Proces

 Ty jo. Půlroční oddech od keramiky dělá divy. Fakt mě to baví. 

Monotónní práce, Radiožurnál s Luciíí Výbornou ( dokonce už u písničky říkají autora a hudba se dá poslouchat). Večer navrhuju interiéry. 

Dnes jsem byla už zase celý den  u Macu.

Trochu dilema. Mám navrhovat prototyp nábytku pro někoho, kdo o to vůbec nestojí ? Vlastně, kdyby jsem mu něco koupila v obchoďáku, tak by byl rád? Jo, asi jo. Jen je to ze začátku trochu dřina. Mluvíme, kreslíme, mluvíme, prohlížíme si obrázky, vyprávím příběhy.

Jsme na cestě.

Tango with Lion

Lion , tak se jmenuje operační systém pro Mac.
Muži se teď nad obrázkem usmívají, ale něco Vám řeknu. Neumíte vůbec vysvětlovat. A pak se ještě rozčilujete, že Vás nechápeme. Obzvláště můj bratr upadá do vývrtky, když se o něčem bavíme přes telefon. Naposledy o stahování jedné aplikace. A kdo měl na konec pravdu? :-))


A co teprve , když něco vyhledávám na netu. Například jsem zjišťovala, proč se nemůžu dostat do home banky KB, i přes to, že mám nainstalovanou Javu.
Problém byl v tom, že:
,,Apple v nové verzi operačního systému Mac OS X 10.7 upravil mnoho věcí, mimo jiné také zasáhl do implementace běhového prostředí jazyka Java. Tato změna stojí za nefunkčností služby přímého bankovnictvím Komerční banky. Náprava naštěstí není vůbec složitá."


Opravdu to nebylo složité, ale fotky plochy s šipkami by byly daleko lepší. Asi jim napíšu.
........................................................................................................................................................
Jestli přejít na Mac, bylo u mě rozhodování na několik měsíců. Za prvé. Pár zoufalců tvrdilo, že Mac prostředí je tak jiné a všechno se chová dost jinak, že budu mít nejmíň měsíc co dělat, aby jsem si zvykla.
- zvykla jsem si za jeden den, ale možná to bude tím, že jsem pracovala  na ultra starých windowsech, takže cokoliv jiného se mi zdá skvělé, intuitivní až skoro primitivní na pochopení. Navíc mám doma  iPad.

Jediné, co mi chvíli trvalo, bylo  zvyknout si , kde je jaká zkratka na win. klávesnici. (většinu základních už vím, ale stejně si asi časem koupím klávesnici od applu).
Když už jsem se rozhodla pro Mac, nebylo zas tak těžké se rozhodnout, co chci. Můj původní velký monitor mi vyhovuje a dokonce se mi více líbí než má Mac (Mac má zbytečné tlusté kraje).Takže Mac mini s větší kapacitou + můj původní monitor.


Poslední dilema. Jestli si nekoupit office pro Mac, když na nich dělám už 12 let. 
Office stojí okolo  6 tisíc. Nakonec jsem si jen koupila Pages ( náhrada za word - necelých 20 dolarů).
Pro jednoduché grafické úpravy jsem hodila do košíku ještě Pixelmator. Pokud jste někdy dělali ve Photoshopu, uvidíte nápadně podobné uspořádání a základní řadu nástrojů ( magnetické laso, klonování, ořez, filtry atd atd).
Pro mé účely naprosto dostačující. Pro grafiky samozřejmě naprosto vyhozené peníze. Zjišťovala jsem jen tak orientačně  kolik stojí Photoshop pro Maca a není to zas taková hrůza.



Ok. Už končím. Musí to být pro Vás děsná nuda.


Pavle, díky za přesypání všech dat a za společný nákup. Stejně za všechno to applovské šílenství můžeš ty!!!!:-))

Rozhodnutí

Některá rozhodnutí nám trvají měsíce, než je uskutečníme.
Většinou ze strachu, že se rozhodneme špatně a pak toho budeme litovat.
Dnes jsem udělala dvě a doufám, že se časem  ukáže, že to byla rozhodnutí správná. Jedno z nich bylo nákup Mac mini.

Jak se bydlí ve Florencii

 Pokud si mě chce někdo přidat do přátel na FB, nijak zvlášť to nelustruju, jen se vždycky kouknu, co poslouchá za hudbu a pokud je tam něco ve stylu Elan, Xindl X, Kabát nebo podivná zběsilost, tak má smůlu.U Roberta jsem našla podsložku Můj byt a podle toho jsem usoudila, že to asi žádný magor nebude.
Hezký že? Klidně by mohl lákat dívky místo na sbírku motýlů na fresku na stropě.

 Byt ale není jeho. Měl ho jen pronajatý po dobu, co studoval ve Florencii.
A ještě jedna zajímavost. Píše blog o kávě. Taková blbost, že? Ale když kávu spojíte s cestováním, rázem pochopíte, že psát je pořád o čem.
www.ciernakava.com

10 dní

bez dětí...
Jsem rozhodnutá vyrobit nejméně 500 hrnků. Kupodivu mě to tentokrát baví.
Summer time.

A taky mám čas na blog!

Wake up

Wake up to the sound of your fleeting heart
Wake up to the sound of your fleeting heart
When you go, what you leave is a work of art
On my chest, on my heart

She went out to the hay in the morning grace
She went out and got lost in a tall hedge maze
Where'd you go? Where'd you go? Why'd you leave this place?
On my heart, on my face

And my love is yours but your love's not mine
So I'll go but we know I'll see you down the line
And we'll hate what we've lost but we'll love what we find
And I'm feeling fine, we've made it to the coastline

Ooh, ooh, ooh ooh ooh
Ooh, ooh, ooh ooh ooh

Past all the signs of the slow decline
Live like your love wasn't meant for mine
Now you've gone, now you've gone to a different life
Til the loneliest side

Wake up to the sound of your fleeting heart
Wake up to the sound of your fleeting heart
When you go, what you leave is a work of art
On my chest, on my heart

And my love is yours but your love's not mine
So I'll go, but we know I'll see you down the line
And we'll hate what we've lost but we'll love what we find
And oh, I'm feeling fine, we've made it to the coastline

Těsně vedle

Poprvé a naposledy jsem upozornila na nějaký film jen za základě jména režiséra. Včera jsem se  u Sloního muže docela nudila.
Měla jsem spíše napsat o ,,Muži , který nebyl", který dávali minulý týden. Taky černobílý s titulky, ale  od začátku sedíte u obrazovky jako přikovaní.
Pokud čekáte schéma: nešťastný muž - pak udělá rozhodný krok - buduje čistírnu - splněný sen, tak jste na omylu. Vůbec nejde o čistírnu a už vůbec ne o happy end .
Je to o muži, který i přesto, že lidé kolem něho umírají , chová se, jako by  byl spíše jen pozorovatel. Říkáte si, šmarjajosef , co je to za cynika. A přitom je to jen způsob, jak se rozhodl svůj život přežít. Prostě nebýt.
Žádné emoce, protože jakmile si nějakou emoci připustíte, je s Vámi konec.

Kolik lidí žije, jako by nebyli?
Uvnitř daleko ode všech a ode všeho.Spousta, jen to dobře maskují.

Dnes večer na ČT 2

S létem se mi pojí filmová projekce. Pár filmů jsem si vytipovala na Terryho ponožky, ale dnes mi bude bohatě stačit film od Davida Lynche Sloní muž.

Lynchův druhý, komerčně neobyčejně úspěšný film, natočený podle vzpomínek pamětníků F. Trevese a A. Montagua. Vyprávění opřené o autentické materiály a skutečný životní příběh Johna Merricka (1862–1890), muže znetvořeného multiplexní neurofibromatózou, jenž byl atrakcí Londýna 80. let 19. století, je postaveno na „odhrůznění“ titulního hrdiny. Bizarní a krutý osud "sloního muže" Merricka je líčen s akcentem na humanistické vyznění příběhu jeho utrpení. Lynch pojal film jako odsouzení předpojatosti společnosti vůči "nenormalitě" a jako výzvu k přijímání odlišnosti. Film je černobílý a kamera F. Francise mu dává expresionistické ladění souznějící s jeho dramatickým obsahem. Roli "sloního muže" vytvořil v důmyslné masce John Hurt, další postavy vytvořili Antony Hopkins, John Gielgud a Anne Bancroftová, kteří svou účastí nesporně přispěli k úspěchu filmu, děsícího krutostí, jíž je člověk schopen, a dojímajícího údělem hrdiny. 
Sloní muž premiérou v září 1980 zahájil své jednoznačně vítězné tažení světovými kiny (mimořádný ohlas zaznamenal v Japonsku!). Řada ocenění včetně tří cen BAFTA (za nejlepší film, pro Johna Hurta a autora výpravy Stuarta Craiga) a francouzského Césara za nejlepší zahraniční snímek pomohly tvůrcům Sloního muže strávit i skutečnost, že žádná z osmi nominací nebyla proměněna v Oscara. Sloní muž je filmem, který nestárne: dodnes se stejnou silou artikuluje nekonečný výkřik světa, který s ozdravným úděsem pohlédl do vlastní hrůzné tváře, kterou obvykle úzkostlivě skrývá pod kápí všednodennosti. 

Muzika pro ztracené a hodně před půlnocí

Pro ty , co se cítí ztraceni
                                   v moři
                                          ve vztazích
                                                   sami v sobě
                                                                                           
 pro R.
                                               
                   

Stop motion recorder

Je to taková blbina. Ale třeba se to někomu z Vás bude hodit. Starší syn mě tak dlouho otravoval, ať to koupím (stálo to necelý dolar), že jsem nakonec vytáhla kartu a stáhla do ufouna aplikaci. Samozřejmě mi byl telefon okamžitě zabaven, aby se D. ujistil, jestli to opravdu funguje.
Je to tak primitivní, že i 4leté dítě je schopné natočit jednoduchý stop trik http://filmovetriky.wz.cz/triky/frekvence.htm. Stejný princip, jako vidíte třeba v Bydlení je hra , když se židle sama otáčí.

Dárky

(dárek od kamarádky - okurka z jich skleníku)

Dárky by se měly dávat, jen když opravdu chceme toho druhého obdarovat. Taky bych zakázala kytky a bonboniéry na konci školního roku.
Existuje jedno zlaté pravidlo:,,Co chcete, aby druzí dělali Vám, dělejte i Vy jim" .
Bylo by hezké , kdyby příští rok paní učitelky dostaly spoustu malých dárečků vybraných nebo vyrobených z lásky.

Vyhlašuji boj proti tradičním dárkům a pokud jste letos obdarovali paňučitelku něčím jiným, pochlubte se a inspirujte!

Amy

 Musíte si počkat na druhou polovinu.Na začátku zpívá Adele, pak nějaký klučina a pak časovaná bomba Amy. 

Jo a mimochodem. Mrkněte na vzkaz u článku Venkov a styl  od šéfredaktorky časopisu Marianne bydlení Pavlíny Blahotové. (je v komentářích)

Nomad design: Petr Skala(SKAKALA) a Martin Jedlička

 Po tomto víkendu jsem absolutně namotivovaná pracovně i duševně.
V sobotu jsme vyrazili na Czech press photo . V ZRNÍ , které je součástí galerie,  jsem koupila pár dárků. Pak přesun na výbornou grilovačku.( spolupracovníci mého muže na  projektu  http://festivalunited.cz/ ) Z dvaceti lidí jsem znala jen dva , ale seznamování mi nedělá problém.

Večer k nám dorazil Nomad design: Petr Skala www.skakala.cz (vlevo) + Martin Jedlička www.martin-jedlicka.cz.(vpravo)
O Petrovi jsem nedávno psala, jako o velkém talentu oblasti  vizuální tvorby. Minule jsem Vás nechtěně mystifikovala ohledně jeho orientace. Ale může si za to tak trochu sám:-).
Takže: má přítelkyni .
O Martinovi možná napíšu ještě zvlášť, protože jsem z něho byla stejně vykulená jako z Petra.
Ale teď o projektu .
Minulý týden jsem zahlédla na FB výzvu, že Nomad design věnuje jakékoliv grafické firmě 4 hodiny svého času a bude dělat pro ně cokoliv.. Workshop, konzultaci nebo klidně vyrobí jen vizitku. Zdarma.Vyhradili si na to celý týden. Kromě toho, to celé dokumentovali na kameru a záznam brzy uvidíte.(asi na FB).
Nejdřív to vypadalo, že u nás jen přespí.(Petra znám z minulého PKNO www.facebook.com/PechaKuchaNight ), ale nakonec i mně věnovali celé dopoledne.
Během dvaceti let jsem zažila dost workshopů, brainstormingů, koučingů v rámci neziskového sektoru, ale co se týká mé profese, tak asi nikdy. 
A hned taková nakládačka. V tom nejlepším slova smyslu. Co se týká webů, asi víc než jak by měly vypadat vizuálně, jsme řešili strukturu a rozčlenění. Co by tam mělo být a naopak, co musím zrušit.
Chystám se totiž oddělit mou práci od e-shopu, což jsem měla udělat už před třemi lety, ale pořád jsem se k tomu neměla. Takže portfolio jedny weby, e-shop druhé.
Druhá věc je logo maliny, které mě už delší dobu irituje. Příšerný font a příliš popisná malina. 
A znova. Nešlo o to, aby pro mě navrhli logo, ale spíš aby mě uvolnili z utkvělé představy a ukázali, kolika jinými směry by to mohlo jít.
Mimo jiné jsme díky rešerši našli nově vytvořené stránky jedné paní Malinové, kterou nenapadlo nic lepšího, než si dát stejný název Malinadesign, ale místo com je cz.
A jelikož se jedná o ne příliš vzdálený obor, tím víc se nestačím divit. Moje hloupost, že jsem nesledovala, kdy se tato doména uvolní. Ale asi zas tak moc mne to netrápí, když jsem si na to vzpomněla až během tohoto psaní.

Dnes večer si budu kreslit a hrát. Hrát a kreslit a nebudu myslet na to, že chci vidět výsledek.