14 dní...

...doma neuklizím a myslím, že se ani nečešu.

Borek mě blejsknul v galerii. Zítra jdu konečně k holičce. 

Občas přemýšlím, proč si mě klienti platí...

...když sami jsou tak moc šikovní.

Tady manžel vytvořil z washi pásek hodiny a ptáky. Úplně se tetelím radostí, jako by to bylo u nás doma. Dub, bílá a dekor....navždy in.

Zařizujeme na etapy.Ještě nový outfit sedačce a hotovo.

Sobotní brigáda

Sejf dostal nový kabát. Už mám i klíč. Žádné zlaté cihly tam nebyly. Věšák erár po předchozích majitelích se taky hodí.

Ráno se mi hrozně nechtělo. Podle toho to taky vypadalo. Malíř opravoval všechno, co jsem natřela.

Z podlahy jsem byla lehce v šoku. Jednak proto, že to je polomat a ne mat, jak jsem původně chtěla a za druhé mi v dobrém úmyslu natřeli šedé sokly kvůli údržbě.

Hned jsme je přetřeli zpátky na bílo.

Je to mnohem lepší.

Možná by to chtělo už přidělat záchod. S obklady si momentálně nedělám starosti.

Chybí nám pidi kuchyně. Taky peníze.

Tím pádem vyřešeno:)

Lampy KAFTI se mi ani po těch letech neokoukaly.

Mám v sobě pěknej mix pocitů. Těším se na lidi. Netěším se na proslov. Nemohli bychom to přeskočit a rovnou se opít?

Lelkování v práci

Marek navrhl do openspace lelky:)

Na stejné vlně.

Dokumenty

Včera jsem sjela na iVysílání dokument o samoživitelkách. ( psala už o tom LUCIE ), druhý dokument ze série Moje soukromé války  byl o našem nádraží.

Lucie Chytilová( architektka) je buldozer. Vypadá tak jemně a klidně, ale tichá voda břehy mele. Tahle Voda spolu s Adamen Guzdou zachránila naše nádraží.

V dokumetu se mihl Jára, Ela, Marek i já. Znovu mi došlo, jak moc je důležité vytvořit v Havířově prostředí, kde se lidi podobného ražení seznámí. ( seznámili jsme se na promítání filmu  před rokem  a půl).

V Brně

 To mám vždycky velký voči....Brno, jééé, to si ho projdu. Pak se zaseknu 40 minut na dálnici, potom v showroomu a jedu domů.
Ale zaseknutí výborné. Osvícené vedení, nadšení pro design, kvalita na prvním místě.
( při prohlížení látek jsem vydávala všemožné údivné zvuky)
Od VESPERY jsem si půjčila na výstavu Kubikulu. A světe div se, sedí se v něm skvěle.

Až později jsem zjistila , že Vespera je okrajová činnost Dýhy Večeřa. Skvělé zázemí proto, aby mohli vyvíjet ohýbaný nábytek. Pravda, určitá podobnost s mravencem od Jacobsona, ale v tomto případě se mi ještě více líbí nohy. Nevím, jestli je to na fotce patrné, ale sedák se v různých místech zúžuje a pak zase rozšiřuje.

Další židle po které toužím.

Krystal zazáří 3.4.

Když vidím datum, mám lehkou neurózu. Dočehosetozashrnu!

Srdečně zvu.

Občerstvení zajišťují neteře a švagrová wedtime . mňam.

Malujeme...

...teda Bogdan maluje.

Nemůžu uvěřit, že budu mít galerii.

Po předchozích majitelích jsem podědila půltunový sejf. Po dobu rekonstrukce se mu zdárně vyhýbáme.

V ateliéru budeme mít dřevěnou podlahu, tak přemýšlím, jak tu potvoru po ní potáhneme.

Pauza

Ráno jsem si řekla, že konec samoléčby . Navíc, doktoři taky musí z něčeho žít.

 .Kromě angíny mám i zánět spojivek( poctivě jsem minulý týden kapala Davidovi do očí kapky ) .Borek několikrát v noci hodil šavli, takže ještě noční úklid podlahy.

Cítím se ultra vyčerpaně.

Díky Rose Mitnik  jsem si vzpomněla, že jsem před časem psala článek do Nových proměn Bydlení. Redaktor Petr měl se mnou svatou trpělivost. Slibovala jsem to asi měsíc.

Trafika hned vedle lékárny. Už se léčím v posteli a listuju.

Mají tam nafocený byt od architektky Dagmar Štěpánové.Takový ten pel mel, mix hezkých veci a dohromady nádhera. Znovu mi došlo , jak je hezké kombinovat .

Taky mi není jasné, kam pořád redaktorky chodí na tipy na nákupy. My sedíme u počítače hodiny a nikdy nesesbíráme tolik zajímavých věcí.

Chtěla bych se nabourat do jejich databáze :)

Tak zas nic

Všichni jedou na Designshaker, jen já ležím v posteli. 

Doufám, že budete v Holešovicích fotit a vyvěsíte  na své blogy.

 

Zítra se začíná v galerii malovat. To zní slibně. 

………

Borek se tento týden naučil jezdit ze školy autobusem. Je to asi 5 km daleko. S dvěmi přestupy, ale zatím se nàm každý den vrátil. Je nadšený. Doufám, že mu to vydrží. My jsme získali neskutečnou svobodu v plánování práce. 

Konec taxikaření!

Recyklujeme

Zbytky z protihlukových panelů teď používáme jako výplň do balíků. 

Aspoň keramice nebude cestou zima.

Naše morče se minulý měsíc hodilo marod, protože se jí zdálo, že po pěti letech soužití se jí méně věnujeme.  

Koukám, že z budky  hand made David, už je torzo.

Baby sitting u sousedů

Dům koupili  i s původním vybavením.

S holkami jsem probrala během čtení spoustu důležitých věcí.

Kdo je lékárnice. 

Proč těhotné ženy zvrací. 

Co kluci ve škole.

O létání. Paříži.

 

Ta mladší pro mě složila báseň:

Soňo, ty máš místo mozku kostku.

Jakmile jsem vyhlásila večerku , najednou si vzpomněly , že si musí vyrobit z citrónu šťávu , zjistit jestli se nestaly milonářky( v TV Sazka) , říct mi všechno o sousedech, předvést most a kotoul vzad...

Člověk tak rychle zapomíná, jaké to bylo, když kluci byli malí.

 

Alois Nebel

...do neděle na iVysílání.

Uniklo mi v kině i v TV.

Zajímalo by mě, kolik lidí překreslovalo předtočené scény. 

Občas se mi zdálo, jako by se prolínal černobílý film s komixem. 

Nevíte, jestli se o tom někde píše?