pondělí 30. června 2014

Wintonovy děti ma Kampě

Včera nebyly  ideální podmínky na prohlížení. Bolela mě šíleně hlava a ještě to ženské obdobi, kdy se vám chce brečet u každé druhé fotky. Chci se tam vrátit a ještě jednou si přečíst všechny příběhy. Krásné fotky , krásní lidé.



Velký kontrast vůči tomu, co se na Kampě ( v muzeu) vystavuje.
Tolik tub barev a zničených pláten, které je schopen vyprodukovat jeden umělec....nebo já už tomu umění vážně nerozumím.

Štěstí, že je na Kampě  i pár věcí od Adrieny Šimotové. 
V dokumentu říká: ,,...chce se mi žít... ještě pořád mě život  baví ...a snad mám co světu dát..."





4 komentáře:

maneta řekl(a)...

adrienu simotovu mam velmi rada, ale jej zase nerozumie moj muz :)
velmi odporucam knihu:
https://www.kosmas.cz/knihy/151990/jak-prodat-vycpaneho-zraloka/
mne sa sice najprv citala tazko, ale oplatilo sa.

Soňa Malinová řekl(a)...

To je skvělý tip. Musím ji mít.Poslední dobou mě to lehce drásá, když vidím, jak lidi papuškují druhé , ale ve skutečnosti se bojí říct, že se jim něco nelíbí.

Lucie Konečná řekl(a)...

Já tam včera byla taky! Snad se nebudeš zlobit, že můj dnešní příspěvek bude skoro stejný jako tvůj.

Soňa Malinová řekl(a)...

Bezva! A hrozná škoda, že jsme se nepotkaly.