sobota 27. ledna 2024

Prodejní výstava

 Výstava Liny byla prodloužena do 1.2. 

  Fotografie jsou prodejní. Cena 1900,-.  ( větší částka z ceny je za kvalitní tisk) Fotografie mají krásný sametový povrch. Pokud byste někdo měl zájem, můžu poslat náhledy na všechny fotografie k výběru. ( můj e-mail : info@malinadesign.com) 

Jsou vytištěny na špičkovém barytovém papíře Glossy FineArt značky Hahnemühle.

Specifikace: Photo Rag Baryt, gramáž 315 gsm, 100% cotton, white hig-gloss.

Fixovány lakem Hahnemühle Protective spray, který inkjet obraz ochrání před UV zářením, vlhkostí a poškrábáním
a zaručuje barevnou stálost.
Čtvercové fotografie jsou foceny Hasselbladem na svitkový film 6x6 cm, následně scenovány. 
Fotografie 30x40 jsou digitální, pořízené Canonem.


Všechny fotografie jsou podlepené, adjustované na dibondu, s dřevěným závěsem.






Vlevo dole malá postava  a to obrovské moře.




Horizont. Téma mnohokrát zpracované. Čím člověka i fotografa pořád tolik přitahuje, vzrušuje, zneklidňuje? Neměnná a zároveň světlem neustále se proměňující věčná horizontála, oceán, „božské tělo“, sahá svým prapůvodem daleko před čas lidí. Přesto tu sílu božského původu člověk bytostně vnímá, cítí – tedy vidí. 

Na výstavě Liny Németh jsou horizonty (kromě jediného akcentu) interpretovány na malých formátech. Forma instalace, kdy horizont není adorován a ve vztahu s autentickými deníkovými záznamy autorky směruje naši bdělost blíže k meditaci, rezonuje se záměrem výstavy: nevtíravě vede diváka k hlubšímu vhledu do námětu a k „naplnění zvláštním klidem, který vše přesahuje“.

....
Minulý týden jsem se stavila u kamarádky. Koupili si obraz od absolventky umělecké školy.  Jejich první v životě. Vůbec bych to do nich neřekla. Mají tři děti . Všechno investují do domu, dětí a dovolených . Obraz je menší, výjev na první dobrou ne úplně jasný. To mě baví. Může to být oheň ve tmě, ale klidně taky anděl. Bylo vidět, jakou mají z obrazu radost.  

Máte doma umění? A tím myslím klidně i malou grafiku do tisícovky.  Byli jste doma vychovávání k umění a nebo si k umění teprve cestu hledáte?



6 komentářů:

Jana řekl(a)...

Mám ještě jeden pohled: v určité společnosti se člověk dopracuje k tomu, že mít doma nějaké umělecké dílo je nezbytné. Ale vybrat je a dát na ně ty prachy, to je jiná. Pro mě je obrovská inspirace moje švagrová, její prababicka byla brněnská prvorepubliková honorace a tak po ní dědí originály obrazů a malované skříňky a tak, a umí je zkombinovat s nábytkem z Jysku a vypadá to skvěle. My máme doma malinkou grafiku od Josefa Velčovského, byl to svatební dar, moc ráda se na ni dívám:-)

Soňa Malinová řekl(a)...

To mi přijde na umění krásné, že i po letech dělá pořád radost. Občas obrazy doma přesunuju. Na novém místě je zas vidím nově.

Matilda řekl(a)...

Budu mít v novém domě obraz, který visel asi 40 let (možná i déle) v obýváku u mých rodičů. Je to olejomalba, kteoru dostal otec darem od kamaráda. Asi to nemá velkou finanční hodnotu, ale pro mě to má velkou emocionální hodnotu. Maminka na stará kolena rozdává věci, má hodně porcelánu, i zlatou Zuzanu :-) Vybrala jsem si ten obraz, dala ho přerámovat (výběr vhodné pasparty a rámu zabral cca hodinu). V dohledné době bych si jej měla jet vyzvednout, už se nemůžu dočkat. Bude to krásna vzpomínka na doby minulé z dětství.

Anonymní řekl(a)...

Ano, máme na zdech relativně spoustu grafiky, dvě krásné vystřihovánky od Kornelie Němečkové, jeden print akvarelu od Terezy Muškové-Olivové a jednou jsem si dokonce koupila i tisk od dítěte ze ZUŠ (ne svého dítěte). Kupovala bych i více, miluji grafiku, ale není kam dávat. Marie

Anonymní řekl(a)...

Milá Soni, mám doma 5 obrazů od přerovské malířky Ivany Pavlišové, jeden se mi podařil během stěhování omylem vyhodit, to mě moc mrzelo a pořád mrzí. K tomu grafiku a 2 obrazy z dražby na kočičí útulek od Oringle. Největší zážitek je pro mě koupě obrazu ze zlínské galerie při cestě na hory, jen tak jsme zašly s kamarádkou, doslova si mě přitáhl...a pak ještě nesmím zapomenout na krásný obrázek od Veroniky Štrbíkové a loštického pana Taťouna...paradoxem je, že jsem si kupovala většinou velkoformátové obrazy do našeho starého bytu, který měl vysoké stropy a pak jsme se přestěhovali na domeček, který je hodně členěný, co se týče interiéru a zdí, tak byl docela oříšek umístit velké obrazy...ráda jim taky občas vyměním místo. Krumlenka

Soňa Malinová řekl(a)...

Vaše vzkazy se tak hezky čtou.