Všechno možné

Art talks  byl velmi komorní, ale velmi příjemný a inspirativní. Přišel Martin z Bydlo architekti  , můj kamarád Sváťa psycholog, Lenka historička, která to zorganizovala a nakonec Yuliia  (původem z Kyjeva). S Julii jsem teď více v kontaktu, ale nejsem si jistá, jestli na to mám psychickou kapacitu.

Jsem ale ve stavu, kdy už si umím říct, když je něco nad rámec mých sil. Pud sebezáchovy funguje.

V pondělí jsem byla u nového ortopeda. Byl na mě tak nepříjemný, že jsem se rozbrečela. To mi jde teď skvěle. Rozbrečím se na počkání. Asi měl špatný den. Doufám, že příště to bude lepší. 

Odpoledne na čištění pleti. Když nepočítám návštěvu kosmetiky v pubertě, tak poprvé v životě. Odcházela jsem s totálně svěží pletí a bez 2300,-. Budu si muset rozmyslet, kam všude budu chodit. Každý týden chodím k fyzioterapeutce na masáž, v pátek konečně ke kadeřnici.

Poprvé jsem byla u psycholožky, kterou mi domluvil Sváťa a byla moc milá. V mém věku, taky v perimenopauze. Tak ví, o čem mluvím. Je to hrazené pojišťovnou. 

Celý můj problém je, že se pořád neví, jestli nehýbu s rukou kvůli Parkinsonu, nebo že mám přetížené svaly v rameni. Čeká mě ještě pár vyšetření. Učím se v tomto období se tím netrápit ( což je hrozně těžké, když s každým pohybem ruky, se mi stav připomíná) a každý den si dělat radost. Skvělé je, že při práci vůbec na problémy nemyslím. Navrhuju pro milé lidi. Je to pohoda.

Každý večer teď koukáme na kriminálku Rapl a máme v zásobě další seriály. D. se vrací po tréningu většinou kolem sedmé. Ještě dost času, abychom si řekli, co bylo přes den. 

Konec reportu. Příště zas víc o designu.

 

Překvapivě mi jde s tou rukou točit na kruhu. Fakt zvláštní.