neděle 8. června 2014

JR


Nedávno jsme se dívali na dokument o fotografech. První tři mě vůbec nebavili. Kýč , pozérství , fotky pro fotky, spousta energie, jen aby vyfotili něco nového....ale ten poslední... JR, sprejer, který v 16 našel foťák na ulici a začal fotit, ten mě bere. A to dost. Klidně se to začněte dívat až od  36minuty 27 sekundy.

A nebo ne...koukněte se od začátku a uvidíte, jaký je ve fotografech rozdíl.  JR fotí, protože chce něco ve společnosti změnit, klidně zapojí do projektu celé vesnice, vylepí na střěchy slumů a vagóny oči, fotky prodá, za ně vytiskne knihy a rozdává je zpátky v chudinských čtvrtích.

Je hodně fotografů, co fotí zajímavá , ožehavá témata, ale jejich práce končí ve chvíli, kdy mají pocit, že nafotili dobré fotky. Z JR cítím lidskost, opravdový zájem.


Poslední dny přemýšlím, co já....
Včera jsem četla na FB citát od Moliéra :
Nejsme zodpovědní jen za to, co děláme, nýbrž i za to, co neděláme.



Dokument  TADY