisovat každý den. V té době měl J.Kolář 72 let.
- Smlouva s pravidly korespondence je součástí výstavy , kterou pořádá NG ve Veletržním paláci. Jak se můžete dočíst v textu pod fotkou, oba se navzájem ovlivnili natolik, že stopy korespondence se pak promítly u obou do další tvorby.
- Těším se ukrutně.
kurátoři: Anna Pravdová, Petr Přibyl
Výstava Korespondáž, nazvaná po vzoru jmen, která Jiří Kolář vymýšlel pro své výtvarné techniky (roláž, proláž, muchláž...) představuje soubor dosud nevystavených koláží Jiřího Koláře, které vznikly z velké části mezi létem 1986 a podzimem 1987; po celou tu dobu je každodenně vytvářel a posílal dvacetileté Francouzce Béatrice Bizot za to, že mu dennodenně psala dopisy, „jejichž obsah věrně odrážel její život".
Jiří Kolář žil od roku 1980 v emigraci ve Francii a s Béatrice se seznámil v normandském Etretat koncem léta 1986. Poté co se mu svěřila se svým přáním stát se novinářkou, zmínil se o velkých pokrocích, jakých v psaní dosáhla jeho žena Běla, když mu v době jejich nuceného odloučení v prvních letech jeho života v exilu den co den posílala dopis. Ve snaze mladou studentku povzbudit a motivovat ji navrhl, aby mu také den co den napsala třeba jen krátkou zprávu, a na oplátku pokaždé nalezne ve své schránce koláž vytvořenou speciálně pro ni. Úmluvu dokonce stvrdili smlouvou, upřesňující jasná pravidla této korespondence mezi „velmi mladou dívkou a velmi starým mužem". Tak vznikl soubor téměř čtyř stovek koláží, z nichž výstava prezentuje bohatý výběr, doprovázený ukázkami z dopisů, které českému básníku a výtvarníkovi psala Béatrice Bizot.
Vedle této originální vzájemné poštovní výměny mezi oběma protagonisty ovšem Korespondáž vyjadřuje i ozvěny a korespondence v jejich tvorbě a dialog, který spolu jejich díla vedou. Béatrice se totiž místo novinářky stala sochařkou a v její tvorbě můžeme rozpoznat hru analogií a poetiku připomínající Kolářovy práce. Vystavený výběr z její sochařské práce tvoří tedy přirozenou součást výstavy.
V obecnější rovině je Korespondáž poctou Kolářově výjimečné schopnosti probouzet v mladých adeptech tvůrčí potenciál a dohlížet na jeho rozvoj, stejně jako pomoci z tvůrčí krize již zavedeným autorům. Vyžadoval po nich sobě vlastní systematickou pravidelnost, aby neměli možnost ustrnout a od svého cíle ustoupit. Podobně jako v případě Béatricině poskytoval Kolář ostatním podporu nejen duševní, ale s velkorysostí sobě vlastní je motivoval i hmotně a obdarovával je svými díly.
Stejnou velkorysost prokázal i při založení Společnosti přátel Národní galerie v Praze, jejíž dvacetileté výročí si výstavou také připomínáme. Jiří Kolář byl totiž jejím prvním mecenášem.
Lektorské oddělení Sbírky moderního a současného umění připravuje celou řadu doprovodných programů.
K výstavě vychází výpravný katalog Jiří Kolář & Béatrice Bizot Korespondáž.
