Detaily....celek za měsíc

                                        ( výšivka na úrovni základní školy:-)

                                                                               
                                                     (plsť je vděčný materiál)

                                                                                   

Knihy od Ef a kolem dokola

Nedávno se mě kamarád ptal, jestli mám uložené v záloze tipy, o čem budu psát. Je to přesně naopak. Každý den musím selektovat. Výběr obrovský a spíše se nemůžu rozhodnout, co vyberu. Dnes tedy pel mel, protože den byl opět nabitý.

Už jste určitě natěšení, cože ta EF sepsala. Je to první desítka  s jedenácti položkami a já pořád říkám, že kdo je talent na literaturu, nemůže být zároveň génius na matematiku:-)



Seznam knih, které musí člověk přečíst, než ho dostane Alzheimer

Celý minulý rok jsem si poctivě psala seznam přečtených knih a z nich jsem se inspirovala pro (první) desítku knih. Není náhodou, že si vybírám knihy dobře napsané, co vás donutí přemýšlet, se silnou ženskou hrdinkou a propracovanou psychologií. Ráda čtu o mezilidských vztazích. V knihách hledám poučení, nacházím v životní moudra i nadhled. Otevírám si tak cestu do neprobádaných oblastí lidské kreativity.

A úplně nejradši sbírám tipy na dobré čtení :-)


1. Kate Atkinsonová - V zákulisí muzea
    - uspokojí každého, kdo hledá nejen silný děj, ale také propracované osobnosti. Několikagenerační román, zezačátku hodně šokující, ale uvěřitelný, tak moc, až se přistihnete, že pláčete. V tramvaji, před lidmi, ale nemůžete to zadržet. Zážitková kniha.

2. Eva Kantůrková - Přítelkyně z domu smutku
    - příběhy různých druhů žen z jednoho takového obyčejného, režimem postaveného Domu. Příběh o dehostenaci lidské bytosti napsaný s takovou silou, že se tají dech. Odnesla jsem si z něho dost životních mouder. Nečekejte citové vydírání, o tom to není. Ale ježit chloupky se vám budou.

3. Ian McEwan - Pokání
    - mám ráda, když si se mnou spisovatel hraje. A McEwan si se mnou zahrál až tak moc, že jsem se skoro cítila podrazená. Ale je to krásný příběh. O lásce dvou lidí.

4. Peter Hoegg - Cit slečny Smilly pro sníh
    - neupře se mi, že mám ráda silné ženské hrdinky. Je to hodně těžká knížka na pozornost, často se změní lokalita, druh promluvy, je kladen důraz na detail. Místy připomíná rychlé záběry filmu. Nejen mezi řádky stříká napětí.

5. Markus Zusak - Zlodějka knih
    - tak trochu jiná knížka o zážitcích z druhé světové války vykreslená dětskýma očima. Citlivě napsaná kniha, nelze se odtrhnout, nechcete ji odložit.

6. Petra Soukupová - K moři
    - novum v české literatuře, nádherná hra o lidských vztazích vně i uvnitř rodiny. Jedna z knih, kterou si přečtete teď, vnímáte ji nějak, přečtete si ji o pár později a zase se na ni díváte jinak. Doporučuji i její následující knihy.

7. Iva Procházková - Nazí
    - kniha určená puberťákům. Kdybych byla matkou, dám svému dospívajícímu dítěti právě tuto knihu. Kdybych byla dospívající, vytrhám všechny Lanczové z vazby a dám na podpal. Protože o zmatení, hledání sebe sama a vzdoru se dá napsat i inteligentně, s citem a se zaujetím.

8. Petra Hůlová - Paměti mojí babičce
    - knihy Hůlové mají proměnlivou kvalitu, sama ji příliš nemusím, ale tato její druhotina je krásná. Drsná, ryzí. Mnohým může vadit velmi častá jinojazyčnost odborných termínů (ale lze pochopit z kontextu a zase se něco nového dozvíte). Opět o ženách. Jinak. S i bez kil make-upu.

9. Daniela Hodrová - Podobojí
    - náročná kniha pro náročné čtenáře, dějem se prolínají (ano, přesně tak) příběhy několika generací, vyskytuje se tam lehké fantastično. Táhne na vás smutek. Depresivní. Doporučeno k vícero čtení.

10. Terry Pratchett - Otec prasátek
    - moje zamilovaná vánoční kniha, u které se směju zase na jiných místech než když jsem knihu ve 14 letech četla poprvé. Doporučeno i rodičům - návod na originální metody.

11. Muriel Barbery - S elegancí ježka
    - příběh staré ženy a mladé dívčiny, které spojí jeden cizinec.
Ef moc díky. Je to krásný seznam.


Je 10.2. a já nemůžu uvěřit, že jsem natočila dva díly, uzavřela granty, účetnictví, odevzdala první návrhy na průmyslový design *,odeslala všechny objednávky na Valentýna (vsuvka: posílám muziku před půlnocí na Valentýna, tip od Hanky)

.
 přečkala angínu a žiju. Já žiju!!!



Po natáčení jsem si nafotila spoustu krásných fotek s Bertíkem.  Taky máme jednu společnou. Je to milouš největší. Chci psa!

(jak se tak dívám, občas bych mohla použít krém na ruce)

................................................................................................................................................................
* Nabídku, dělat průmyslový design pro sportovní náčiní, jsem dostala den před Vánocemi. Byl to tak trochu pro mne dárek, protože i když se může zdát navrhování pro tento druh odvětví trochu nuda, nesmírně mě to baví a posunuje dopředu. Jen mít více času.
Ten snad už bude a taky pro mé drahé klienty, kteří by už moc rádi měli domácnosti zařízené.

Konec výšivkám

 S radostí jsem dnes vyměnila jehlu a niť za vrtačku  a vyrobila  rám na natažení plátna Maryša. Škoda, že není blíž Hornbach.
Opět v OBI.( hranoly, kovová elka, šroubky) Původně jsem si myslela, že bude třeba přidat i středovou vzpěru, ale  byla by to zbytečná práce navíc.
U rámu platí extra přísloví dvakrát měř , jednou řež, protože je třeba myslet na to, že barevná fotografie bude obtáhnutá i z boku rámu (vypadá to mnohem lépe), tím pádem rám je o něco menší, než samotná fotografie.
Jak jsem byla vděčná za čalounickou sponkovačku při natahování !!
Celá výroba Vám zabere nanejvýš půl hodiny. Materiál 120,- kč.

 Posledně se někdo ptal na šicí stroj. Naštěstí už odpověděl někdo jiný, protože já nejsem úplně kompetentní osoba pro recenze kvalitních šicích strojů.
Šiju na LADĚ od svých 14 let. Laděnka neumí v podstatě nic, pokud se srovná se stroji  21 století. Ale šije dopředu a vzad a entluje takovým tím cik cak (vzor zmije ).Entlování - to je jediné, co moderním švadlenkám závidím.
(muži už odskakují od blogu :-)

                     
                                                     (foto pro muže)

Potisk dopadl lépe, než jsem doufala. Mám víc štěstí než rozumu.

Dostala jsem seznam knih od EF. Tak zítra, ať jste na to čtení svěží.

Až večer

Nemám moc času, zároveň  nemůžu vydržet a musím to vložit. Je to nádherný klip, hezká hudba, jsem celá rozněžnělá. O tom, jak jsem na klip narazila, až večer...spíš v noci. Musím ještě ušít dva polštáře, obleček pro Bertíka (to je pes ) ve folklórním stylu (bude to tak trochu recese) , vyzvednout dítě, vyzvednout potisknutý polštář, uložit děti + jedno navíc. A to už je šest hodin, tak nevím.

22:28  ještě šiju .Vyšívám Bertíkovi jméno na outdoorové oblečení. Kdybych  se narodila v době Marie Terezie a musela  vyšívat při odpoledním čaji monogramy,  spáchala bych sebevraždu. 
Doufám, že Bertíka aspoň naučili číst.

Škoda,že nejsou blíže

Tak trochu významná událost

Včera před půlnocí se na počítadle blogu objevilo číslo 1000.
Moc dobře vím, že počet čtenářů absolutně nevykazuje nic o tom, zda je blog/web dobrý nebo ne. Mám dva příklady. Jeden, který tuhle tezi potvrzuje, jeden vyvrací. Oba mají slušnou sledovanost.

http://www.brydova.cz/napady/textilni-napady/702-hedvabna-sala-s-monogramem-
(nejsem si jistá, zda by se šíření těchto tvořivostí nemělo zakázat)

http://modnipeklo.cz/2012/01/jsem-modni-navrharka/
(po dlouhé době jsem se zas nakoukla k Adě a i přesto, že se občas opakuje, tak stále propadám hlasitému smíchu). Obdivuju Adu, že dokáže odolat takovému množství nevole a zůstat ,,svá" ve stylu psaní.

Závěr je takový, že není důležité, kolik lidí blog čte, ale KDO ho čte.

Za posledních pár měsíců jste usebrali více odvahy a vystoupili z řad anonymních čtenářů. Čím dál více píšete do komentářů. A hádejte, na co se dívám první. Jestli mi někdo nenechal vzkaz. A pokud píše blog, tak kouknu i na něj a z toho vím, že jste fajn lidi.

Takže například Ef je knihomolka , která píše o zdravém životním stylu (ze mne asi radost nemá)
http://nanave.tumblr.com/
Tímto bych Ef chtěla veřejně požádat, jestli by pro nás všechny mohla sepsat, cituji: ,, Seznam knih, které musí člověk přečíst, než dostane alzheimer ".
Stačí 10, nemáme zas tolik času na čtení. Nejlépe poslat na info@malinadesign.com
Vložím přímo na blog. Úvodní slovo vítáno. Předem děkuji.

nebo Vlčice:
Přirovnání k vlčici je celkem trefné. Pokud Vaše dítě není úplně zdravé, musíte být draví, musíte mít chuť bojovat a hlavně být ve střehu. Moc zdravím obě holky, i když jim je asi úplně ukradené, že je pozdravuje nějaká ,,teta" z Havířova.

http://wlcice.blogspot.com/2012/01/integracni-potize-trvaleho-razu.html

Tereze, navzdory tomu, že většinu času věnuje dětem , mozek nezamrzl na jednoslabičných slovech. Taky píše blog. Je vlastně někdo , kdo blog nepíše?! Terezo, ať budeš učitelka kdekoliv, mám pocit, že budeš báječná.A kresli!!!
http://hauswajf.blogspot.com/


 taky je Vás pár ze zámoří a z Evropy a nevím odkud ještě , jako třeba Jana
http://alohajani.blogspot.com/
Jana mě pobavila už svým profilem...mám jednoho manžela....
Já myslím, že jeden stačí až nad hlavu:-)

Hmmm.Chtělo by to nějaký hezký závěr.Nějaký dojemný. Ha ha.
Tak smůla.

Prostě , jen moc moc díky, že čtete a píšete.

Soňa

Jeden den a porušená pravidla

 Tato fotka je  pro And, jako průkazný materiál, že se ve spaní nesměju. Já jsem se totiž narodila se zahnutými koutky nahoru, takže to vypadá, jako bych se mírně usmívala.(má to i můj bratr) Ve skutečnosti určitě ve snu skřípu zuby, slintám na polštář a vykřikuju nesmyslné výroky, ale muž ( ve své lásce ke mně ) mi to za ta léta neprozradil.

JEDEN DEN : DAVID NICHOLLS

Představte si, že někdy během střední školy potkáte člověka, který vám tak přiroste k srdci, že už ho nikdy nedostanete z hlavy. Chodit spolu ale nezačnete. Přesně to je případ Dextera a Emmy, kteří jsou přátelé už dvacet let 


 (tolik z recenze z internetu.)


Emma a Dexter nejsou schopni dát se dohromady jenom proto, že D. je idiot.(byl by ze mne skvělý recenzent ha ha)) Není to ovšem tak, jak jsme zvyklí. Ona ho miluje a on jí ne.  Tak jako Emma nemůže být bez Dextera, tak i on bez ní nedokáže žít, proto jsou v častém kontaktu. I když D. neustále s někým souloží a chlastá, stejně si celou dobu přejete, aby se nakonec dali dohromady.

Po pěti letech přátelství vyrážejí na dovolenou a sepisují Pravidla.

Už jsou na dovolené a takhle to dopadá:-))

Samozřejmě v románu nemůže chybět výlet do Paříže a noční koupání v moři na Adama. Kdyby existovala paní Nichollsová, koukla by Davidovi přes rameno a řekla mu, aby noční koupání přesunul na pozdní odpoledne v opuštěném zálivu. Nám ženám je zima u moře někdy i v pravé poledne a představa okusujících  ryb v nočním moři v nás vyvolává ztuhlost ve tváři, jak ze strachu , tak ze zimy. Ale budiž, nechme Davidovi jeho romantické představy o muchlování ve vlnách..(vsuvka: Někdy ze sebe dělám záměrně cynika, aby jsem zakryla rozpaky, že se mi něco líbí. Obzvláště při sledování filmu s kamarádkami, cupuju romantické scény  , za což mě zbytek sledujících kamenuje, ale snad se i baví) Ještě jedna povedená vsuvka o romantických scénách. A nebo radši ne. To je k neuvěření. Někdy příště....

Vypadá to, že jsem odbočila od tématu aspoň čtyřikrát.

Je zajímavé sledovat E. a D., jak se během let mění jejich předsevzetí, ideály, snižující laťky i hodnotový žebříček. Komu bylo dvacet a už se blíží ke čtyřicítce, moc dobře sleduje tento vývoj na sobě.

Extra dojímavé jsou dopisy, které si napsali po čas odloučení. Ty si ale přečtěte sami. Ze své knížky.

Tak to vypadá, že jsem o knize nenapsala zas tak moc.

Možná bude lepší, když si přece jen přečtete recenzi na netu.

dobrou

Maminka spí

Neuvěřitelné, jak se tělo dokáže rychle přeorientovat z rytmu 18hod práce/6 hod spánku na režim 20 hod spánku/ 4 hod bdění. Zatím to vidím tak, že postupně prorostu do matrace. Vnitřnosti se ovinou kolem pružin a moje bílá, jemně nazelenalá pokožka se stane krásným potahem pro postel z přírodní kůže. Lehce omyvatelná, pružná (ale jen do času).

 Znáte tu pohádku, jak maminka sroste se stromem a děti k ní chodí plakat?
Děti ke mě chodí jako dvě sudičky a  sdělují všechny události, které proběhly, když jsem spala.
Trochu podezřívám svého muže, že je šťasten, že má ženu nemocnou, ležící a nepracující. S radostí mne opečovává..

V době, když zrovna nespím, čtu. Včera jsem přečetla Viewegha  a jeho Biomanželku.(ano, to je ta kniha, u které jsem se smála v čekárně)

Viewegh překvapil vtipností. Smála jsem se často, i když vlastně bych se smát neměla. Něco mi to totiž matně připomíná.

Dnes jsem dočetla bestseler JEDEN DEN od Davida Nichollse.
O této knize zítra. Musím vstřebat všech 431 stran. U posledních deseti stran jsem autorovi dopřála několik slz. Měl by z toho určitě radost. Bídák jeden. Ten závěr mu neodpustím.

Vy taky nespíte? Ale už je jedna ráno....

Muzika na sobotu

....něco jsem dělala minulý týden v pokojíčku a při tom jsem si zapla PSP od staršího.Tuhle jsem nikdy neslyšela a přitom je tak dobrá . Skvělý text. U hudby chtě nechtě člověk pořád čeká refrén a na místo toho je nakonec instrumentální závěr. Ale když jsem si to poslechla potřetí , začala se mi tahle ,,divnost" líbit.A ještě něco. Všimněte si toho přiškrceného hlasu. To se k tomu textu úplně hodí. Ta neúplnost, nečistota. (možná den předtím jen šíleně kalil a já hned v tom vidím sklíčený hlas.. hehe)

....Znám většinu věcí co autor textu...

Ach jo.

Ráno na ORL verdikt  - angína v plném proudu. Širokospektrá antibiotika + absolutní klid na lůžku. To druhé jsem si hned vyškrtla ze seznamu. Na oplátku jsem sestřičce odpověla na všechny dotazy co se týkají interiérů.(téměř v každé ordinaci nebo obchodě u pokladny se ptají:-)  Duše se na natáčení těší, ale tělo by moc rádo zůstalo doma. V čekárně jsem začala číst knihu. I přesto, že mi je bídně, tak jsem se smála nahlas.Nechápu, proč si lidi do čekárny neberou čtení a radši nervózně sledují dveře ordinace.

 Add kde se dá sehnat plsť :zadat do googlu Brněnská výrobna plsti.Obrovský výběr.

Dovětek po natáčení: Kvůli mě udržovali v domě celé odpoledne 27 stupňů, garáž vyhřáli, hrozně hezky se o mě starali. Polehávala jsem u krbu a pila čaj se zázvorem a cítím se mnohem lépe.
Šest hodin a už jsem doma! Postel, kniha, čaj.
A moc děkuju za hezká přání k uzdravení. Funguje to.


Díky ufounovi jsem nasekala spoustu chyb. Už radši  psaní jen z PC.

Přípravy

Některé sny se plní velmi rychle. Jako například ten poslední, když jsem procházela jednotlivými domy a v jednom jsem musela pár dní zůstat, protože jsem byla nemocná. Sotva chodím, radši nepolykám a myslím na to, jak zítra budu v nevytopené garáži natírat nábytek. Včera přišel scénář (extra dlouhý) i natáčecí plán. Čtu v posteli, pojídám tabletky, stříkám antibiotika do dutiny ústní a kutím, co zítra na sebe , když je to ve stylu folklór, ale hlavně aby mi nebyla zima.

Ráno jsem našla váhu. Je to horší, než jsem si myslela.(víte o tom, že jakmile máte váhu nižší než 50 kg, tak nemůžete darovat krev?)

 Oslava státnice Alice vzala za své, protože kdyby jsem si nedala dohromady brufen s paralenem, tak nemám sílu ani klepnout do klávesnice. Po konzultaci s Hanele, prý chřipka a nic než ležet v posteli mě nezachrání. Přemýšlím, jestli zítra bude nějaká postel na natáčení k mání.

Přesto přese všechno několik pozitiv tohle natáčení mít bude. Moderátorka Kamila, produkční Marta a nová režisérka Gabka, s kterou jsem dotočila jeden díl minulý týden. Ženy sobě. Konečně ženy skoro v převaze. A konečně během natáčení nemám vůbec trému.

Na jednu stranu je to masakr točit dva díly za sebou, na druhou stranu z toho člověk tak nevypadne a jde všechno přirozeně.

Včera jsem začala vymýšlet dekorace. V poledne jsem zavolala do brněnské výrobny plstí a uprosila je, aby mi poslali materiál expres-super-rekomando tak, aby jsem to měla dnes ráno doma. A fakt. Přišlo.

Přibalili i krásné plstěné košíky (viz foto). 

Nádherné upaličkované vločky jsou dílem babičky od Žanety (moc zdravím , musím se ještě nějak revanšovat).

Snoubení  babiččiných vloček, pravověrného modrotisku, lampy do Uršuli z PULPA, fotky od Hrubeše , tedy ,,tradice a stáří "s ,, designem a mládím",  zní jako  mezigenerační projekt:-)

Slavíme

Milá Alice, ani nevíš, jakou mám radost, že jsi dnes odstátnicovala!!!!!
(jsou v tom i sobecké pohnutky, protože poslouchat tvé nářky, že to určitě nedáš , už se poslední měsíc nedaly vydržet-legrace). Hrozně jsi mi v práci chyběla.

Takže. I já dnes odšpuntuju láhev vína (antibiotika neantibiotika) , připíjím a přidávám veselou píseň.

Jsi hvězda!!!!!

(Alice vystudovala matematiku aplikovanou v ekonomii.)