úterý 12. prosince 2017

Trochu povyrostli


( Borek  - skoro 15)

To nejtěžší pro rodiče je, nechat děti, aby nesly důsledky svého rozhodnutí. Pustit je i ve chvíli, kdy si myslíte, že je pořád třeba dohled, popostrkování. A v určitém momentu si říct, ok, je to tvůj boj.



David ( za pět měsíců 18) 

Není to rezignace. Naopak. Vyžaduje to víc námahy a odvahy , než kdyby jim člověk zametal cestu.

10 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Moji synové mají 21 a 25 a taky se to pořád učím... Hlavně ten mladší je na světě nejspíš proto,aby mě pořádně proškolil.... Někdy nabrat rozum znamená strašnou dřinu.... A nervy pro mámu... Ivča

Soňa Malinová řekl(a)...

Prostě naši miláčci:)

Anonymní řekl(a)...

Ano, ano, netušila jsem, že to bude až tak náročný, holka má 20 a je to všechno v klidu, kluk 18, ve čtvrťáku na gymplu a to je boj/hlavně můj/...100x nic neřeknu a po 101 to nevydržím :-). Ale pořád si říkám, že mu musím věřit a že všechno dobře dopadne a hlavní je, že je zdravej. Záleží už na něm. A že z většiny "hrozných" puberťáků se nakonec stali zodpovědní "normální" lidi:-). Zdravím Vás a přeju pevný nervy. Petra

Dagmar Bergerová řekl(a)...

Taky to furt řeším a moc se mi nedaří, syn má 11, ještě není úplně šprajcovací, ale taky s ním bojuju - a cítím, že to musím pustit, nechat ho, ať se učí, na druhou stranu, je to z velké části o mně, vzdát se té neustále pečující maminky, tak teda spíš boj sama se sebou. A jak říká můj muž, bude hůř.
Dáša

Alena V. řekl(a)...

Je to tak, jedného syna som tak ponechala a tri roky nevidela, až teraz sme zase pospolu, syn z ústavu, aj keď pre autizmus a duš.chorobu vraj nie je zodpovedný, pre svoj vnútorný život napreduje a má svedomie a vie ,,prehodnocovať,, ....je to ale dennodenné ,,nahadzovanie,, aby raz samostatne, v tejto miere, žil vo svete a to vôbec neviem, či sa podarí...
Dcéry tiež, jedna naozaj po maturite odišla do sveta a druhá, pre autizmus ,,bojuje,, aby tiež mohla takto slobodne žiť medzi ľuďmi...

Mirjanka řekl(a)...

Souhlas...ale bojuju s tim v sobe dennodenne 😉

Anonymní řekl(a)...

Z knihy Chalila Džibrána Prorok/kapitola o dětech/. A on pravil: Vaše děti nejsou vašimi dětmi. Jsou synové a dcery touhy Života, která dychtí po sobě samé. Přicházejí vaším prostřednictvím, leč nikoliv z vás, a byť byli s vámi, nepatří vám. Můžete jim věnovat svou lásku, nikoliv však své myšlenky, neboť oni mají myšlenky vlastní. Můžete poskytnout příbytek jejich tělům, nikoliv však jejich duším, neboť jejich duše přebývají v domě zítřků, který nemůžete navštívit, ba ani ve snech. Můžete se snažit být jako oni, nesnažte se však, aby oni byli jako vy. Neboť život nekráčí pozpátku a nezdržuje se s včerejškem. Jste lukem, který vysílá vaše děti jako živé šípy. Lučištník vidí značku na cestě nekonečna. Ohýbá vás svou mocí, aby Jeho šípy letěly rychle a daleko. Nechť je vaše ohýbání v rukou Lučištníka radostné; neboť On miluje stejně letící šíp, jako klidně vyrovnaný luk.

Anonymní řekl(a)...

Krásní mládenci.
Mému je 16 .. ...a zatím nepouštím.
Jen povoluji víc a víc, ale držím pevně.��
Krásné svátky. Michaela

lucie řekl(a)...

na nich právě vidím, že váš blog sleduji už opravdu dlouho :D
byli to fakt špunti, až to není možné...

Soňa Malinová řekl(a)...

Díky za všechny vzkazy.