Souvislosti a události , které nás ovlivňují

V neděli jsem si koupila v Domě umění v Ostravě publikaci ,,Polský konstruktivismus".

Tolik radosti za 80,-kč!  Díky ní jsem objevila Henryka . Plochy, struktury a geometrické tvary. Dnes tedy navrhování knihovny v duchu tohoto směru.

 Vysunuté boxy už tolik lidí vymyslelo, že se to nedá považovat za něco autorského. Ale má to souvislost s prostorem, který je navrhován do určité doby. A o to jde.

(fotografie, kterou mi klienti poslali pro představu, kolik mají polic - nepřipomíná Vám to něco?)

Úložné prostory

Někdy svým klientům tiše závidím. V tomto případě množství úložného prostoru i způsob otvírání.

Firma na nábytek ,,miluje" , když jim pošleme kování, s kterým nemají zkušenosti.

Většina domácností má buď dveře posuvné do strany a nebo klasické.

,,Autobusový" způsob otvírání se mi zdá skvělý v tom, že na podlaze nejsou žádné lišty, jen pokračuje podlaha . 

Co se mi osvědčilo : použít aspoň trochu masivního dřeva. Stačí madla nebo čela šuplíků . Z bílého laminátového monstra se stane hezký kus nábytku.

add manuál pro designéry/ peníze: Nezapomněla jsem... Určitě se k tomu vrátím, jen bych o nich chtěla mluvit trochu jinak, než čekáte a musím to promyslet.

Manuál pro designéry

Manuál pro kritiky mě přivedl k zamyšlení, čím se při navrhování řídím já.
Ok. Pár postřehů, které by se mohly hodit jiným designérům. Pár bodů pro kohokoliv, kdo pracuje v oblasti služeb.


1. Asi ta nejzásadnější věc, která bohužel nejde nacvičit . Buď to v sobě máte a nebo ne.
  Je to úcta ke klientovi a vědomí, že on je zadavatel a investor .
    Lidi nejsou blbí. I když se na ně budete usmívat sebevíc, vycítí, zda si jich vážíte a nebo ne.

2. Druhý bod se pojí s prvním. Dejte na svou intuici a pokud na první schůzce cítíte, že se vaše názory a představy diametrálně liší, běžte od toho. Navrhování je obvykle na několik měsíců a je škoda, aby jste se vzájemně trápili.

3. Pozorně čtěte první kontaktní mejl. Pokud se někdo odkazuje na mojí dřívější práci, je to velké plus.
    S velkou pravděpodobností si budeme,,sedět" .
    Naopak mejl poptávkový ve stylu - zjistím, který designér vyjde nejlevněji, se ode mne dočká zamítavé odpovědi.

4. Na první schůzce se snažte rozklíčit skutečné potřeby klienta. Ne všichni na začátku opravdu vědí, co chtějí. A nebo nemají dostatečný nadhled, aby se dokázali správně rozhodnout. Vyhraďte si dostatek  času na schůzku.

Příklad: Nedávno jsme dodělali pokoj pro mladého muže. Původní zadání bylo, předělat  pokoj na studentský. Probrali jsme životní rytmus rodiny , záliby a životní etapu, ve které se nacházeli jak rodiče, tak dospívající syn.
Nakonec jsem navrhla, aby syna odstěhovali do samostatného bytu, který měli o patro výše. Celkem radikální řešení, ale z mého pohledu ideální s výhledem do budoucnosti.
Moc dobře se nám pro ně pracovalo.
 Těsně před Vánocemi paní majitelka dovezla vlastnoručně vyrobené perníky. Taková drobnost, ale dost mě to dojalo. Komu by se chtělo jet do cizího města, v takové zimě  a jen tak ve dveřích popřát hezké Vánoce?


Jiný příklad: Původně chtěla majitelka vyrovnat stěny a zútulnit obývací pokoj.
         Zbourali jsme celý byt:-)))

Př III: Majitelé chtěli koupit nemovitost, kterou bych jim pak zařídila. Celé jsem jim to rozmluvila. Přišla jsem sice o zakázku, ale rozhodování nesmí být na základě osobního prospěchu.

Peníze, to je jedno velké téma. Napíšu příště.

5. Lidé mají někdy fakt šílené nápady. A je na vás, aby jste jim s dostatečnou pokorou a moudrostí vysvětlili, že tohle řešení  interiéru uškodí, popřípadě zničí celý koncept.
Vyhněte se zkratkovitým odpovědím, že to prostě nejde.
Důležité je vysvětlit, proč jste dali zrovna tento stolek a ne jiný. Mluvit o souvislostech, aby i majitel získal celkovou vizi o interiéru.

Pozor. Jeden můj klient má tak šílené nápady, že mě nejdřív úplně vyděsí, pak si to nechám uležet v hlavě, profiltruju a pak pár věcí skutečně realizujeme.

Klient by se nikdy neměl cítit trapně vyslovit nesouhlas nebo říct svůj nápad. Buďte v tomto směru vstřícní a sami je vybízejte, aby se k projektům směle vyjadřovali.

6. Pokud nemáte totálně otupělé svědomí a pořád ještě uvnitř cítíte ten hlas ( když není výsledek tak, jak by jste si představovali) zkuste to předělat, i kdyby to bylo několikrát za sebou . Tady asi nejvíc trpí Alice, protože často měním věci a ona pak musí modelovat nové tvary ve 3D.(máme obrovskou databázi 3D  nábytku, který jsme nikdy nepoužily:-))

7. Jedna osobní schůzka  nebo telefon vydá za 50 mejlů. U třetího e-mailu, kdy mám pocit, že se nehýbeme z místa, zvedám telefon a mluvíme . Každý měsíc protelefonuju jedny luxusní boty.
Není se čemu divit. Probíráme i knihy, dovolenou, přírůstky a jiné ,,interiérové" záležitosti.

8. Nejde to vždy, ale občas je fajn připsat do mejlu něco osobního. V tomto je jednoznačně lepší Alice. Nejenom, že neopomene klienta pochválit, ale připíše něco vtipného a odlehčujícího. Dělá to zcela přirozeně a nezištně. Občas jí nad hlavou probleskne svatozář.
Funguje to tedy tak, že já v bodech řeknu Alici, jak se co má řešit a ona pak napíše krásný mejl. Já jsem chrlič , ona ladič.

Pro dnešek stačí. Potěší mě, pokud se podělíte i vy o své postřehy.

(pracujte  s lidmi, kteří Vás inspirují)

               

Dar po Vánocích

Během svátků muž vyměnil trámy a udělal podlahu. Tato část půdy navazuje na moji pracovnu. A jak už to tak bývá, hned jsme tam dali nábytek, který je nám líto vyhodit, ale v domě ho nechceme.
Pozor ale! Stolek z cívky na kolečkách se nám ohromně osvědčil na Silvestra. Ve spodní části jsme si udělali bar.

                               (foto po ránu a to už jsem naplnila dvakrát myčku:-)

MAKEDO

 Makedo je kreativní hra pro děti a i pro dospělé. Nebo aspoň já se těším na skládání. Jen musím počkat, až se kluci nabaží svých cool dárků.

MAKEDO je spojovací systém, který umožní spojit snadno materiály jako papír, kartón, plasty a vytvořit z nich nové věci. Když vás model nebaví, jednoduše se může vše rozebrat a použít znovu a znovu.

Možnosti stavebnice MAKEDO jsou omezeny pouze tím, jaký materiál najdete.

Na internetu se vyrojilo dost e-shopů, kde se to dá sehnat. Já jsem na Makedo náhodou narazila v obchodě v Polsku. 

......................................................................................................................................................
Po 16 dnech volna poprvé,, v práci".
Včera jsem ráno dvě hodiny  jen tak ležela v posteli. Během toho mě napadlo spousta věci. Zjištění, že bych navrhování měla věnovat více než 15 minut je převratné:-)

Ej chu chu

( 1.1.2013 u nás doma - snídaně: já s brýlemi od Mucháčka, Indián, Marcela, Denisa a malá Lujsa, Mucháček, Hanele a její muž Jakub - můj muž fotí)

Letos jsme se sešli v počtu dvanáct. Někteří zůstali až do pozdního odpoledne následujícího dne. Siesta po obědě.

Přijeďte se nadýchat čerstvého smogu

Ne , vážně. Krátký pobyt tady na Ostravsku vám neuškodí, naopak budete nadšeni a překvapeni, že to zas takový vidlákov není.

Konečně průvodcovská mapa , kde najdete všechno důležité. Od památek, galerií, kulturních center po dobré hospody a kavárny.

Pokud vám někdo řekne,, Chuj s tym", není to nic hanlivého, ba naopak. Chce jen říci, že to nevadí.

Naopak, pokud vám někdo řekne, že jste chuj, tvařte se uraženě.

Mapu si můžete vyzvednout zdarma ZDE a nebo si o ní napište, třeba vám jí pošlou.

Dovětek: Aha, tak mapa se dá stáhnout TADY

Tady to tiskárně krapet uskočilo:-)

 

Adam Gebrian

Včera jsme si během příprav na Silvestra zapli televizi a úplně náhodou natrefili na pořad na ČT2 Generace ,,O" téma Architekt změny .
Díky tomu jsem objevila architekta Adama Gebriana.
Trochu se nám přípravy zadrhly, za to jsme sjeli celý pořad.
Během googlení jsem našla jeho prezentaci na PKN.

Výborné!

+v+

Začnu od lesa, k veteránům se dostanu později. Čím dál víc mám pocit, že za všechno může táta. Teda aspoň, co se mojí povahy týká. Když dorazí brácha z Prahy, vždycky zabrousíme na dětství a pokaždé někdo vytáhne historku, kterou si ten druhý nepamatuje. Tentokrát jsme probrali i Vánoce.

Zajímavé je, že si nepamatuju jediné Vánoce, kdy táta žil, za to bych mohla odvyprávět dialogy a co kdo dostal na první Vánoce, které byly bez táty. Dostala jsem pletené šaty a široký, gumový pásek na 5 cvoků, měli jsme hnusnou rybí polévku a já si v šatech připadala, že mám děsný zadek , což byla naprostá blbost, protože mi bylo 13 a vážila jsem 42 kg. Už od pohledu podvyživené dítě.

 Na každé Vánoce bylo povinné dress code: šaty a lodičky.

A až letos mi došlo, že příliš slavnostní oblečení ve mě vyvolává solidní stres. Vlastně na to přišel můj muž, když velmi citlivě naznačil, že než úplně zruším klasické Vánoce, mohli bychom příští rok vynechat slavnostní oblečení. 

Tolik  z analýzy Sigmunda Freuda.

(příště džíny a tričko)

 Táta miloval staré věci. Takže máme  doma dvě píšťaly z kostela, které někdo ukradl a prodával v hospodě. (to není moc hezké), dvě mandolíny, kupu věcí, které časem máma vyhodila, nějaké levobočky( to už vůbec není hezké)  a taky Fiat z roku 1927. Jo. Taky koupil starý kočár. Jenže ho nechal na zahradě a za dva roky totálně zhnil.
Jak tohle je mi podobné! Mám k věcem velmi lehkovážný vztah, což mého muže dokáže totálně vytočit. Na rozdíl ode mne je pečlivý a na všechno má své postupy. Bohužel jeho postupy

- jak přikládat do kamen, aby nebyl zadýmený celý dům
- jak krájet věci na prkýnku, aby nebyla pořezaná celá pracovní deska
- jak ukládat věci na stejné místo, abychom nemuseli příště hodinu hledat, kde jsou nůžky

 pořád ještě nejsem schopná vzít za své.

Říká se, že pokud si vybíráš nevěstu, podívej se na její matku. To by odpovídalo. Vizáží. Ale pokud by opravdu mého muže zajímalo, koho si bere, měl se poptat na mého otce.

Doma máme pár fotek, jak sedím s bráchou na zahradě u auta (tehdy bylo žluté a ne modré) a čistíme nějaké součástky. Táta vylezl z chalupy a říká:,, Musím si vyfotit tuto vzácnou chvíli.....moje děti pracují".
Myslím, že v tom období byl tak nějak z nás zklamaný. Hrozná škoda, že nevidí, jak jeho syn dává teď  do pucu jeho káru.
Včera jsme se byli podívat, jak postupují v renovaci. Fakt krása.

Nechce se mi věřit , že v tom táta s mámou dojeli do Švýcarska. (já s bráchou jsme tehdy zůstali doma jako rukojmí pro komunisty, aby naše rodiče náhodou nenapadlo ve Švýcarsku zůstat).

Asi nás měli fakt rádi, protože se vrátili.

Tak trochu úžasní

Strategicky jsem dětem svezla kamarády ( i na noc) , aby jsem se mohla nerušeně oddávat léčbě štafetově předané virozy. Čtu a zapomínám během smíchu , že mi něco je.
Jako předkrm jsem si dala knihu od Marjane Satrapiové Šitíčko s podtitulem: Důvěrné rozhovory íránských žen.Kniha podle množství obrázků by se dala zařadit do fáze dvě, což nic nemění na faktu, že kniha je skvělá.... a velmi odvážná.
Vložila bych recenzi, ale píšu na iPadu a tím pádem mám trochu omezené možnosti pracovat s blogem . Tak tentokrát, pokud Vás zajímají vtipně podané trable íránských žen, zkuste dohledat sami.
Děkuji za krásný dárek Marii a Pepovi.


Hlavní chod je kniha Tak trochu úžasní.
Chvíli mi trvalo než jsem si zvykla na množství nadávek, ale smysl pro humor se autorce rozhodně upřít nedá. I když hlavní hrdinové jsou tři: 50letá matka/psycholožka, dcera a syn, tak přirozeně se nejvíce bavím u komentářů matky.

Aby o deset let později nedošlo k podobnému popisovanému zděšení , už si celé TŘI DNY !!!natírám obličej ráno ( denni krém ) v poledne krém s Q10( pevně doufám, že to nemá vedlejší účinky na IQ, protože i bez krému mám sestupnou tendenci)a večer krém (překvapivě ) noční. Dávám této činnosti šanci do Nového roku a pak už , semletá pracovními a školními povinnostmi , se vrátím k základním hygienickým praktikám.

První svátek vánoční

(25.12. u švagrové)

Letos mi došlo, že snad mám radši den po Štědrém dnu. Sjede se nás dvanáct , což je dostatečné množství na to, aby se dělaly různé diskusní skupinky a člověk se přesouval dle libosti.

Oblečení méně slavnostní, o dárky až zas tak moc nejde. Nevím proč, ale při Štědrovečerní večeři na mě vždycky padne trochu úzkost. Je to tak slavnostní, až mě z toho berou mory. 

A teď zcela barbarský názor. Kdyby bylo na mě, tak Vánoce mám po americku. Ráno vylezu z postele (červené flanelové pyžamo sice nemám, ale klidně bych si ho pro ten den pořídila), svítí slunce , je den a pod stromkem jsou dárky. Sedím  na gauči a vychutnávám si smršť trhání papírů a výkřiky:,,To jsem přesně chtěééél" . 

Pak si všechny svoje dárky natahám do postele, káva, koláče a chroustám knihu nebo koukáme společně na film. Na oběd nemáme kapra, ale steaky.

 Odpoledne by přišli všichni příbuzní. Večer  bohoslužby, které jsou každý rok na náměstí.

Zkusím příští rok podat návrh, ale obávám se, že to neprojde.

                                         (jeden stůl není v záběru...už je nás zkrátka hodně)

                                                              (omladina)

+++++

Hand made od Hanele. 

Nosím jen dva šperky. Náramek z lega a náušnice od mého muže. 

Ale teď, v čas Vánoční, nosím modré perličky, blyštivé náušnice a všichni říkají, že fakt krása.

Začíná to být už tradice, že mi Michal kupuje nějakou hudbu ze zámoří. On ví, čím mě potěšit. K dárkům takového druhu rychle přilnu. Mám radost.

Hudbu mám zrovna puštěnou ve sluchátkách a píšu blog.

(knihy mu podsouvám sama, ale i tak mám velkou radost)

 Když už jsem u toho blogu. Minulý týden jsem se zmínila, že mi přišel dárek od pana neznámého.
Opravdu jsem vydržela do Štědrého dne a nerozbalila. Moleskine diář s originálním nápisem. Vypadá to, že i čtenáři blogu ví, čím mě potěšit.
Naštěstí můj muž nikdy nežárlí. Taky říkal, že hezký.
Hned jsem si přepsala všechny pracovní schůzky na leden a únor a vlepila ty úžasné samolepky, které k diáři přibalují.
Díííík.

Náramek ,,Chceš pěstí" si vezmu na schůzky, kde je třeba zabojovat.

Pokračování příště.

Geniální

Podívejte se na výrobu ZDE

Jen by mě zajímalo, co to je za zázračnou hmotu.