Oba kluci mají zabavený veškerý IT arzenál, zoufalá nuda je po čase dožene k tvořivosti. David šel na průzkum do garáže a pak celé odopoledne něco venku kutil.
Šprtec číslo dva. První verze byla z papíru , druhá je ze dřeva.
Nevím , kde vyhrabal komponent na ochranu rohů, ale vypadá to moc dobře, včetně nápisů.
Borek staví mega loď. A já mám hroznou chuť namalovat mega obraz.
sobota 13. října 2012
čtvrtek 11. října 2012
Noční focení.
Ani ve snu by mě nenapadlo, že dnes ráno budu ležet uspaná v ordinaci a odpoledne už budu shánět dekorace na noční focení. Naštěstí mi poslali Petra , s kterým se známe dobře z natáčení, takže i fotky,, happy face "pro mne nebyly takové utrpení. Dokonce jsem si stihla umýt hlavu a vybarvit obličej. Víc po mně časopis Bydlení nemůže chtít. U kamarádky jsem koukla, jak časopis vlastně vypadá. V pohodě. Dokonce jsem tam objevila krásnou lampu.
S Petrem jsme se neviděli hrozně dlouho, takže než jsme prostor naaranžovali, nasvítili a řekli si aspoň pár věcí, bylo půl desáté. Počítám, že má tak dvě hodiny práce. Předáme si klíče a pak fičím do postele.
( add narkóza: Přišel doktor , usmál se a ptá se jak se mám, já odpovídám nejen ze slušnosti, že dobře. Pak mi bodnul něco do ruky a do sekundy jsem usnula. Normálně to působí na lidi jen jako utlumení, já už podruhé totálně vytuhla. Po probuzení se zase usmíval. Tak nějak si představuju lékařskou péči......Aby nedošlo ke spekulacím. Byla tam i sestřička ,jo.)
Těším se na zítřejší obyčejný den.
Na holky z mateřského centra, které jsem neviděla celou věčnost.(pořádáme zítra burzu oblečení).
Na sobotní Pecha Kucha Night .
Na nedělní oběd u tchýně.
Na spánek.
Na...všechno.
středa 10. října 2012
S blížícími volbami něco o mém pradědovi.
Když jsme byli s bráchou malí, slyšeli jsme párkrát příběh o našem pradědovi a hlavně, proč nikdy rodiče do strany nevstoupili. Jako dítě posloucháte jedním uchem tam a druhým ven. Jediné, co jsem tehdy zachytila bylo to, že praděda se vyučil klempířem, pak založil klempířskou firmu v Ostravě a moc se mu dařilo. Po válce ho komunisti zavřeli za velezradu.( snažil se prý rozvrátit socialistický stát tím, že odvezl jednoho rozvraceče lidově demokratické strany na nějaké místo autem). Dostal za to 23 let na tvrdo v Jáchymově , zabavení veškerého majetku a pokutu 100 tisíc korun.
Chápejte, tehdy komunisti potřebovali majetek a kam jinam jít než za sedláky a živnostníky.
Děda přežil v Jáchymově jen 7 let. ( tehdy vězení v Jáchymově přežívali jen silní jedinci).
Teprve minulý týden se mi dostala do ruky kniha zaměstnanců. Jsou tam všichni zaměstnanci od roku 1929 do roku 1949. Je tam nejen jméno , adresa, pozice, ale taky drobné poznámky typu : propuštěn za krádež plechu.
Poprvé jsem taky četla dopis od mé prababičky, který je adresovaný prezidentu republiky. Je to zoufalá prosba o propuštění.
Během posledních voleb mi napsala jedna čtenářka blogu, že využívám svého mediálního vlivu na to, aby jsem manipulovala s druhými lidmi. Trochu se tomu usmívám, protože já žádný vliv nemám. Ale kdybych měla, tak bych ho moc ráda využila a řekla, že by bylo fajn jít v pátek k volbám.
Já jdu. I přesto, že se pomalu a jistě ve mě hnízdí stejný pocit jako za totality, že ať hodíte do schránky co chcete, vždycky komunisti vyhrajou. Tedy aspoň u nás v Havířově.
.
dovětek2
Není ordinace, kde by se mě sestřička nebo lékař nezeptali na Bydlení je hra.
Ne jinak i dnes. Ležím skoro nahá pod cétéčkem , třesu se zimou jak ratlík a najednou se nade mnou zjeví doktor . Že mu to prý nedá, ale musí se zeptat, jestli se odněkud neznáme, že jsem mu hrozně povědomá. Asi bych v tu chvíli radši odpovídala oblečená. Jen co se za mnou zabouchly dveře, slyším hlasité zvolání ke zbytku osazenstva. Vidíte, já to říkal, je z televize!
Nikdy jsem nepochopila...
... proč si lidi neberou do čekárny něco na čtení.Jakoby zirání do prostoru byla kdoví jaká zábava .
Díky jejich poklepávání nohou, poposedávání a hypnotizováni dveří, atmosféra jenom houstne.
V tu chvíli mám vždycky chuť říct:,, Pojďme si zahrát nějakou hru,,
Místo toho jen půjčím nějakou tiskovinu.
Dnešní výběr :Bach, Marianne bydlení a noviny.
dovětek: během listování v MB jsem narazila na lampu Alien a Al Verd.Hezky to nafotili.
Díky jejich poklepávání nohou, poposedávání a hypnotizováni dveří, atmosféra jenom houstne.
V tu chvíli mám vždycky chuť říct:,, Pojďme si zahrát nějakou hru,,
Místo toho jen půjčím nějakou tiskovinu.
Dnešní výběr :Bach, Marianne bydlení a noviny.
dovětek: během listování v MB jsem narazila na lampu Alien a Al Verd.Hezky to nafotili.
úterý 9. října 2012
Léčebný proces
Myslím, že tak trochu lidé během nemoci zapomínají, že léčba těla jde ruku v ruce s léčbou duše.
Než doktoři zjistí, co mi vlastně je, neutápím se v depce. Koukám na veselé filmy. Snažím se aspoň na chvíli denně pracovat a když už fakt nemůžu, jdu si lehnout a telefonuju s přáteli .
Mám ještě 3 týdny, aby jsem se zvetila. To už začínáme točit poslední díl Bydlení je hra v tomto roce.
Vysílání vyšlo na krásné datum. 21.12. 2012
Zatím máme vyklizeno a čeká se na renovaci parket.
Panelákový pokoj, to je výzva.
Samozřejmě mám spoustu času na přemýšlení o sobě, o mé práci, o rodině.
Když to vezmu kolem a kolem, mám se dobře.
neděle 7. října 2012
Všechnopárty v posteli s Tatabojs
Doma se jen tak ploužím, což fyzicky dlouho nevydržím, takže brzy zase zaujímám horizontální polohu.
Sjíždím na iPadu Všechnopárty a čtu R. Bacha. Hned úvod knihy mi hlava nebere( úplně šílená představa hlavního hrdiny o tom , jak by měla vypadat jeho budoucí žena), ale nedá mi to, aby jsem nečetla dál.
Jo.Taky telefonuju lidem, na které obvykle nemám čas.
Jeden z hostů Šípa byl i frontment kapely Tatabojs.
Zbytek večera byl poslechový. Vybrala jsem pro Vás moji nejoblíbenější.
Osobně si myslím, že v této písničce se povedlo všechno. Muzika, kterou si nemůžete splést s jinou kapelou, výborný text, který skvěle koresponduje s dynamikou hudby a příjemné hlasy.
I když se prakticky text opakuje, vystihuje ztracenost ve dvou slokách dokonale...
Jsem stínem svojí květiny
jsem malou tečkou mezi jinými
kdyby život měl smysl jasnější
i já bych byl trochu šťastnější
Jsem jen stínem svojí květiny
stínem který se nikdy nepřekročí
jsem stínem mojí uschlé slunečnice
která už se za nikým neotočí
A ještě jedna (trochu depka) . Hezky nazvučeno.
Krásný klip. Na začátku, jak hraje hoboj nebo co to je, jj moc dobrý.
Krásný klip. Na začátku, jak hraje hoboj nebo co to je, jj moc dobrý.
Jediné, co mi chybí, je zvuk kapky, která hned v úvodu dopadá na hladinu vody:-)
sobota 6. října 2012
Akce na tuto sobotu
A ještě jedna pozvánka. Už podruhé organizuje můj muž akci Mámu nechte doma.
Vo co go.
Program je připravený tak, aby se děti a ani otcové nenudili.
- výroba placek(takových těch zafóliovaných, které si pak připnete na bundu)
- hra s několika stanovišti
- žonglování
- procházení trasy s ,,opileckými" brýlemi, které půjčil BESIP ( to se apoň děti vžijou do situace, jak se tatínek cítí, když se vrací nad ránem:-)
atd atd
Vo co go.
Program je připravený tak, aby se děti a ani otcové nenudili.
- výroba placek(takových těch zafóliovaných, které si pak připnete na bundu)
- hra s několika stanovišti
- žonglování
- procházení trasy s ,,opileckými" brýlemi, které půjčil BESIP ( to se apoň děti vžijou do situace, jak se tatínek cítí, když se vrací nad ránem:-)
atd atd
pátek 5. října 2012
Z pařmena farář
Přišla mi pozvánka od mého kamaráda faráře Romana Macury na slavnostní zakončení oprav kostela. Asi proto, že jsem pro ně navrhovala barvu fasády. Nic složitého, jak vidíte:-)
Romana znám docela dlouho a dost mi vrtalo hlavou, jak může tak hezkej a chytrej kluk jít studovat na faráře. V jeho životě se stal zásadní obrat. Vydat celý svůj život Bohu, se mu zdála ta nejlepší cesta.
Je to moc fajn farář. Víc takových.
Petr Novague
Už je to déle, co jsem četla někde v novinách s ním rozhovor(nebo to bylo v rádiu?)
Pokud se nepletu, tehdy říkal, že se nikdy nehlásí do žádných soutěží, čeká, až za ním klient přijde sám.
Ale i kdyby to neřekl, jemu bych to věřila. Navrhuje krásné věci, které člověka přitahují.
Mimochodem, takhle vznikaj fámy, co kdo řek nebo ne.
Dnes večer sms od produkční:
,,Jak to, že se cpeš ve vlaku?Nedrob na zem!"
,,Cože? Já ležím v posteli. Kdo říkal?"
,,Náš střihač tě viděl a teď jsi vystoupila v Olomouci."
Tak a je to venku . Simuluju nemoc a přitom se ve skutečnosti cpu ve vlaku:-)
Jak ráda bych jela ve vlaku směr Praha....
čtvrtek 4. října 2012
Pecha Kucha Night Ostrava
Nenechte se odradit dost děsivým plakátem:-)
Organizátoři PKNO jsou v pořádání této akce u mě jedničky. Pokaždé výjimečný prostor, velmi vřelé přivítání, zajímaví prezentující.
Minule mě organizátor odchytil a hned u vchodu seznámil se ženou majitele HUB. Ta se zas po afterparty přifařila ke Skákalovi. Do jedné ráno jsme si všichni povídali.
To jsem vážně zvědavá, jak bude v kostele probíhat taneční párty :-)
úterý 2. října 2012
Sváteční neděle
Na psaní blogu jsem moc neměla náladu. Zítřejší výjezd na designblok jsem taky odpískala. Trochu mi to trhá žíly, protože jsem se těšila nejen na výstavu, ale i na cestu s Kamilou, Janou a Alicí. Nicméně mi trochu zdravého rozumu zůstalo a zachovám klidový režim.
Hlavně mi nepište, ať se brzy uzdravím! :-)) Budu se snažit a dělám všechno proto, aby to bylo brzy.
Napište mi spíš nějakou blbost.:-)
V neděli jsme si udělali po bohoslužbách výlet za mamkou do Beskyd a cestou zpátky se stavili do restaurace v hotelu Miura
Máma tomu říká partyzánský betonový pomník, mě se stavba líbí. Jen si nejsem jistá, jak tento ,,podnik" může fungovat. Nebyla tam ani noha.
Ale! Být z Čech, tak tady jedu na líbánky.
Nádherné okolí, výhledy a za budovou jsme objevili hřiště s netradičními herními prvky.
David byl nejvíc nadšený ze soch od Davida Černého.
Jak nemám ráda bazény, tak tento by mi nevadil.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
























